Listopad 2009

Právní vakuum v hlavách politiků

Hans-Jörg Schmidt

Jako zahraniční korespondent v Praze musím snést hodně. Český politický folklor se svým bezútěšným a neukojitelným nutkáním k chaosu mi zvedá žaludek asi tak jako většině Čechů. Člověk se často nemůže nerozzlobit na to, jak lehkovážně politici v Praze nakládají s pověstí své země v Evropě a ve světě - a ještě o tom pak musím psát zprávy.

Tragédie, která se teď odehrává na pražské scéně, začala nesmyslným pádem vlády Mirka Topolánka. Bohužel česká ústava nezná nástroj ústavy německé, podle níž musí být vyslovení nedůvěry vždy „konstruktivní“. To by v praxi znamenalo, že po pádu Topolánkovy vlády musí sama ČSSD vzít do rukou veslo moci a odpovědně pádlovat.

Kdyby v České republice byla také taková povinnost, sociální demokracie by si třikrát rozmyslela, zda skutečně pošle vládu občanských demokratů za časů krize k šípku, aby řídila zemi sama. S lehce poopravenou českou ústavou v zádech to však byla i při neodpovědném jednání pro předsedu Paroubka až příliš lehká hra.

Celá Evropa si tehdy ťukala na čelo, protože zde byla bez akutní nouze a nějakých pádných důvodů svržena vláda, která byla právě uprostřed předsednictví Evropské unii. Nelze přece tvrdit, že by tato země dostávala každý rok nějakou extra příležitost dokázat zbytku Evropy, že skutečně něco umí.

Z této pohromy se však pražští politici skutečně nenaučili nic. Svědčí o tom způsob, jakým se pokusili dostat k předčasným parlamentním volbám. Byli přesvědčeni, že to, co zafungovalo v roce 1998, vyjde i nyní. A tak ještě znovu schovali pod stůl ústavu - než jejich snahy zarazil Ústavní soud.

A opět se ukázalo, jak jsou politici nepoučitelní. Místo toho, aby hledali vinu u sebe, směrovali rozčilené útoky na ústavní soudce. Ústavní soudci přitom dělali pouze svou práci a chránili ústavu - v tomto případě před politiky, kteří ji chtěli obcházet. Samozřejmě, v zájmu země a jejích občanů, jak stále zdůrazňují. Včera si vzali ústavní soudce ostře na paškál prezident Václav Klaus a předseda sociálních demokratů Jiří Paroubek. Bez jakéhokoli vlastního právního povědomí. Tím však problém uchopili za špatný konec. Demokracie může fungovat jen tehdy, když se dodržují pravidla. Ústava země se přece nemůže měnit podle toho, jak se to každému hodí. A ani ne tehdy, když se země zcela neoddiskutovatelně a co nejrychleji potřebuje dostat k volbám, z nichž vzejde nová a legitimní vláda. Že je teď Jiří Paroubek jinými stranami hubován za jeho ne k rozpuštění parlamentu, je pouhé pokrytectví. Kdyby ostatní strany měly minimální právní povědomí, věděly by, že Ústavní soud by musel volby opět prohlásit za neplatné. A nepochybuji, že žalobce by se určitě našel.

Potom by chaos dosáhl úplného vrcholu a pověst České republiky v cizině by byla definitivně v troskách. Odmítnutí opakovaně pochybné cesty k předčasným volbám bylo správné. Člověk by měl být sociální demokracii vděčný, že to pouhých pět minut před dvanáctou uznala. Samozřejmě to neospravedlňuje pád Topolánkovy vlády iniciovaný sociálními demokraty. Koneckonců, vláda pana Fischera dělá svoji práci dobře. Snad budou mít politici z povolání alespoň tolik pochopení, aby tuto vládu podporovali. Sestavení rozpočtu bez nebezpečného schodku bude dobrou zkouškou jejich racionality.

Český politický folklor se svým bezútěšným nutkáním k chaosu mi zvedá žaludek tak jako většině Čechů. Člověk se nemůže nezlobit na to, jak lehkovážně politici v Praze nakládají s pověstí své země ve světě.

(MFDNES)