Listopad 2009

Kamarádi U&P

Jaroslav Spurný

Tehdy se na dva mladé, ani ne třicetileté muže usmálo štěstí. V České národní bance pracovali sotva rok a oba najednou dostali významné funkce nucených správců dvou krachujících bank. Tomáš Uvíra zachraňoval Velkomoravskou banku, Dušan Palcr jako asistent správce zase Podnikatelskou banku. Osudy dvou kamarádů a spolužáků se definitivně propojily. Na konci této kariérní cesty zatím stojí „zakázka století“ na likvidaci starých ekologických škod. Tomáš Uvíra tu soutěž o sto miliard korun vymyslel a Dušan Palcr reprezentuje horkého favorita na vítězství. A jejich vztah vyvolává zásadní otázku. Neodehrává se tahle hra v režii dvou kamarádů, kteří se předem dohodli, jak mezi sebou rozporcovat lákavé peníze? Nebo jde jen o shodu okolností, kde kamarádství nehraje žádnou roli a oba muži jsou v tom nevinně?

Tohle úterý (13. 10. 2009, pozn. red. CS-MAG) dostane ministr financí Eduard Janota na stůl tři důležité obálky. V každé z nich bude nabídka jednoho z finalistů soutěže o právo monopolně odstraňovat ekologické škody napáchané na české krajině komunistickým režimem. Ceny, které firmy za odstranění škod nabídnou, se ještě oficiálně nedozvíme. Vláda v pondělí jmenovala devítičlennou odbornou komisi, která bude mít devadesát dnů na to, aby nabídky posoudila, zjistila, nakolik jsou ceny reálné. Pak navrhne vítěze, ministr Janota – pokud bude ještě ve funkci – návrh schválí a vláda pak rozhodne, jestli se za nabídnutou cenu vyplatí zakázku vítězi soutěže vůbec zadat.

Tento poměrně složitý systém by měl zabránit podvodům a korupci v zakázce. Jenže experti a média už týdny pitvají otázku, zda je vůbec možné zabránit machinacím v soutěži, kde nikdo neví – a žádné relevantní dokumenty neexistují –, jakou má vlastně zakázka hodnotu. A teď navíc přibyla čerstvá munice pro pochybnost. Jak zjistil tento časopis, soutěž o dosud nevídanou sumu peněz vymyslel chytrý ministerský úředník a ředitel správy majetku ministerstva financí, jehož dlouholetý přítel – bankéř a developer, který nikdy neměl s ekologií nic společného – vzápětí založil firmu, jež hladce postoupila mezi tři finalisty soutěže. Přitom hlavním komisařem, který o postupu do druhého kola rozhodoval a bankéře a developera do finále dostal, je onen bystrý ministerský úředník. Jde minimálně o desítky miliard. Jméno přemýšlivého ministerského úředníka zní Tomáš Uvíra a jeho kamarád bankéř se jmenuje Dušan Palcr, manažer J&T banky.

Čtyřicátníci Palcr a Uvíra se potkali a skamarádili už na střední škole v Opavě. Později oba vrstevníci společně vystudovali provozně ekonomickou fakultu zemědělské univerzity v Brně. První zkušenosti s bankovnictvím získávali oba muži jako zaměstnanci První slezské banky, opět v Opavě. Byl to jeden z prvních bankovních domů, který v Česku zkrachoval, a jeden z jeho majitelů, Petr Sisák, je dodnes temnou podnikatelskou figurou působící v Česku. Je spojený s řadou skandálů, dnes je pravděpodobně spoluvlastníkem legendárního podniku Setuza s Tomášem Pitrem, skrývajícím se „veřejným nepřítelem“, blízkým spolupracovníkem mafiánského bosse Františka Mrázka.

Palcr a Uvíra byli tehdy hodně mladí a mezi nějaké Sisákovy koně zřejmě nepatřili. Oba odešli v roce 1995 do České národní banky. A oba dostali velice brzy po nástupu do funkce poměrně důležitý úkol. Tomáš Uvíra byl jmenován nuceným správcem krachující Velkomoravské banky. Dušan Palcr se stal asistentem nuceného správce Podnikatelské banky Jozefa Spišiaka. Starého praktika ještě z dob totality, muže, který podobně jako třeba Klaus pracoval ve státní bance a za sebou už měl jednu poměrně složitou nucenou správu Kreditní a průmyslové banky. Spišiak později sehrál pro náš příběh relativně klíčovou úlohu.

Velkomoravská a Podnikatelská banka byly majetkově propojeny a Uvíra s Palcrem úzce spolupracovali. Nemá smysl zacházet do podrobností tehdejších kroků či rozebírat stamiliony, které stát do záchrany těchto bank investoval. Fakt je, že „Uvírova“ Velkomoravská banka to nepřežila, zato „Palcrova“ Podnikatelská ano. V roce 1998 ji koupila v Česku ještě neznámá slovenská společnost J&T. Vyplatila věřitele a o rok později se ústav přejmenoval na J&T banku a Palcr a Spišiak dostali významné pozice v jejích statutárních orgánech, kde figurují dosud. Krátce po založení nastoupil do banky i jistý Jiří Uvíra, který se v roce 2004 stal jedním z hlavních manažerů společnosti. Shoda jmen není náhodná – šlo o bratra Palcrova přítele Tomáše Uvíry.

V tu dobu to ale nikoho nemuselo zajímat. Tomáše Uvíru s Palcrem pojilo dávné přátelství, ale nebyl důvod se nad tím nějak pozastavovat. Uvíra sice pracoval od roku 1999 jako poradce ministra školství Eduarda Zemana, zároveň se stal finančním ředitelem společnosti Středočeská plynárenská, ale aktivity státního úředníka Uvíry a bankéře Palcra neměly – aspoň podle dostupných informací – takovou podobu, aby by se dostaly do střetu zájmy státu hájené úřední osobou a zájmy podnikatelského přítele této osoby.

Uvíra i Palcr se po roce 2006 stali členy známé fotbalové partičky, která po nástupu Mirka Topolánka na post premiéra hrávala fotbal v tělocvičně Úřadu vlády nebo v areálu Sparty (kterou J&T koupila a Palcr se stal jedním z manažerů týmu). Na fotbal s nimi chodil třeba Marek Dalík. „Ano, známe se dlouhá léta, to nepopírám, ale víte, kolik znám lidí?“ říká Uvíra na otázku o Palcrovi. Asi hodně, dá se odhadnout, ale kolik lidí, k nimž ho váže podobný vztah jako k Palcrovi, se uchází o stomiliardovou zakázku, o níž Uvíra jako státní úředník rozhoduje?

To je totiž podstata celé věci: Uvíra je tvůrce celé soutěže. Aspoň to sám řekl: „Když jsem v dubnu 2007 nastoupil na post ředitele, probíral jsem se našimi závazky. Ty finanční záruky na odstranění ekologických škod se mi jevily jako zásadní. Tak jsem začal uvažovat, jak to vyřešit, do té doby práce postupovaly velmi pomalu, šlo o stovky dílčích zakázek, a také jsme měli obavu, že firmy, kde se ještě nic neudělalo, mohou žalovat stát. S tím rizikem jsme se museli vypořádat,“ řekl před časem Respektu. „Bylo nutné jednat.“ Výsledkem jednání se stal projekt, podle nějž přebere závazky státu soukromá firma, které stát za sanace zaplatí sumu, již v soutěži nabídne. Vzhledem k tomu, že nikdo, ani žádní experti, neznají skutečný rozsah škod, bude cena nabídnutá za odstranění škod jediným závazným číslem v soutěži. A vzhledem k tomu, že firma, která vyhraje, má slušnou naději, že odstranění škod bude stát mnohem méně, než bude jí navržená cena, může tak vítěz soutěže získat desítky miliard korun. To není nějaká spekulace, stát už v minulých letech část dokončených „garantovaných“ sanací zaplatil a výsledná cena byla téměř pětkrát nižší než původně garantovaná náhrada. Firmy soutěžící o zakázku století mají tedy reálnou šanci na velký zisk.

Uvírův nápad na prodej zakázek soukromé firmě na ministerstvu financí prošel a v listopadu 2007 jej schválila Topolánkova vláda. Do soutěže o stomiliardovou zakázku se pak přihlásilo šest firem. Tři z nich byly letos na jaře vyřazeny. Jedním z komisařů, který o tom rozhodoval, byl Tomáš Uvíra. Firma Environmental Services, patřící J&T a řízená Palcrem, prošla Uvírovým sítem do finále a dnes je médii a experty pasovaná na favorita soutěže. Jak se ale stane, že se banka uchází o gigantický kšeft, který s její činností vůbec nesouvisí?

Environmental Services vznikla půl roku poté, co Uvíra oznámil a vláda schválila podmínky soutěže. „Jde o účelově založenou firmu, čistě kvůli této zakázce,“ prohlašuje tiskový mluvčí J&T. „A jako odborníka na problematiku a spoluuchazeče o zakázku jsme přizvali firmu SITA, která se odpady zabývá,“ dodává. Firma Enviromental Services byla zapsána do obchodního rejstříku loni počátkem srpna, čtrnáct dnů poté, co Dušan Palcr strávil několik dnů dovolené na Sardinii společně s premiérem Topolánkem, který šéfoval kabinetu, jenž měl soutěž rozhodnout. S Topolánkem, který se na Sardinii dostal soukromým tryskáčem firmy J&T. Co tam oba muži spolu dohadovali, nelze zjistit. Topolánek o tom mluvit odmítá a s Palcrem se nám nepodařilo spojit. Otázky novinářů na kohokoli ve firmě vyřizuje pouze tiskový odbor J&T. Přítel obou mužů Marek Dalík sice číslo na Palcrův mobil má, ale „musí se předtím majitele zeptat“.

Později se od Marka Dalíka dozvíme, že s námi finalista ekozakázky nechce mluvit, ale Dalík pár slov ztratí. „Já s tou zakázkou nemám nic společného,“ říká. „A dnes už ani pan Topolánek. Pochybuji, že na té dovolené spolu mluvili o té zakázce. To jsou takové vaše dohady. A víte, výhrady, jestli se Uvíra kamarádí s Palcrem nebo jestli Uvírův bratr pracuje u J&T, to mi připomíná štvanice z padesátých let. Podle mých informací J&T o tu zakázku nijak zvlášť neusilují,“ dodává nakonec Dalík. Jak to ale ví, když nemá s tou zakázkou nic společného? „No, tak se to povídá, třeba na tom fotbale,“ končí Dalík.

Nejdůležitější otázkou na celé věci je zatím toto: jak je možné, že o postupu v soutěži za stovku miliard rozhodoval státní úředník, který je zároveň blízkým přítelem jednoho ze soutěžících? Je to složité pátrání. Podle oficiálního vyjádření Zuzany Chocholové z tiskového odboru ministerstva financí v ekozakázce vlastně neexistovala žádná oficiální komise, která rozhodovala o vyřazení některých účastníků ze soutěže. „Byli to lidé z ministerstva,“ říká mluvčí. Jací lidé? Kdo konkrétně? „Zavolejte si panu Uvírovi,“ zní odpověď. „Byla to kvalifikační komise, byl jsem jejím členem,“ tvrdí Uvíra. A kdo další? „To není důležité, protože tam šlo o posouzení čistě formálních věcí,“ odpovídá Uvíra.

A jak on sám hlasoval o firmě svého přítele Palcra? Vyloučil se kvůli střetu zájmů? „Ne. Tam se nehlasovalo. My jsme tam jenom posuzovali, jestli ty společnosti podle zákona a podmínek soutěže splnily všechny náležitosti. Ty podmínky vylučovaly jakoukoli moji subjektivitu. Šlo o čistě objektivní pohled, bylo jedno, jestli někoho ze soutěžících znám,“ vysvětluje Uvíra. Zkontrolovat jeho názor u jiného člena komise – pokud vůbec nějaká existovala – je nemožné. Jména se prostě nedozvíme.

Ředitel Uvíra si nemyslí, že by v jeho rozhodnutí byl nějaký střet zájmů. „Připouštím, že to může pro někoho vypadat divně. Že jako autor tendru a státní úředník rozhoduji o nějakém známém. Ale opakuji – nešlo o žádné rozhodnutí, kde by byl důležitý můj subjektivní názor. To rozhodnutí nemohlo být ovlivněno tím, že se známe s panem Palcrem, žádní kamarádi ale nejsme.“

„To není zcela pravda. Sice to vypadá, že se tam posuzovala jen přísně objektivní a spočitatelná kritéria, ale v žádné soutěži to tak nefunguje. Některý člen komise mohl považovat kritéria za splněná, jiný ne. V soutěži prostě neexistují nějaká jednoduchá, matematicky vyjádřitelná fakta,“ říká David Ondráčka z Transparency International. „Pan Uvíra měl podle zákona o veřejných zakázkách upozornit na svou podjatost a nehlasovat,“ dodává Ondráčka. „Nevím, jestli je to přímo v rozporu se zákonem. Ale v každém případě je to v rozporu s dobrými mravy. Myslím, že pan ministr Janota a vládou jmenovaná komise by k této informaci měli přihlížet při posuzování návrhu na vítěze,“ říká místopředseda ODS Petr Nečas. „Já nevím, že by se pan Uvíra kamarádil s panem Palcrem, mně to nikdy neřekl. Nemyslím si, že by bylo protizákonné, že pan Uvíra rozhodoval o firmě J&T, tedy panu Palcrovi. Ale měl to dát vědět,“ říká bývalý ministr financí a další z architektů soutěže Miroslav Kalousek. „Pokud jsem zaregistroval, vláda teď jmenovala výběrovou komisi a pan Uvíra v ní není. To je v rámci vaší otázky důležité,“ dodává Kalousek.

Má pravdu. Tomáš Uvíra už by neměl mít na další rozhodování o soutěži vliv. Vláda jmenovala devítičlennou komisi, jež rozhodne, která nabídka je nejlepší. Přesně řečeno, která je nejlevnější, což nebude tak složité. Láci musí komise pochopitelně probrat z pohledu, zda cena na odstranění sanací není nedostačující. Ale to podle expertů nehrozí. Uvíra v komisi není. Komise si zatím nezvolila předsedu, ale hlavní slovo v ní mají lidé z ministerstva financí: první náměstek ministra Ivan Fuksa a šéf odboru přípravy privatizace státního majetku Igor Fojtík. Ten první byl zpočátku hlavním veřejným referentem ministerstva o soutěži. „Těch sto patnáct miliard jsou jako nastřelovací cena přehnané,“ říkal médiím v prosinci 2007, těsně poté, co tendr schválila Topolánkova vláda. „Pokud vím, tak skutečné ceny za odstranění škod jsou u skončených zakázek pětkrát až desetkrát nižší,“ vysvětloval. O tři měsíce později už názor změnil. „Nevíme, jaká bude skutečná cena za zakázky, proto pro nás musí být rozhodující státní garance a ta je sto patnáct miliard. Od té se bude odvíjet cena nabídek,“ tvrdil Fuksa a nepřímo tak vybídl firmy k vyšší ceně. „Myslím, že cena bude nižší než těch sto patnáct miliard,“ říká dnes s odkazem, že jako člen komise se nemůže k věci veřejně vyjadřovat.

Fuksa je starostou a místostarostou Příbrami z doby, kdy mělo město přezdívku české Palermo a většinu městských zakázek získával švagr Miroslava Kalouska Lubomír Kašák. Možnou korupci při zadávání tamních městských zakázek prověřovala policie. Poté, co byla při bombovém útoku těžce zraněna manželka místního policejního šéfa, ztratilo vyšetřování tamní korupce na síle a většina detektivů z policie odešla. Proč to zmiňujeme? „Komise na tak zásadní soutěž musí být složena z respektovaných a čitelných členů. Nejsem si jistý, že pan Fuksa jím je,“ říká bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík.

Igor Fojtík je neobyčejnou stálicí na českém úřednickém nebi. Odboru příprav privatizace státního majetku na ministerstvu financí šéfuje už třináct let. Neexistuje jediná významná privatizace za posledních deset let, kde by nebyl členem výběrové komise. Unipetrol, České radiokomunikace, OKD, Setuza, letiště – jen namátkou vyjmenované privatizace nebo prodeje. O všechny se zajímala policie, řada z nich skončila obviněním (později zrušeným), ale Fojtík stále zůstává.

Podstatná je jedna věc. Například podle Ondráčky a expertů je vcelku jedno, kdo v soutěži zvítězí. Zkušenosti z Česka říkají, že firmy, které postoupí do druhého kola tak významné soutěže, se téměř vždy mezi sebou domluví. Údajně existuje i dohoda mezi třemi firmami, jež postupují dál v „zakázce století“. Prokázat se to nedá teď a asi ani nikdy v budoucnu. Nicméně zakázka je natolik složitá a drahá, aby domluva o spodní hranici ceny nabídky firmám vyhovovala.

ODHAD TŘIKRÁT NÍŽ

V první polovině devadesátých let podepsala vláda Petra Pitharta závazek, že stát přispěje čerstvě privatizovaným podnikům penězi na odstranění ekologických škod. Vzhledem k tomu, že si komunisté s odpadem nelámali hlavu, hrozilo, že noví majitelé budou do sanace investovat tolik, kolik investovali do koupě podniku. Stát se proto zaručil, že zaplatí sanace do výše, kterou majitel do podniku vložil. Součet těchto garancí představoval tehdy sto šedesát miliard korun. Část jedů už byla zlikvidována, v době, kdy Kalouskovo ministerstvo rozhodovalo o soutěži, zbývalo odstranit škody garantované státními sto patnácti miliardami. Odborníci odhadují skutečné náklady na třikrát nižší sumu.

(Respekt, www.respekt.cz)