Prosinec 2009

České banky si na dno teprve sáhnou

Hany Farghali, Jaroslav Mašek

Odcházející šéf tuzemské Deutsche Bank Vladimír Šolc otevřeně hovoří o kondici a hrozbách pro české bankovnictví

* Pokud byste se rozhodl investovat do nějakého podniku a potřeboval úvěr, půjčí vám dnes nějaká banka?

Určitě ano. Jsou tady banky, které mají stále poměrně dobrý apetit, ale rozdíl je samozřejmě v podmínkách. Zatímco dříve jste dostali úvěr na šestinásobek EBITDA firmy (zisk firmy před odečtením úroků, daní, odpisů a amortizace, pozn. red.), dnes je to zhruba 3,5násobek. Banky chtějí dnes vidět hlavně hotovost, kterou může podnik generovat.

* Jak dnes vidíte český trh akvizic? Rozmrzá už?

Příliš ne. Stále tady vidíme obrovský rozdíl v očekávání vlastníků firem a ochotě investorů platit. Očekávání jsou totiž rámcově na stejné úrovni, na jaké byla před rokem a půl. Bez ohledu na to, že se trhy zřítily a je tady krize. Majitelé firem chtějí v podstatě stále stejné peníze.

* Takže krize se do českých firem ještě dostatečně „nezažrala“?

Příliš ne. Majitelé mají stále ještě zdroje, z nichž firmu drží v chodu, nebo jim v tom vydatně pomáhají banky. Někdo jim kdysi řekl, že hodnota jejich firmy je osminásobek EBITDA, a i když podnikají v rizikovém odvětví, stále na této ceně trvají. To je nesmyslné.

* Žádné akvizice tedy v Česku neprobíhají?

Pár akvizic jsme letos viděli, ale šlo vesměs o dlouhodobě chystané transakce, klidně i pět let. Ono se toho celkově zatím na trhu tak moc nestalo. Na firmy, i když jsou v červených číslech, banky zatím moc netlačí. Tím pádem není ani tlak na prodeje samotných firem. Myslím, že ten čas ještě přijde.

* Mohou to tedy odstartovat banky?

Podle mého názoru si řada z nich vůbec nepřiznává míru problematičnosti svých úvěrů. Žádná z nich totiž nemá zájem odepisovat. Kdyby ty majitele začaly tlačit do prodeje, musely by si říct: „O. K., tak my tady máme problém, musíme vytvářet opravné položky, což se začne zakusovat do našeho kapitálu.“ A to zatím nikdo moc nechce udělat. Podívejte se na největší poskytovatele úvěrů na trhu: všichni se tváří, že se vcelku nic neděje, že jsme už dosáhli dna. Ale ona doba odpisů přijde a první to bude u realitních záležitostí.

* Může to stlačit ceny nemovitostí dolů?

Už teď, když přijdete za developerem a ukážete v hotovosti osmdesát procent ceny nemovitosti, tak na vás mrkne, řekne, abyste to nikomu neříkali, a byt vám s dvacetiprocentní slevou prodá. Nemovitosti jsou zde podle mého reálně výrazně níž, než jak se tváří v inzerátech. V okamžiku, kdy by pokles cen developeři otevřeně přiznali, tak by se trh sice rozhýbal, ale všichni by začali vykazovat ztráty.

* Myslíte i banky?

Banky i samotní developeři, což není v jejich zájmu.

* Může kruh někdo rozseknout?

Ano. Počítám, že v jednu chvíli někdo řekne - nejspíš banka, která má v realitním trhu napůjčováno málo - že už jde o moc velké riziko a všechno přecení nebo prodá. Pak už budou muset zareagovat i ostatní. Nikdo už se nebude moci tvářit, že se nic neděje.

* Může takové přecenění investic do realit ohrozit stabilitu českého bankovního systému?

Ne. Centrální banka všechny velké tuzemské banky testovala a z náznaků, co máme, to vypadá, že se cítí celkem komfortně. Pro banky bude odpisování bolestivé, ale zvládnou to. Otázkou ovšem zůstává, jak se zachovají jejich zahraniční matky v budoucnosti.

* Co tím myslíte?

Český bankovní trh má jeden strukturální problém: není tady žádná česká banka. Přestože například v Maďarsku způsobila tamní banka OTP výrazné problémy, ze země prostě neodejde, protože je tam doma. Stejně tak jako polská PKO BP u severních sousedů. Z Česka se na druhé straně může stáhnout kdokoli.

* Ale velké české banky zase argumentují, že jsou pro své matky slepicemi snášejícími zlatá vejce, takže není důvod, aby se stahovaly.

Jen do okamžiku, než jim jejich vlastník řekne: „Stáhněte se.“ A jejich vlastník je dnes velmi často stát. V nadsázce říkám, že devadesát procent českého bankovního trhu je státní, ale majitelem není Česko. A cizí státy, tedy jejich daňoví poplatníci, mohou chtít dostat zpět své peníze, které do matek českých bank nalili. Proto jim může přikázat, aby své zlaté české vejce prodaly.

* Víte, kdo by mohl z Česka odejít?

Nemyslím, že by to udělaly velké banky. Spíše ty menší, které tady mají méně poboček. Těžko někdo bude zavírat banku, která má pět tisíc poboček, nicméně míra angažovanosti v ekonomice může i u velkých bank zásadně klesnout.

(zkráceno)

(MFDNES)