Prosinec 2009

Čalfa vymyslel dokonce i lustrace

Dnešní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský poznal Mariána Čalfu v prosinci 1989. Brzy se stal místopředsedou ve federální vládě, již Marián Čalfa vedl až do léta 1992.

* LN Měl jste před listopadem 1989 nějaké informace o Čalfově působení?

On byl velmi mladý ministr, takže nepatřil do té známé staré gardy. Bylo vidět, že je to „nová krev“. Ale než si člověk mohl udělat jakoukoliv představu, tak přišel Listopad. Věděli jsme, že se podílí na přípravě ústavy, a proto jsme chtěli udělat také svoji. Po Listopadu jsme se pak snažili ten jejich návrh získat, ale dalo nám to hroznou práci.

* LN Jaký dojem na vás Čalfa činil při jednáních o sestavení vlády?

To, že místo Adamce proti nám seděl Čalfa, nebylo zpočátku vnímáno jako pozitivní posun. Měli jsme dojem, že tím, že nám jako by nabídli outsidera, tak se snaží zahrát to do autu. Co tím zamýšleli ve skutečnosti, to nevím, ale ukázalo, že Čalfa se – zřejmě bez posvěcení – rozhodl trhnout.

* LN Byl jste zasvěcen do dohody, kterou s ním Václav Havel udělal 15. prosince o volbě prezidenta?

Ne. Václav Havel nás v okamžiku, kdy jsme vyhlásili jeho kandidaturu, opustil a úplně se od Občanského fóra separoval. O jeho jednáních s Čalfou a Dubčekem jsme se dozvídali na chodbách ve Špalíčku, ale už nebyla předmětem diskuse.

* LN Jak jste vnímal prezidentskou volbu?

Den před volbou Vaška prezidentem, tak kolem poledního, zvoní ve Špalíčku telefon a volá tehdejší místopředseda Federálního shromáždění Josef Bartončík a říká mně: Zítra bude volba prezidenta a on asi nebude chtít složit ten slib věrnosti socialismu. A já jsem mu jen tak z voleje nadiktoval, jak by měl slib prezidenta znít. Oni ho pak během hodiny odhlasovali do ústavy. Byli velmi iniciativní a snažili se, seč mohli.

* LN Jak celkově hodnotíte Čalfovu roli od listopadu 1989?

Kladně. Vycházím také z pozdější zkušenosti člena federální vlády. On nás naučil vládnout. Prvních pět měsíců roku 1990 jsem byl českým generálním prokurátorem, tedy jsem se zúčastnil schůzí české vlády, kterou vedl Petr Pithart. To byla katastrofa! Naprostá katastrofa! To nebyla vláda, to byl diskusní klub. Vláda začínala v devět ráno, bylo devět večer – a byli u bodu tři. Čalfova vláda, to byla naopak vysoká škola toho, jak má pracovat exekutiva. Když se dva ministři nedohodli nad nějakým bodem programu, tak je s tím Čalfa prostě vyrazil. Nepřipustil, aby se vláda rozbila na osobních konfliktech, a odborné spory museli řešit experti. Nepamatuji se za ty dva roky, že by se o odborné otázce muselo hlasovat.

* LN Vy jste v jeho vládě zastával post, který on měl ve vládě Štrougalově a Adamcově. Nevyvolávalo to mezi vámi pnutí?

On si byl dobře vědom svých slabin z hlediska politického. Já jsem mu třeba hned vyhodil šéfa legislativního odboru a on na to neřekl ani slovo. Jednou se stalo, že za mnou přišli jeho úředníci, zda bych mohl řídit příští schůzi, protože pan premiér jede někam do zahraničí. Řekl jsem – dobře. A oni: „Tak my vám přineseme jeho materiály.“ – „Ale já mám přece úplně stejné.“ A oni, že by byli radši, kdybych si vzal jeho materiály. Nechápal jsem proč, ale nechtěl jsem se hádat. A ty materiály byly plné nejrůznějších papírků a vpisků od jeho poradců, kde se má na co zeptat kterého ministra, proč je tam tenhle údaj a tak podobně. Měl prostě na každou schůzi všechny materiály rozpitvaný do posledního slovíčka.

* LN Kde vidíte Čalfovy největší zásluhy?

Měl před námi náskok a inicioval řadu reforem. Byl to on, kdo ve vládě řekl, že je potřeba něco udělat s ekonomickou transformací, nikoli Klaus. Malá privatizace nebyl nápad Klause, to byl nápad Čalfy. Nebo jiný příklad: když se neustále množily lustrační aféry, tak on přišel s nápadem, aby se udělala jasná pravidla – lustrační zákon.

* LN Neoslabovala Čalfu jeho velká závislost na prezidentovi?

Až do rozpadu federace měl prezident absolutní kompetence, přestože to nevyplývalo z ústavy. On říkal, co bude. A když jsme měli spor, tak jsme jeli do Lán. Čalfa měl k Havlovi dveře ještě otevřenější než jeho staří kamarádi, protože prezident byl přesvědčen, že Čalfa věcem rozumí a stojí za to dát na jeho názor. Takže řada věcí nemusela jít podle Havlovy taktovky, ale podle toho, jak mu Čalfa moudře radil.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)