Prosinec 2009

Tady je ten hrob!

Luděk Navara, Jan Gazdík

Vlastně to už nečekal vůbec nikdo. Ani příbuzní, ani manželka žijící daleko za oceánem. Trudie Bryksová a Karel Bryks v sobotu přijeli na pražský hřbitov v Motole a položili tam květiny. Ano, tam je pochován letec, hrdina, nositel Řádu britského impéria Josef Bryks. Trudiin manžel a strýc Karla Brykse. Ano, tam je pochováno dalších 77 politických vězňů, kteří zemřeli v komunistických věznicích v bývalém Československu. Bryks leží mezi nimi. Doslova.

Za ta léta se urny s popelem rozpadly a promíchaly. Nejde je samostatně vyzvednout a uložit jinam. „Jsou tam zbytky rezavého plechu z uren. Popel není možné oddělovat. Ale dokumentačně je to doložené,“ říká historik Aleš Kýr, který společně se svou spolupracovnicí Alenou Kafkovou Bryksův hrob objevil. Pátrání nebylo vůbec snadné.

Když se na Aleše Kýra před několika měsíci obrátil vyšetřovatel z Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, vypadalo to na beznadějnou záležitost. Vyšetřovatel měl hned dva požadavky: najít hrob letce Josefa Brykse a jeho vězeňské konto. A samozřejmě zjistit, zda na něm zbyly nějaké peníze, protože vězni, kteří pracovali v jáchymovských dolech, dostávali výplatu. Sice malou, ale dostávali. „Nedělali jsme si příliš velké naděje,“ popisuje Aleš Kýr. Ale do úkolu se okamžitě pustil. Připomínalo to samozřejmě nejvíc ze všeho detektivní pátrání, které na rozdíl od detektivky nejspíš skončí bezvýsledně. Na druhé straně měl Kýr za sebou úspěšnou vlastní zkušenost a mohl využít zkušeností těch, kteří pátrali před ním.

Mnozí pozůstalí po obětech komunistického teroru totiž hledají hroby svých blízkých už od pádu režimu. Když jsou neúspěšní, musí se spokojit se symbolickým pomníkem. Tak tomu bylo ostatně i v případě Josefa Brykse, kterému v jeho rodných Lašťanech na Olomoucku postavila pomník tamní obec. U toho pomníku se pak scházeli i příbuzní a známí. Tam se zastavovala i Trudie Bryksová (žijící trvale v USA) při svých návštěvách Česka.

Hrob svého otce, generála Heliodora Píky, který byl po zmanipulovaném procesu odsouzen k smrti a popraven, musel po pádu komunismu hledat i jeho syn Milan. Generálovo tělo totiž odvážní vlastenci tajně uložili na plzeňské prosektuře pod cizím jménem, aby mohlo být jednou důstojně pochováno, a místo něj spálili jiné. Když se zdálo, že komunismus bude trvat věčně, generálovo tělo nakonec přece jen spálili - samozřejmě ani v tomto případě nemohli uvést skutečné jméno. „Když jsem potom mluvil s tím lékařem, uvedl čtyři nebo pět jmen, pod kterými mohlo být tělo spáleno. Pátrali jsme tedy v hřbitovních knihách v Plzni, ale nenašli jsme nic,“ popisuje Milan Píka. Nakonec zjistil, že všechen popel z takovýchto kremací se ukládal na jedno místo u zdi plzeňského hřbitova. „Tak jsme se dohodli s městem i ministerstvem obrany, že tam dáme pamětní kámen,“ popisuje Milan Píka.

Už na počátku devadesátých let objevil badatel Oto Stehlík z dokumentačního střediska Konfederace politických vězňů číselný seznam uren, které byly v roce 1965 převezeny z pankrácké věznice k uložení do společného hrobu v Praze-Motole. Se seznamem seznámil Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a také Kabinet dokumentace a historie Vězeňské služby. „My jsme si s tím zpočátku nevěděli rady, byly to sloupce čísel uren, které mohly být z nejrůznějších krematorií. Pan Stehlík zaznamenal první úspěch, když rozluštil první sloupec a objasnil 24 čísel. Bylo to 24 uren, které pocházely ze strašnického krematoria. Byli mezi nimi i Oldřich Pecl a Jan Buchal, kteří byli popraveni na Pankráci po procesu s Miladou Horákovou,“ říká Kýr.

Jenže to byl pořád jen zlomek. Celý seznam totiž obsahoval 78 položek. Tedy 78 mrtvých. Čtyřiapadesát zůstávalo stále neznámých.

Situace se změnila před dvěma lety. Tehdy dostal Kýr přímo mezinárodní „zakázku“. Českou vládu požádal maďarský prezident o nalezení ostatků významného politika maďarského původu Jánose Esterházyho, který zemřel ve věznici na Mírově v roce 1957 a místo jeho hrobu zůstávalo neznámé. Vědělo se pouze to, že jeho tělo bylo zpopelněno v Olomouci a urnu v roce 1959 vyzvedl náčelník věznice. Co se s ní dělo dál, nikdo netušil. Ale předpokládalo se, že Esterházy je pochován na hřbitově v Mírově. Jenže to byl omyl. Alena Kafková nalezla dokumenty prokazující, že urna s ostatky Esterházyho se dostala do takzvaného centrálního úložiště uren, kde se shromažďovaly urny z pracovních táborů. Pak „jen“ zbývalo porovnat čísla uren se seznamem, který objevil Stehlík, a osud urny byl najednou jasný. „Takže kromě Esterházyho jsme rozluštili dalších jedenáct lidí zpopelněných v Olomouci,“ popisuje Kýr.

Když kabinet dokumentace a historie Vězeňské služby dostal úkol najít ostatky Josefa Brykse, museli začít pátrat zase od začátku. „Stehlíkův seznam“ totiž neobsahoval jména, jen čísla. „Vyloučili jsme, že by urna byla uložena v Ostrově nad Ohří nebo v Jáchymově. Tam už marně před námi pátrali jiní,“ popisuje Kýr. Stopu však našli v kremační knize krematoria v Karlových Varech. Byl tam zápis o kremaci jistého Josefa Brykse, dělníka z Jáchymova. Bryks sice nebyl dělník, ale vězeň, všechno ostatní však souhlasilo. Byl to on. Takže měli číslo urny, které vzápětí nalezli na „Stehlíkově seznamu“. Ano, byl tam. Bryksova urna patřila mezi těch osmasedmdesát, které byly v roce 1965 uloženy tajně do země u krematoria v Motole. Našli ho.

„Nemohu tomu uvěřit,“ řekla Trudie Bryksová, když se před pár dny při návštěvě Česka (žije trvale v USA) dozvěděla o výsledku pátrání. V sobotu na místo položila věnec s nápisem: „Josefu Bryksovi po 52 letech hledání.“

Badatelé však byli úspěšní nejen při hledání Bryksova hrobu. V Národním archivu se našly i staré „plaťáky“, tedy výplatnice jáchymovských vězňů. Původně byly uložené v plzeňské věznici a odtud je archiváři nechali převézt do Prahy. Mezi nimi se nacházely i dokumenty vězně číslo 868, Josefa Brykse. Ukázalo se, že v době, kdy Bryks zemřel, měl uloženo nejméně 9739 tehdejších korun. Ty jeho rodina nikdy nedostala.

(MFDNES)