Říjen 2009

Další rozmáhání zvířecích práv

Otto Ulč

V roce 2005 jsem se věnoval tomuto tématu, započatému slovy Harry Trumana, který v době svého pobytu v Bílém domu vyslechl postěžování nového kongresmana, jak že se ve Washingtonu cítí osamocen, bez přátel. „Pořiďte si psa,“ doporučil prezident. Ano, toť nejlepší přítel člověka.

V USA téměř dvě třetiny všech domácností (63 %) mají nějakého takového mazlíčka: odhadem to je 60 milionů psů, 70 milionů koček, k čemuž pak též připočtěme zlaté rybičky, papoušky, želvy, plazy, všelicos. Péče o všechnu takovou havěť je zdrojem velikánského byznysu (38,4 miliard dolarů ročně, podle odhadu organizace American Pet Products Manufacturers Association ), s nabídkami lahůdek, dietní stravy, žrádla pro gurmány. K dispozici je i strava vegetariánská. Není neobvyklé dávat zvířátkům dárky a pořádat párty o jejich narozeninách. Objednat masáže, ba i akupunkturu.

Průzkumem bylo zjištěno, že téměř polovina majitelů neváhá utratit jakýkoliv obnos ve prospěch svého miláčka. Ten co se příliš počůrává, může mít k dispozici speciální pleny. Farmaceutické kolosy se předhánějí s nabídkou přípravků zápolících s neduhy od artritidy po senilitu, ohleduplně přejmenovanou na cognitive disfunctional syndrome. Odborníci v oboru výživy (tzv. canine nutritionists) doporučují každodenní dávku vitaminů, kalibrovanou s ohledem na věk a typ svěřence. Veterináři se specializují mnoha směry, od anestesiologů po psychiatry a toxikology. Ve Westbury, stát New York, vzniklo veterinární nemocniční centrum s vybavením včetně radioterapie, CT scan, M.R.I., s dentisty, ortopedickými chirurgy, pohybovou terapií. Nejsou již zvláštností nákladné operace srdce (open heart surgery), transplantace ledvin a léčba rakoviny. Když ani to nepomáhá, poslední adresou je specializovaný pohřební ústav. Rakev vykrášlená modrým či růžovým hedvábím plus důstojný smuteční obřad přijde na 1.500 dolarů. Tehdy jsem vyjádřil zcela omylné přesvědčení, že již bylo dosaženo maximálních výstřelků v nejapnostech.

Všelijací myslitelé pídí po příčinách těchto trendů. Zdůrazňují dopad urbanizace: na venkově, s každodenní přítomností domácího zvířectva, nás žije pramálo. Dochází k fragmentaci tradiční rodiny, žijeme nejen déle, ale mnozí z nás příliš osaměle. Domácí zvířátko se stává substitutem, náhražkou dětí, které nám odrostly a do světa se rozprchly, či které jsme nikdy neměli. Nebo to s potomstvem nemá nic společného a milovanému voříškovi je sobecky přisouzena funkce pouhého entertainment - zdroje rozptýlení, zábavy.

Zooložka Dr. Patricia B. McConnellová, autorka knihy o lásce ke psům (For the Love of a Dog: Understanding Emotions in You and Your Best Friend, Ballantine Books, 2006), která učí kurs Biologie a filozofie vztahu lidí a zvířat na prestižní University of Wisconsin v Madisonu, se důkladně zabývá tímto fenoménem. Uvádí příklad, jak za devastujícího hurikánu Katrina lidé riskovali svůj život a někteří i zahynuli, jen aby mohli zachránit své milované zvíře.

Již 25 států schválilo zákony, opravňující zřizování tzv. trust (svěřenectví, opatrovnictví) k doživotnímu materiálnímu zajištění milovaného čtvernožce. Advokátka Frances Carlisle se na Manhattanu specializuje na takovou agendu, ve prospěch psů, koček, ptáků, ba i želv, proslulých svou rekordní životností. Jeden z jejích klientů zřídil životní pojistku ve výši 300.000 USD ve prospěch svých psů, zatímco jiný jim odkázal svůj dům ve státě New Yorku. Stejně jako v běžných dědických záležitostech, pominuté příbuzenstvo se vzepře a dochází k dlouhodobým dramatickým hádanicím, sporům, výdajům, to vše k potěše inkasujících advokátských supů.

Posmrtný spor o přemnoho milionů dolarů způsobila Leona B. Helmsley, kdysi výtečně provdaná za postaršího miliardáře Harry M. Helmsleye, Pověst značně nepříznivou nejen v newyorské veřejnosti získala svým počínáním jako manažerka manželových hotelů: s personálem zacházela způsobem, jak v devatenáctém století popisoval Charles Dickens, přisuzoval se jí výrok, že jen malí lidé platí daně, což ji dostalo k soudu a pak i do kriminálu. Už je po smrti, tak jako její manžel.

Nedostatek vřelosti vůči lidské rase kompenzovala svou štědrostí ve prospěch mrňavého maltézského pejska s jménem Trouble (obtíž, starost, mrzutost), jemuž odkázala 12 milionů dolarů, zatímco společný Charitable Trust obou manželů ve prospěch péče o psy disponoval pěti miliardami dolarů. Nic tedy pro sirotky, slepce, ubožáčky. Neznám podrobnosti, jak se tato nehoráznost dostala k soudu. Ten milovaného pejska zcela neožebračil, nechal mu na kontě dva miliony, ale zcela zrušil limitující podmínku v dispozici o oněch pěti miliardách, jež pověření správci bohatství mohou rozdávat komukoliv podle svého uvážení.

Něco tak rozumného vedlo k razantnímu protestu, protiútoku ze strany organizací jako ASPCA (The American Society for the Prevention of Cruelty to Animals) s obviněním z nehorázného zneužití majetku (blatant abuse of the estate), a z pohrdlivého vztahu k blahu zvířat (disdainful attitude to animal welfare). Soudní klání ještě definitivně neskončilo a s určitostí lze jen tvrdit, že značnými vítězi budou inkasující advokáti. (Převzal jsem ze The Economist, 15. 8. 2009 : 26.) Nezjistil jsem, zda se ve sporu také angažoval bývalý prezident National Animal Control Association s pěkným českým jménem James Wewerka.

Místo kočky máme doma kočičí časopis CAT FANCY (fancy – zalíbení, náklonnost, vrtoch, moda, fantazie), měsíčník, 64 stran. Začal na naši adresu z mně nezjistitelného důvodu docházet a občas si v něm listuji. Prozatím nejposlednější výtisk (srpen 2009) obsahuje instruktáž, jak se zvířátkem cestovat, o odrůdách savannah a serengeti s antropomorfní analogií, že sice lze divocha odstranit z buše, ale nelze tak zcela úspěšně uspět stoprocentním vymýcením buše z duše divocha. Inzeráty, dvacet devět nabídek koček siamských, jedenáct sibiřských. Devět lákatel k nákupu rakviček, uren, pomníků, náhrobků, krášlených oblíbenými básničkami drahých zesnulých.

Vědkyně Irene M. Pepperberg třicet let svého tvůrčího života věnovala soustředění na papouška jménem Alex. O výsledku napsala knihu, přesně nazvanou Alex & Me (s podtitulem How a Scientist and a Parrot Discovered a Hiddden World of Animal Intelligence – and Formed a Deep Bond in the Process), vyšla v mohutném nakladatelství Harper Collins Publishers, 2008. Údajně se jí podařilo překonat bariéru oddělující tvory lidské od těch jinačích. Recenzent v britských pokrokových novinách Guardian tohoto Alexe vyhodnotil jako chytřejšího než je průměr mezi americkými prezidenty. Autorce s její zkušeností v laboratořích proslulého učiliště M.I.T. (Massachusetts Institute of Technology) se dostalo značné mediální slávy, povídavý, bystře reagující papoušek Alex se stal celebritou, ale bohužel už je nebožtík.

My lidé denně v průměru vychrlíme 16.000 slov. Každý z nás ovšem zná, nezřídka i ve vlastním příbuzenstvu, výkonnější povídálky. Nikdo v říši zvířat nás s takovou schopností nepřekoná. Týdeník Time se podrobně zmínil (26. 1. 2009) o knihách dvou autorek, zabývajících se příslušnou tématikou: Hannah Holmes, takto se specializující publicistka, s knihou The Well-Dressed Ape (Dobře oblečený lidoop, Random House) a Temple Grandin, významná vědkyně v oboru animal behavior, s knihou Animals Make Us Human (Zvířata nás zlidšťují, Houghton, Mifflin Harcourt). Obě usilují a všelijak se snaží zdemolovat doktrinu human exceptionalism, že my lidé bychom měli být něco zvláštního, unikátního, podstatně odlišitelného od zvířat. Jsme zarostlejší, chlupatější než organgutáni, tvrdí slečna Holmesová. Víc se potíme, než kterýkoliv čtyřnožec - galon potu za hodinu. Jsme nositeli nakažlivých bakterií, jsme jedovatější než proslulý varan komodský, nebezpečná obluda na indonéském ostrově. Dost k nevíře, ze ano.

V akademickém světě již také došlo ke zrodu oboru animal well-being, zabývajícího se bádáním o zvířecích pocitech pohody či nepohody. Videa se záběry slepic, jak zobají či jen si hrají. Co si slepice či vpoři nejvíc přejí? Jsou krávy někdy šťastné? Otázky, přemnoho jich. Dočetl jsem se (The New York Times, 29. 6. 2003 : WK5), že takové zkoumání sponzorují firmy McDonald’s a Kentucky Fried Chicken.

Organizace PETA (People for the Ethical Treatment of Animals) ostře zaútočila na KFC: dosud se sice nedomáhá zákazu poprav a kulinární přípravy kuřat, ale aby se tak činilo s větší ohleduplností – zabíjet plynem (což u někoho může vyvolat asociaci na nacistickou genocidu) a nikoliv podřezáním hrdla (nynější metoda džihádistů).

Vědci tvrdí, že slepice mají svou hierarchii, rozpoznají se, vydávají dva tucty různých zvuků, umožňujících zdárnou komunikaci. Dovedou řešit problémy líp, než malé děti. Velkou inteligencí však nedisponují. V pitomosti je prý předčí zejména krocani.