Listopad 2009

Obamovy iniciativy a svízele

Otto Ulč

Radar nebude, další pádná rána uštědřena válečným paličům. Nejen Jiří Paroubek se raduje z dosaženého vítězství českého, zejména pracujícího lidu. Po něm přece bažila většina, odhadovaných 70 procent veřejnosti. Starostům v Podbrdí odpadla starost, co si počít s miliony nedostavivších se amerických dolarů , jež by byly svým přívalem zobtížnily místní hospodářství.

Jiná ale reakce zaznamenána v sousedním Polsku, kam Obamovo oznámení o zásadní změně strategie, na nejedné adrese pokládáno za parádní podtrh, dorazilo 17. září, přesně v den výročí sovětského přepadu roku 1939. Třeba i někteří alergičtí Češi by se byli pozastavili takovou zprávou, být načasována na 21. srpna.

My outsideři nemůžeme kompetentně posoudit, zda takové překvapení z Washingtonu dává vojenský smysl, zda je strategicky výhodné. Třeba tomu tak vskutku bude a raději tedy spoléhat na raketovou obranu na správně rozmístněných flotilách. Ovšem, politický smysl zdaleka nedává předpoklad , že na unilaterální iniciativu bude druhá strana reagovat jako na důkaz dobré vůle, jež by si zasloužila reciproční odezvu (v tomto případě tlak na Teherán, souhlas se sankcemi proti po nukleárním zničení Izraele bažícímu Íránu). Naopak, taková iniciativa je vnímána jako důkaz slabosti, jíž nutno pokud možno promptně využít.

Pochyby o takovém tvrzení rozptýlí zalistování v historii – plejáda příkladů k dispozici. V tomto případě Vladimír Putin Obamovi souhlasně přikývl, ale v tomtéž okamžiku začal Obamu kaceřovat pro nedostatečnou podporu ruské žádosti o přijetí do významné WTO (World Trade Organisation), jakož i neochotu Washingtonu odstranit naprosto veškerá omezení na tranfer nejmodernější technologie na šírou Rus.

Toto zářijové překvapení, tolik v centru zájmu médií střední Evropy, ztrácí na váze u zdejšího opačného břehu Atlantiku. Zde jako primární zahraniční kauza dominuje Afghánistán, co si s ním počít, zda raději z tamějšího neřešitelna odtáhnout a nechat onen středověk svému krvelačnému osudu. Podle nejposlednější nemilé zprávy od velícího amerického generála Stanley McChrystala , s dosavadním počtem vojska nelze úkol zvládnout. Požadavek o další posily je ale stále víc nepopulární na obou koncích politického spektra. Rovněž se začíná připomínat sovětská zkušenost, že příliš mnoho cizích bojovníků, byť i s nejlepšími úmysly, se v afghánském veřejném povědomí přetvoří v nepřátelské okupanty.

A tento bolehlav svou intenzitou politického dopadu přetrumfne domácí záležitost, jíž Obama věnuje co nejvíc své energie – reforma všeobecného zdravotního pojištění, již několik desetiletí trvající a dosud nevyřešený problém. Americké zdravotnictví je to zdaleka nejdražší na světě, též k potvrzení zkušenosti, že maximum výloh není zárukou nejlepších výsledků. Dětská úmrtnost je vyšší, průměrná životní délka je kratší než v jiných průmyslově vyvinutých státech. (Ovšem k tak nelichotivým výsledkům přispívá skutečnost, že multietnicky rekordně komplikovanou Ameriku z nemalé části tvoří příchozí ze zemí Třetího světa.) Ekonomie, teprve se poněkud vzpamatovávající z nedávného karambolu s celosvětovým dopadem, absorbují převážnou, snad i devadesátiprocentní mediální pozornost.

Teď v posledních dnech do popředí značného zájmu se dostala podivnost s písmeny ACORN – doslova ŽALUD, acronym, zkratka pro Association of Community Organizations for Reform Now – druh aktivistů, prosazujících nároky, požadavky zejména černošské menšiny. Barack Hussein Obama svou politikou kariéru započal jako tzv. community organizer, též se angažující jako právník, reprezentující ACORN v mnohých podobách jejich úsilí.

Oficiálně hodně politicky korektní počínání: poskytovat pomoc sociálně slabším vrstvám, zajistit subvencované bydlení, sociální podporu ve všemožných podobách, získávat půjčky jinak nedosažitelné, politicky se angažovat, i nešetrně přitlačit, když třeba. Organizátoři rekrutují nové voliče a v takovém úsilí se nedají odradit občasnými nepřesnostmi, například registrací neexistujících voličů, tuctů, veletuctů mrtvých duší. Významně se tak vypomohlo v posledních volbách k prospěchu kandidátů – usilovatelů o pokrok. Výsledkem je trestní stíhání v nejednom státě.

ACORN poskytl – za úplatu ovšem - svůj druh služeb ústřednímu úřadu, pověřenému sčítáním obyvatelstva, k němuž má znovu dojít příští rok. ACORN pobírá podporu z federálních zdrojů (tak již za G. W. Bushe, tolik nenáviděného) ve výši přesahující padesát milionů dolarů. Zdárné dojení eráru: například se provalila informace o vládních fondech, zasílaných na adresu do prázdných prostorů bývalého pohřebního ústavu v New Orleans.

Když se občas něco provalí, první reakcí převážně liberálních tzv. mainstream media je záležitost ignorovat. Když to se nepodaří - zejména či spíš výlučně zásluhou konzervativních komentátorů u mikrofonů v rozhlase – hlavní, dominantní sdělovací prostředky dávají přednost nevidět, neslyšet, případně záležitost přeinterpretovat a nezřídka zareagovat protiútokem na motivy poslů nevítané noviny.

Leč stalo se toto: dvojice mladých žurnalistů – James O’Keefe a Hannas Giles - z vlastní iniciativy udělali to, čemu se multimilionové kolosy CBS, NBC, ABC, CNN z politické opatrnosti raději vyhnuly. V Baltimore, stát Marylandu, tito dva odvážlivci zašli do místní odbočky ACORN a představili se: ona jako prostitutka, on jako její pasák. Přišli s žádostí o radu, jak nejsnáze dopravit do Ameriky tucet dívenek, věk dvanáct, třináct, z El Salvadoru, za výdělečným účelem, nic společného s náboženskou výchovou. Pracovnice ACORN ochotně vyhověly užitečnými radami, jak získat finanční podporu od státu, bydlení od státu, jak se vyhýbat placení daní, šidit erár, jak skrývat zdárně se hromadící zisky. A všechny tak užitečné rady se dvojici podařilo nafilmovat.

Televizní mediální kolosy jakož i The New York Times, Washington Post, Los Angeles Times, tak mohutné pilíře liberalismu, aby se pak vypořádaly s ošidností pokračující slepoty a hluchoty. Tuze hlasitě ale zareagovala potřísněná ACORN, s vyjádřením ultimálního morálního popuzení, s obviněním z tzv. entrapment – lapení neviňátka do nastražené pasti. Použít magnetofon bez souhlasu osoby, jejíž hlas je zaznamenáván, je ve státě Marylandu zakázáno, takže ti dva mladí lidé, nota bene oba rasy bělošské, jsou ti praví provinilci a nutno je popohnat k soudu.

Kupodivu, něco užitečného se učinilo. Kongresman Darrel Isssa z Výboru dozoru a vládní reformy (Committe on Oversight and Government Reform) předložil zprávu Is ACORN Intentionaly Structured As a Criminal Enterprise?, jednoznačná to otázka o kriminálním ledví tohohle podniku. Senát už o záležitosti hlasoval, počínání ACORN odsoudil, další federální penězovod zarazil. Proti takovéto změně hlasovalo jen sedm senátorů,, těch politicky nejkorektnějších. Prezident Obama, kdysi právní zástupce ACORN, na obranu svého někdejšího klienta, prozatím nevystoupil. V téže době ho postihly další potíže.

V nejednom dřívějším textu jsem zdůrazňoval svůj sklon kohokoliv hodnotit nejen podle jeho činů, natož pak pouze jeho slov, ale také podle kvality lidí, jakými se obklopuje. To také byl jeden z důvodů, proč jsem nehlasoval pro vítězného kandidáta Obamu, jehož mentorem, náhradním otcem, jenž ho oddával, děti mu křtil, byl velebný pán Jeremiah Wright, černošský rasistický maniak. A Obama byl po dobu dvaceti roků jedním z jeho farníků.

Wright obviňuje Ameriku z genocidy Afriky. Amerika je zločinný národ, jeho rasismus je stejný jako v době otrokářství. A Ameriku beztoho objevili Afričané. Wright, prosazovatel oné black liberation theology, rovněž předkládá k věření zajímavost, že „černý Ježíš byl zavražděn evropskými utlačovateli“. Ve Wrightově časopisu Trumpet, publikaci s nákladem 100.000 výtisků, černošský antisemitský rasista a muslim Louis Farrakhan je prezentován jako „gigant dvacátého a jednadvacátého století“. Dalo by se věřit, že Obama údajně vůbec nevěděl o existenci časopisu, i když jeho portrét okrášlil obálku jednoho vydání, s detailním profilem v textu?

Za zajímavý také pokládám Obamův vztah k Williamu Ayersovi, bývalému revolucionáři teroristické organizace Weather Underground. Spolu se svou manželkou Bernardine Dohrn se podílel na kladení bomb a vyhazování federálních budov do povětří. Ayers a s chotí uspořádali večírek k zahájení Obamovy politické kariéry, Obama a Ayers vypomáhali nadaci Woods Foundation distribuovat peníze k prapodivným účelům.

Obama otázku na jeho konexi s Ayersem odmítl s poukazem na skutečnost, že jemu v době teroristických aktivit bylo pouhých osm roků. Jenže Obamovi bylo čtyřicet roků, když Ayers ve svém interview v The New York Times, uveřejněném zrovna v tragický den 11. září 2001, nostalgicky zavzpomínal na své někdejší teroristické počínání a jak že ho mrzí (despair – zoufalství), že té škody nemohl způsobit víc. Paní Dohrnová Ameriku charakterizuje jako bestii (beast) a zrůdu (monster). Nicméně Obama vydal prohlášení, v němž tyto dva spoluobčany pokládá za mainstream čili průměrné, normální, nepozoruhodné Američany.

Ani velebného pána ani bývalé manželské duo teroristů si Obama po svém zvolení nepřibral do Bílého domu v roli rádců, k případné inspiraci. K obsazení význačných funkcí je třeba senátního souhlasu. Vzhledem k výsledku posledních voleb s dosažením výrazné převahy Demokratické strany souhlas získal Eric Holder, nominovaný do funkce Attorney General (jakási kombinace ministra spravedlnosti a generálního prokurátora), vzdor všelijakým podivnostem v jeho předchozí kariéře.

Netřeba ale získání senátního souhlasu v případě poradců, jež sdělovací prostředky okrášlily označením CZAR – carové, činitelé s odpovědností zabývat se závažnými starostmi. Například drogovou závislostí.

Ve výběru kandidátů má prezident víc pravomoci, může aspoň poodhalit svou autentickou politickou ideologickou preferenci, bez velkého ohledu na svou bedlivě pěstovanou image (neboli česky imidž, že ano) onoho middle road, post-racial president. Takový carů už jmenoval víc než dvacet. Prozatím nejposlednější značnou pozornost vyvolala nominace „zeleného cara“, který by měl v referátu veškeré životní prostředí.

Environment, ekologie, téma košaté. Po rozpadu vizí komunismu vakuum leckde vyplnil nacionalismus, v mohamedánských končinách spíš náboženský fundamentalismus, kdežto v zemích vyvinutých to byla velká starost o životní prostředí – a ne že by nebyly důvody ke chmurám. Jen psychopati by si mohli přát devastaci přírody, ničení zeměkoule, radovat se ze zhouby hvozdů a růstu zhoubných nádorů.

Nová levice, intolerantní hnutí let šedesátých, si usurpovala program, s nímž se na první pohled nedalo nesouhlasit: ekologie, záchrana planety. Po křesťanství a socialistickém hnutí je environmentalismus třetí vlnou vykupitelského boje. V marxistické mytologii se vyskytuje blažená éra primitivního komunismu a environmentalisté bájí o prapůvodní neposkvrněné přírodě. Nejen hospodářský růst je špatný a destruktivní, kdežto počínání přírody je zásadně dobré. (Ona tak laskavá příroda! Nic víc nedovede zasvinit ovzduší než sopky. Máme též hurikány, tajfuny, tornáda, záplavy, sucha a rovněž nezapomeňme na šelmy, hady, malárii, mouchy tse-tse, moc takového svinstva.) Ekologie versus ekonomie. Nelze-li kapitalismus zničit parlamentní či revoluční cestou, třeba to půjde jménem ochrany přírody a člověka. Prosadit takové zákony, jejichž dodržení by znamenalo nevyrobitelnost výrobků. Organizace jako například Friends of Earth se vůbec netají svým úsilím zastavit hospodářský růst. Jménem konzervace přírody dosáhnout atrofie hospodářství.

Potenciálně revoluční destruktivní hnutí však trpělo notným handicapem – stigmatem svého bělošství, elitářství, pro něž černoští předáci jako třeba Richard Hatcher, černošský starosta industrálního nevábného města Gary ve státě Indiana, nebo Whitney Young z vlivné organizace National Urban League, měli jen slova pohrdání.

Situace již ale dostatečně dozrála, naplnil se čas k dosažení sňatku údajných obhájců lidských práv s údajnou materiální nouzí zápolících, a prosazovatelů práv přírody ve finančně dobře situovaných buržoazních kruzích. A značně viditelným symbolem této symbiózy se stal černoch jménem Van Jones - titan hnutí (a towering figure in the environmental movement) obdivnými slovy Washington Post, nejvlivnějších novin v hlavním městě. Na ekologii se mu podařilo naroubovat nekonečné litanie stížností, mravního rozhořčování, obviňování. Tento autor knihy The Green Collar Economy například obvinil bělošské znečišťovače (polluters), takto úmyslně ničící černošské oblasti. Enironmental justice zrozena, ekologie plus rovnostářství, tak rozdrtit kapitalismus.

Už v devadesátých letech se Van Jones vydatně angažoval ve skupině Standing Together to Organize a Revolutionary Movement, usilující o dosažení solidarity všech utlačovaných lidí (Solidarity Among All Oppressed Peoples) a burcující k radikálnímu řešení cestou tzv. direct militant action. Inzeroval se jako marxista, jako komunista, a další škraloupy vyplouvaly na povrh. Nejmíň závažné byly derogatory statements adresované Republikánům (že jsou blbci, assholes), jenže ani to by tolik nebylo vadilo, když teď zrovna k výročí 9/11 se vynořil jeho podpis z roku 2004 na petici domáhající se vyšetřování George W. Bushe a jeho role v teroristickém útoku na New York a Pentagon jako jím vyprovokované zámince k rozpoutání války v Iráku. (V takovém, a třeba i nějakém dalším názoru, by si mohl dobře rozumět s Petrem Hájkem, prezidentským poradcem na Hradčanech.)

Vypuklo hodně nevole, ekolog revolucionář se začal vytáčet, že vlastně asi nevěděl, co podepisuje, zatímco prezident Obama se z Bílého domu neozýval. Van Jones situaci vyřešil půlnočním zasláním své rezignace, tak potvrzeno mluvčí odboru s názvem Council of Environmental Quality.

Obama docílil řady podivností ve svém kádrovém výběru. Mark Lloyd, dosavadní Vicepresident of Strategic Initiatives of Leadership Conference on Civil Rights, velký obdivovatel Hugo Cháveze, se stal carem v oblasti diversity (různost, rozmanitost) u velmi důležité FCC (Federal Communications Commission) s titulem Associate General Counsel and Chief Diversity Officer. Jménem této diversity – různosti, jež ovšem v praxi znamená uniformitu, zglajšaltování, přesný to opak - FCC bude vydávat nebo nevydávat licence televizním a rozhlasovým stanicím a všelijak politicky interpretovatelným kritériem bude odpovědnost (accountability).

Funkionáři prozatím zde jmenovaní byli černoši. Dostalo se i na majitele bělostné pokožky: Cass R. Sunstein, povýšil či ponížil jako Administrator of the White House Office of Information and Regulatory Affairs. Původně profesor práva na Harvardu zejména proslul svým prosazováním práva zvířat v roli žalobců. S možnostmi, že mě zažaluje můj mazlíček pejsek, že ho nesprávně krmím.

Za ještě náramnější považuji nominaci bělocha Kevina Jenningse, s velkými zásluhami v organizaci GLSEN (Gay, Lesbian, Straight Education Network), oslavující homosexuály, bisexuály, transsexuály, další ještě odrůdy. Značně se zviditelnil zorganizováním události, jíž se dostalo označení Fistgate – odvozeno od slova Fist, česky pěst. Výchovný seminář pro mladistvé teenagery se zabýval instruktáží how to perform dangerous sexual perversions including fisting. Jak si takovou pěstí sexuálně počínat přenechávám čtenářské imaginaci. A takového organizátora prezident Obama povýšil do funkce Assistant Deputy Secretary of the Department of Education’s Office of Safe and Drug Free Schools.

Popularita nového prezidenta zejména v liberálních mediálních kruzích neutuchá. Spíš dochází k polarizaci veřejnosti, pochodují zástupy jak jásající, tak zatracující, karikatury Obamy s hitlerovským knírkem. Jenže takto býval daleko častěji zpodobňován a zatracován jeho předchůdce Bush.

Nyní se ale dal slyšet James Earl Carter, někdejší předchůdce v témže úřadě. V televizním interview, jemuž se dostalo značné pozornosti, opakovaně tvrdil, že prapříčinou kritiky Obamova nynějšího počínání je rasismus. Ano, tak to je. Vzdor skutečnosti, že většina bělochů Obamu volila, že velká většina komentátorů pěstuje sebecenzuru, dává si sakramentský pozor na kterékoliv nevlídné slovo, jež by se pak se zkázonosným dopadem jakéhosi rasismu dalo interpretovat.

Obama v nedělním interview (20. 9. 2009, NBC-TV, Meet the Press) tuhle Carterovu nehoráznost s úsměvem odmítl.

Na univerzitě v Binghamtonu, kde jsem absolvoval celou svou kantorskou kariéru, působí mezinárodně značně známý Ali Mazrui jako ředitel Institutu globálních kulturních studií. Keňský rodák, hodně se zviditelnil devítidílným televizním seriálem The Africans, nepřekypujícím přílišnou objektivitou (a pretentious fraud v nelichotivé charakterizaci The New York Times, 9. 10. 1986). V našich školních novinách Inside Binghamton Univerzity (17. 9. 2009) Mazrui velebil Obamu jako „nejmocnějšího černocha v dějinách vší civilizace“. Úctyhodný, přímo zázračný výkon syna matky bělošky, jenž v Africe nikdy nežil.

A teď aby se potýkal s důkladně náročnými problémy.