Říjen 2009

Bravo, policie

Jan H. Vitvar

Autem tiše zastavili před domem, ve kterém spalo osm lidí včetně čtyř dětí. Řidič zůstal za volantem, zatímco jeho tři kumpáni vysedli, zapálili láhve s Molotovovými koktejly a vhodili je do oken. Každý si vybral své vlastní, to aby byla jistota, že se požár rychle rozšíří celým domem. Pak rychle odjeli. Ve Vítkově se v noci z 18. na 19. dubna stal zločin, jaký novodobé Česko nepamatuje: romská rodina útok pravicových extremistů přežila jen zázrakem, nejhůř dopadla ani ne dvouletá Natálie, která v nemocnici už čtyři měsíce bojuje o život s popáleninami na osmdesáti procentech těla. Právě promítání ilustrační fotografie obdobně zraněného dítěte v pátek v Ostravě odstartovalo tiskovou konferenci, již můžeme brát jako zlomový milník ve státním boji proti xenofobii.

V Respektu není častým zvykem chválit policii za její práci, vzhledem k jejímu příslovečně pomalému tempu vyšetřování není důvod. Tohle se ale severomoravským kriminalistům povedlo: minulou středu ráno sebrali dvanáct podezřelých z útoku a v pátek už čtyři z nich seděli ve vazbě s obviněním z pokusu o vraždu, za který jim teď hrozí až výjimečný trest. Policie zatím nechce prozrazovat, jak pachatele dopadla (nejspíš díky agentům nasazeným mezi neonacisty) ani kolik se jich k činu přiznalo (na tiskovce se mluvilo o „některých z obviněných“, takže minimálně o dvou). Jisté bylo v pátek jen to, že šlo o muže ze severní Moravy ve věku kolem pětadvaceti let, nebyli to tedy – alespoň co se stáří týče – žádní jelimani. A že moc dobře věděli, že v domě spí malé děti, protože právě proto si podle dosavadního vyšetřování policie z potenciálních cílů vybrali tuhle konkrétní rodinu ve Vítkově.

Jejich dopadení je pro společnost výbornou zprávou, protože policie ukázala, že nemá žádný zájem na tom, aby se u nás poměry vyhrotily tak jako momentálně třeba v Maďarsku, kde stát k útokům na Romy přistupuje vlažně a nemá chuť je nějak radikálně řešit. Jenže: největší policejní úder v historii Česka v potírání pravicového extremismu paradoxně přišel v době, kdy stát zaplatil skoro milion korun Dělnické straně za obdržené hlasy v nedávných eurovolbách. Té straně, která své sympatizanty otevřeně vyzývá k urychlenému „řešení cikánské otázky“. A shodou okolností v době, kdy předseda druhé nejpopulárnější strany v zemi veřejně prohlásil, že by nedával práci lidem z „jiných kultur“, protože „už tu pak zůstanou. Naučí se jazyk, mají děti a je z toho etnický problém."

(www.respekt.cz)