Listopad 2009

Prezidentovy přízraky

Jiří Leschtina

Možnost, že Lisabonská smlouva povede k prolomení Benešových dekretů, je asi tak velká, jako že se z dlažební kostky vyklube pták. A prezident to jistě ví. Jestliže přesto hlava státu povolává vyčpělé přízraky do "poslední bitvy" proti Lisabonu, nemá to s ochranou naší svrchovanosti nic společného. Je to neblahé znamení, že Klausovi už vůbec nezáleží na pověsti a bezpečném zakotvení země, v jejímž čele stojí. Podle prezidenta Lisabonská smlouva umožní sudetským Němcům uplatňovat majetkové nároky u lucemburského soudního dvora. Pomiňme, že Evropská rada došla k závěru, že není možné uplatňovat na základě Listiny práv EU zpětně sudetoněmecké nároky. Jde hlavně o to, že sám český prezident teď dělá z Benešových dekretů evropskou otázku, když chce zmínku o nich vtělit do Lisabonské smlouvy.

Kolik Evropanů vědělo něco o dekretech? Nyní z titulků novin zjišťují, že Česká republika v sobě dusí trauma, které za pětašedesát let nedokázala strávit. Žádat takto u unie ochranu před dekrety, jež vedly k okrádání a vyhánění Němců na základě kolektivní viny, jen odhaluje naši slabost a ne úplně čisté svědomí. Klaus vytahuje tu nejzáludnější kartu, která vždy rozvíří emoce v již dost rozjitřené společnosti. A to proto, že chce (alespoň na chvíli) být oním velkým kormidelníkem, jenž by mohl s možným britským premiérem Cameronem zamíchat evropskými ději.

Co s tím? Podat k Nejvyššímu správnímu soudu stížnost na prezidentovu nečinnost? To by muselo být jasné, že prezident má povinnost Lisabonskou smlouvu ratifikovat. A o tom se přou tábory právníků. Obvinit Klause z velezrady? To by musel odporem k Lisabonu ohrozit svrchovanost a demokratický řád země. Ale ani odmítnutím Lisabonské smlouvy se Česká republika nestane méně demokratickou zemí. Jsme prostě v Klausových rukou. A můžeme jen doufat, že se dřív nebo později zalekne důsledků svých kroků.

Topolánkova strana zatím může zpytovat svědomí. Klause dvakrát prosadila na Hrad proto, že se bála vnitřního konfliktu, jemuž stejně neutekla. Předtím se ale Topolánek zachoval stylem: My už si s Klausem užili své, užijte si ho teď vy - přímo na Hradě.

Tak si užíváme.

(www.ihned.cz)