Listopad 2009

Osudové prognózy

Přemysl Čech

Jednoho srpnového dne roku 1989 seděl vedoucí redaktor Hospodářského zápisníku (ekonomický pořad Československé televize) Jan Martinek v redakci a listoval časopisem Technický magazín, zvaným Téčko. Jeho pozornost zaujal článek nazvaný Prognostika a přestavba, podepsaný jakýmsi Milošem Zemanem. O tom, že buřičský článek má vyjít, věděl od kolegy - šéfredaktora Téčka Vladimíra Petříka. Avšak o tom, kdo je Miloš Zeman, nevěděl nic. Zato věděl, že doba se pomalu začíná měnit. Byla příznivější kritickým názorům.

„Gorbačov a jeho perestrojka motaly československým stalinistům hlavy a i v Československé televizi se začaly, byť velmi nesměle, objevovat lehce nekonformní názory. Pozvolna se nám dařilo do vysílání propašovat lidi, jako byli ekonom Milan Matějka, prognostik Valtr Komárek nebo šéf ekonomicky úspěšného družstva JZD Slušovice František Čuba a další lidé zejména z ekonomického výzkumu. Jméno Baťa přestávalo být tabu a občas se zmínily jeho úspěšné a moderní manažerské metody,“ popisuje Martinek.

Pět let práce Miloš Zeman tehdy pracoval v podniku Agrodat, kde se zabýval počítačovými simulačními modely, a zároveň byl členem Světové prognostické společnosti. „K uveřejnění článku byla dlouhá cesta,“ vzpomíná. „Podklady jsem sbíral pět let a jeho základem byla přednáška, se kterou jsem vystupoval na seminářích organizovaných v Československé vědecko-technické společnosti. Vystoupení slyšel redaktor časopisu Vesmír a chtěl po mně článek na toto téma.“

Jenže ne všude otevřeně vyslovovanýmnázorům přáli. „Tehdejší šéfredaktor Vesmíru řekl, že článek vyjde jen přes jeho mrtvolu. Tak jej ten redaktor odnesl Vláďovi Petříkovi do Téčka, ten se se mnou sešel a pak jej vydal,“ popisuje Zeman.

Článek vzbudil doslova senzaci. Téčko okamžitě zmizelo ze všech trafik, kupovali si ho i ti, kteří tento časopis dříve prakticky neznali. Úryvky ze Zemanova textu se začaly šířit mezi lidmi. Citovaly z něj i zahraniční rozhlasové stanice jako Svobodná Evropa či Hlas Ameriky.

Jan Martinek volá Miloše Zemana, zda by své myšlenky nevyslovil v Hospodářském zápisníku. Zeman je však na dovolené. I po dvaceti letech si přesně vzpomíná, že ji trávil s přítelem Bohumilem Prouzou na chatě v Kozojedech, kde si v samoobsluze kupil poslední výtisk Téčka se svým článkem. Pak se z dovolené vrací a zvedá telefonát redaktora Jana Zeleného, který ten týden zrovna Hospodářský zápisník moderuje. Zelený si na článek dodnes vzpomíná velmi dobře: „Kromě zjevného buřičství, se kterým byl článek napsán, se mně líbily vtipné glosy a přirovnání. Docela otevřeně vybízel ke změně poměrů. Myslím si, že jen lidé, kterým je dnes pětatřicet a víc, mohou chápat, jaká to byla věc,“ říká.

Zeman už tehdy dokázal překvapit. „Přišel do studia jako bohémský vizionář. V časech dederonových košil a tesilových vyleštěných obleků dorazil neoholený a ve vytahaném svetru. Nechal se dotlačit alespoň k tomu, aby si svetr sundal. Ale už při přípravě rozhovoru bylo jasné, že si Zeman přišel říci, co chce, ať bude tázán na cokoliv.“

Jenže, když jde Miloš Zeman do televize, má už kvůli článku na krku hrozbu výpovědi z Agrodatu. Dostal však ještě šanci: pokud v Československé televizi článek odvolá, výpověď nebude.

Zeman však zareagoval přesně opačně. „Tak jsem to v rozhovoru v televizi ještě přiostřil. Prognóza stávek a demonstrací v článku ještě nebyla, ale v televizi jsem to řekl. Když už je člověk vyhozen z práce dvakrát, tak už to riziko potřetí snáší daleko snadněji,“ říká Zeman.

Hospodářský zápisník se v té době odpoledne předtáčel a večer v 19 hodin vysílal. Jan Zelený vzpomíná: „Hned po natočení pořadu mi bylo jasné, že je to za hranicí toho, co může v klidu projít. A myslel jsem si, že to redakce zastaví.“ Ale nezastavila. „Nakonec se zvolil kompromis. Ve středu předtočený rozhovor se vysílal až v pátek 25. srpna, aby hněv soudruhů přes víkend trochu vychladl.“

Což se moc nepovedlo. V sobotu ráno totiž soudruzi z ústředního výboru Komunistické strany (ÚV KSČ) odlétali na oslavy výročí Slovenského národního povstání do Banské Bystrice. A nebavili se o ničem jiném než o Zemanově vystoupení v Hospodářském zápisníku v České televizi. Už na letišti hlavní ideolog ÚV KSČ Jan Fojtík řekl tehdejšímu generálnímu tajemníkovi Milouši Jakešovi, že rozhovor s Milošem Zemanem byl kontrarevoluční počin, který má podpořit disidenty a kontrarevoluci v Československu.

Přes požadavek, aby televize učinila rázný konec takovému počínání, tresty překvapivě nebyly nijak drakonické: „Honzu Zeleného stáhli z moderování zápisníku, já byl tři měsíce bez prémií, zřejmě už neměli sílu nás vyhodit,“ vzpomíná Jan Martinek. „Hlavně bylo zřejmé, že politická situace v zemi se mění. Maďarsko už šlo jinou cestou, Polsko taky. Prahu za chvíli zaplnily odstavené trabanty východoněmeckých emigrantů, kteří lezli houfně přes plot západoněmecké ambasády. Režim jedné strany se drolil a bylo jen otázkou času, kdy se rozdrolí úplně,“ dodává Jan Zelený.

A jak to vidí po dvou desetiletích Miloš Zeman? „Ta vystoupení byla útokem na blbost vládnoucích. Politika je boj proti blbosti včetně blbosti vlastní. Tehdy KSČ degenerovala a činila tak prostřednictvím svých politiků,“ říká Zeman. Miloš Zeman si svým vystoupením v Hospodářském zápisníku svoji výpověď v Agrodatu nakonec podepsal. Začala mu běžet výpovědní lhůta. Jenže už během ní mu zavolal prognostik Valtr Komárek a nabídl mu, aby nastoupil do Prognostického ústavu.

V době, kdy Zeman dostal tuto nabídku, měl Komárkův tým už za sebou pětiletou práci na materiálu, který nesl poněkud krkolomný název: Návrh základních opatření k realizaci souhrnné prognózy ČSSR 2010. Materiál byl opravdu průlomový - požadoval orientovat ekonomiku více na kapitalistické státy, zavedení tržních principů do ekonomiky, utlumit těžký průmysl a naopak posílit lehký.

„Tehdejší vládě vadilo, že plány, které před ni stavěla Státní plánovací komise, byly čím dál více nereálné. To, co se v padesátých letech naplánovalo pro rok 1980, se splnilo ani ne z poloviny a ještě nám to zdevastovalo ekonomiku i životní prostředí. My jsme v prognóze kopírovali malé otevřené ekonomiky západní Evropy typu Švédska, Norska. Já jsem v prognóze nechtěl říci jen, jaký bude vývoj - ale za jakých podmínek bude jaký vývoj. Nakonec jsme zcela otevřeně řekli: vývoj může být optimální za těch a těch předpokladů,“ popisuje Valtr Komárek. Myšlenky Prognostického ústavu se staly jedním z výrazných momentů listopadové revoluce roku 1989. Oba prognostici,Miloš Zeman i Valtr Komárek, se začali potkávat na tribunách a potom i v politice.

Jejich prognózy se sice staly minulostí, tak jak si to přálo vedení KSČ, ale mezitím pomohly zcela zásadně změnit budoucnost.

(MFDNES)