Říjen 2009

A kdo se přiblíží, blíží se v pohaně...

Karel Pokorný

(Poznámka redakce CS-magazínu: Abychom čtenářům přiblížili, jaké doslova otřesné názory panují mezi Čechy i cizině, rozhodli jsme se následující článek přetisknout. Autor není totožný se stálým přispěvatelem CS-magazínu, panem Karlem A. Pokorným z Holandska.)

...kéž jsi se zalklo již, proklaté cikáně. Těmito slovy popsal Jan Neruda (spíše K. J. Erben - pozn. red. CS-magazínu) oblíbenost národa českého v tehdejším světě. Takže už tenkrát nic moc a nebylo se čemu divit, úpěli jsme tehdy pod knutou rakousko-uherskou a v „boji o přežití, který se nazývá dějiny lidstva“ (jak učil - minimálně nás sokoly - Miroslav Tyrš) se ceny za sympatické vystupování nedávaly. I když jsme habsburské jho posléze setřásli a pan první prezident Osvoboditel nám radil, abychom se v zájmu vylepšení národní pověsti přestali bát a abychom při té příležitosti přestali i krást, situace se v tomto směru příliš neměnila, pravděpodobný to důsledek pomluv sudetských Němců, kterým se to s námi moc nelíbilo.

Mimořádnou láskou k národu českému se nevyznačovali ani později na scénu v různých časových intervalech vstupující nacisti a komunisti, se kterými jsme se za vzájemné antipatie propotáceli do onoho slavného roku, jehož dvacáté výročí si letos připomeneme, ve kterém jsme konečně zahájili obrovskou sympatizační ofenzivu.

Pod vedením prezidenta Osvoboditele číslo dvě, sympaťáka, nad kterým jásal celý svět, neb hlásal pravdu a lásku, jsme vytvořili přelud právního státu, který úspěšně transformoval vládnoucí komunisty na kapitalisty a předal jim v souladu s Marxovým učením výrobní prostředky do osobního vlastnictví. Při té příležitosti jim také odpustil dřívější drobné prohřešky jako justiční vraždy, teror proti obyvatelstvu apod. A to až na nepatrné výjimky, ke kterým patří třeba nedávno zašitá nebohá bába Brožová, která se sice nějaké té justiční vraždy jako prokurátorka zúčastnila, ale co měla chudák dělat, bez právnického vzdělání a bez náznaku jakéhokoli intelektu. Láskyplný pan prezident už jí pomoci nemohl, jednak už nebyl prezidentem a jednak má důležitější starosti. Dospěl totiž k názoru, že kapitalizmus je v naší zemi ohrožen, a to z východu (asi Avaři nebo Hunové), a musel proto spolu s několika věrnými soudruhy – pro změnu nikoli z ČKD, nýbrž z kruhů knížecích, CIA apod. – požádat americký lid o bratrskou pomoc. Sice přitom přehlédl, že je s tímto lidem tak jako tak ve spojeneckém svazku zvaném NATO, ale sichr je sichr. Takže teď tráví čas před budovou rozhlasu, kde čeká až přijede Obama v tanku, což bude jasným důkazem zlepšeného imidže národa.

Ofenzíva mezitím pokračuje, tentokrát pod záštitou prezidenta Osvoboditele číslo tři, který nás osvobodil od Slováků a národu pomohl hlavně tím, že svého času v Prognostickém ústavu rozkládal – pravděpodobně úmyslně chybnými prognózami – komunistický režim zevnitř. Režimu to příliš neublížilo, ale náš lídr nezmalomyslněl a zkouší to stejným způsobem v EU, což naší malé zemi poměrně rychle přineslo popularitu, jakou jsme v Evropě měli naposledy v době husitské. Bohužel se u něj poslední dobou projevují určité náznaky ať již předstírané nebo skutečné psychické poruchy, což je situace naší ústavou (kterou lze jen vřele doporučit k prostudování – čte se to jak Humoristické listy) sice neřešená, ale za naším matadorem stojí stále jako skála nejméně šedesát procent národa, takže v pohodě. No vlastně v až zas takové pohodě to není, ale viděno pozitivně to opět znamená, že republika dnes disponuje se čtyřiceti procenty soudných lidí a to nám může dnešní svět jenom závidět.

Takže nám po historicky krátké době dvaceti let už zřejmě nikdo nezabrání, abychom se stali nejoblíbenějším národem této planety. Ani ta proklatá cikáňata, ta už jsou dávno v Kanadě.

(kpokorny41@aol.com)

(Věstník SKV Sokol München, srpen 2009)