Listopad 2009

Oba jsou vinny

Tomáš Lindner

Není to tečka za válkou. „Riziko nové konfrontace zůstává stále vysoké,“ píše se ve zprávě nezávislé komise o loňské válce v Gruzii, kterou si nechala vypracovat Evropská komise. Situace na Kavkaze je natolik křehká, že i tisícistránková studie, dosud nejpodrobnější výzkum loňské války, byla zveřejněna předminulý týden po dvouměsíčním odkladu a vcelku v tichosti. Podle řady odborníků na Kavkaz z toho důvodu, aby nepřilívala olej do stále rozohněných vztahů mezi Ruskem a Gruzií.

Podle gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho například od podepsání dohody o příměří do dnešního dne jihoosetinští milicionáři střelbou přes hranici zabili 28 gruzínských policistů. Ruští vojáci se navíc v rozporu s dohodou pořád nestáhli z Jižní Osetie, kam nemají přístup ani nezávislí zahraniční pozorovatelé. Konflikt v Gruzii je zamrzlý, cokoli se může stát záminkou k tomu, aby se boje znovu rozhořely.

Studie, jejíž zpracování koordinovala švýcarská diplomatka a uznávaná expertka na Kavkaz Heidi Tagliaviniová, vznikala devět měsíců. Členové komise zkoumali výpovědi svědků, přezkoumávali důkazy předložené Gruzínci a Rusy a analyzovali soudobé dějiny regionu. Podle jejich závěrů, které zřejmě ovlivní obsahy budoucích učebnic dějepisu, nesou za rozpoutání války – zjednodušeně řečeno – vinu obě strany.

Gruzie jako první stiskla spoušť. V noci ze 7. na 8. června 2008 těžkými zbraněmi zaútočila na jihoosetinské hlavní město Cchinvali a vyvolala tím masivní, podle studie však nepřiměřený, zásah ruské armády. Neexistují prý důkazy potvrzující ospravedlnění, které pro bombardování Cchinvali a kasáren ruských mírových jednotek OSN neustále používá gruzínský prezident Michail Saakašvili – do Jižní Osetie se tou dobou ještě nevalily kolony ruských tanků. V Gruzii se podle komise nezákonně (mimo misi mírových jednotek) pohyboval malý počet ruských vojáků, nejednalo se však o invazi.

Jenže smyslem zprávy nebylo určit, kdo střílel jako první, ale vysvětlit příčiny celé války. A ty sahají měsíce a roky před osudnou noc 7. srpna. V tomto ohledu autoři viní především Rusko z dlouhodobého vytváření napětí v Jižní Osetii, které se v minulých letech zvýšilo masovým vydáváním ruských pasů Jihoosetincům. Nenašly se důkazy, které by potvrdily moskevská obvinění o genocidě Jihoosetinců. Naopak studie ruským vojákům vyčítá, že nedokázali zabránit etnickému čištění, kterého se vyháněním gruzínské menšiny dopouštěly obávané jihoosetinské milice.

Studie však zřejmě nebude mít žádné hmatatelné dopady. „Evropská politika vůči Gruzii na zprávě nezávisí, ta se nezmění,“ říká mluvčí Javiera Solany, vysokého představitele EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Nezmenší se prý ani mezinárodní podpora Michaila Saakašviliho: „O jeho důvěryhodnosti si musí rozhodnout sami Gruzínci, EU to nemůže komentovat, ale Gruzie zůstává naším strategickým partnerem.“ Smyslem zprávy v očích Evropské komise bylo vysvětlit, co se vloni na Kavkaze vlastně stalo, nikoli přehodnocovat podle jejích výsledků vlastní politiku. Podobnými slovy reagoval i šéf NATO Anders Fogh Rasmussen.

Nedají se čekat ani změny v ruské nebo gruzínské politice. Obě vlády se totiž před svými občany chovají, jako by je zpráva očišťovala, ačkoli ve skutečnosti obě viní z porušování mezinárodního práva.

Rusové stále zdůrazňují fakt, že jako první stříleli Gruzínci a že Rusko má ve zprávě menší minus než Gruzie. Podle gruzínského ministra Temura Jakobašviliho je naopak debata o tom, kdo první střílel naprosto irelevantní, a právě proto k ní Rusové stáčí veškerou pozornost. Gruzínská vláda bagatelizuje tolik kritizované první srpnové výstřely a prezident Saakašvili se před domácím publikem chová vítězně, říká, že „zpráva je pravdivější, než si uměl představit“.

Gruzínská veřejnoprávní média se kritice vlastní země prakticky nevěnují, zato obviňují některé členy komise ze zaujatosti. Ve středu například televize Rustavi 2 odvysílala pořad vinící německého člena poroty, hamburského profesora práv Otta Luchterhandta z toho, že na své konto dostal tučnou sumu od ruského Gazpromu. Právník, jehož dosud publikované články jsou vůči Putinově Rusku poměrně kritické, měl prý za „poplatek“ hájit ruské zájmy. Luchterhandtovo stanovisko i důkaz toho tvrzení však v přepisu zmíněné reportáže chybí.

(Respekt, www.respekt.cz)