Listopad 2009

Malý naučný kalendář vlivných události aneb Co vás ve škole neučili

Ross Hedviček

11/05/863 Řečtí věrozvěstové Cyril (Konstantin) a Metoděj přišli do říše Velkomoravské na žádost knížete Rostislava u císaře Michala III. Cyril a Metoděj zavedli nové staroslověnské písmo hlaholici. Roku 870 Rostislavův synovec Svatopluk strýce zajal, nechal mu vypíchnout oči, svině jedna, vydal ho nepřátelům a zavládl z Velehradu.

28/09/929 Za pomoci zrádného kněze byl Václav v Boleslavi zapíchnut bratrem Boleslavem, který právem odsuzoval václavsky roční tribut 300 volů do Němec. Po 14 letech odboje musel i sám Boleslav platit Otovi I. Bohužel vývoz pouhých 300 volů ročně nestačil k tomu, aby v Č(S)(S)R nezůstalo mezinárodně nadprůměrné množství volů dodnes. Dejte vinu Němcům, že víc českých volů nechtěli a nechtějí.

26/08/1346 Jan Lucemburský padl v Normandii u Crecy-en-Ponthieu v boji s technologicky vyspělejšími Angličany, kteří měli hypermoderní a přesto levné APC's (= armed personnel carriers), tj. dřevem obrněné transportéry obsažené velkým množstvím levných lučištníků z lidu důkladně vycvičených v rychlopalbě s vysoce průraznými a dalekonosnými velkoluky typu longbow. Není náhodou, že dnešní hypermoderní helikoptéra Apache se nazývá Longbow, a že by byla vhodná i pro levné česko-slovenské lidové armády ČSLA, kdyby Longbow byl levnější nebo Kč pevnější. Poslední slova Jana Lucemburského "Toho bohdá nebude, aby král český z boje utíkal!" zní českým uším hezky, protože jsou česky. Škoda jen, že Jean de Luxembourg česky vůbec neuměl, protože Čech nebyl, přestože Čechům vládnul, i když jen z povzdálí, protože pořád někde bojoval mimo kotlinu, protože nebyl předposraný, ani nešvejkoval, jak chytřejší čtenáři již jistě pochopili.

30/07/1419 První defenestrace: "husité svrhli nenáviděné konšely i se sudím z oken radnice Nového Města pražského". Byla to oprávněná a přiměřená reakce, i nyní hodná následování. Nemáte chuť si ji zopakovat? Defenestrace byly už dvě, tak proč ne do třetice všeho dobrého ? Naprosto nepřiměřené se choval Jan Žižka, který se z lapky vypracoval na fanatického "božího bojovníka" a posmrtně na národního takyhrdinu, zřejmě proto, že protizákonně vypaloval hrady a kláštery, občas i s osazenstvem, ale to už (ty neupálené) Čechy po jeho smrti nebolelo, i když zákonné upálení jedinkého mistra-bludaře Jana Husa z Husince je bolelo a bolí dodnes. Čechy nikdy zákony nezajímaly, ani dnes ne. Historický správná a právně závazná Popravčí kniha pánův z Rožmberka [vydal Fr. Mareš, Praha, 1878 ] přesvědčivě dokazuje že Žižka začal jako prachsprostý lapka (= lupič = českozloděj) který přepadal kdekoho a kradl co se dalo už devět let před nepředvídatelnou smrti bludaře Jana Husa (06/07/1415).

Tudíž Žižkovo českozlodějství nelze vysvětlovat, natož omlouvat reakcí na upálení pomýleného občana Jana Husa, jak vyučují padělatelé podělaných českých dějin. Cituji jen několik málo ukázek bez římských čísel a jen minimálně s latinou: [první záznam o Žižkovi je na s. 20, Anno 1406, tedy devět let před upálením Jana Husa] "...na Žižku Jan Holý pravil, že Žižka, Jindřich a bratr Žižkov vzeli (=ukradli) jsu herynky, a že on Troskovec odpověděli panu a že Žižka vzebral (= ukradl) vozy a panu odpověděl... A také že Matěj kupcom vzal zlaté a Žižka zabil pane člověka (= pánova člověka = poddaného)... A také Žižka a Martin Brada Plachtik s svými střelci jeli (= zajali =

přepadli) jsu Podolce a Albrechta bratra Jana Lysého pro penieze, chtiece je mieti nespravedlivé." [s. 21] Item recognovit (= tentýž doznává), že Jirink z Plzeňska, Halba z Chotěbor, Žižka, Hansa Uher, Polák ti jsu vzebrali kramnú věc i jiné zbožie a to jsu nesli do Rakus na Trnavu a na Kobr... It. rec., že Koluch, Žižka, Jirink chtěli jsu Novyhrad zlézti (= vloupat se)... It. rec., že Žižka a Karlík Misnenin se dvěma svýma strycoma podle Strazkova na silnici vzeli jsu jednomu sukenniku tandlerovi drahně sukna a jeho samého jemse i nesli na Jempnici."

Žižky je plná s. 22, například: "Žižka mienie (= míní = plánuje) spáliti Týn... Žižka i jiné všecky lapky... pachole nosí na lesy tu potřebu (= zaopatření) Žižkovi“ (který žil v lese jako loupežník)... a tak do jde dál a dál a dál, stránka za stránkou v jazyce křišťálové jasném.

Mělo by být národní ostudou že se k českozlodějskému loupežníkovi a teroristovi Žižkovi připojila Praga caput regni = Praha hlava království, další české neštěstí. Naštěstí čest části Čech částečně zachránila Plzeň která "stála v přední řadě mezi nepřátely Husitův, že nebude žádného Husity podporovati, aniž mu útulku v domě svém popřeje."

Není mi znám jiný evropský národ, který by byl hrdý na zločince typu Jana Žižky, který s oblibou vypaloval budovy i s jejich obyvateli. Že byla jiná doba? Ano, ale to není důvodem si z notorického žháře-teroristy a masového vraha dělat národního takyhrdinu. Proč si neděláte hrdiny z esesáků kteří srovnali se zemí Lidice, Ležáky a Oradour a ve východní Evropě naháněli obyvatele vesniček do stodol a zapalovali je? To byla také jiná doba než dnes, ne ? Byla válka, za Žižky válka nebyla. Aha, já už chápu vaše zvrácené "myšlení". Esesáci nebyli Češi! Ale exKSČisté byli Češi, tak ti mohou být ve stranovladě dodnes a je jich plný Senát a Parlament. A vám nevadí, že (ex)komunisté vyvraždili 80-100 000 000 lidských bytostí (většinou vlastních občanů), zatímco nacisté "pouhých" 25 000 000 (většinou cizích občanů)? Zeměkoule měří na rovníku 40 000 000 metrů, takže 80/40 = dvě mrtvoly na jeden metr rovníku!

Motá-li se vám v kedlubnu že "ti naší soudruzi ale přece nikoho osobně nezavraždili", pak si uvědomte že Eichmann a Hitler také osobně nikomu nezkřivili vlas. Hitler maloval pěkné obrázky Vídně a Heydrich dokonce hrál pěkně na housle, jako ti vaši exkomunističtí národní umělci-zločinci v době Pražského jara.

Nevadí vám teď, alespoň trochu, že Velký Vašek v interview Lidovým Novinám [LN 07/12/1990] řekl: "Nedovedu si představit dnešní politický život bez lidí, kteří prošli komunistickou stranou". Proč ne též s "nacistickou stranou"? Tak teď máte, co jste chtěli, do rachoty zvesela, ať těm kteří na nás dřeli, nikdo hanbu nedělá. Vy už neznáte tuhle (ex)komunistickou odrhovačku? Za jejího zvuku šly celé skupiny "třídních nepřátel socialismu" do rudých koncentráků a bodrý a pracovitý lid (zlaté české ručičky vše zadrátují a zpevní pomoci gumičky) posílal tisíce petic "Žádáme nejtěžší tresty" a dělal, že nic nevidí. "Nejsme sokolově / skauti / kněží / jeptišky / soukromníci / západní vojáci / etc., to se nás netýká." Když si pak rudé gestapo přišlo pro některé z nich spadajících do dalších kategorii obětí dnešních exKSČistu, tak se strašně divili, že se o jejich osud nikdo nezajímal (kromě nejbližších příbuzných), naopak, každý jakýkoliv vztah a známost s nimi zapíral.

Nezapomínejme též na zvrácený český národní charakter, který dovolil, aby ti, kteří za druhé světové války bojovali na západních bojištích pak byli po válce zavírání, pronásledováni a v nejlepším případě přehlížení. Ti patřili mezi ty zubožené masy v ČeskoZlodějsku, i když dostali nějakou tu korunu za každý měsíc odseděný v kriminálech exKSČistu ŕ la Vaculík, Kundera, Klíma, Hrabal; ti byli všichni v KSČ, to byly JEJICH kriminály. Pouze za některé úředně popravené vyplácela poListopadova VaskůVláda pozůstalým odškodné v ceně jednoho ojetého embáčka, či odřeného a udřeného Trabanta. Ti, co byli zastřeleni na údajném útěku nemají dodnes cenu ani haléř, pokud vím. Či snad ano? No povídejte, rád se přiučím. Učit se, učit se, učit se.

25/04/1439 Rabín Avigdor Karo pohřben na pražském židovském hřbitově. Roku 1389 o Velikonocích přežil a později popsal pogrom zorganizovaný českozlodějskými křesťany takto: "Vpadli k nám se zbraní smrtící a se sekerami jako dřevorubci!... Rozdělili pak mezi sebou jejich šaty, jeden každý kolik mohl uloupiti, a nemetali o ne los, nýbrž v celku po hromadách pobrali nejen šaty, nýbrž i všecky poklady a nářadí jejich s nimi..." To zní jako popis vyhnání 3 miliónů sudetských Němců po válce z Benešova ČeskoZlodějska, či jako řádění komunistů v padesátých letech, například při "odkulačeni" vesnic před vstupem do JZD.

"Všecko je naše, co na světě zanechali, a nic jsme se neprovinili, poté říkali." To je přesný popis polistopadové havloidní+klausoidní piratizace a antirestitučních diskriminačních zákonů v ČeskoZlodějsku uplatňovaných nejen na uprchlících, exulantech, emigrantech a ale i na lidech, kteří nikdy neopustili rodnou mísu či hroudu. Nevěříte-li, pak vězte, že mj. majetky (i rodinné) registrované jako „s. r. o." nebo „a. s.“ nebyly restituovány.

"Všecko je naše, co na světě zanechali, a nic jsme se neprovinili", přesně vystihuje chování i současného českozlodějského režimu i vůči těm málo židům kteří přežili Osvětim, Bergen-Belsen a Treblinku, a vůči jejich potomkům. Zrůdný havloklausoidni režim jim říká: nic vám vracet nemusíme, nic jsme vám nezabavili, zabavili jsme to Němcům, a nezajímá nás, že Němci to zabavili vám. Hnusná to logika českozlodějských hyen! Havlovi, který je za českozlodějský hyenismus vrcholné spoluzodpovědný, ovšem jeho komunistický parlament všechny rodinné majetky vrátil. Hnusný to život ve lži a havloklausoidnim hyenistickém českozlodějství!

08/11/1621 Bitva na Bílé hoře, z níž Češi utekli, a českou cest zachraňovali sudetští Němci ze severní Moravy pod vedením hraběte Šlika. Za pár zlatek český kat Jan Mydlář veřejně mučil a popravil 27 českých pánů (včetně Šlika) na Staroměstském náměstí. Inu, další české neštěstí. Akorát že z těch 27 údajně českých panu bylo 10 Němců (včetně Jáchyma Ondřeje Šlika, který jinak než německy neuměl). "Národnostní napětí bylo něčím neznámým, oba jazyky se užívaly rovnoprávně. Mnozí přistěhovalí Němci se učili česky, některé německé rodiny se dokonce počeštily. Naopak někteří čeští šlechtici začali doma užívat německý jazyk (rytíř Kašpar Kaplíř ze Sulevic). Na přelomu 16. a 17. století se nedá rozhodnout, kdo z českých obyvatel je Čech a kdo Němec." (Tomáš Voříšek, 2005). Jan Amos Komenský emigroval (i když nikdo emigrovat nemusel, jak říkal soudruh Jiří Dienstbier). Celoevropská třicetileta válka odstartována v Praze.

28/10/1918 Vznik ČSR po třech staletích rakouského civilizačního úsilí. Spolutvůrci ČSR jsou emigranti Tomáš Garrigue Masaryk (Moravan), Milan Rastislav Štefánik (Slovák) a Wilson (americký prezident). Ovšemže "nikdo emigrovat nemusel" jak později tvrdil soudruh Jiří Diensbier, bývalý člen "organizace zločinné a zavrženíhodné" jak říká zákon č. 198/1993 Sb. Tak jako profesor Masaryk, který inicioval zápas proti padělaným Rukopisům královédvorskému a zelenohorskému, v nichž obrozenecké generace spatřovaly nejcennější památky staré české kultury" [viz Panovníci českých zemí, 1992], tak i já a moji (mimo)kotlinoví spolupracovníci touto syntézou analýz zahajujeme zápas proti padělaným dějinám ČSR, ČSSR, ČSFR, ČR a SR. Ptáte se proč "hodonínský rodák a před první světovou válkou kontroverzní postava vědeckého i politického života" se jmenoval Garrigue Masaryk? Protože si v Lipsku nabalil Američanku Charlotte Garrigue, a když se s ní oženil tak "její příjmení učinil součástí svého jména". Čin hodný to následování vzornými manžely v současné ČR a SR.

29/09/1938 Mnichovská dohoda o připojení Sudet k Třetí říši.

14/03/1939 Vyhlášení "samostatné" Slovenské republiky.

16/03/1939 Vyhlášení chráněného území Čechy a Morava (protektorát).

01/12/1943 Návštěva Edvarda Beneše v Moskvě, během níž podepsal se Stalinem Československo-sovětskou smlouvu o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci. Vzdal se tehdy Podkarpatské Rusi, což bylo 800 tisíc obyvatel a 13 000 km2 (dnešní Česko = 79 000 km2, a Slovensko = 49 000 km2), tedy pořádný kus vlasti, navíc z hlediska ekologie neposkvrněný.

04/02/1945 Jaltská konference o poválečném uspořádání Evropy.

17-31/03/1945 Druhá návštěva neprezidenta Beneše v Moskvě, kde potvrdil že se vzdává Podkarpatské Rusi a podepsal komunistický diktát o vládě komunistů v ČSR, který se později stal známý jako Košický vládní program.

05-08/05/1945 Antistalinista gen. Andrej Vlasov už osvobodil část Prahy, a Karel Kutlvašr velí pražskému povstání. Za diplomatické pomoci čs. velvyslance ve SSSR, Zdeňka Fierlingera, člen Národní (z)Rady s. Josef Smrkovsky (později Dubčekova pravá ruka) zajišťuje vliv SSSR v ČSR tím, že odmítá další pomoc jak vlasovců, tak i americké 3. armády gen. George Pattona, jejíž 16. divize právě osvobodila západní Čechy včetně Plzně. Vlasov byl popraven ve SSSR, Kutlvašr uvězněn v ČSR, a Patton zbaven velení.

18/08/1945 Churchill poprvé veřejné hovořil o železné oponě od Baltu až po Jadran (více říká Vít Smetana ve www.cs-magazin 03/2004).

25/02/1948 Beneš předal moc komunistům potom, co Lidové milice též vedl rudý zločinec-„národní hrdina" a chartista MUDr. Fr. Kriegel/Kriegl. V článku Vítězný únor stále nesmrdí píše Jan Kovanic (viz např. Neviditelný pes 27/02/2001): "Začíná otevřený ozbrojený puč. Až 19. února vzniká štáb LM. Velitelem se stává Josef Pavel (náměstek ministra vnitra v 50. letech, ministr vnitra s lidskou tváří v roce 1968), jeho zástupcem Josef Smrkovský (další miláček lidu v roce 1968), politrukem František Kriegel (ano, onen Kriegel, "hrdina", který jako jediný nepodepsal v srpnu 1968 moskevské protokoly)... Být Kriegelovi vděční za 20 let opožděně "hrdinství" potom, co přímo spoluzpůsobil 42 let komunismu v ČS(S)R je jako být vděční Rudolfu Heßovi za to, že za války vlastnoručně uletěl z Třetí říše... do Anglie. V UK se s hitlerčíkem takyhrdinou nebavili a po válce v Norimberku odsoudili a zašili do Spandau.“

Tato Syntéza analýz vám mj. odhalí proč se po Velkém Listopadovnu s takyhrdinnými (ex)komunistickými zločinci žádné procesy nekonaly. Naopak, spousta nekritických Čechoslováků si vytvořilo kult osobnosti kolem zločinců s (ne)lidskou tváří typu Kriegel. Havel mu napsal dojemné kladný posmrtný kádrový posudek. Po Pavlově + Smrkovského + Kriegelově Velkém únoru

už netrvalo dlouho a zrádný socdemák Zd. Fierlinger plus bolševická stvůra a národní takyhrdina dr. Jiří Hájek (člen ÚV KSČ a za Dubčeka ministr) prosadili paragraf 231 trestního zákona, podle kterého bylo uvězněno tolik lidí, že dodnes existuje (i v zahraničí) K-231 = Klub bývalých vězňů

odsouzených na základě paragrafu 231.

21/08/1968 Vstup vojsk Varšavské smlouvy (bez Rumunska) do ČSSR na 20+ let.

17/11/1989 Studentská demonstrace (k výročí zastřelení studenta Opletala nacisty) je pod záštitou divadelníka Havla zdeformovaná na Sametový podraz. Režii mají tři superStBáci s. Čalfa + s. Hegenbart + s. Lorenz. Choreografem a hereckou primadonou je absurdistický divadelník Havel. Čalfa se stává předsedou vlády, osobním přítelem a právníkem Václava Havla (za jehož věznění byl spoluzodpovědný). Havel si později devótně pochvaluje, jak se mu se soudruhem Čalfou hezky česky spolupracovalo. Typický příklad kolaborace plus stockholmského syndromu.

02/12/1989 Představitelé SSSR a USA se setkali na Maltě (více viz dále).

03/12/1989 Havel ujistil důstojníky z Výboru pro státní bezpečnost SSSR, že (ex)komunisté nebudou znevýhodnění a na oplátku (něco za něco, ruka i zakrvácenou ruku myje) byl jimi ujištěn že bude prezidentem.

10/12/1989 Husák přestal sedět na stolici. Za 14 dnů nato šel po Gustovi na stolici Václav Havel.

25/12/1991 Rozpad SSSR (vzpomeňte na "Se Sovětským svazem na věčně časy!").

01/01/1993 Československo rozbito oběma Václavy + Mečiarem. Že to byla jakási "historická nutnost" (= pojem používány pouze [pa]vědeckými marxisty-leninisty), vysvětlil v časopisu Respekt [20-26/07/1992] Havel, který na chvíli přestal sedět na stolici, aby formálně zamaskoval svou spoluzodpovědnost za rozbití Československa.

01/08/1993 Účinnosti nabyl zákon č. 198/1993 Sb. O protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, který v § 2 uzákoňuje:

(1)...byl režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do listopadu 1989, zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný.

(2) Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii."

Zákon č. 198/1993 Sb. pojmenovává, ale netrestá zločiny spáchané (ex)komunisty, cituji: "programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, hospodářský úpadek, justiční zločiny a teror, destrukci tradičních principu vlastnického práva, zneužívání výchovy, popravování, vraždění, žalářování, tábory nucených práci a mučení." Ano, milí čtenáři a čtenářky, platných zákonů dosud neznalí: zákon č. 198/1993 vám umožňuje i veřejně říkat a psát o přemnohých z vašich představitelů (ministři, senátoři, soudci, zastupitelé, rektoři a profesoři), že "byli/(jsou bývalí) členové organizace zločinné a zavrženíhodné". Zde je ideální příležitost citovat Havla [Lidové noviny, 07/12/1990]: "Ale neumím si příliš představit politický život bez mnoha lidí, kteří prošli komunistickou stranou a kteří se od dřívějších iluzí oprostili. Abych jmenoval namátkové, je to třeba Petr Pithart, Jiří Dienstbier, Pavel Rychetský, Vladimír Dlouhý a další." Ti všichni vládli a vládnou dodnes. Až se vám stranovládnoucí exsoudruzi nad tímto bezzubým zákonem cynicky vysmějí v tisku či v televizi, zarecitujte si básničku:

Koho chcete ve vládě, po plyšové estrádě?

Proč se máme rozčilovat nebo slzy ronit,

místo klíčů každopádně měly hilzny zvonit.

Buďte rádi, že od piva máme láhve vratné,

neb veškeré polemiky jsou nám hovno platné.

21/08/2005 Žhavé současnovno. Na stolici jsou Klaus a Paroubek. ČR je jediná geograficky středoevropská země s komunistickou stranou vůbec, a navíc silnou. Ani předlistopadové Polsko ani NDR neměli stranu s krvavým adjektivem "komunistická" v názvu. Zřejmě věděli proč, a alespoň dělali, že se stydí, na rozdíl od vyslovených nestydáku Čechů a bratrů Slováků. Osvícený moskevský spisovatel Viktor Jerofejev (*1947, jeho otec byl asistent Molotova a Stalinovým tlumočníkem) popsal polistopadovou ČR takto: "V roce 68. jsem dokonce začal číst české noviny. Zbožňoval jsem je, blbečky... tyto země se přeměnily v poloútulné, polomdlé zapadákovy. V Praze, kde jsem byl nedávno, se mi zdálo, že někteří lidé jsou v určitém smyslu snad ruštější než sami Rusové. Jedna ruštinářka v jasné růžovém prádle mne vzala za ruku a se silným vzrušením v hlase se mne zeptala: Viktore, miluješ mne? Chci tím říci, že jsou překvapivě měkcí... Místo odpovědi jsem zhasnul světlo. Pošeptala mi, že místo ruštiny teď musí učit němčinu. A ona by chtěla ruštinu. Abych si prohlédl její dobrotivou tvář, zase jsem rozsvítil. Měkkost těchto lidí je téměř slavjanofilská. A mluví tak zpěvavé... Nosí snad na Západě někdo jasné růžové prádlo?... oni se budou nádherné hrbit pod všemi svými komplexy najednou." Tak vidí ČR kritický Moskvan světa znalý, aniž by vám dál příležitost zlobit se na Američana nechápajícího české jááá a mmmy. Nic vám však nebrání si dál hezky česky motat: "Takže kdyby jaksi tak nějak možná voni nebyli..." a tím dál předvádět svoji Biafru ducha, jak charakterizoval ČSSR i s. Louis Aragon.

Sotva jsem toto napsal na pláži v Kokosové zátoce, došla mi akumulátor v laptopu a tak jsem si tam zdřímnul za zvuku příboje a zazdál se mi růžový sen. Obléhaly mne čtenářky v jasně růžovém prádle a kdákaly "Skazaj, Rostja, ljubiě ty menja?". Na obranu volám: "Da, da!" Ale ony kdákají dál jako kdysi rozhlas po drátě, kde recitovali básně Stanislava Kostky Neumanna "znavený není ostudou města - zpáteční cesta se trestá!". Nejagresivněji z nich se dožaduje vyznání lásky moje dřívější učitelka s. Kolková, která mi odmítala školní mléko, protože jsem byl dítě údajného kulaka: "Skazaj, Rostja, kak očeň ljubiš ty menja?" Prchám na blízké nádraží a naskakuji do posledního vagónu právě se rozjíždějícího ostře sledovaného vlaku. Blížíme se k hranici a pohraničníci ostře pročesávají vlak včetně záchodu. Mne ostře kontroluje pohraničnice Kolková v růžové uniformě, z pod níž vykukuje jasné růžové kombiné. Ona na mne kdáká: "Nemáte razítko o přihlášení se k pobytu během návštěvy České republiky, tudíž vaše výjezdní doložka je neplatná. Půjdete se mnou k přechodu." Mne se ale nechce trávit s ní zbytek mladí až do jejího přechodu. V tu chvíli se probouzím orosen potem. Žhavé slunce zapadá za horizont nad Kokosovou zátokou, a já jsem rád, že jsem nebyl rád tím vším, čím jsem úředně měl být rád, a že jsem rád tam, kde právě jsem.