Prosinec 2009

Klaus prý porazil Brusel aneb Absurdnost české výjimky

Jiří Pehe

Česká republika dostala na summitu Evropské unie výjimku z Lisabonské smlouvy, kterou požadoval prezident Václav Klaus. Ačkoliv přesné znění textu nebylo hned oznámeno, podle různých zpráv jde o to, že Česká republika dostala záruky, v podobě obecné formulace, že se na ní nebude vztahovat Evropská listina základních práv.

Nyní si budeme moci přečíst a vyslechnout množství komentářů o tom, jak český prezident Václav Klaus svým tvrdým postojem vyjednal pro Česko na poslední chvíli záruky, které nás údajně ochrání před nájezdy majetku-chtivých sudetských Němců. Klaus může teď Lisabonskou podepsat, Evropa se může radovat, že bude dokončen proces ratifikace.

Výjimečnost české výjimky se zdá být nabíledni. Ve skutečnosti ale její „výjimečnost“ spočívá v úplně jiných věcech a je zcela absurdní.

1. Ač český prezident podmiňoval svůj podpis výjimkou, která by nás ochránila před majetkovými nároky sudetských Němců, vyjednaná výjimka nezmiňuje ani sudetské Němce, ani Benešovy dekrety (hned několik států by totiž takovou výjimku vetovalo).

2. V podstatě naprosto všechny expertízy se shodly, že v podobě Evropské listiny základních práv, která je součástí Lisabonské smlouvy, nehrozí žádné majetkové nároky ze strany sudetských Němců, ale Česko si přesto vyjednalo výjimku, která ho před tímto neexistujícím nebezpečím má údajně chránit. Češi se zbytku Evropy nemohou nejevit než jako paranoidní národ se špatným svědomím (který se velmi bojí, aby se někde někdy náhodou nenašla právní cesta, kterou by mohli sudetští Němci legálně žádat zpět majetky, které jim Češi údajně naprosto legálně sebrali).

3. Výjimka se ve skutečnosti netýká toho, čeho se týkat měla (už proto, že žádné reálné nebezpečí nájezdů sudetských Němců nehrozilo), zato, pokud vstoupí v platnost, zbaví české občany ochrany ze strany evropských soudů v mnoha důležitých oblastech. Češi nebudou požívat stejné ochrany jako většina Evropanů.

4. Výjimečná je též skutečnost, že se svým dodatkem přišel prezident Klaus až poté, co český parlament schválil Lisabonskou smlouvu i s Evropskou listinou základních práv - a to bez jakékoliv výjimky. Na základě jakého mandátu tedy prezident a vláda (která se vyjednání výjimky ujala) vlastně vyjednávali? Řečeno jinak: pokud Klaus po rozhodnutí Ústavního soudu skutečně Lisabon podepíše, ratifikuje verzi schválenou parlamentem (tedy i s Evropskou listinou základních práv), jenže tato parlamentem schválená verze by v určitém okamžiku měla být částečně suspendována na základě vyjednané výjimky, kterou český parlament nijak neposvětil.

5. Pokud prezident Lisabon podepíše, čeští občané nabudou od 1. ledna 2010 všech práv uvedených v Evropské listině základních práv, ale pak by je měli po nějaké době opět ztratit, až bude ratifikována přístupová smlouva s Chorvatskem nebo Islandem, v nichž se česká výjimka zřejmě objeví. To se přinejmenším autorovi tohoto textu zdá být z ústavního hlediska i z hlediska evropského práva nemožné, a jistě to vyvolá ještě mnoho odporu a kontroverzí. Je zcela nepochybné, že tento postup bude napaden jako neústavní.

6. Češi jsou teď v EU zcela výjimeční i proto, že sice budou mít svojí nesmyslnou výjimku, ale v EU se na ně po mnoho dalších let budou všichni dívat jako na nespolehlivého partnera, vyděračský stát a, ano, jakousi podivnou „demokracii“ z Východu, kde neplatí základní pravidla parlamentní demokracie, protože prezident se klidně může chovat jako kdysi nechvalně proslavený doživotní turkmenský prezident Türkmenbasy, neboli (též rádoby vševědoucí) "otec všech Turkmenů". Když nás české deníky informují palcovými titulky, že prý „Klaus porazil Brusel“, „Evropa ustoupila Klausovi“, „Klaus vyhrál“, nevidí si na špičku nosu. Zní to jak zprávy z Turkmenistánu.

7. Viděno z vnitropolitického hlediska, Klaus si sice prosadil svou, ale český ústavní systém dostal na frak. Nemáme odpovědi na otázky, jaké jsou skutečné pravomoci prezidenta. Politické strany se zachovaly zbaběle. To se české politické kultuře vrátí ještě jako bumerang.

8. „Nejvýjimečnější“ ze všech je pak sám náš prezident. Ti, kdo se ptají, jak moc nám jeho chování prospělo, by si měli do Google zadat jeho jméno a číst zprávy světových médií z posledních týdnů. Těm, kterým bude nemilosrdná kritika Klause i České republiky, kterou tam najdou, dělat dobře, neboť trpí jakýmsi husitským syndromem, nelze bohužel říci nic jiného, že žijí ve špatném století. Svět dneska funguje úplně jinak, a Češi mu zatím moc nerozumějí.

(www.pehe.cz)