Prosinec 2009

Strašná budoucnost bez knedlíků

Ondřej Štindl

K mnoha konkurujícím katastrofickým vizím, jež zaplňují stránky zdejších tiskovin, přidal hradní vicekancléř Petr Hájek jednu zvlášť hrozivou. V textu pro včerejší LN (09. 11. 2009 - pozn. red. CS-MAG) si pohrával s možností, že přijde den, kdy Evropská unie Čechům zakáže knedlíky. A tehdy Češi pochopí, že měli pozorněji naslouchat varováním pana Hájka, leč bude již pozdě. Nocí se budou plížit temnými uličkami, vábeni vůní zapovězené přílohy. Budou se krčit pod přísnými pohledy euro-robo-poldů, jimž se budou snažit nakukat, že si šli jen ve vší počestnosti dát pár panáků a lajnu kokainu. Smutný lesk v oku je ale prozradí...

Pan Hájek ty řádky asi psal s jistou nadsázkou, na značnou míru dramatizování věci jsme u něj ale zvyklí. Ve svojí, ehm, pozoruhodné knize Smrt ve středu naznačuje, že evropská integrace povede ke kataklyzmatické občanské válce (v euroskeptickém táboře s tímhle názorem není sám). I ta druhá strana sporu o unii má ale svoje katastrofy, občas argumentuje tím, že zastavit integraci znamená otevřít cestu nacionalistickým běsům minulosti, nepřátelství a válce.

Účel takového přepjatého strašení se zdá být zřejmý - vyplašit lidi až k souhlasu. Není to ale jenom tak. Je v tom i jistá rozkoš. Pokud člověk líčí současnost jako dobu nástupu toho nejtemnějšího zla, taky tím sám sebe povyšuje, z účastníka fádních dějů se stává činitelem dějinného zápasu, v němž jde o všechno. A když jde o všechno, je to - mimo jiné -taky docela vzrušující. Kdo protivníka nálepkuje jako Hitlera, sám sebe povyšuje na roveň Dietricha Bonhoeffera. Napsat článek do novin není nic moc dobrodružného, být v hrstce statečných vzdorujících nástupu - jak pan Hájek rád píše a říká - „čtvrté říše“ už ano. O pouhé „přifouknutí“ vlastního významu v očích historie, ale nakonec taky výhradně nejde.

Velká většina lidí na dnešním Západě nevede zrovna dramatickou existenci. Je to velký výdobytek moderní doby. Vedlejší příznaky dramatu totiž často bývají podvýživa, kriminál nebo průstřely na místech k tomu nevhodných. Přináší ale taky vědomí vlastní nedostatečnosti ve srovnání s předky, kteří si těch dějin docela užili. Ty různé krvavé varianty budoucnosti nefungují jenom jako strašák, mají v sobě taky nějakou přitažlivost. Na jednu stranu se navzájem strašíme všemi těmi hrůzami, jež by mohly přijít. Někde v koutku srdce ale tepe touha. Už aby přišly.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)