Listopad 2009

Vystupme z Evropské unie!

Bohumil Doležal

Konečně máme jasno! Vyplývá to z dnešního Práva (15. 10. 2009, včetně rozhovoru s advokátem Pejchalem a prof. Václavem Pavlíčkem). Ohrožuje nás silný a zavilý nepřítel: sudetští Němci (někde se dokonce píše „Sudetoněmecké hnutí“) a jejich případné majetkové nároky, hrozící destabilizovat situaci v naší vlasti. Tvrdí to Klaus, Jakl i lidovecký europoslanec Březina, bojovník za syrečky, který je s Klausem v „neantagonistickém rozporu“ (sudetští Němci nás ohrožují, ale jinak, než si myslí Klaus).

Klaus promlouval v neděli v televizi ústy svého tajemníka Jakla. Jeho stanovisko je jednoznačné: pokud jde o podpis Lisabonu, nespokojí se, jako Irové, s nějakými politickými zárukami. Žádá „trvalou výjimku z Listiny základních práv“ (takovou, jaké se dostalo Polsku). A musí ji požehnat všech zbývajících 26 členských zemí Unie.

Klaus nemluví jen sám za sebe. Podle ankety na Primě ho podporuje 91 % občanů. Číslo je možná vzhledem k nepřesnostem improvizované ankety trochu nadsazené, ale o mnoho zase ne. Co z toho plyne?

Za prvé: Musíme si vybojovat právo, že Listina základních práv u nás na rozdíl od jiných členských států EU až tak docela neplatí. Neplatí proto, že jsme kdysi (v letech 1945-46) okradli a vyhnali z jejich domovů skoro tři miliony našich spoluobčanů (komu to právně nevoní, ať místo spoluobčanů říká bližních). Nemůžeme si proto taková práva dovolit. Svoboda a demokracie je pro nás v některých ohledech (právo vlastnit) moc veliký luxus. Je třeba jí přistřihnout křidélka. Ale nejen to. Za druhé, skutečnost, lépe řečeno výsadu, že budeme na základě vlastního přání mít míň práv a svobod než ostatní, nám musí požehnat 26 zbývajících členských zemí EU. Tu výsadu jsme si sami vybojovali.

To ovšem není jediná úloha šestadvacítky. Šestadvacítka nám musí nepřímo, ale jasně potvrdit, že to, co jsme tenkrát provedli, bylo úplně v pořádku. Totiž, že okrádat a vyhánět bližní je za určitých okolností (léta 1945-46) možné. Dnes to už není aktuální (všechny jsme už vyhnali). Ale zítra, pozítří – kdo ví! Třeba se to zase bude hodit. Šestadvacítka se zkrátka v té věci musí s námi namočit.

Když se tak hrdě hlásíme o to, abychom měli míň práv než ostatní členové EU, nebylo by jednodušší, kdybychom prostě z EU vystoupili? Mám dojem, že tam nemáme co pohledávat.

(www.bohumildolezal.cz)