Prosinec 2009

Černobílý test aneb Čeští vědci věří v genetickou hloupost Romů

Marek Švehla

Demokracie měla do Česka přinést větší rovnost šancí. Diskriminace dětí, za bolševiků zavedená kvůli sociálnímu původu a politickým názorům rodičů, měla skončit. Jenže český návrat do Evropy se v tomto ohledu až tak úplně nedaří. Dvacet let po převratu se totiž na zdejších školách šíří segregace jiná – rasová.

Až dosud se za hlavní problém vzdělávání romské menšiny považovalo to, že její děti končí příliš často ve zvláštních školách určených pro jedince s lehkou retardací. To nadále trvá, vedle toho se ale množí případy, kdy „bílí“ rodiče odmítají dát své děti do školy, kterou navštěvují malí Romové. Strach rodičů z etnicky promíchaných škol není žádný vynález Česka, vidíme jej i na Západě. V Česku se však celá věc děje s přímou asistencí či podporou státu. Jinak řečeno, stát to celé pomáhá organizovat.

Dvě cesty

Po listopadu 1989 se v Česku množily kritiky zdejší praxe dávat romské děti jen kvůli jejich původu do zvláštních škol. Politici i školští experti na to odpovídali, že nemají informace, které by to potvrdily, a že přece nejde dělat průzkumy podle etnického klíče. Teprve bývalý ministr školství Ondřej Liška tento zjevně nesmyslný argument (tyto průzkumy se dělají ve prospěch menšiny, proto jsou nutné) odmítl a letos na jaře uveřejnil výsledky. Podle nich plná třetina romských dětí končí ve zvláštních školách (oproti dvěma procentům u „bílé“ populace). Stejný počet končí ve školách, neformálním školským žargonem zvaných „cikánských“, kde padesát a víc procent dětí tvoří Romové. Podle průzkumů sociologa Ivana Gabala mají děti v těchto školách stejně špatné výsledky jako ve školách zvláštních.

Optimistu přitom napadne, že zveřejněním těchto informací se otevře cesta k postupné nápravě. Společnost vybavená poznatky moderní antropologie přece ví, že inteligence lidem nebyla přidělena podle etnického klíče, a že tedy něco musí být v nepořádku ve školském systému. Realita je ale jiná. Respekt zkoumal, jak etnicky separované školy vznikají, jak fungují a proč romské děti v takovém počtu končí ve zvláštních školách. Výsledek je překvapivý: lidé působící v terénu, tedy učitelé zvláštních škol či dětští psychologové s dlouholetou praxí, tvrdí, že je vše v pořádku, neboť malí Romové jsou mnohem méně inteligentní než „bílé“ děti, proto tedy do zvláštních škol patří.

To je zarážející zjištění. Všeobecně pohrdavý postoj české společnosti vůči Romům je tu najednou podepřen nejen pedagogickými autoritami, ale i „vědeckými daty“. To je třeba vzít vážně a zvolit mezi dvěma cestami. Čeští psychologové by se měli rozhodnout, jestli na těchto tvrzeních svých kolegů z pedagogických poraden trvají. Pokud ano, je potřeba se připravit na značný rozruch ve vědecké obci okolního světa. Pokud ne (a zkusme si tipnout, že to bude právě tak), je nutné s tím něco dělat. V takovém případě jsou totiž psychologické metodiky, podle nichž se inteligence malých Romů a jejich způsobilost pro běžnou školu zkoumá, zjevně špatně nastavené. Příliš vycházejí z hodnot, životního stylu a dovedností většinové populace, a je zapotřebí je změnit.

Zastánci dnešní praxe sice říkají, že zvláštní školy mají smysl, neboť zvýšenou péčí a pomalejším tempem vyrovnávají počáteční handicapy dítěte. A že mu nic nebrání po roce dvou přestoupit do normální školy. Jenže to se v praxi neděje. Běžná škola, ať už tlakem rodičů, dětí nebo kvůli svým předsudkům, „zvláštňáka“ do svého stavu nepřijme. Ostrakizace je zkrátka trvalá.

Tak to je

Existence segregovaných škol a podpora zvláštních škol ze strany státem placených odborníků český problém výrazně komplikuje. Do letošního roku jsme si mysleli, že jen čekáme na informace, které pak otevřou cestu k postupné nápravě. Měl to být argument, že malí Romové skutečně dostávají mnohem horší vzdělání než zbytek populace, a proto se v ní dokážou tak špatně uplatnit. Teď ale najednou zjišťujeme, že ani tyhle informace, jakkoli jsou znepokojivé, nemusí nic znamenat. Ocitáme se na samém počátku úplně vážně míněné debaty o tom, jestli tedy Romové jsou opravdu a geneticky natolik málo inteligentní, že na nic jiného než zvláštní školu a kariéru rezervisty v armádě pomocných dělníků nemají.

A co víc: ani tahle trochu zarážející debata tu vlastně na politické úrovni zatím nezačala. Soukolí složené z psychologů, pedagogických pracovníků a politiků prostě běží s tím, že to tak je. Navzájem se utvrzují, že není třeba nic měnit. Školský systém vyrábí nevzdělané, sociálně nepřizpůsobivé jedince, od nichž se pak většinová populace snaží co nejvíc izolovat právě proto, že jsou nevzdělaní a sociálně nepřizpůsobiví. To celé za miliardy korun ze státního rozpočtu.

Je ale dobré, že to všechno už víme naprosto určitě, neboť teprve od takové jistoty se může odvíjet ochota hledat řešení.

(Respekt, www.respekt.cz)