Listopad 2009

Hankeho zasilatelství

Franz Chocholatý-Gröger

Na jedné z nejživějších tříd ostravských, v Nádražní třídě vedoucí z Ostravy k hlavnímu nádraží do Přívozu, bylo na čísle popisném 75 Hankeho zasilatelství. Na základě rozkazů velitelství zdejší uniformované NBS (Národní bezpečnostní stráž) ze 17. a 18. května 1945 se v několika týdnech ocitlo ve více než dvaceti internačních zařízeních téměř 6000 lidí. Vzhledem k tomu, že věznice policejního ředitelství a soudní věznice se záhy zcela zaplnily zajištěnými Němci a osobami podezřelými ze zrady a kolaborace, byl ve skladištních budovách firmy Hanke zřízen internační tábor. Tam byli (často již v dosti zuboženém stavu) dodáváni muži i ženy nejen z obvodu města, ale i vzdálenějších míst. Táborem označovaným také jako "prozatímní policejní věznice", nad nímž mělo dohled politické oddělení ostravského policejního ředitelství (ředitelství Národní bezpečnosti), prošlo podle dochovaných záznamů do začátku července 1945 téměř 600 mužů a 100 žen. Za vyšetřování internovaných a vnitřní chod tábora HANKE odpovídal Vladislav Kusz, člen KSČ a zaměstnanec bezpečnostní služby pověřený řešením "německé otázky". Velitelem objektu Hanke se stal bývalý horník Emil Martínek, který se rovněž hlásil k této politické straně, strážní službu vykonávali v první etapě příslušníci "milice", resp. výpomocní členové NBS (Národní bezpečnostní stráže). (1)

Nad tím vším velel kapitán partyzán a komunista Vladimír Sedlář z Police u Valašského Meziříčí, který do Ostravy přišel hned po osvobození ze Slovenska, kde byl v Baťově továrně. Po dohodě s místními komunisty, zejména s komunistickým předsedou Ústředního národního výboru Josefem Kotasem, rozpustil na Ostravsku policii a četnictvo, dal se ÚNV v Ostravě povýšit na kapitána a prohlásil se „zemským náčelníkem stráže bezpečnosti pro Slezsko“. Ihned začal reorganizovat bezpečnostní službu na Ostravsku a v celém Slezsku. Sedlář kolem sebe shromáždil velké množství podivných individuí. Existenční podmínky v ostravských táborech byly po všech stránkách obtížné a přibývalo úmrtí, a to i v přímé souvislosti s uplatněním násilných metod. Na jedné z porad funkcionářů města začátkem května 1945 na otázku, zda by se přece jen neměla vést důkladnější evidence zemřelých Němců, odpověděl v tom smyslu, že "nic takového se provádět nebude, že se mrtvoly prostě odklidí". Největším postrachem bylo působení Sedlářových civilních gard, Nejzákladnější lidská práva byla pro ně neznámým pojmem. Mimo Sedláře pro ně neplatil žádný řád, zákroky dělali na vlastní pěst a obyčejně v alkoholickém opojení. Hlavní jejich činností bylo zatýkání a odvlečení zatčených do některého ze zřízených internačních táborů a vykrádání bytů odvlečených osob. (2)

V táboře docházelo denně k mučení, brutálnímu zacházení a ke znásilňování žen. V důsledku toho přišlo o život v krátké době mnoho osob. Popravovalo se většinou oběšením, bývalý příslušník SA Heinrich Gloss, určený za popravčího, věšel denně mnoho lidí na klozetové rouře. Bohatí internovaní byli dáváni do cely č. 6 ve sklepě, kdy do rána byli všichni oběšeni na této rouře. Jeden ze svědků vypověděl: "Popravovalo se vždy tak k 1.00 hod. Osoby k popravě vybíral Glos, a to takovým způsobem, že namlouval internovaným, že se mohou hlásit do práce ven, že se tam nají a že se tam budou mít líp. Na to ty, kteří se přihlásili, postavil do řady a po 6 odváděl do místnosti, v níž byli popravováni. Vždy, jak bylo 10 mrtvých, museli jsme je naložit a odvážet na hřbitov nebo do krematoria… Vězni byli biti vždy třemi strážnými současně po hřbetě. Sám jsem napočítal, že jeden vězeň dostal 115 ran… Podotýkám, že jsem byl svědkem toho, když bylo popraveno 36 mužů, vesměs bývalých invalidů." O násilí páchaném na některých ženách řekl: "Viděl jsem také - byl jsem také svědek jedné scény, kdy na celu č. 6 byla předvedena žena, asi šedesátiletá, přivedl ji Glos a říkal, že ji na chodbě již 3 SS-mani museli znásilnit. Na to v cele přítomní SA-mani museli dotyčnou znásilňovat… Přitom Glos asistoval a ještě k souloži SA-manům pomáhal. Ostatní jsme se na to museli dívat. Celé této scéně byl přítomen také Martínek… Ještě tu noc vezl jsem H. a oněch 13 SA-manů mrtvé na hřbitov. Byli patrně pověšeni."

Vcelku otevřeně vypovídal o svých zvěrstvech sám Glos(s): "Jeden večer byli také popraveni všichni ti, kteří měli protézy nohou a rukou." „Stávalo se, že když byl popravený sundán, že mu ještě vyšel z plic vzduch .. , Martínek se mnou po něm šlapal, aby dokonal. Říkal jsem Martínkovi ... že stačí klepnout ho po hlavě kladivem. To jsem také několikrát udělal. Vesměs však všichni popravovaní byli mrtvi a sám jsem se o tom poslechem na srdci přesvědčoval." Nebo: „Za den nebo dva dny byla přivedena do tábora zase jiná žena... Také tato byla přivedena na celu a muži, kteří byli na kobce, museli na ní vykonat soulož. Soulož museli vykonat jednak normálním způsobem a jednak nenormálně… Já s Martínkem jsme se na to dívali. I tato žena byla mnou večer pověšena."

Dle jiného svědectví „Můj přítel Krischka z Kujav u Fulneku mi na smrtelné posteli vyprávěl, co na vlastní oči•viděl: Jeho žena, v 8. měsíci těhotenství, se musela v lágru Hanke svléci do naha a postavit ke stěně, načež ji gumovými obušky bili do břicha tak dlouho, až ztratila plod a sama zemřela. Týž Krischka, který byl dlouhou dobu v lágru Hanke. mi dále vyprávěl, že byl očitým svědkem toho, jak jednu ženu s rukama i nohama přivázanýma na zádech vytáhli vzhůru po zdi a potom jí nožem odřízli oba prsy." (3)

Do Hankeho tábora dostalo se kromě Němců na různá udání asi dvacet osob české národnosti. Jedním z nich byl František Šedina, který bydlel v Hankeho domě jako podnájemník. Jednoho dne byl zatčen, neboť byl nepohodlným svědkem hrůz, které se zde děly. Prý vynesl moták jednoho ze zdržených. Důvod byl jiný, veliteli tábora se líbila jeho žena. Byl uvržen do pověstné cely č. 6 a tam byl mučen. Téhož večera velitel tábora navštívil v bytě jeho manželku a tuto několikrát znásilnil a při prohlídce bytu ukradl mimo jiné 28 000 Kčs úspor manželů. Jak uvádí Mareš „Když paní Šedenková (správně Šedinová) šla k svému právnímu zástupci, aby mu vše oznámila, dal jí ředitel tehdejší státní bezpečnosti M. na týden zajistit za to, že šla k právnímu zástupci. Pak M. nabídl Šedenkové 60 000 odbytného, upustí-li od oznámení. Nakonec po dlouhém zdráhání ,dobrovolně´ podepsala, ale peníze ovšem nedostala. Sedmiletá dcerka Šedenkových napsala o této tragédii verše a ty u příležitosti pobytu paní Hany Benešové v Ostravě jí odevzdala.“ Šedina byl popraven 25. 5. 1945. (4)

Aby se nějakým způsobem dal ideologizovat stav v táboře a zdůvodnit některé excesy, byla zinscenována vzpoura v táboře. Ke vzpouře došlo 4. 6. 1945, když prý někteří Němci, členové SS a SA, vybourali zazděné dveře a napadli strážné. Přes výzvy prý neustávali a tak začala stráž střílet. Jeden z tehdejších členů bezpečnostní komise ostravského národního výboru o tom napsal následující: "Strach a hrůza z bezmocí vedla k zoufalství ohrožených skupin internovaných. Bránili se nejen křikem a gesty proti dorážejícím gardistům, pokoušeli se o útěk z přikázaných prostoru a snažili se přelézt zeď. Gardisté počali střílet, zoufalství bezmocných rostlo, přibývalo mrtvých a pomocí přivolaných posil byla údajná vzpoura potlačena.“

Veřejnost pak byla seznámená s tím, že v objektu došlo k „pokusu o vzpouru“, přičemž stráže použily zbraně a zastřelily sedmdesát dva internovaných. Skutečnost byla jiná, při této tzv. vzpouře bylo zastřeleno 21 osob, oněch 51 navíc mělo zamaskovat předešlé popravy či úmrtí na základě mučení. Lékařské ohledání popravených se neprovádělo, v případě této vzpoury však byl povolán policejní lékař, který jako příčinu smrti uvedl lakonicky "střelné zranění". Podle zprávy Oblastní kriminální úřadovny v Ostravě Porevoluční události - materiál pro bezpečnostní výbor ÚNS K t. čj. : 038/143/ ze dne 14. 8. 1947 z 18. 9. 1947 - „Z iniciativy internovaného Němce Glose t. č. ve sběrném táboře v Kunčicích nad Ostravicí a Emila Martínka, t. č. horníka v Hrušově, Hubertova kolonie č. 67, bylo po částech popraveno úhrnem 234 osob, z toho 1 Čech. Popravy byly prováděny jednak oběšením, zastřelením a posléze úhozem zbraní nebo jiným surovým zacházením.“ (Tento počet byl historikem Mečislavem Borákem upraven na 231, z toho 5 žen) Tyto popravy za období od 10. 5. do 13. 6. 1945 vesměs vykonali Vladislav Kusz a Emil Martínek a strážní, mezi nimiž co do surovosti a frekvence účasti na popravách vynikali Josef Jurášek a Leopold Pieczka, dělník z Vratimova., všichni čtyři členové KSČ. Nejšpinavější práci vykonával na pokyn nadřízených Jindřich (Heinrich) Glos, údajně bývalý příslušník SA původem z Opavy, a spoluvězeň "pomocník" dozorců Otakar Milike. Jak se v této zprávě uvádí: “K tomu podotýkám, že Němec Glos, bývalý masér ve vítkovických závodech je typem sadisty a také Emil Martínek, který prodělal kurs pomocníka při pitvách, je sadisticky založen.“

Tak 25. května přišlo o život 6 osob, 26. května 11 osob, 28. května 18 osob, 29. května 17 osob, 30. května 28 osob, 1. června 12 osob, 3. června 14 osob, 4. června 23 osob. Popravy a usmrcení mučením pokračovaly 7. června 4 osoby, 8. června 18 osob, 9. června 26 osob a 12. června 32 osob. (5) Tím dnem končí hromadné vraždy, následujícího dne je velitelem tábora jmenován prap. Josef Petr, za jehož správy do 30. 7. 1945 zemřelo již jen 5 osob. Dne 13. 6. 1945 je zajištěn Vladislav Kusz, který byl v té době vedoucí politického oddělení „Národní stráže“ a následovně byl zajištěn tehdejší velitel tábora Emil Martínek, který exekuce nařizoval a sám se jich zúčastňoval. U tohoto byly při domovní prohlídce nalezeny zlaté chrupy, které byly mrtvolám v táboře vybity. Podnětem k zajištění bylo mimo jiné oznámení Anežky Šedinové, vdovy po zavražděném Františku Šedinovi. Proti zajištění výše jmenovaných nemohl za dané situace nic namítat ani všemocný kapitán Sedlář, zvláště když se od pachatelů násilností začali odvracet i někteří místní komunističtí funkcionáři. Pomocník O. Milik se po krátké izolaci vrátil do tábora "Hanke", kde zůstal i Glos. Šetření bylo prováděno oblastní kriminální úřadovnou v Ostravě a trvalo do 3. 8. 1945, kdy byli Kusz a Martínek předáni do věznice krajského soudu v Ostravě a bylo na ně učiněno trestní oznámení. Dne 10. 8. 1945 byli ze soudní vazby propuštěni. Oblastní kriminální úřadovna v Ostravě obdržela 28. května 1946 od ministerstva vnitra sdělení, že na případ "Hanke" je "nutno... aplikovati ustanovení § 1 zákona č. 115/1946 Sb.“ (z dne 8. května 1946 o právnosti jednání souvisejících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků) a na základě usnesení vyšetřujícího soudce krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 1946 bylo trestní řízení proti nim pro podezření ze zločinů dle §§ 5, 134, 171, 125 tr. z. s přihlédnutím k této normě a při použití § 90 tr. ř. (de facto nedostatek důkazů) trestní řízení zastaveno.

V Novém Slově se dne 9. 5. 1947 objevil článek s příznačným názvem "Kde jsou protokoly případu Hanke"? Z článku cituji: "Jak okolnosti nasvědčují, byl ostravský internační tábor u firmy Hanke skvrnou na naší národní revoluci. Však také ministerstvo vnitra dobře vědělo, proč zařídilo přeložení kapitána Sedláře do Prahy." O tehdejších poměrech v táboře Hanke se zajímala také veřejnost především zda "nepřístojností" byly vyšetřovány a zda pachatelé budou nějak postiženi. O táboře HANKE se vědělo také v zahraničí, o věc se zajímali i někteří poslanci parlamentu. Ustanovená Vyšetřovací komise bezpečnostního výboru ÚNS jednala poprvé 22. 7. 1947, kdy ji byl předložen seznam vybraných případů vypracovaný MV jako informace ministerstva vnitra ke schůzi vyšetřovací komise. V předložené zprávě se jednalo jen o devatenáct kauz, rozdělených do čtyř skupin, byla ve třetí skupině případu dosud šetřených pod bodem 4 zařazena Ostrava – po vzpouře v budově firmy Hanke, kde byli zadržováni Němci, bylo 21 vzbouřenců zastřeleno. Mimo to zde docházelo k týraní a mučení zadržených osob. V červnu a červenci 1947 podala o zdejších excesech ministerstvu vnitra zprávu Oblastní úřadovna Státní bezpečnosti v Ostravě, materiály shromažďovala také ostravská expozitura Zemské úřadovny StB. Předložená hlášení jednoznačně potvrzovala nebývalý rozsah a tragické následky hrůzovlády v objektu, Přednosta expozitury ZÚ StB dr. Lumír Kroček vyjádřil názor, že zastavení trestního řízení považuje za postup "nesprávný nejen proto, že nebylo učiněno zadost spravedlnosti, ale i proto, že státní zájmy trpí tímto způsobem zjevnou škodu".

Po konzultaci s ministerstvem vnitra bylo v říjnu dohodnuto, že VK BV ÚNS přijede do Ostravy případ důkladněji vyšetřit. Komise přijela do Ostravy a jednala zde ve dnech3. až 5. 11. 1947. Všichni aktéři Vladislav Kusz, Emil Martínek, Josef Jurášek, Leopold Pieczka, Jindřich Glos, který tehdy pobýval v táboře v Ostravě-Kunčicích, byli vzati znovu do vazby. Členové komise byli seznámeni s příslušnými spisy a všemi okolnostmi, za nichž dosavadní šetření probíhalo. V úvahu bylo vzato také sdělení ministerstva vnitra z 28. května 1946, v němž se doporučovalo kriminální úřadovně v Ostravě, aby věc Hanke již nesledovala a aby "nebyly vyšetřovány eventuální další případy". V obsáhlejším materiálu, který pro předsedu VK BV ÚNS byl pravděpodobně vypracován dr. Z. Lukeše z ministerstva vnitra, bylo vedle jiného, jasně řečeno, že incident v táboře 4. června 1945, při němž zahynulo 21 mužů, lze posuzovat jako "fingované vzbouření". Před komisí vypovídalo 11 osob včetně všech hlavních aktérů násilností a tří postižených žen. Čtyři hlavní aktéři, členové KSČ, jimi spáchané zločiny zmenšovali a omlouvali, odvolávali se na příkazy nadřízených s poukazem na "revoluční charakter" tehdejší doby.

Vyšetřovací komisi BV ÚNS byl navržen tento postup: Krajský soud v Ostravě měl znovu zahájit trestní řízení proti výše jmenovaným pěti mužům za vraždu Františka Šediny, resp. její neoznámení, dále pro "násilné smilstvo" na jeho manželce a případně též některých Němkách a četné krádeže. Soudu se ponechávalo rozhodnutí, zda trestní řízení zavede rovněž v souvislosti s dalšími činy, které při vyšetřování vyšly najevo, tj. hlavně pokud šlo o popravy internovaných Němců. Řízení se má provádět se zřetelem na ustanovení zákona č. 115/1946 Sb. Spisy měly být vedeny jako důvěrné, soudní přelíčení doporučovala komise konat jako neveřejné, a to jednak z důvodu "mravopočestnosti, zejména však z důvodu zvláště naléhavého zájmu státu". Veškerý písemný materiál se měl soustředit na OÚ StB v Ostravě. Z jednání komise ÚNS z 3. až 5. 11. 1947 v budově Krajského soudu v Ostravě, byl sepsán protokol o 26 stranách, s daty zasedání komise ÚNS. Ve shrnutí ministerstva vnitra č. j. VII/C-14 936/taj.-47 s datem 14. 11. 1947 se uvádí:

"Asi od 10. 5. 1945 do 13. 7. 1945 docházelo v táboře Hanke, kam byli soustředěni Němci i Češi, k zločinům a ukrutnostem. Vedení podléhalo V. Kuszovi a E. Martínkovi, strážní službu vykonávali J. Jurášek, Ludvík Pieczka, vesměs z Ostravy. Ti svěřili výkonnou službu Němci J. Glossovi, kterého jmenovali tzv. kapem. Měl zřejmě sadistické sklony, utloukal vězně, prováděl exekuce oběšením. Internovaní byli i stříleni. Popraven byl i Čech F. Š., který bydlel v táboře. Byl obviněn, že zprostředkuje styk internovaných Němců s příbuznými… zajištění jeho ženu, která též bydlela v prostoru tábora, odňali jí její věci a dopustili se na ní násilí. Dále znásilňovali internované Němky… Němcům odebírali cennosti, které si ponechali… vytrhávali internovaným za živa i po smrti zlaté zuby a ponechali si je…. Celkem tam přišlo o život 234 osob. Poněvadž potřebovali nějak vykázat počet mrtvých, nařídili G., aby inscenoval vzpouru, kterou potlačili pobitím a postřílením 21 osob, vykázali však počet 72 osob."

Člen komise, komunistický poslanec dr. Jaroslav Kokeš, prý ze začátku soudil, že "i v tomto případu jde o akci domácí a mezinárodní reakce", ale po bližším obeznámení s fakty měl prohlásit, že je nutno "odsouditi se vší přísností parazity revoluce". Kokeš také zařídil, aby tři ze čtyř českých pachatelů byli ihned vyloučeni z KSČ (Martínek údajně členem strany nebyl, ač je tak veden ve zprávě dr. Lukeše pro odd. III/Aa z 5.2.1948). (6)

Na následky špatného zacházení umírali po válce lidé také v ostatních ostravských internačních zařízeních - tábor v Cihelní ul. v Mor. Ostravě, v bývalém hotelu Pichler v Pivovarské ul. v Mor. Ostravě, tábor u okresního soudu ve Slezské Ostravě, tábor v Sittenové ul. v Ostravě - Přívoze, Mexiko“ v Ostravě – Přívoze, tábor ve Vítkovicích nebo na ostravském velitelství NBS.

Pak přišel únor 1948, ihned v březnu jsou z vazby propuštění V. Kusz , E. Martínek, J. Jurášek a L. Pieczka a v červnu opouští vazbu také Heinrich (Jindřich) Gloss (Glos). Matka strana přitiskla své syny na svá prsa a otevřela jim vše zahrnující náruč. Jeden z největších zločinu v roce 1945 zůstal nepotrestán. Místo, kde byla pověstná „Ostravská mordovárna“, zůstává většině Ostravanům neznámé a bez pietního označení. (7)

Poznámky:

V květnu 1945 bylo zbaveno vyškrtnuto ze svazku města 16 464 Němců a v průběhu několika dnů se ocitlo v internačních táborech téměř 6000 Němců. Dne 12. 6. se usneslo předsednictvo ostravské expozitury Moravskoslezského výboru, za přítomnosti velitele 1. čs. samostatné tankové brigády pplk. Vladimíra Janko a velitele 6. armádního sboru, o na opatřeních v organizaci vysídlení Němců a zřizovaní internačních táboru. Následujícího dne bylo vysídleno příslušníky 1. čs. samostatné tankové brigády pěším pochodem přes Hlučín, Opavu a Krnov do prostoru Prudník (Neustadt OS) 1280 Němců. S podnětu velení 1. čs. samostatné tankové brigády bylo během července vysídleno, více než 3000 Němců železničními transporty přes VO 1 Čechy do Saska v sovětském okupačním pásmu. První transport v souladu s ustanovením v Postupimi vyjel 1. 6. 1946 z Ostravy a mířil s 1207 odsunutými do Dachau v americké zóně. Celkem bylo odesláno celkem 5 transportů, poslední 23. 10 mířil do Schweinfurtu. Těmito transporty bylo odsunuto 6000 Němců a to do Bavorska, Severního Bádenska a Severního Württemberska

(1) Vladislav Kusz, nar. 10. 2. 1908, Ostrava, horník, bytem Slezská Ostrava, Zvěřinova ul.č.819, ved. politického odd. Národní stráže,

Emil Martínek nar. 21. 5. 1910, Petřvald, horník, bytem Hrušov, Hubertova kolonie č. 67, velitel tábora

(2) Pospíšil Jaroslav, Hyeny, Lípa Vizovice 2002, s.245-247

Dopis Břetislava Hotového, pomocný zaměstnanec SNB ministru vnitra z 26. 7. 1945, in: MAREŠ Michal, Ze vzpomínek anarchisty, reportéra a válečného zločince, Prostor Praha 1999, Ostravská mordována (Hankeho speditérství, zasilatelství lidí do neznáma) s. 350-351

Panu ministru vnitra v Praze Praha, dne 26. 7. 1945

Jako člen SNB v Mor. Ostravě hlídal jsem byt pana Sedláře a držel jsem službu v německém táboře Hanke. Byl jsem svědkem tak hnusných případů, že moje svědomí mně nedá jinak nežli o tom podati hlášení.

Sedlář vzal k sobě kuchařku Němku Musálkovou z Kunčiček. Tato před příchodem Rudé armády prohlašovala, že když to Německo vyhraje, tak bude dlážditi ulici českými lebkami. Při prohlídce bylo u ní nalezeno 6 litrů otráveného likéru, který měla připravený pro "hoštění" Rudé armády. Když to bylo p. Sedlářovi hlášeno, nechal ji sice internovat, ale chodila k němu dále vařiti. Jednoho dne přišel do tábora člověk a žádal tři mladé Němky, které mají jíti hráti p. Sedlářovi na klavír. Tyto se pak vrátily ráno i s Musálkovou opilé. Celý dům, kde pan Sedlář bydlil, tvrdil, že celou noc hrály a zpívaly německé písně. V domě bydlil také pan Kus, takže není přesně zjištěno, zdali to bylo u pana Sedláře nebo Kuse.

V táboře bylo 14 těhotných Němek, které přišly do jiného stavu v době internace. Tyto posílá lékař dr. Krist do nemocnice na výškrab. Internovaným byly odebírány šperky, brilianty, zlato a peníze, které se posílaly na ředitelství, nikdo však neví, kam to přišlo. Byl jsem svědkem, jak za jedno dopoledne bylo zabaveno 250 000 K. Bohatí internovaní byli dáváni do cely č. 6 ve sklepě, kdy do rána byli všichni oběšeni na rouře od vodovodu. Toto věšení prováděl SS-man Klos, který dělal v uvedeném lágru kápo a který měl k tomu rozkaz shora. Na tentýž rozkaz vytrhával Klos též živým Němcům zlaté zuby kombinačkami, načež byli pověšeni. Toho jsem byl stálým svědkem. Jednou byla fingována vzpoura, načež bylo zastřeleno 73 Němců, přitom snad též jeden Čech, kterým pak bylo odebráno prádlo a šaty. Přitom byl též zastřelen lékárník Plaček, milionář, který vozil partyzánům do hor léky. Na cele 6 bylo věšeno za jednu noc asi 40 osob. Správu tohoto tábora, jakož vůbec celou německou otázku, měl Kus, nejlepší přítel Sedlářův, který je známý podvodník a hazardní hráč na Ostravsku, který se Sedlářem bydlil v jednom domě. Přesto, že Sedlář všecko věděl, nezakročil, až teprve na rozkaz pana Kotase a p. Lampy byl Kus zatčen. Pozn.: t. č. je již zase propuštěn. Ostravské obyvatelstvo reptalo, proč nebyl zatčen hlavní šéf Sedlář, pod jehož patronací se vše dělo. Sedlář má mnohopokojovou vilu, krásně zařízenou, kde má milionové ceny v kobercích, křišťálu apod., o čemž se tvrdí, že je to většinou majetek Češky paní Zaorálkové. Paní Sedlářovou jsem na vlastní oči viděl, jak jednou šla do divadla a byla ověšena zlatem a briliantovým náhrdelníkem milionové ceny. I pan Sedlář má na rukou zlaté hodinky mírové ceny Kč 10 000. Pan Sedlář jezdí autem každou sobotu k rodičům do Police, kamž odváží plné kufry. Ostravské obyvatelstvo je proti Sedlářovi strašně rozhořčeno. Moje hlášení odpovídá plné pravdě, což může potvrditi mnoho svědků, které mohu uvésti. Mj. kolegové, kteří konali stráž v domě Sedláře a v táboře Hankeho. Hlásím to proto, abych nebyl sám považován za lupiče a vraha; tak totiž od příchodu Sedláře hledí obyvatelstvo na členy SNB v Moravské Ostravě.

Kus nám hrozil, že řekneme-li slovo, přijdeme na celu 6, odkud není návratu.

Podepsán Hotový Břetislav

pomocný zaměstnanec SNB

Mor. Ostrava - Kunčičky,Vratimovská 16

(3) STANĚK Tomáš, Poválečné „excesy“ v českých zemích 1945 a jejich vyšetřování, Sešity USD AV ČR 41/2005, Praha 2005 S.285

Slyšme i druhou stranu. Dokumenty k vyhnání Němců z českých zemí. Ed. Sidonie Dědinová , Infcentrum Šumava, České Budějovice 1991 zpráva 215 –s. 202

http://www.wintersonnenwende.com/scriptorium/deutsch/archiv/weissbuch/dasd17.html

(4) MAREŠ Michal, Ze vzpomínek anarchisty, reportéra a válečného zločince, Prostor Praha 1999, Ostravská mordována (Hankeho speditérství, zasilatelství lidí do neznáma), Tragedie Šedenkova s. 351-352.

(5) BORÁK, Mečislav, Peklo v centru Ostravy, Moravskoslezský den č. 116, 18/5/1996

Jindřich Segera, bývalý vězeň tábora Hanke, potvrdil, že na okraji parku Milady Horákové v Ostravě jsou tři masové hroby Němců z Ostravy a okolí, kteří zemřeli nebo byli do července 1945 popraveni. Tyto informace potvrdil i Walter Miller ze Slezsko-německého svazu 16.8.2005 http://www.ksl.wz.cz/listy_45.htm

Archiv bezpečnostních složek, fond A 2/1, kart. 1765 mikrofiše 6/54, 19/54 Hanke Ostrava 10.5. – 13.6.1945 20(72) mrtvých, Protokol o vyšetřování komise 4. A 5.11.1945 v budově kraj. Soud, Zápis z jednání komise, 20/54 Hanke č.j. 311-taj. 1947 Oblastní úřadovna státní bezpečnosti v Ostravě 24. 7. 1947, věc: Projednání události v oblasti úřadovny statní bezpečnosti v Ostravě – 19 s, Příloha- vyšetřovací zpráva 12 l., Seznam 234 osob Hanke

(6) STANĚK Tomáš, Poválečné „excesy“ v českých zemích 1945 a jejich vyšetřování, Sešity USD AV ČR 41/2005.. Praha 2005 s. 286-288

VEJVODA Jaroslav, Pomsta pozdních partyzánů a jiné poválečné tragedie. Svědectví archivů, MOBA, Brno 2007, Pátrání osmé, ještě ne poslední. Tajní mrtví aneb Jak odkryvši hroby, aby se nevědělo co je v nich, s.218-220

Archiv bezpečnostních složek, fond. A 2/1, kart. 57/1765 - "Informace pro předsedu vyšetřovací komise" (zřejmě od dr. Z. Lukeše), zápis z jednání VK BV ÚNS v Ostravě ve dnech. 3.-4. 11. 1947 s přiloženými výslechovými protokoly a navrhovanými závěry (26s) - záznam MV ze 7. 11. 1947, č. VII/C-14936/taj.47, přípis J. Veselého ze 7. 11. 1947 a záznam MV ze 14. 11. 1947/1765 - výstřižky z denního tisku k případu "Hanke", hlášení OÚ StB Ostrava na MV z 24.7.1947, č. 31l-taj./47 a expozitury ZÚ StB z 20. 9. 1947, č. 38/4/taj,47, korespondence mezi MV a ostravskou Státní bezpečností z podzimu 1947, úřední záznam o jednání VK BV ÚNS 24. 10. 1947, zpráva OblKÚ v Ostravě z 18. 9. 1947, č. 038/51; "Informace pro předsedu vyšetřovací komise" (zřejmě od dr. Z. Lukeše, nedat.), zápis z jednání VK BV ÚNS v Ostravě ve dnech. 3.-4. 11. 1947 s přiloženými výslechovými protokoly a navrhovanými závěry (26s)> záznam MV ze 7. 11. 1947, č. VII/C-14936/taj.47, přípis J. Veselého ze 7.11.1947 a záznam MV ze 14. 11. 1947, hlášení OÚ StB Ostrava z 24. 7. 1947, č. 311-taj./1947, zpráva OblKÚ v Ostravě z 18. 9. 1947, č. 038/51; roce 1947

(7) http://www.psp.cz/eknih/1996ps/stenprot/008schuz/s008051.htm - projev poslance Jaromíra Kalouse

Prameny:

Archiv bezpečnostních složek, Oddělení archivních fondů Ministerstva vnitra ČSR, Kanice

-fond A 2/1 kart. 56/1765, mikrofiše 6/54, 19/54, 20/54, 41/54

- fond. A 2/1, kart. 57/1765

-fond A 2/1 kart. 58/1765,

-fond A 15 kart. 8/27 - hlášení o táborech v Moravskoslezské zemi.

Literatura:

BORÁK, Mečislav, Peklo v centru Ostravy, Moravskoslezský den č. 116, 18/5/1996

Po 2. světové válce byl na dnes Nádražní ulici v Ostravě tábor pro Němce ve skladišti firmy Hanke v Ostravě. Vězni byli týráni, učeni a vražděni. Statistika smrti + seznam obětí v táboře Hanke v Ostravě (str. 5)

BORÁK, Mečislav, Svědectví nejen o Němcích, Moravskoslezský den č.140, 15/6/1996

Zvěrstva v táboře Hanke v Ostravě + schematický plánek tábora Hanke

BORÁK, Mečislav, Internační tábor "Hanke" v Moravské Ostravě v roce 1945, in Sborník Ostrava 18 , Příspěvky k dějinám Ostravy a výstavbě Ostravy a Ostravska, s. 88-124, Ostrava 1997

HEJL Vilém, Zpráva o organizovaném násilí, Universum Praha 1990, Kapitola II, s. 31, ISBN 80-85207-01-X

CHOCHOLATÝ GRÖGER, Franz: Vyšetřování skončilo, zapomeňte,

http://www.bruntal.net/2008030601-vysetrovani-skoncilo-zapomente

KVAPILOVÁ Iva, Přehled organizačního vývoje Sboru národní bezpečnosti v letech 1945-1950 se zaměřením na veřejně bezpečnostní (resp. pořádkovou a kriminální) složku, Internetová verze Sborníku AMV 1/2003 http://www.abscr.cz/data/pdf/sbornik/sbornik1-2003/vyvoje_snb.pdf

MAREŠ Michal, Ze vzpomínek anarchisty, reportéra a válečného zločince, Prostor Praha 1999, Ostravská mordována (Hankeho speditérství, zasilatelství lidí do neznáma) s. 348-353,ISBN 80-7260-011-7 Článek byl napsán pro týdeník Dnešek ve druhé polovině roku 1947. Byl zkrácen a zredigován buď Ferdinandem Peroutkou, nebo Edvardem Valentou, tehdejším redaktorem Dneška, ale nakonec označen charakteristickou značkou (přeškrtnutá nula) Peroutky, znamenající odmítnutí publikace. Článek otiskujeme ve zmíněné zredigované podobě; originál se nachází ve vlastnictví dědiců.

POSPÍŠIL Jaroslav, Hyeny, Lípa Vizovice 2002, s. 245-247 , ISBN 80-86093-67-0

STANĚK Tomáš, Persekuce 1945, ISKP Praha 1996, s. 118-119, ISBN 80-85241-99-4

STANĚK Tomáš, Tábory v českých zemích 1945-1948,Slezský ústav SZM v Opavě, Tilia, Šenov 1996. s. 74-75,84, ISBN 80-902075-3-7

STANĚK Tomáš, Poválečné „excesy“ v českých zemích 1945 a jejich vyšetřování, Sešity USD AV ČR 41/2005., Praha 2005 s.283-289, ISBN 80-7285-062-8

VEJVODA Jaroslav, Pomsta pozdních partyzánů a jiné poválečné tragedie. Svědectví archivů, MOBA, Brno 2007, Pátrání osmé, ještě ne poslední. Tajní mrtví aneb Jak odkryvši hroby, aby se nevědělo co je v nich, s.215-221, ISBN 978-80-243-2889-8

Oběti tábora HANKE 16. 5. – 30. 7. 1945

16.5. 1 os.

Ondrášek Jíří, 1. 12. 1913,

18.5. 2 os.

Georg Jan, 11. 5. 1885, Ostrava•Přívoz,

Židek Robert, 16.2. 1900, Ostrava-Vítkovice.

19.5. 2 os.

Folta Karel,31.3. 1907,Ostrava,

Franek Josef, 30. 3. 1900, Ostrava•Vítkovice,

20.5. 1.0s.

Schönfeld Richard, 23. 1. 1878, Ostrava,

23.5. 3.os.

Kaloušek Vilém, 29. 3. 1894, Jesenice u Vsetína,

Litschka Arnošt, 12.7.1892, Ostrava-Vítkovíce,

Pawelka Alfred, 15.8.1902, Stachovice,

24.5. 1.os./ 1ž

Paloncy Irena, 1.5. 3.1906

25.5. 6.os.

Bracháček Jan, 25. 1. 1879

Breier Leopold. 28. 7. 1897, Vratimov

Dluhoš Josef, 18. 8. 1898, Slezská Ostrava

Buček Ceněk, 14.3.1897

Kreisel Vilém, 28.4.1898

Šedina František, 20. 9.1903. Ostrava

26.5. 11 osob

Faber Pavel, 29. 6. 1892

Hilschner Rudolf, 10.4. 1896, Strikov u Lodže,

Hummer Gustav, 2. 8. 1881, Ostrava•Zábřeh,

Kunze Karel, 25. 9. 1909, Ostrava•Přívoz

Mikolajek Rheinhard, 20. 12. 1896, Ludgeřovice,

Ogiglo Jan, 24. 5. 1892

Röhn František, 12.4. 1903

Scholz Vojtěch, 13. 9.1893, Ostrava

Toman Josef,7.2.1901, Ostrava-Hranečnik

Vladař Otto, 26. 12. 1903, Odry

28.5. 18 osob /1 ž

Batke Wilibald, 5. 7. 1904

Brosmann Josef, 1. 10. 1900, Veselí u Opavy

Englich Jindřich, 4. 3.1895, Nový Bohumín

Fučlk Karel, 15.3. 1915, Odry

Hilscherová Johanna, Fulnek

Lobgesang Rudolf, 27.12.1902

Magera Alois, 28. 11. 1893, Ludgeřovice

Mayer Ludvík, 29. 8. 1908, Bohumín

Mendel Karel, 14. 12. 1894, Odry

Pasker Rudolf,Ostrava

Peschke Jan, 12. 8.1886, Nový Bohumín

Senft Gustav, 9. 5. 1887, Ostrava-Vítkovíce

Schindler Erwin (Edwin), 15. 10. 1896, Albrechtice, Směja Stanislav, 1. 5.1909

Stangel Gustav, 18.5. 1895, Albrechtice

Večerek Josef, 5. 9. 1899, Šenov

Firla Leo, 25. 9. 1899, Ostrava-M.Hory

Berger Štěpán, 10.7.1890, Butovice

29.5. 17 osob

Aue Emil, 26. 4. 1900, Bohumin

Černik Jan, 2.4. 1910, Hošťálkovice,

Fulnčník Bedřich,29. 12. 1898, Bohumín,

Kargl Ludvík, 20. 4.1909. Svinov,

Köller František, 17. 1. 1900, Pudlov,

Kopltz August, 30. 11. 1889

Löbler Otto 2. 3. 1898

Partsch Erwin, 23. 6. 1899

Pfeller Josef, 26. 11. 1897

Pilsch Bedřich, 14. 12. 1900, Sosnov

Pitsch Karel, 20. 11. 1899, Ostrava•Vítkovice

Schindler Hubert, 20. 8. 1898. Spielendorl,

Scholz Karel, 14.'5. 1891, Ostrava

Thim Hugo 31. 3.1901, Ostrava

Willimek Robert. 29. 8.1897

Winkler Bohumil, 20. 7. 1897. Odry

Wisura Josef, 29. 4. 1903. Mankovice

30.5. 28 osob

Biner Osvald.•30. 5.1945

Bittner Josef, 4. 4.1897, Ostrava-Přívoz,

Bratkorb Richard, 17. 11. 1899, Aich-Assach

Bukan Josef,

Dedek Teofll, 1. 1. 1896

Diener Osvald, 21. 7.1903

Harzig Emil, 19. 5. 1899, Dobešov

Heiner Osvald,

Hofmann Karel,

Hünner Jan, 29. 4. 1904, Slezská Ostrava

Knap Bedřich, 26. 6. 1910,

Knop Čeněk,28. 1. 1891

Koremba Tomáš, 7. 1. 1889, Ostrava-Míchálkovice

Kostřiva Max, 13. 10. 1908, Swiętochlowice,

Kotas František, 6.2. 1891

Krischke František, 2.12.1905, Odry

Lichtblau Čeněk, 6.11. 1892. Petřvald,

Mark Jan, 6. 3.1897, Ostrava,

Michal Bedřich,

Mrázek Ferdinand, 24. 1. 1900, Koblov

Mruzek Ferdinand, 24. 9. 1900

Mündsberg (Mušálek) Jan, 20. 8. 1894, Petřkovice

Pavelek Josef, 28. 2. 1902,

Pawelka Josef,28.2. 1902

Plaček František, 4. 8. 1907, Nový Bohumín

Teichmann Alfred (Rudolf), 1.5.1898

Tkáč František, 20. 4. 1891, Ostrava

Toman Antonín. 25.10.1906

Zwierner Emil, 25. 5. 1890, Dobešov,

31.5. 1os./ 1ž.

Makovičová Adéla, 9. 5. 1887, Ostrava-Přívoz

1.6. 12 osob/ 1ž

Bahner Franlišek, 14. 4.1893, Ostrava

Glatzel Evžen, 10. 12.1911, Ostrava•M. Hory

Haltov Karel, 27.12.1896, Ostrava, 1. 6.1945

Haltov Rudolf, 28. 11. 1894, Ostrava•Hrušov

Helnz Vilém, 10. 3. 1908, Ostrava-Přívoz

Jeller (dříve Jelito), 31. 8 .. 1889, Ostrava-Mugíinov, Kučera Bohumil, 14. 7.1897, Ostrava

Lipsky František, 21. 5. 1905, Ostrava-Přívoz

MalekEmil,4.4. 1922,Skřečoň,

Scholz Heřman, 16.10.1902, Ostrava-Kunčice, Wojtowicz Jan, 20. 9. 1907, Bohumin

Wranka Albert, 18. 12. 1894, Petřkovice

Zezulová Veronika, 27.1. 1895, Ostrava-Přívoz

2.6. 2 os.

Herián Felix, 30. 5. 1901,

Thost Adolf, 23. 5. 1893, Ostrava-Hulváky

3.6. 14 osob

Hampel Josef, 22. 2.1913

Charvát František, 11. 1. 1902, Ostrava-Přívoz

Kleczek Ladislav. 15.4.1902, Ostrava-Přívoz

Kober Rudolf, 10.4. 1890. Ostrava

Matuschek Rudolf, 11. 4. 1876. Chabičov

Michal František, 3. 11. 1908, Ostrava

Opletal Emil, 21. 2.1889, Ostrava•Vítkovice

Schimon Josef, 27. 2. 1915, Ostrava

Schmidt Antonln, 28. 3. 1896, Ostrava

Schmied August, 29. 3.1896

Uhl Rudolf, 13. 4.1900, Bohumín

Warczok Dominik, 4. 8.1913, Německá Lutyně

Weíst Walter, 26. 9. 1906, Ostrava

Witke Viktor, 24.12.1894, Bohumin

4.6. 23 osob

Bartoš Jaroslav, 12.5'. 1911 ,Ostrava

Bernatík Alois. 25. 5.1892, Bohumín

Berger Bert, 24. 7. 1895, Ostrava

Brus Rudolf, 16. 10. 1893, Ostrava-Hrabůvka,

Duša Gustav, 2. 8. 1905, Ostrava

Fitzek Jindřich, 23. 5. 1898. Ostrava-Přívoz

Hájek Jan, 23. 10. 1904

Hünner Karel, 28. 5. 1897

Kuchejda František, 8.9.1904

Kupka Max, 5. 10. 1887, Slezská Ostrava

Lička Vilém, 7. 3. 1906

Mainx Josef, 27. 8. 1900, Ostrava

Mohelnlcky Arnošt, 29. 3. 1895. Slezská Ostrava.

Rlchter Emil, 24. 3. 1895, Ostrava

Rittig Karel, 6. 4.1907

Romanowitz Emil, 15. 8. 1901, Ostrava,

Selbert (Seifert) Adolf, 26.1. 1901

Selhert František, 24. 4. 1907

Stalzer Oskar, 31. 7. 1906, Ostrava

Stefan Čeněk, 3. 8. 1898, Ostrava-Vítkovice

Tannhaüser Josef, 26. 5. 1905, Nový Bohumín

Viktor Antonín, 7. 5. 19~, Ostrava-Hranečník

5.6. 1 os.

Ferfetzky Robert. 2~ 7. 1898. Ostrava-Zábřeh

6.6. 2 os.

Mayer Pavel, 15. 11. 1913, Ostrava-M.Hory,

Muroň Josef, 3. 3. 1896, Lískovec, 6. 6.1945

7.6. 4.os

Franke František, 9. 8. 1897, Pudlov

Hotový Pavel, 9.1. 1895, Ráj u Fryštátu

Latka Karel, 3. 1. 1897, Ostrava-Vítkovice

Mayerhofer Teodor, 24. 6.1894, Pudiov

8.6. 18 os.

Drzizga Adolf, 22.12.1895, Horní Lhotka

Fischmann František, 16. 1. 1888, Bohumín

Glatner Rudolf,4. 7.1890, Pudlov

Gold František, 4. 1. 1906, Ostrava•Zábřeh,

Hanke Albert, 27. 10. 1896, Ostrava-Hrušov

Hanyš Karel, 10. 11. 1890, Langersdorl

HolzbergerJosef, 17.1.1889, Děhylov

Konečný Alois, 18.5. 1887, Ostrava-Vítkovice

0rel Lothar 4: 1.1912, Ostrava,

Pertille Mikuláš, 29. 9. 1903, Ostrava-Hrušov

Reck Rudolf, 20. 1. 1890, Ostrava-Hrušov,

Samek Rudolf, 3. 4.1909, Ostrava-Přivoz

Schroer Bedřich, 16.4.1912, Langerich,

Wanke František, 3.12.1888, Šilheřovice,

Urbanczyk Eduard, 22. 1. 1907, Ostrava

Weidlich Alfred, 12. 12.1890, Bohumin

Winkler Jan, 15. 4. 1891. Ostrava

9.6. 26 os.

Augustinek Adolf, 14. 6. 1907, Ostrava•M. Hory,

Barwig Otto, 27. 6.1908, Klankendolf,

Bayer Pavel, 15. 11.1913, Ostrava•M. Hory,

Bellner Herbert, 17. 3. 1920, Ostrava•Vítkovíce,

Bienert František, 26. 9.1873. Děrné,

Dindorf Jindřich, 10.4.1899, Ostrava,

Fifka Cinesius, 10. 12. 1877. Slezská Ostrava,

Hotovy,František, 3. 12. 1889, Ostrava-Vítkovice

Körner Pavel, 18. 2. 1881, Ostrava

Lazar Emil, 28. 9.1896, Koblov

Lohr Antonín, 15.8. 1893

Macháček Vinzenz, 29. 2. 1884, Ostrava

Muška Vilém, 13. 1. 1893, Ostrava-Vítkovice

Olbrich Josef, 4. 2.1896, Jakubčovice

Petřek František, 19.7. 1891, Fulnek

Prašivka Antonin, 9. 9. 1897, Ostrava

RichterJán, 14. 12. 1890, Ostrava,

Schmidt Arnošt, 9. 4. 1892, Ostrava

Schmidt Ferdinand, 2. 5. 1914, Ostrava-Hrušov

Stareček František, 29. 9. 1876, Ostrava,

Stark Josef,7.5.1886, Ostrava

SwiederJan, 26. 8.1892, Ostrava-Hulváky

Teichmann Jan, 20. 7. 1916. Bravantice,

Weisgärber Adolf, 13.3.1905, Mankovíce

Werner Jan, 11. 3, 1885, Ostrava

Wíllerth Jan, 12.6.1890, Ostrava•Vítkovice

Wolf Emil, 29. 6. 1882, Ostrava-Vítkovice

12.6. 32 os.

Bahner Leopold, 2. 6.1894, Butovíce,

Bayer Jan, 18. 11. 1897, Pudlov,

Berger Gustav, 6. 8. 1895, Butovice,

Čecháček Jindřich, 22. 6. 1892, Ostrava,

Hanzlik František, 28. 9. 1900, Kobeřice

Heidenau Gustav, 19. 6.1889, Ostrava,

Hübner Alois, 19.6.1895, Ostrava-Vítkovice,

Hluchnik Albert, 18. 10. 1901, Ludgeřovice

Kania Rudolf, 30. 11. 1887, Petřvald

Knabe Hugo, 7. 9.1895, Butovice,

KöhlerJosef,27. 10. 1895,Ostrava,

Kreísel Rudolf, 25. 6. 1892, Ostrava

Kreutz Ferdinand, 20. 8. 1901, Ostrava

KujavaOskar, 2. 11. 1883,Ostrava,

Kutscher Leo, 15. 2. 1903, Fu/nek,

Lacker Kundt, 15. 1. 1909, Ostrava

Mark Josef, 25. 11. 1896, Butovice,

Münster Alois, 24. 12. 1889, Nová Hora,

Nitsch Gustav, 11. 10. 1897, Pudlov,

PchalekJindřich, 5.12.1889, Petřkovice

Pilarek Michal, 26. 9. 1895, Koblov.

Pindor Rudolf, 14.4. 1898, Slezská Ostrava,

Raida Emil, 20. 7.1890, Ostrava,

Roscher Štěpán, 18. 11. 1901, Butovice,

Schäffer Jan, j 8. 5. 1897, Ostrava,

Schenk Alois, 28. 9. 1901

Schober Rudolf, 13. 10. 1890, Ostrava-Vítkovice,

Slavík Jan, 7.11.1891, Butovice,

Stojer Rudolf,31.12. 1897,Svinov

Šebesta Josef, 12. 10. 1906, Mohelnice,

Tegel Čeněk, 4.1. 1900, Ostrava-Přívoz

Überall Adolf, 9. 5.1897, Butovíce,

Volný Leonard, 25.12.1899, Slezská Ostrava,

17.6. 1 os.

Blasch Leopold, 11. 9.1910. Ostrava-No Ves,

30.6. 1.os.

Glasser Otto 4. 11. 1900,

2.7. 1.os/1 ž.

Grygarová Augustina, 3. 7. 1892, Ostrava•Hrušov,

24.7. 1 os.

Wolanek Pavel, 19.4. 1974, Ostrava

30.7. 1.os.

Mikulenka Jindřich,2. 7. 1889. Ostrava

Zpátky