Listopad 2009

Slezsko a národnostní otázka

Franz Chocholatý Gröger

Protože mé rodné Slezsko je velké, rozhodl jsem se zaměřit svůj příspěvek na část bývalého rakouského Slezska vzniklého r. 1742 a to na Opavský kraj, tak jak ho vymezil dr. Ladislav Hosák ve svém Historickém místopisu země moravskoslezské z roku 1937. Tento Opavský kraj v sobě zahrnuje Knížectví opavské, Knížectví krnovské se status minor Bruntál a Albrechtice a českou část Knížectví niského, v té době politický okres Frývaldov, tedy na území, které zůstalo Rakousku po vratislavském míru. Do Knížectví opavského patří Hlučínsko a Hlubčicko, od roku 1742 tvořící součást pruského Slezska, u Hlučínska do roku 1920, u Hlubčicka do roku 1945. Do Opavského kraje byla zařazována také moravská enkláva Osoblažsko patřící do politického okresu Krnov.

Druhá kolonizační vlna přichází okolo poloviny 13. století a je částečně ovlivněna tažením Tatarů přes Slezsko r. 1241 a rusko-polským vpádem r. 1253, které vedly k úbytku obyvatel. Byly to především důvody hospodářské, které vedly krále, slezské vévody, církevní instituce a šlechtu ke kolonizaci půdy německými kolonisty. Tato druhá vlna zasáhla rovněž oblast nynějšího Osoblažska, Opavska a oblast nisko-otmachovskou. Je-li typickým rysem první kolonizace plužina, zvaná délková, je u druhé vlny lánová lesní ves. Na zakládání tohoto nového typu vsí se podíleli především Němci, o čemž svědčí jména obcí zakončená na -dorf, -wald, -hau. Kolonizaci v naší oblasti podporoval panovník /resp. opavský vévoda/, olomoučtí, vratislavští biskupové a jejich manové, kláštery a kapitula. Vznik měst spadá z největší části do 12. a 13. století, některá byla založena až ve 14. století (Bílovec, Klimkovice). Města vznikla často na místě starých osad (Osoblaha, Odry), nebo vedle nich byly nově založeny Fulnek, Bruntál, Cukmantl, Horní Benešov. Kolem roku 1500 bylo zcela německé osídlení v oblasti Jesenicka, Osoblažska, Bruntálska, západního Krnovska, Hlubčicka, části Bílovecka, oblast Vítkova, Oder a Fulneku.

Jestliže hlavní jádro městského obyvatelstva /kupci a řemeslníci/ byli výlučně či později s převahou Němci, neplatí to o obyvatelstvu jako celku, které v pomocných silách náleželo alespoň zčásti k národnostem slovanským. S postupem doby, zvláště v oblastech, kde okolní venkovské obyvatelstvo bylo slovanské, proniklo i do zámožnějších vrstev domácí obyvatelstvo a na druhé straně německé ostrůvky podlehly často slovanizaci. Musíme si však uvědomit, že jazyk listin je nám svědectvím pro národnostní vývoj teprve tehdy, až byla dána možnost sepisovat listiny v různých jazycích. Česky psaná listina je nám tedy svědectvím, že nejen smluvní strany, ale především správa města byla v rukou lidí hlásících se do okruhu české kultury. Není však důkazem o českém, resp. převážně českém obyvatelstvu města či kraje, ale jenom důkazem toho, že správa je v rukou lidí užívajících jako spisovného jazyka češtinu a opačně. Jazyk listin potvrzuje jenom to, v jakých rukou byla tamní správa. Na Opavsku je první český zápis v knihách předních z roku 1420, od 1430 jsou knihy soudní psány pouze česky a od založení nových zemských desek jsou tyto vedeny česky, na Krnovsku se stává čeština výhradním jazykem zemských zápisů roku 1420. To vše o více než sto let před Královstvím českým. Vypuzení židů z Knížectví krnovského, opolského a ratibořského za vlády Hohenzollernů bylo počátkem jejich vystěhování z území celého Slezska. V polovině 16. stol. byla vydána nařízení císaře Ferdinanda o zákazu pobytu židů ve Slezsku a roku 1582 zakázal český král Rudolf II. Habsburský, na naléhání slezských stavů, trvalý pobyt židů ve Slezsku. Výjimku obdržely jen hornoslezský Zülz (Biała) a dolnoslezský Hlohov (Glogau). Zülz se pak stal věhlasnou židovskou obcí. Dalším útočištěm Židů se stala moravská enkláva Osoblaha, podléhající olomouckým biskupům, neboť moravské stavy nepřijaly uvedené císařské edikty. Osoblaha se tak stala důležitým židovským střediskem široké oblasti horního povodí Odry. Židé byli od r. 1752 ve Slezsku tolerováni, v té době jich zde žilo necelých šest set.

Věnujme svou pozornost období od roku 1848, kdy můžeme hovořit o vzniku národa. Dosud převládala zemská příslušnost, všichni se cítili být Slezany obcující buď německým či českým jazykem, hovořící jidiš, po našemu či po našimu. Moderní národní uvědomění bylo v Rakouském Slezsku před rokem 1848 relativně nejsilnější u Němců. Ti, kteří o sobě prohlašovali, že jsou vlastenci, chápali své "vlastenectví" spíše ve vztahu ke státu nebo rodnému kraji. Mezi Čechy proces národního obrození zasáhl zatím jen úzkou vrstvičku lidí, k jeho projevům na Opavsku patřila česká knihovna kateřinského sedláka Filípka a kroužky vlastenců kolem kravařovského a opavského čtenářského spolku.

Vztahy k ostatním českým zemím ze státoprávního hlediska podstatně oslábly. Výrazem odporu ke snahám o spojení zemí Koruny pod jednotnou správou a o vytvoření společného sněmu pro Čechy a zemi Moravskoslezskou byl dopis Slezského veřejného konventu císaři Ferdinandu V. z 9. 5. 1848: "Jestliže je slezské vévodství po století spojeno s českým královstvím pod vládou jedné a téže hlavy státu a jestliže byla slezská knížectví propůjčována okněžnělým osobám jako léno českými králi, tak se to dělo jen od nejvyšších slezských vévodů, kteří byli současně českými králi."

Sněm ve Frankfurtu byl pro německé liberály a demokraty prvořadým cílem. V tomto duchu se vyslovili ve své petici opavští měšťané, kteří viděli jedinou perspektivu ve spojení s pruským Slezskem a to prostřednictvím Rakouska a Nového Německa. Stejné postoje také zaujala česká část obyvatel Opavska. Obyvatelé Klimkovic a okolních vsí podepisují německou petici protestující proti Slovanskému sjezdu a radikálně se staví proti připojení Slezska k Čechám: "Jsme daleci odporu vůči Němcům. Chceme svobodnou a šťastnou budoucnost očekávat spolu s nimi a nikoli ve svazku se zaslepenými Čechy pod ruskou kuratelou a knutou!" Slezský demokrat Hans Kudlich se ve své předvolební schůzi v Horním Benešově vyslovil proti spojení českých zemí. Právě jeho konkrétní sociální požadavky jako "zrušení roboty bez náhrady“ nalezly u českého obyvatelstva Slezska větší ohlas než česká nacionalistická argumentace. Zvláště když tyto argumenty byly převážně spojené s konzervativním společenským programem českým. Vždyť i klimkovská rezoluce obsahovala ze tří čtvrtin sociální požadavky a odmítnutí českých nacionálních a státoprávních snah zabíralo toliko třetinu textu. Právě německá levice, jejíž jádro tvořilo 20 poslanců, byla radikální částí kroměřížského sněmu proti konzervativnímu křídlu tvořeného českou pravicí v čele s Františkem Palackým.

Nové zemské zřízení pro Slezsko dnem 30. 12. 1849 oddělilo Slezsko od Moravy. Po r. 1849 zanikly knížecí vlády, kraje a městské kriminální a vrchnostenské soudy a do čela Slezska byl postaven místodržitel. V roce 1851 se zavádí jako komunikační prostředek mezi slezskými úřady němčina, protože slovanské dialekty ve Slezsku tuto roli plnit nemohou a čeština a polština nejsou jazyky místní, domácí, nýbrž importované. Centralistická většina slezského sněmu se ostře stavěla proti české a moravské deklaraci 1868, jakož i proti královskému reskriptu a fundamentálkám z r. 1871. Sněm jasně prohlásil: "Slezský sněm protestuje proti každému pokusu vévodství Slezské vřaditi mimo ústavu ve státní spojení s královstvím českým."

K cílevědomějšímu rozvoji českého národního hnutí docházelo na Opavsku až od počátku 60. let zásluhou profesora opavského gymnázia Antonína Vaška a jeho Opavského besedníku. České státoprávní a některé další národní požadavky ve Slezsku byly poprvé jasně formulovány na táboru lidu na Ostré hůrce u Chabičova 12. září 1869. Koncem 70. let přecházejí čeští národovci do ofenzívy, zakládají roku 1871 Matici opavskou a její Věstník jako první český vědecký časopis ve Slezsku.

V období 1851/52 žilo v západním Slezsku 56.084 Čechů a 219.611 Němců. V soudních okresech Klimkovice a Opava venkov tvořili Češi většinové obyvatelstvo a silná česká menšina byla v okresech Bílovec, Vítkov a v městě Opava. Pro západní okresy Krnov, Bruntál a Frývaldov byl poměr 196.959 Němců a 54 Čechů.

V pruském Slezsku se po roce 1873 aktivizuje uvědomělá polonizační činnost vedena katolickými knězi, Moravci pak než by se stali Poláky, přikláněli se k straně německé. Katolické noviny založené r. 1893 mají výraznou propruskou tendenci. V roce 1861 žilo ve vládním obvodu Oppeln 51.187 ob. s Muttersprache mährisch, nejvíce v okresech Ratibor 34,68 % a Leobschütz/Hlubčice 10,48 %. V roce 1900 to bylo v tomto vládním obvodu 64.382 osob národnosti moravské (Ratibor 33,9 %, Leobschütz 10,7 %).

V Opavském kraji bylo v roce 1910 obyvatelstvo s obcovací řeči (Umgangssprache) německou zastoupeno takto:

stoprocentně v soudních okresech Javorník, Vidnava, Frývaldov, Cukmantl, Vrbno, Bruntál, Jindřichov, Osoblaha, Albrechtice, Horní Benešov

99 % v okresech Krnov a Odry

s 89 % v okresu Vítkov

s 52 % okresy Opava a Bílovec.

Převaha obyvatel s obcovací řeči českou byla v okrese Klimkovice 84 %.

Ke konci „velké války“ se 22. 9. 1918 koná masové shromáždění slezského lidu českého původu na Ostré Hůrce hlásící se k myšlence sounáležitosti s "československým národem“. Z tribuny zazněly projevy tehdejších významných politiků propagující jednotu slezského lidu s "národem československým" a žádající spojení s 50.000 Čechy, žijícími v tehdejším Pruském Slezsku. Shromáždění bylo ukončeno "přísahou Českého Slezska národu československému".

Reakce německé většiny přišla zanedlouho. Po listu městské rady v Opavě císaři následovaly plakáty Deutscher Volksrat für Schlesien zvoucí obyvatele Opavy a jiných slezských měst a obcí na Volkstag dne 15. října 1918. V textu plakátu mimo jiné čteme: "Nechceme Čechům vládnout, ani je zotročovati, to nechceme nikdy. Přejeme jim plné samostatnosti na zděděné hroudě, pro sebe však žádáme německý stát…“ Dne 30. 10. 1918 vydává dr. Robert Freißler provolání o vyhlášení provincie Sudetenland jako součásti Republiky Deutschösterreich. Z kraje opavského patřily k Sudetenlandu, kromě statutárního města Opava, soudní okresy Frývaldov, Javorník, Vidnava, Cukmantl, Bruntál, Horní Benešov, Vrbno, Krnov, Jindřichov, Osoblaha, Albrechtice, Odry, většina obcí soudního okresu Vítkov a menší část obcí okresu Opava–venkov, sedm obcí soudního okresu Bílovec a dvě obce soudního okresu Klimkovice.

Správa narážela na velké obtíže zvláště v dopravě a zásobování a také v tom, že měla někde vedle sebe i národní výbory české, jak tomu bylo zvláště v Opavě samé. Na území opavského Slezska působil český Zemský národní výbor pro Slezsko, který byl proklamován v Matičním domě v Opavě za účasti šestnácti představitelů českého života ve Slezsku. Československá vláda se odhodlala k vojenskému zásahu proti Sudetenlandu a to když se přesvědčila, že vlády Francie, V. Británie a Itálie nebudou nic namítat proti vojenskému záboru území, které ještě nebylo mírovou smlouvou stvrzeno jako součást ČSR. Obsazením Bílovce započalo obsazování Západního Slezska a 18. 12. bylo obsazeno hlavní město Sudetenlandu Opava. Vojenské obsazování pokračuje 28. 12. obsazením Krnova a Bruntálu a do konce roku jsou obsazeny obce na Frývaldovsku, poslední byl obsazen 4. 1. 1919 Cukmantl. Obecní rady většinou proti obsazování protestovaly zdůrazňujíce, že také Němci mají právo na sebeurčení. V Krnově se 28. 2. 1919 sešlo poslední shromáždění Landesversammlung provincie Sudetenland.

Podepsáním saint-germainské mírové smlouvy 10. září 1919 bylo všem jasné, že Slezsko bylo vydáno do lůna českého státu a právo sebeurčovací je právem bezcenným zásluhou zvůle velmocí. Před devadesáti lety se pokusilo německé obyvatelstvo o samosprávný útvar na základě práva sebeurčovacího, který byl po padesáti dnech vojensky likvidován.

Věnujme nyní pár řádků Hlučínsku. Mírem vratislavským byla podstoupena část Opavska, Hlučínsko, moravská enkláva Ketř /Katscher a část Krnovska Hlubčicko/Leobschütz Prusku. V roce 1763 dochází k nařízení o zavedení německého jazyka do všechny obecných škol a r. 1764 je vydáno nařízení, podle kterého kněží, kteří do roka nezvládnou německý jazyk, musí opustit svůj úřad. Byli to však katoličtí kněží, kteří pomáhali udržet povědomí jazykového spojení s Moravou mezi Moravci a přispěli tak k národnímu probuzení jak Moravců, tak Poláků. V průběhu druhé poloviny 19. a na počátku 20. století docházelo ke stále silnějšímu zapojení širokých vrstev občanů Hlučínska do politického vývoje směřující ke splynutí se státně politickým národem pruským. Dosud si místní obyvatelé říkají Prajzi či Prajzaci. Politicky se obyvatelstvo přimklo k pruské státní ideologii, což bylo bezděčným výsledkem jeho hospodářské závislosti, ale také i osobním rozhodnutím a projevem svobodné vůle.

Političtí představitelé Čechů v zahraničním i domácím protirakouském odboji uvažovali o budoucích hranicích státu. V tomto smyslu československá vláda v Mémoire VIII: La Haute Silésie Tchčque (Region de Ratibor), předložené na pařížské mírové konferenci v roce 1919 prostřednictvím ministra zahraničí dr. E. Beneše, požadovala nejen území Hlubčicka a Hlučínska ale také Ratibořska s městy Ratiboř/Ratibor, Rybnik, Vladislav/Loslau, Žárov/Sohrau. To vše prý na národnostním principu. Největší manifest proti připojení k Československé republice se uskutečnil v Ratiboři 14. 5. 1919. V neoficiálním referendu vyslovilo celých 93,7 % obyvatelstva Hlučínska přání zůstat v rámci Německa. Intervenovalo se u šéfa dohodové mise v Berlíně, protestní telegramy byly odesílány vládám Francie, Velké Británie a USA, hlučínské ženy psaly papeži, delegace z Ratiboře neúspěšně přesvědčovala Masaryka a Tusara, aby se Hlučínska zřekli.

Vojenský zábor území provedl 4. 2. 1920 3. moravský pluk v Opavě s reprezentativním doprovodem. Obyvatelstvo však tento „průvod“ naprosto ignorovalo a vůbec nevycházelo z domů. Zplnomocněný komisař pro Hlučínsko dr. Šrámek tak přicházel na území, kde ho nikdo nevítal. Připojování území k jinému státnímu celku bylo spojeno s obrovskými problémy a sotva kdy splní očekávání, jež do nich na obou stranách vkládáno. Při sčítání obyvatel došlo k ovlivňování, nebyla připuštěna možnost uvádět jako národnost Moravci, Němci byli přesvědčováni, aby psali národnost českou. Od 1. září 1920 je vyučovacím jazykem čeština. Ukázalo se, že počešťovací snahy na Hlučínsku jsou vyloučeny. Mluvilo se moravsky, ale smýšlelo prusky – deutschgesinnt. Když byly školy v září 1920 počeštěny, chodily děti zaměstnanců, kteří optovali potom pro Německo, do Privatunterrichtu, v r. 1928 již bylo těchto dětí napočteno 334 a v dle sčítání z 21. října 1935 864 dětí. Při prvních volbách v r. 1925 většinu hlasů obdržela německá strana křesťansko-sociální, při volbách r. 1929 zase tytéž hlasy dostala německá strana nacionální dr. Schollicha.

Taková byla atmosféra na Hlučínsku. Hlučínsko se stalo silně problémovým územím nového Československa. Šlo především o hospodářské obtíže. Na Hlučínsku byli jednak zemědělští dělníci, kteří chodili na práci do úrodného Poodří, pak tam byli tzv. hausíři, podomní obchodníci, dále zedníci, "mulaři", ti všichni chodili za práci do Reichu. Sociální neklid byl způsobený otevřenou diskriminací ze strany majority (pozemková reforma - ani jeden z majitelů či pachtýřů zbytkových statků nebyl z řad místních obyvatel; práci dostal ten, kdo vstoupil do Sokola a jiných národoveckých organizaci), ale i neochotou „přizpůsobit se“ novým podmínkám. Logickým vyústěním všech těchto problémů se staly parlamentní volby v roce 1935, kdy většina voličů (64,35 %), tedy dle československé vlády žili Češi, na tomto území dala svůj hlas SdP.

.

Již v roce 1920 se uvažovalo o zrušení Země Slezské a to v souvislosti s přijetím zákona č. 126/1920 Sb. „o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé“. Území dosavadní Země Slezské mělo být rozděleno mezi župy Olomouc, Moravská Ostrava a Český Těšín. České politické kruhy na Slezsku byly pro nové správní rozdělení z důvodu vytvoření hráze proti separatismu.

V roce 1919 vyšla v Opavě kniha Rudolfa Junga Der nationale Sozialismus (Seine Grundlagen, sein Werdegang und seine Ziele). Jung se tak stal prvním teoretikem národního socialismu a jeho vůdcem v Sudetech. Tento nacionální socialismus byl odlišný od bavorského zdůrazňováním sociální stránky existencionálního boje národa a také prostředky k dosažení cíle. V roce 1919 se ustanovuje Německá národně socialistická dělnická strana (DNSAP) a Opava se stává nejdůležitějším správním střediskem DNSAP ve východní oblasti českých zemí. V téže době vzniká Národně socialistický svaz mládeže (NSJ) a právě v něm se na přelomu 1920/1921 objevuje v Opavě myšlenka vůdcovství. Ve volbách v roce 1920 se zisk této strany pohyboval v německých okresech od 22,49 % po 59,31 % hlasů a to v koalici s DNP. O první či druhou pozici se dělila s Německou sociální demokracii (DSAP), která měla 20,94 % - 56,41 % hlasů v jednotlivých okresech, třetí nejsilnější stranou byli Německá křesťansko sociální strana (DCV). Ve smíšených okresech bylo pořadí na prvních dvou místech ČSSD a ČSL.

Podle sčítání v roce 1921 žilo v západním Slezsku 361.268 obyvatel. Z toho bylo 118.568 (33,9 %) Čechů a 229.360 Němců (65,6 %). Češi v západním Slezsku, to i přes přírůstek Čechů v předtím 95-100% německých okresech tvořený státními zaměstnanci, vojáky, policisty, zaměstnanci dráhy a pošty a novými osadníky, zůstávají stále v postavení národnostní menšiny.

V období 23. – 25. VI. 1924 navštívil město Opavu president Masaryk. Opavský starosta Ernst Franz, nechal v těchto dnech vyvěsit na radnicí nedávno zakázané symboly Slezska, tj. bývalého Rakouského Slezska a městský prapor Opavy. Ernst Franz v projevu uvítal presidenta Masaryka slovy: „Sehr geehrter Präsident! Als Bürgermeister von Troppau begrüße ich Herrn Präsidenten auf dem Boden der Deutschen Landeshauptstadt Schlesiens und gebe dem Wunsch Ausdruck, daß Herr Präsident während der kurzen Dauer Ihres Aufenthaltes in unserer Heimatstadt von der Stadt und ihrer Bevölkerung einen für uns günstigen Eindruck gewinnen mögen. Als Bürgermeister entbiete ich Ihnen den Wilkomen-Gruß. Heil! Důsledkem toho bylo 7. 8. 1924 odebrání politické agendy 1. instanci magistrátu, převedení na okresní politickou správu v Opavě a na nově zřízené Policejní ředitelství v Opavě. Zároveň se začal připravovat plán na zrušení Země Slezska.

Počínaje lednem 1927 začalo se intenzivně diskutovat o plánu na sloučení Slezska a Moravy a zániku Země Slezské a 14. VII. 1927 byl v Československu vydán organizační zákon – č. 125/1927 Sb. k vytvoření Země Moravskoslezské. Jak psala tehdejší publicistika, proti spojení Slezska s Moravou protestovaly všechny tři národnosti. Proti spojení byli českoslovenští sociální demokraté, komunisté, němečtí sociální demokraté (DSAP), ve východním Slezsku vystupoval nejostřeji proti spojení J. Koždoň. O jeho argumenty se opírali nejen poslanci negativistických německých stran (DNSAP, DNP) při svých vystoupeních v parlamentu proti připravovanému zákonu, při veřejných schůzích a vystoupeních, ale také německé sociální demokracie.

Ke dni vstupu zákona v platnost 1. 12. 1928 téměř všechny slezské noviny, německé i české, otiskly protestní články a mnohé české noviny měly úvodníky v černém rámečku. Často se v nich objevuje motto Josefa Koždoně Schlesien den Schlesiern!. Úvodníkem v Deutsche Post Wir bleiben Schlesier se nese ubezpečení, že se Slezané se zánikem samostatnosti Slezska nesmíří a že slezanství zůstane zachováno v jejich srdcích. Slezsko přestává existovat jako samostatný správní útvar. Německá národnost se tak rozpustila v poli moravskoslezském. Vláda pohřbila slib o tom, že bude zde „režim by byl podobný režimu švýcarskému - la régime serait semblable ŕ celui de la Suisse“ neb „bude to režim velmi liberální, který se bude značně přibližovat režimu švýcarskému – qui se rapprocherait considérablement au régime de la Suisse“, jak bylo slíbeno v Memoiré /Memorandu/ No. III a v Memorandu vlády ČSR mírové konferenci k postavení národnostních menšin z 20. 5. 1919.

K 1. 12. 1928 byl v Brně zřízen Zemský úřad pro Zemi Moravskoslezskou. Na území Slezska dál přibývá česky hovořícího obyvatelstva a zvláště po přijetí jazykového zákona, kdy je u státních zaměstnanců vyžadována čeština a tak se v oblastech s německy hovořícím obyvatelstvem objevují čeští státní zaměstnanci, zaměstnanci pošt a drah. Jsou pro ně stavěny školy a zároveň je vyvíjen tlak na německé dělníky, aby posílali své děti do českých škol a tím si zajistili práci.

V obraně před čechizací Slezska se v slezských okresech rozvijí hnutí za kmenové země (Stammlandbewegung). Propagátory jsou nepolitické svazy a spolky, Bund der deutschen Schlesiens (1921), studentská sdružení až po Wandervogel. Je založená vratislavská vlastivědná ročenka Schlesisches Jahrbuch (od r. 1928) prosazující ideu slezského kmene a Velkého Slezska (Gesamtschlesien). Pořádají se každoroční Slezské kulturní dny Schlesische Kulturwoche. Mezi německými obyvateli převažovaly jednoznačně sympatie k politickému negativismu a ke spojení s německou říší.

V roce 1930 žilo v západoslezských okresech 394.772 ob., z toho 233.859 Němců a 148.072 Čechů, nárůst Čechů proti roku 1921 byl 28.510 ob. V parlamentních volbách 1935 získává v německých okresech SdP od 34,12 % do 68,98 % hlasů, ve smíšených okresech od 64,35 (Hlučín) do 20,49 % hlasů a i v ryze českém okrese Klimkovice získala 6,30 % hlasů. Z českých polických stran to byly ČSSD, ČSL, ČSNS a agrárníci. Komunisté získali od 1,33 % (Hlučín) po 8,92 % (Klimkovice) hlasů.

Přichází Mnichov a politické okresy Frývaldov, Bruntál, Krnov, Opava, Bílovec a Hlučín se staly součástí Německé říše. Okres Hlučín (316 km2, 52.967 ob., 51.455 Němců) jako Altreich se stal součástí Landkreis Ratibor provincie Schlesien. V březnu 1939 jsou vymezeny hranice Reichsgau Sudetenland (Říšské župy Sudety) a 1. 5. 1939 je tato župa slavnostně vyhlášena. Všechny okresy západního Slezska se staly součásti Regierungsbezirk Troppau (vládního obvodu Opava).

Místní obyvatelé (Češi a Němci) se stali na základě smlouvy z 26. 11. 1938 dle § 1 dnem 10. října 1938 německými státními příslušníky (podle sčítání 17. 5. 1939 získalo říšskou příslušnost 64.431 Čechů). Podle ustanovení § 3 Smlouvy osoby neněmecké národnosti, které podle ustanovení § 1 nabývají německé státní příslušnosti, mohly do 29. března 1939 optovat pro česko-slovenské státní občanství. Celkový pokles obyvatel, bez Hlučínska, proti roku 1930 byl 4.976 obyvatel, nárůst počtu obyvatel byl v okrese Krnov 1.130 ob. Počet Čechů poklesl v okresech Frývaldov, Bruntál, Krnov na úroveň roku 1918. Bylo to způsobeno odchodem správních úředníků, zaměstnanců drah a pošt, učitelů, vojáků a četníků po 1. 10. z důvodu ztráty zaměstnání a Čechů, kteří se aktivně účastnili čechizace. Smutný byl osud německých antincistů a komunistů, pokud nebyli zabiti či odvlečeni do Německa, hledali ochranu ve vnitrozemí. Bohužel byli českými orgány často vraceni zpět do Slezska. Stejný osud potkal židy. Od počátku záboru 7. 10. 1939 začalo zatykání tzv. nepřátelských osob.

Podle sčítání obyvatel 17. 5. 1939 žilo ve slezských okresech i s Hlučínem 384.408 ob., z toho 308.389 Němců (deutsche Volkszugehörigkeit) s říšským občanstvím (Reichsangehörige) a 64.467 Čechů (tschechische Volkszugehörigkeit) s říšským občanstvím (Reichsangehörige) a 11.552 obyvatel bez říšského občanství. Proti roku 1930 se počet Němců zvýšil o 74.530 obyvatel, z toho na Hlučínsku bylo 51.455 Němců, narůst počtu Němců je dán tím, že 23.075 Čechů se přihlásilo k německé národnosti.

Po roce 1945 byla opět slezská otázka projednávána v rámci úvah o novém členění státu. Byly obnoveny poměry před Mnichovem s tím, že bude odsunuto veškeré německé obyvatelstvo z politických okresů Frývaldov, Bruntál, Krnov, Opava, Hlučín, Bílovec. Toto období je spojeno s vyháněním Němců s násilím a excesy (květen-srpen 1945, prováděné velením 1. čs.samostatné tankové brigády a kpt. Ctiborem Novákem z VITOF více viz literatura: Staněk), odsunem německého obyvatelstva od 28. 1. 1946 až do 27. 11. 1946, započatého v Krnově a ukončeného v Krnově, a zejména s politickým bojem o moc. S odsunem Němců dochází k přejmenování obcí (7 na Bruntálsku a 5 na Krnovsku) a přejmenování Frývaldova spolu s lázněmi Gräfenberg na Jeseník a Cukmantlu na Zlaté Hory. Místo vyhnaných a odsunutých po staletí zde usazených slezských Němců přijíždějí osídlenci z vnitrozemí (Češi, reemigranti z Polska, volyňští Češi, Slováci, Romové, dále Řekové atd.). Noví Slezané si zde zcela nezvykli, nezakořenili a nepřijali dlouholetou kulturu k této nové – jím dané zemi, nezískali lásku – hrdost k Slezsku, ale co hlavně – nepřevzali historii Slezska.

Před osmdesáti lety z vůle mocných zanikla Země Slezská, před 63 lety, řečeno slovy Benešovými, bylo vylikvidováno původní obyvatelstvo. Slezská orlice se sice vrátila do znaku státu a kraje, ve městech však nevlají žlutočerné a žlutomodré prapory a na polích nezní melodie slezských písni. Z úst politiků a z medií se dozvídáme, že města Bruntál, Krnov, Jeseník a Opava leží na severní Moravě a tajemný Praděd (Altvater) je nejvyšší horou Moravy.

Kdeže, ty Slezsko, jsi?

Předneseno na setkání ZBOŘIT HRADBY MLČENÍ Krnov 4. - 6. 9. 2009 - http://www.go-east-mission.de/seiten/cz/struktur.php?seite=berichte&kategorie=26

Další články autora s danou tématikou:

Slezské války a česko-německé vztahy - http://www.bruntal.net/2005061801-slezske-valky-a-cesko-nemecke-vztahy

1848 - Obyvatelé Slezska proti spojení s Čechy –

http://www.bruntal.net/2008022501-1848-obyvatele-slezska-proti-spojeni-s-cechy

POKUS OBYVATEL ZÁPADNÍHO SLEZSKA O REALIZACI PRÁVA NA SEBEURČENÍ –

http://www.bruntal.net/2008100007-pokus-obyvatel-zapadniho-slezska-o-realizaci-prava-na-sebeurceni

ZÁNIK SLEZSKA 1. 12. 1928 http://www.bruntal.net/2008110006-zanik-slezska-1-12-1928

Vyšetřování skončilo, zapomeňte! - http://www.bruntal.net/2008030601-vysetrovani-skoncilo-zapomente

Otázka občanství na odstoupených územích po 10.10.1938 - MÝTY a FAKTA aneb jak zkreslují fakta v bakalářské práci http://nassmer.blogspot.com/2009/07/otazka-obcanstvi-na-odstoupenych.html . A další na www.bruntal.net a www.cs-magazin.com.

Literatura:

Československo na pařížské mírové konferenci 1918-1920, Svazek I., ÚMV Praha 2001

Freißler, Robert:Vom Zerfall Ősterreichs bis zum tschechoslowakischen Staate, Berlin Zoppos 1921

Gawrecká, Marie: Československé Slezsko mezi světovými válkami, Opava 2000

Gawrecká, Marie: Němci ve Slezsku 1918- 1938, ÚHM FPF Slezské university, Opava 2004

Hosák, Ladislav, Dr.: Historický místopis země Moravskoslezské, VII. Opavský kraj, Společnost přátel starožitnosti Čsl. v Praze, Praha 1937

Chocholatý, František: Slezsko, in: Střední Evropa č. 17, 18, 19, 20/1991, Praha 1991

Chocholatý, František: Velký znak Deutschoesterreich a země koruny české 1918-1919, Vývoj zemského znaku země Opavské, in: Heraldica Viva, Východočeské museum Pardubice 1992,

Chocholatý, František: Geschichte und Verständigungspolitische Bedeutung Schlesiens aus der Sicht Prag, in: EURO - FORUM I, Schlesien- Slask-Slezsko, Haus Schlesien, Königswinter, 1993

Kořený, Dušan: Dvojdomost národního boje (Rudolf Jung 1882-1945) in: Historie okupovaného pohraničí 1938-1945, č. 10, Ústí n. Labem 2005,

Schlesien, Geschichte, Kultur und Wirtschaft, Verlag Wissenschaft und Politik, Bielefeld 1995,

Slezsko, Sborník, Matice Slezska, Opava 1992Staněk, Tomáš: Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity 41/2005, USD Praha 2005 -Opava a Opavsko s. 294-296, Bruntálsko, Krnovsko a Frývaldovsko (Jesenicko) s. 297- 314