Listopad 2009

Jan Sammer (1920 - 2009)

Hana Sammer

This is the hardest letter I have had to write. Please pray for his noble soul.

Today, on the 28th day of September 2009, I lost my husband, my best friend, my teacher... someone who believed in me and helped me anytime I turned to him.

Jan Amos Sammer was born on 15th November 1920 in Pilsen, Czechoslovakia, as the youngest of four children. We were married in 1948 and have two children, Helena and Jan.

In 1966 he got our family out of our old country, which had been his longtime wish. He was helped in his courageous decision to look for a new life abroad by the words of his father, who had always urged his children to leave at the earliest opportunity, as the centre of Europe has always been a troublespot. His father enabled him to learn English and French during vacations in summer school, sending him to England, Belgium and Switzerland. His best foreign language was German.

That knowledge of languages made our life much easier when with two teenage children and my father we sought refuge initially in Austria and subsequently in Canada.

It wasn't an easy beginning, but we were a good team to fight together.

At the age of 47 he started University in Montreal while working full time; it took him five years to graduate with a business degree, devoting evenings, weekends and all vacation time to his studies. He usually took two courses during the summer and three over the winter. Shortly after graduating, he found a suitable job where he stayed until retirement.

His years in retirement were the best ones of his life. He started to fight for Czech Americans, whose property had been unjustly confiscated under the Communist regime and who were prevented from claiming it back since on becoming U.S. citizens, they had to renounce their Czech citizenship.

He helped many of them get their cases taken up by the UN Commission on Human Rights in Geneva and receive rulings in their favour.

In his family on his mother’s side, heart disease was the major cause of death. Hardly anyone lived past the age of 70.

He died just seven weeks short of his 89th birthday. He contracted pneumonia and passed away suddenly in North York General Hospital.

It was so sudden that as I write these lines the same day I cannot yet fully comprehend the fact.

I feel so lonely, being an only child and having my son living in Europe and my daughter in Ottawa.

I was spoiled by my parents, then by my father only, and the longest time by Jan, for more than 60 years; we celebrated our diamond anniversary last year. I will be missing him daily and loving him the same till my last breath.

According to his wishes, he will be cremated and there will be no memorial gathering. His ashes will be placed where the family will decide.

Please pray for his noble soul for he had a strong feeling for justice and dedicated his many years tirelessly fighting for it.

Hana Sammer

***

Toto je ten nejtěžší dopis, který jsem kdy musela psát. Prosím, modlete se za jeho šlechetnou duši.

Dnes, 28.září 2009, jsem ztratila svého manžela, svého nejlepšího přítele, svého učitele... Někoho, kdo ve mně věřil a pomáhal mi, kdykoliv jsem se k němu obrátila.

Jan Ámos Sammer, se narodil 15. listopadu 1920 v Plzni, v Československu, jako nejmladší ze čtyř dětí. Vzali jsme se v roce 1948 a máme dvě děti, Helenu a Jana.

V roce 1966 nás vyvedl z naší rodné země, což bylo jeho dávné přání. Jeho otec mu pomohl v jeho odvážném rozhodnutí hledat si nový život v zámoří. Vždy nutil svoje děti, aby odešly při nejbližší příležitosti, protože střed Evropy byl vždy místo nepokojů. Umožnil mu výuku anglického a francouzského jazyka během prázdnin. Poslal ho do Anglie, Belgie a Švýcarska. Nejlépe ovládal němčinu.

Znalost jazyků ulehčila náš život, když jsme s dvěma dětmi a mým otcem hledali útočiště nejprve v Rakousku a později v Kanadě.

Nebyl to lehký začátek, ale byli jsme dobří partneři ve společném boji.

Ve věku 47 let nastoupil na Universitu v Montrealu, studoval během plného zaměstnání. Trvalo mu pět let, než dosáhl obchodního titulu. Všechny večery, víkendy a dovolené věnoval svému studiu. Obyčejně si vzal dva kursy během léta a tři během zimy. Krátce po skončení studií si našel vhodnou práci, kde zůstal až do důchodu.

Roky strávené v důchodu byly ty nejlepší v jeho životě. Začal bojovat za Čechoameričany, jejichž majetky byly nespravedlivě zabaveny komunistickým režimem a kterým bylo znemožněno je dostat zpět, neb nabyli občanství Spojených států amerických a utomaticky ztratili české.

Mnohým z nich pomohl dostat jejich případy až ke Komisi Spojených národů pro lidská práva v Ženevě a dosáhl rozhodnutí v jejich prospěch.

V jeho rodině z matčiny strany, bylo srdeční onemocnění nejčastější příčinou úmrtí. Sotva kdo se dožil 70 let.

Zemřel jen sedm týdnů před svými 89 narozeninami. Dostal zápal plic. Zemřel náhle v North York General Hospital.

Bylo to tak náhlé, že, jak píši tyto řádky, v ten samy den, nemohu tomu ještě stále uvěřit.

Cítím se tak osamocena, protože jsem jedináček. Mám syna, který žije v Evropě a dceru v Ottavě.

Byla jsem hýčkána svými rodiči, potom jen svým otcem a nejdelší čas Janem - více než 60 let, které jsme oslavili vloni jako diamantové výročí. Budu ho denně postrádat a milovat stále stejně až do svého posledního dechu.

Podle jeho přání, bude zpopelněn a nebude žádný smuteční obřad. Jeho popel bude uložen jak se rodina rozhodne.

Prosím, modlete se za jeho šlechetnou duši. Měl silný cit pro spravedlnost. Věnoval se neúnavně boji za ni po mnoho let.

Hana Sammer