Listopad 2009

Násilné vysídlení Němců z Krnova

Franz Chocholatý-Gröger

Rudá armáda vstoupila do Krnova 6. 5. 1945. Německé obyvatelstvo Krnova a krnovského okresu, které se zčásti uchýlilo do jižní části Sudet, se po vstupu Rudé armády pozvolna vracelo do města. Zde je čekaly dosti vyostřené poměry, zvláště pokud jde o chování vojáků Rudé armády. Šlo především o hromadné znásilňování žen, provázené vraždami, sebevraždami, které nebylo veliteli trestáno a patřilo k běžnému počínání Rudé armády. (1)

Mezi návštěvníky z řad německých rodáků z Krnova, jejichž tradice začala v devadesátých letech, většinou chybí ženy a to především ty, které zažily jako mladé dívky v Krnově konec války a často skončily znásilněné vojáky Rudé armády.

Pak to byly loupeže od těch drobných, kdy opilý sovětský voják přišel k hodinkám či jízdnímu kolu až po velké. (2) Místní velitelství Rudé armády prosadilo v Krnově na radnici do funkce německého antinacistu Kurta Nießnera, několik Němců také zařadilo do místní bezpečnostní služby. Krnov patřil k městům, kde před válkou měli silnou pozici němečtí sociální demokraté (DSAP získala ve volbách v roce 1935 22,46 % hlasů) a proto zastoupení německých antinacistů v lokálních orgánech nebylo tehdy zrovna zanedbatelné. Partyzáni pochodovali ulicemi, rabovali byty, případně někoho vyhnali z bytu, když se jim zdál výhodný. Mnozí z těch, kteří se vrátili, našli byty vyrabované, ale byli rádi, že jsou doma.

Dne 12. června 1945 se sešlo předsednictvo ostravské předsednictvo ostravské expozitury Moravskoslezského ZNV za účasti velitele VI. armádního sboru gen. Josefa Beránka a velitele 1. čs. samostatné tankové brigády pplk. Vladimíra Janka. Usneslo, že se armáda zapojí do soustřeďování Němců, zajišťování jejich majetku, zřízení internačních táborů a organizace vysídlení. (3)

Začala fáze, nazývaná někdy „divokým odsunem“ a vykládána jako aktivita nezodpovědných živlů či někdy též Revolučních gard či polovojenských nebo militantních skupin. Na násilném vysidlování se zvláště důrazně podílely jednotky 1. čs. samostatné tankové brigády složené z velkého množství Rusínů z Podkarpatské Rusi, kteří byli občany Československé republiky, Volyňských Čechů a Slováků, operujících v okresech západního Slezska.

Následujícího dne, 13. června 1945 vojáci brigády po slavnostním defilé zahájili vysídlení 1280 Němců z Ostravy přes Hlučín, Opavu do oblasti Krnova, kam dorazili 14. června 1945, a pak na hranice „pruského Slezska“ a dále do oblasti Neustadt/OS-Prudniku. Polská vojenská správa je nechtěla, tak je nechali svému osudu. Šlo o starší muže, ženy, děti. Někteří z nich zemřeli cestou nebo až na polském území.

Zároveň začalo přemístění jednotek brigády do operačního prostoru v západním Slezsku. Ve stejnou dobu vyrazili z Olomouce v autech a autobusech partyzáni o síle 200 mužů ze svazku Moravské brigády, protože podle informace "politického komisaře" Moravské brigády Františka Lysce, mělo dojít ve městě k revoltě asi 400 ozbrojených nacistů vedených „příslušníkem SS“ Nießnerem. Partyzáni se za podpory krajského sekretariátu KSČ rozhodli vyřešit záležitost "politicky" sami, aniž svou akci oznámili vojenskému velitelství. "Revoluční bojovníci" dorazili do Krnova před polednem a zatkli několik členů tamější prozatímní správy včetně Kurta Nießnera. Po poledni se střílelo z pušek i kulometů v prostoru u nádraží. Následně se potvrdilo, že palba "byla dílem partyzánů samotných a byla bezdůvodná". Zpravodajský důstojník 34. pěšího pluku v Bruntále na místě zjistil, že kromě této střelby "veškeré ostatní pověsti o událostech v Krnově se nezakládají na pravdě". Partyzáni ponechali ve městě menší oddíl a odjeli i se zatčenými do Olomouce, část z nich zamířila do Bruntálu a Rýmařova. Na zpáteční cestě byli prý přepadeni střelbou ze zálohy, přičemž neutrpěli žádné ztráty, ale zabili dva a zranili šest útočníků. Podle hlášení oddělení OBZ VI. armádního sboru v Olomouci šlo o "naprostou nepravdu". Tak tedy vznikla fáma, jež byla využita k zdůvodnění tvrdého zákroku proti německému obyvatelstvu Krnovska. (4)

Téhož dne vyhlásil mjr. Emanuel Šrámek z 1. čs. samostatné tankové brigády pověřený řešením „německé otázky“ v operačním prostoru v Krnově a v okolních obcích stanné právo (podle informace ministerstva vnitra ke schůzi vyšetřovací komise z 21. července 1947, neměl k vyhlášení stanného práva zákonné oprávnění). (5) To sice bylo koncem měsíce odvoláno, ale výjimečný stav ve městě trval de facto až do podzimu 1945, kdy byl po urgencích ukončen. Přestože někteří Němci přišli do internačního tábora již před 14. červnem 1945, nastala až po tomto datu největší vlna násilí. (policejní a soudní věznice kapacitně zdaleka nepostačovaly), nastala poté etapa hromadné koncentrace do táborů. Vyklizování celých ulic a eskorty prováděli za doprovodných šikan partyzáni společně s vojáky. Celé ulice ztratily své obyvatele, kteří byli posláni do nejisté budoucnosti. Na 11 000 mužů, žen a dětí bylo soustředěno do tří táborových zařízení v Krnově – tábor v Opavské ulici (Lager Troppauer Straße), tábor v Hlubčické ulici (Leobschützer Straße, Lager Türmitzer Viertel) a tábor na Cvilíně (Burgberg Lager), do kterých byly přiváděny také skupiny Němců z okolních vesnic. Nejhorší pověst měl "tábor politických vězňů" v Opavské ulici, kde byly odděleně umístěny i ženy s dětmi. Straničtí funkcionáři, SA a SS byli ve zvláštních barácích s mřížemi, byli biti třikrát denně na nahé tělo, dokud se bitý nezhroutil. Byli mučeni dnem i noci, často křičeli bolestí. Mnoho jich nepřežilo, někteří zešíleli. Podle očitých svědků se tam ve dne v noci ozývaly výstřely. První tři dny po přivedení do tábora, většinou neměli co jíst, pokud si sebou nepřinesli něco z domova nebo jim nedali jiní zadržení. Čtvrtý den dostali na večer půl litru bramboračky. Později dostávali každý den ráno kávovou náhražku, na oběd a k večeři půl litru bramboračky a 13 dag chleba. Pracovní skupiny dostali po měsíci pak 20 dag chleba denně.

Pro sociální demokraty, osoby, které nebyly považovány za provinilé a muže s rodinami, na které bylo pohlíženo jako na loajální Němce, byl určen tábor v Hlubčické ulici v bývalých ubikacích poddůstojníků 5. Panzerdivision PzRgt 31 (St., I., II.). Zaplnil se také barákový tábor na Cvilíně, kde také byly podobné podmínky. Jídlo bylo až po třech dnech po nástupu. Muži byli biti po obnažené horní části těla po dobu 14 dní několikrát denně, dva (někteří svědci hovoří o pěti) byli umláceni k smrti. Byli pak naházeni do vykopané jámy, zahrabáni a na místě hrobu byly postavené latríny.

Zvláště surově se nakládalo (podle pamětníků i se smrtelnými následky) s podezřelými osobami zajištěnými v krnovské soudní věznici. Část mužů byla z tohoto objektu odvezena na práce na Ostravsko. Mimo to existoval v létě 1945 ještě čtvrtý tábor v Alten-Mösniger-Straße, kde byly pouze matky s dětmi a svobodné ženy. Tento stál naproti bývalé železniční opravně. (6)

Po 20. červnu zorganizovaly místní úřady společně s vojáky a bezpečnostním sborem složeným ještě většinou z vypomáhajících dobrovolníků pochod několika tisíc lidí z táborů na hranici s Polskem. Pochod vyrazil 22. června z tábora Cvilín/ Burgberg směrem na Vrbno pod Pradědem/ Würbenthal, dále pak na Vidly/Gabel a před Gabel-Kreuz pochodovali na Domašov/Thomasdorf a odtud do Frývaldova/Freiwaldau (od 1947 Jeseník) k slezským hranicím. Zde však nebyli vpuštění. Pochod se obrací zpět k Frývaldovu a tak putovali pěšky a zčásti na vozech přes Vikantice/Weigelsdorf a Staré Město/Mährisch-Altstadt, až dorazili v počtu kolem 3000 zcela vyčerpáni do Králíků/Grulich. Očití svědkové vypověděli, že během pochodu docházelo k násilnostem, které byly často namířeny i proti dětem. Během cesty z Krnova a za pobytu v Králíkách bylo zaznamenáno několik úmrtí, v nemocnici v Červené Vodě bylo dle pamětníků umístěno kolem 200 osob a v nemocnici zemřelo dle svědků 26 dětí v kojeneckém věku. Odtud po několika dnech početnější skupina v počtu asi 2100 byla pak přepravena na otevřených železničních vozech do Teplic-Šanova/Teplitz-Schönau. Dále pak pokračovali pěšky směrem k hranicím sovětské okupační zóny Německa do malého městečka Geising ve východní části Erzgebirge v Sasku. Po opuštění českou stráží zůstali na saské straně sami. Na žádném místě nemohli být vyhnanci (vysídlenci) déle než 24 hodin. Putovali po sovětské zóně celé měsíce, než našli místo, kde by se usadili. Tento pochod vstoupil v paměť jako Hungermarsch/hladový pochod. (7)

V polovině července dostávají přípravy na další vysídlení či lépe vyhnaní Němců z města a okresu, navazující na vysídlovací akce prosazené a prováděné na území expozitury Zemského národního výboru v Moravské Ostravě a to na vysídlovací akce prosazené a provedené předtím v Ostravě, Novém Jičíně, Opavě a Bruntále velením 1. čs. samostatné tankové brigády v čele s mjr. Emanuelem Šrámkem. V Krnově pak byly správní a bezpečnostní orgány postaveny de facto "před hotovou věc". Již 11. července obdrželi Němci ve městě ústní pokyny, aby se do 22. hod. všichni soustředili do tábora na Opavské ulici. Kdo by neuposlechl, měl být potrestán, a to včetně možnosti exekuce. Tlumočením této výzvy byli vybráni bývali funkcionáři NSDAP. To velice pohoršilo německé antifašisty tvořící v Krnově velmi početnou skupinu. 12. Července byly vydány písemné vyhlášky o koncentraci o čemž se krnovský ÚNB dozvěděl na poslední chvíli. Vojáci žádali okamžité zastavení prověřování žádostí Němců o vyjmutí z dosahu diskriminačních opatření, ukončit se mělo rovněž vystavování "dovolenek" z táborů a soustředění měly podléhat i osoby považované za loajální. Do táborů se dostavili i někteří čeští starousedlíci z národnostně smíšených rodin, kteří nechtěli riskovat případný postih. V Opavské ulici prý došlo k vystřelení na a podporučíka tankové brigády, před budovou ÚNB mělo dojít k explozi a byla hlášena přestřelka mezi strážnými a "neznámými útočníky". Atmosféra strachu byla nastolená a půda pro násilné vysídlení byla tedy připravena i po psychologické stránce.

Delegace krnovských antinacistů se 13. a 14. července 1945 několikrát pokoušela intervenovat u místních úřadů ve prospěch osob vybraných k odsunu. Vojáci, kteří převzali kontrolu nad tábory, to ovšem odmítli "s poukazem na krátkost času a technické potíže". Transport s asi 2500 Němci z Krnova (Haltestelle Burgberg) odjel 14. července směrem Děčín. Vycestovalo s ním údajně také 10-20 antinacistů, včetně několika osob, které byly nacisty žalářovány. V pozdějším hlášení se konstatovalo, že lidé z tohoto transportu v Německu "hladoví a některé osoby prý vysílením padají na cestách". Nepříznivé až nepřátelské přijetí v sovětské okupační zóně, kam byli vystěhováni, je prý "silně zdeprimovalo". Krnovský ÚNB se k odsunu vyslovil v tom smyslu" že stejně jako ostatní civilní orgány "nebyl do transportace zasvěcen do té míry, aby nabyl určitého přehledu".

Větší část českého obyvatelstva představovaná v první řadě novoosídlenci ovšem nadále požadovala rázné zákroky proti Němcům. Způsob počínání armády vyvolal jisté pochybnosti i na některých úředních místech. Důsledkem červencového vysídlení bylo to, že se soustředění antinacisté s rodinami, příslušníci národnostně smíšených manželství, "položidé" a cizinci (mj. i Poláci s německými manželkami) ubytovali odděleně od ostatních Němců v táboře na Hlubčické ulici. Další vysídlení provedli vojáci 26. července, kdy bylo vysídleno odsunovým transportem 2400 Němců. (8)

V druhé polovině července 1945 registrovaly tři krnovské tábory téměř 4000 lidí, mimo Němce podléhající pracovní povinnosti, kteří byli umístění do tzv. závodních táborů. Přesto byly tři hlavní krnovské tábory po vystěhování Němců z bytů a dodávání většího počtu osob z venkova do města stále zaplněny. V polovině srpna uvedly zdejší tábory (již pod civilní správou) v internačním a sběrných táborech (IaST) a sběrných táborech (ST) tyto počty:

IaST Krnov – Opavská ul. 5608 osob, z toho 2253 mužů, 2964 žen a 391 dětí,

ST Krnov-Cvílin 1417 osob, z toho 195 mužů, 705 žen, 280 děti do 6 let, 237 děti ve věku 6-14 .

Ke třem táborům příslušelo kmenově 7880 lidí, z toho 1112 děti mladších 15 let. Dosti vysoká úmrtnost byla zpočátku v krnovských táborech, dochovaná úřední dokumentace ji ovšem podchytila až od konce léta 1945 (na Cvilíně bylo např. od konce srpna do poloviny prosince vykázáno 79 případů). Oběti na životech v důsledku zlého zacházení i ojedinělých poprav či střelby po uprchlících připomínají jen němečtí pamětníci. Oficiální hlášení byla v tomto směru, až na uvedení případu násilného usmrcení jednoho muže na Cvilíně, skoupá. Pokud šlo o počet sebevražd, bylo jich do podzimu v okrese evidováno 43. Kromě toho se našlo 11 mrtvých lidí, jejichž totožnost nemohla být zjištěna. Příčiny jejich smrti mohly být pochopitelně různé. Při špatných hygienických podmínkách v táborových zařízeních a neustálých přesunech početných skupin lidí mezi těmito objekty, původními bydlišti a obcemi, kam byli přikazováni na práce, nebylo divu, že se v regionu rozšířil tyfus (v září to bylo v celém okrese již 120 případů). (9)

Pokud šlo o majetkové otázky, dochovala se dokumentace potvrzující skutečnost, že hodnoty, jež měly připadnout státu, byly na Krnovsku ve značném rozsahu svévolně přivlastňovány. Přispívalo k tomu svým dílem i chování některých příslušníků 1. čs. samostatné tankové brigády z posádek v Bruntále a Krnově nebo z ostravského tzv. trofejního oddílu. Aktivity armády v podstatě skončily dnem 2. 8. 1945, kdy představitelé podepsali “Zprávu o berlínské konferenci tří velmocí”, která je všeobecně uváděna jako postupimská dohoda. A hned den po ukončení postupimské konference spatřil světlo světa dekret č. 33/1945 Sb. o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské. Dekret vytvořil důležitý předpoklad pro násilné vysídlení a konfiskaci majetku, protože německé obyvatele Čech, Moravy a Slezska bylo možno legálně vystěhovat ze země teprve tehdy, až pozbyli československé občanství. Jenomže dekret č. 33 zařídil, že ho pozbyli už dávno; v ten den, kdy podle československo-německé smlouvy o státním občanství z 20. 11. 1938 “nabyli státní občanství německé”.

Z podnětu 1. čs. samostatné tankové brigády a za součinnosti správních a bezpečnostních orgánů bylo pak po železnici ve směru přes 1. vojenskou oblast (Čechy) za hranice násilně vysídleno či vyhnáno z Ostravy a okresu Nový Jičín, Opava, Krnov a Bruntál (mimo vysídlence/vyhnance z Krnova přes Králíky) přinejmenším 18 200 osob. Počet Němců, které se do srpna 1945 (počátkem měsíce se ještě podařilo po železnici odsunout několik tisíc osob z Frývaldovska a Rýmařovska) podařilo z území expozitury Moravskoslezského národního výboru “vysídlit či vyvézt“ přes hranice do sovětské okupační zóny Německa dle neúplných či ne zcela přesných údajů minimálně 20 000 až 25 000 lidí. To ukazuje, že mýty o tzv. divokém odsunu jsou nepravdivé. Jednalo se o násilné vysídlování, spojené s násilím a excesy a to v režii československé armády a za podpory správních, bezpečnostních či obecních orgánů a institucí. Nebyly to individuální či skupinové akce obyvatel, loužicích po pomstě či ze zištných důvodů, ale plánované a řízené akce československého státu. (10)

Dnem 17. 9. 1945 je 1. čs. samostatná tanková brigáda reorganizována na tankový sbor (Moravská Ostrava, od října Moravská Třebová). V polovině října a začátkem listopadu bylo soustředěno v Krnově ve třech táborech 10 851 osob, z toho 10 817 Němců, kteří byli většinou nasazování na práce. Dle jednotlivých táborů to bylo - IaST Krnov Hlubčická ul. 7995 osob, IaST Krnov Opavská ul. a Cvilín 3483 osob z toho 3379 Němců. Tyto tři tábory vykazovaly nejvíce dětí mladších 15 let a to 2836. Pokud se tyká úmrtnosti, vykazoval tábor Opavská ulice v období září 1945 – prosinec 1945 několik desítek úmrtí, zatím přesně nezjištěno, tábor Cvilín – 21.8. -11. 12. 1945 celkem 89 úmrtí a tábor Hlubčická ulice zač. října-konec prosince 1945 20 úmrtí. (11) Na podzim 1945 se uvádělo, že krnovský okres do té doby opustilo v souvislosti s vysídlením a jinými cestami kolem 12000-14000 Němců. V období únor-březen 1946 bylo v krnovských táborech kolem 4000 osob, v táboře Cvilín došlo od 1. 2. -1. 7. 1946 k 21 úmrtí, počátkem července ONV Krnov vykazoval v objektech pod jeho správou 38 zemřelých.

Počátkem roku 1946 začal tzv. řádný odsun a 28. 1. 1946 vyjel z železniční stanice Krnov- Cvilín/Haltestelle Burgberg vlak s 1190 vysídlenci do cílové stanice Schweinfurt v Bavorsku v americké okupační zóně. Následovalo dalších 31 transportů převážně mířících do Bavorska, tři do Bádenska, tří do Wirtemberska. Poslední 33. transport odjel 27. 11. 1946 z Krnova–Cvilína do Fuldy v Hessensku. Celkem bylo v těchto 33 transportech odsunuto 35 690 Němců do západních zón Německa. (12)

Dle sčítaní v roce 1939 žilo v Landkreis Jägerndof 63 125 ob. Z toho 62 469 mělo říšské občanství včetně 74 Čechů. Proti roku sčítání z 1. 12. 1930 byl v okrese přírůstek 1130 obyvatel. V městě Krnově bylo v roce 1939 25 522 ob., 22. 5. 1947 mělo město 16 335 ob. K 31. 12. 1952 žilo v okrese Krnov 39 992 ob., což je o 23 133 ob. méně než v roce 1939. V období od 1. 5. 1945 do 31. 12. 1952 přišlo do okresu 28 600 ob., avšak přírůstek mezi 1. 5. 1945 až 22. 5. 1947 činil 30 662 o , nejvíce obyvatel z okresu odešlo od 1. 5. 1950 do 31.12.1952 a to 1660 ob. (13)

Zatímco početné případy majetkové trestné činnosti – bytové krádeže, okrádaní zadržených Němců, zpronevěr, podvodů apod., kriminální úřadovny ve spolupráci se stanicemi SNB vyšetřovaly a byly alespoň zčásti s určitým zpožděním stíhány v rámci svých možností. Šetření okolností charakterizujících zacházení s Němci v létě 1945 (ještě v srpnu byli na Krnovsku údajně za "pokus o násilí na představitelích státní moci" zastřeleni dva Němci), zejména páchání násilností v táborech byla zastaveno již v zárodku.

V souvislosti s ohlasy porevolučních událostí v zahraničním tisku a po té když Wenzel Jaksch zpracoval v roce 1947 petici o porevolučních excesech na Němcích a předal ji generálnímu tajemníkovi OSN, muselo vedení státu přistoupit k řešení nastalé situace. Vytvoření parlamentní komise k prošetření hromadných zákroků vůči Němcům a dalším „státně nespolehlivým“ lidem po 5. květnu 1945 schválilo plénum ÚNS 10. července 1945. Vyšetřovací komise bezpečnostního výboru ÚNS jednala poprvé 22. 7. 1947, kdy ji byl předložen seznam vybraných případů vypracovaný MV jako informace ministerstva vnitra ke schůzi vyšetřovací komise. K tomu předložilo orientační údaje také ministerstvo národní obrany. Činnost komise končí únorem 1948. V případě Krnovska se činnost 1. čs. samostatné tankové brigády, zejména páchání násilností páchané na Němcích v městě a táborech, se i přes dostatek relevantních poznatků nestala předmětem nějakého speciálního úředního šetření, jež by směřovalo k projednávání těchto případů před soudem.

Poznámky.

(1) Norman Davies, Evropa ve válce, 1939-1945 Žádné jednoduché vítězství, BB/art Praha 2006, Znásilňování s.332- 334

(2) Norman Davis, tmž, Loupeže s. 335-336

(3) Tomáš Staněk-Adrian von Arburg, Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění „evakuace“německého obyvatelstva (Květen-září 1945), 2.část:Armáda vytváří „hotové skutečnosti“, vláda je před cizinou legalizuje, in: Soudobé dějiny 1-2/2006, USD Praha, s.26-27

(4) Tomáš Staněk, Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity USD AV ČR 41/2005, USD Praha 2005, s.303

K Moravské brigádě - Tomáš Staněk, Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity USD AV ČR 41/2005, USD Praha 2005, s.269, s.297

(5) Emanuel Šrámek se narodil v r.1910 v Žinkovech (okr.Plzeň-jih) a v r.1930 nastoupil základní službu u 35.p.pl. Foligno, absolvoval školu pro důstojníky v záloze a později i Vojenskou akademii v Hranicích. Od srpna 1937 sloužil ve velitelských funkcích u 1. praporu hraničářského pluku č. 4 v Koblově (osádky pohraničního opevnění), kam byly vybíráni jen národnostně spolehliví vojáci. Po okupaci českých zemí odešel přes Polsko do Francie, pak do Británie, kde zastával u čs.obrněné brigády funkci velitele tankové čety. Později byl převelen do SSSR, kde u 1. čs.tankové brigády 24. března 1945 v hodnosti štábního kapitána se stává velitelem 3. tankového praporu po Richardu Tesaříkovi. Byli to vojáci jeho praporu, kteří jako první čs.zahraniční jednotka vstoupila u Ostravy na území dnešní ČR. Po válce v hodnosti majora zastával vyšší velitelské i štábní funkce, v letech 1947-48 opět u 35.p.pl. v Plzni. Počátkem 50. let byl z armády vyhozen, naštěstí unikl věznění. Dožil se ještě své plné rehabilitace po r.1990, kdy byl povýšen na generálmajora. Zemřel ve svém rodišti v r.1992.

AMV ČR-KA, f. A 2/1 1765 mikrofiše, 6/54, s.33-34 Informace min. vnitra ke schůzi vyšetřovací komise, II. Případy ministerstvu vnitra známé, které byly vyšetřovány voj. Úřady, pro účast voj. osob, 2/Krnov: V květnu 1945 byly v Krnově dislokovány jednotky 1.čs. tankové brigády. Velitel tankového praporu, aniž měl k tomu zákonné oprávnění, vyhlásil stanné právo a dal jej ve městě plakátovat. Toto opatření učinil proto, že místní Němci se vůči jednotkám chovali zpupně a v několika případech insultovali příslušníky čs. jednotek.

Tomáš Staněk, Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity USD AV ČR 41/2005, USD Praha 2005, s.303- 304, pozn. 441

(6) Tomáš Staněk, Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity USD AV ČR 41/2005, USD Praha 2005, s. 304, pozn. 442 na s.305

Nr. 37: Die Internierungsaktionen in Jägerndorf Anfang Juni 1945 und die Verhältnisse im Internierungslager; Zwangsarbeit des Vfs. im Witkowitzer Eisenwerk bis zu seiner schweren Erkrankung - http://www.z-g-v.de/doku/archiv/cssr2/kapitel-2-1-3-2-3.htm

Nr. 38: Erlebnisse der Vfn. im Internierungslager Jägerndorf von August 1945 bis Juni 1946 - http://www.z-g-v.de/doku/archiv/cssr2/kapitel-2-1-3-2-4.htm, in Dokumente, Die Vertreibung der Sudetendeutschen http://www.z-g-v.de/doku/archiv/cssr2/inhalt.htm#21323

Bericht Nr.28- 32 - http://www.wintersonnenwende.com/scriptorium/deutsch/archiv/weissbuch/dasd12.html

in Dokumente zur Austreibung der Sudetendeutschen –

http://www.wintersonnenwende.com/scriptorium/deutsch/archiv/weissbuch/dasd00.html

Zprava 161 Krnov-týrání se smrtelnými následky, in Slyšme i druhou stranu, Infocentrum Šumava, Č.Budějovice 1991, s. 173-174

(7) Tomáš Staněk, Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity USD AV ČR 41/2005, USD Praha 2005, s. 304, pozn. 442 na s.304, pozn.442 na s. 305

Tomáš Staněk, Perzekuce 1945, Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1996, s. 196

Die Austreibungsaktionen in den Sommermonaten 1945 ; Nr. 71: Die Austreibungsaktion in Jägerndorf Mitte Juni 1945; mehrtägiger Fußmarsch der Ausgetriebenen längs der schlesischen Grenze und vergeblicher Versuch des tschechischen Kommandos, sie ins polnisch verwaltete Schlesien abzuschieben; Zustände im Lager Grulich und im Krankenhaus Mährisch Rothwasser.

Nr. 72: Fußmarsch der ausgetriebenen Jägerndorfer bis Grulich; ihr Abtransport mit der Eisenbahn nach Sachsen. - www.z-g-v.de/doku/archiv/cssr2/inhalt.htm#21212

Kurt Ziegler, Im Zeichen des Steinbocks (Lebenserinnerungen) printmix 24, Bad Doberan 2005, . Na 77 stranách popisuje pochod z Krnova do Králík, který zažil jako 13.letý.

(8) Tomáš Staněk, Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity USD AV ČR 41/2005, USD Praha 2005, s. 304, pozn. 442 na s.305-307, pozn.443 na s..306, pozn. 444 na s.307

Dopis „obyvatelstva slezského pohraničí“ z 26. 7. 1945 zaslaný předsednictvu ministerské rady v Praze – cit.:

U vchodu drží 'stráž' všelijak omaškarádění a flintama vyzbrojení 16 až 18tiletí kluci, prý partyzáni, kteří za vysoké frekvence úřadu si pohrávali a stříleli v chodbě budovy z pušek a různých zbraní … Pod rouškou partyzánské činnosti vykrádají a terorizují obyvatelstvo celého krnovského okolí, posledně ve zdrcujícím měřítku obyvatelstvo národnosti české. Předstírají fingovaná přepadení a srážky po okolí s německými zběhy, aby tak došli uznání o jejich [!] nepostradatelnosti. Vykazují se úředními potvrzeními a osvědčeními jakýchsi velitelství skupin a komunistické strany, podle kterých jsou oprávněni k zatýkání, k zabavování a konfiskování majetku ... Za jejich podpory se dostávají do národních výborů a různých správních komisí lidé mravně zpustlí, o odbornících ani nemluvě.,,“

(9) Tomáš Staněk, Tábory v českých zemích 1945-1948. Slezský ústav SZM v Opavě, Tillia 1996

Tab. Č. 6 Tábory s více než 1000 příslušníků v Moravskoslezské zemi v druhé polovině srpna, resp. Začátkem září 1945 , s. 55

(10) František Chocholatý (Franz Chocholatý Gröger), Mezinárodněprávní problematika odsunu sudetských Němců a jejich případných majetkových nároků, Dipl.práce, VŠP Hradec Králové, 4.7.1997

Zpráva o třístranné konferenci v Berlíně (vydáno 2. srpna 1945 v Postupimi) , in: Právní aspekty odsunu sudetských Němců, Sborník, ?UMV Praha 1996, s. 87-- 101

Tomáš Staněk-Adrian von Arburg, Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění „Evakuace“německého obyvatelstva (Květen-září 1945), 2.část:Armáda vytváří „hotové skutečnosti“, vláda je před cizinou legalizuje, in: Soudobé dějiny 1-2/2006, USD Praha, s.26-27

(11) Tomáš Staněk, Tábory v českých zemích 1945-1948. Slezský ústav SZM v Opavě, Tillia 1996, s.109-110, 127

Tab. Č. 14 Okresy na Moravě a ve Slezsku s více než 2000 soustředěnými osobami v druhé polovině října a počátkem listopadu 1945

Tab. 15 Tábory na Moravě a ve Slezsku s více než 1000 kmenových příslušníků koncem října a začátkem listopadu 1945

(12) Alfred Bohmann, Das Sudetendeutschetum in Zahlen, Műnchen 1959, Die sudetendeuschen Vertriebenentrasporte 1946, s. 253-272

(13) Vilém Pláček, K otázce osídlení pohraničních oblastí severomoravského kraje v letech 1945-1952, in: Vlastivědné listy 2/89 Opava 1989 s.3-7

Prameny:

Archiv bezpečnostních složek, Oddělení archivních fondů Ministerstva vnitra ČSR, Kanice

-fond A 2/1 kart. 56/1765, kart. 58/1765

-fond A 15 kart. 8/27 - hlášení o táborech v Moravskoslezské zemi.

Vojenský ústřední archiv (VÚA) Praha

-fond Vojenské kanceláře presidenta republiky (VKPR)

-fond 1. Vojenská oblast (VO

f. VKPR, kart. 1,

f. VO 1, kart. 48, kart. 49

Zemský archiv (ZA) Opava

-fond.expozitura Moravskoslezského ZNV (EZNV) v Ostravě 1945-1949,

odd. I/2 (presid)-sekretariát složek

odbor II./B- bezp.

f. EZNV, odd. 112 (sekretariát složek), kart. 92

f, EZNV odb. ll/B, kart. 147, kart. 148

f.EZNV, Odb.II/B kart.182, 300,301, 303,zpráva ÚNB Krnov

f, EZNV odb. ll/B, kart. 147, kart. 148 .

f. EZNV, odb. IIIB,kart. 1478, kart. 194

Moravský zemský archiv (MZA) Brno

-fond Zemský národní výbor Brno B-280 1945-1947

f. ZNYB-280, kart. 58

Státní okresní archiv (SOA) Bruntál

Pracoviště Krnov

-fond ONV Krnov I 1945-1948

f. ONV Krnov 1945-1948, kart. 217-218 a 224 dokumentace k táborům

Státní okresní archiv (SOA) Olomouc

-fond Internační středisko v Olomouci-Nových Hodolanech

Literatura:

Alfred Bohmann, Das Sudetendeutschetum in Zahlen, Műnchen 1959

Norman Davies, Evropa ve válce, 1939-1945 Žádné jednoduché vítězství, BB/art Praha 2006,

Gegen das Vergessen Bd. 3 - Die große Flucht, 4 CD-ROM, ISBN: 978-3-8032-2661-7

František Chocholatý (Franz Chocholatý Gröger), Mezinárodněprávní problematika odsunu sudetských Němců a jejich případných majetkových nároků, Dipl. práce, VŠP Hradec Králové, 4. 7. 1997

Franz Chocholatý Gröger, Vyšetřování skončilo, zapomeňte, http://www.bruntal.net/2008030601-vysetrovani-skoncilo-zapomente

Právní aspekty odsunu sudetských Němců, Sborník, ÚMV Praha 1996, s. 87-- 101

Tomáš Staněk, Perzekuce 1945, Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1996

Tomáš Staněk, Tábory v českých zemích 1945-1948. Slezský ústav SZM v Opavě, Tillia 1996

Tomáš Staněk, Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity USD AV ČR 41/2005, USD Praha 2005

Tomáš Staněk-Adrian von Arburg, Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění „evakuace“německého obyvatelstva (Květen-září 1945),

1.část: Předpoklady a vývoj do konce května, in Soudobé dějiny 3-4/2005, USD Praha 2005

2.část:Armáda vytváří „hotové skutečnosti“, vláda je před cizinou legalizuje, in: Soudobé dějiny 1-2/2006, USD Praha 2006

3. část: Snaha vlády a civilních úřadů o řízení „divokého odsunu“, in: in: Soudobé dějiny 3-4/2006, USD Praha 2006

Kurt Ziegler, Im Zeichen des Steinbocks (Lebenserinnerungen) printmix 24, Bad Doberan 2005. ISBN-10:3-00-019771-0; ISBN-13:978–300-019771-0