Říjen 2009

Segregace Romů - časovaná bomba

Bohumil Řeřicha

Pokračujícím odsuzováním Romů v extrémistickém tisku se lze obávat nejhoršího. Podle krátké zprávy v rakouském listu Der Standard z počátku srpna 2009 ze vzpomínkové akce bylo v likvidačním táboře Birkenau nacisty zavražděno odhadem 500 000 Romů a Sintí. Mezi nimi též 20 000 maďarských cikánů. Zatímco o historii a průběhu konečného řešení a masové vraždy maďarských židů (přes 580 000 obětí) byl uveřejněn velký počet studií, chybí dosud bohužel základní historické zpracování důsledků Himmlerova rozkazu ke genocidě cikánů v zemích ovládaných hitlerovským Německem.

Po 2. sv. válce a především vlivem poměrů v komunistických stranických diktaturách se skoro všechno o konfliktní a bolestivé minulosti, hlavně ohledně nacionálních napětí včetně cikánské otázky zametlo pod koberec! Historická nenávist, závist a komplexy strachu byly všude tabuizovány. Industrializace přinesla dočasně zdánlivou plnou zaměstnanost Romů. Po změně systému a zhroucení velkého průmyslu, postihla nezaměstnanost nekvalifikované Romy obzvláště tvrdě. Podle jedné v roce 2000 uveřejněné studie bylo např. v Maďarsku koncem 90. let jen 29 % mužských příslušníků romské menšiny a 15 % jejich ženských protějšků pracovně činných. V roce 2008 podle studie na objednávku Evropské unie vyšlo najevo, že v devíti členských státech EU včetně Rumunska, České republiky, Maďarska a Slovenska jsou značně sociálně, kulturně a politicky diskriminováni.

Sociální napětí následkem světové hospodářské a finanční krize, zostřilo všude i diskriminaci a vede k násilným akcím proti menšinovému obyvatelstvu a Romům.Také v České republice, kde žije 160-300 000 Romů. Hluboce zakořeněné předsudky většinové společnosti souvisí také s následky společenské a školské segregace Romů. Nezávisle na tomto komentáři, po setkání zástupců maďarských Romů s vládními činiteli, odsoudil násilí páchané na Romech i maďarský prezident .

Komentář Paula Lendvaie ve Standartu mne donutil k zamyšlení. Ministr pro menšiny M. Kocáb má již připraven zákon proti extremismu. Změní však tento zákon postavení menšin a hlavně Romů v ČR? Domnívám se, že nikoliv. Tato společnost je založena na represích, nejen za komunistického režimu, ale i v posledních 20 letech, žádná česká vláda ožehavé otázky nevyřešila, ale odsouvala je na okraj, zametlo se to vždy pod koberec. Žádná strana ani politik, nevystoupili proti diskriminaci Romů, ztratili by totiž přízeň voličů, zastávat se Romů se v této zemi nenosí.

Památník Lidice dostal v roce 2009 do své správy i Lety, smutné místo, kde v roce 1939 byl zřízen koncentrační tábor pro práce se štítící o kočovná individua, prakticky pro Romy. Na tomto místě ještě za totalitního režimu byl postaven velkokapacitní vepřín. Skoro celých 20 let se vede debata, zda tento monument „komunistické zpupnosti“ zbourat a zřídit na jeho místě památník. Naposledy s touto myšlenkou přišel již zmiňovaný M. Kocáb, který však po zjištění, jak by výkup, likvidace vepřína a zbudování památníku zatížily státní rozpočet, začal svoje rozhodnutí zmírňovat. Podle mého názoru, co a kde to má stát, by měli rozhodnout příslušníci romské menšiny s ještě žijícími pamětníky a potomky internovaných. Dovedu si představit, že by za současné averze většinové české společnosti a zvláště v okolí Let likvidace vepřína vyvolala ještě větší propast mezi gádžy a Romy. Ať stát vykoupí poblíž nějaký pozemek, což jej přijde podstatně levněji a zřiďme na tomto pozemku pietní místo, zasaďme ho do přírody i se zařízením, jako se to podařilo v Lidicích, aby se zde mohli scházet zvláště mladí Romové a ve spolupráci s Muzeem romské kultury v Brně mohli poznávat svoji historii i její tragické stránky, jejichž viditelným mementem je stávající vepřín.

Lída Rakušanová, komentátorka ČRo 6, říká, že v romské otázce musí, každý začít sám u sebe. To je samozřejmě pravda, ale co to znamená ? V první řadě bychom se museli zbavit dlouholetých vypěstovaných předsudků, ignorance a intolerance. To nejde ze dne na den mávnutím kouzelným proutkem, to se musí změnit ve společnosti kulturní a duchovní atmosféra, tu nenastolí stranické aparáty. Měly by to být především rodiny, školy,univerzity, církve, média, které podle mého mají též negativní vliv na atmosféru ve společnosti. Chybějí nám i morální autority. Základem však musí zůstat osobní svoboda, zodpovědnost a odvaha postavit se zlu. I kdybychom začali nyní, tak je to proces na desetiletí. Nechtějme však Romy změnit k obrazu svému, neházejme je do jednoho pytle, medializujme pozitivní příklady, umožněme jim rovnocenné vzdělání, nechť jako každý dodržují zákony, nevnucujme jim však naši kulturu, nechme a umožněme jim rozvíjet tu jejich. A hlavně přestaňme jimi nepohrdat!