Leden 2010

Kodaňský syndrom

Ivan Brezina

Po hackerské aféře má klimatologie stejnou pověst jako antropologie po Osvětimi. Politici se v Kodani radí, jak zachránit svět před skleníkovými plyny. Slétli se tam sto čtyřiceti letadly a po městě je prý vozí dvanáct tisíc limuzín. Je to stejné pokrytectví, jako když se někdejší zelený ministr Bursík letěl podívat do Antarktidy, jestli tam tají ledy. V ulicích Kodaně je ale horko doopravdy - policie zatkla několik set výtržníků, kteří se lokálně prali, aby se globálně neoteplovalo. Aktivisté svou ideologii neumějí prosazovat nenásilně. A alarmisté z řad vědců to nedokáží férově.

Neznámým hackerům se koncem listopadu povedlo vniknout do serveru klimatologů z Východoanglické univerzity. V interních dokumentech, které zveřejnili v internetu, vědci přiznávají, že nedokáží vysvětlit stagnaci teplot v posledních letech. Do pohádky o klimatické katastrofě se jim to nehodí, a tak se domlouvají, že to zamaskují „trikem“.

Šok? Vůbec ne. Že alarmisté podvádějí, víme už od roku 1996. Americký klimatolog Benjamin Santer tehdy do Zprávy Mezivládního panelu OSN pro klimatickou změnu (IPCC) tajně vložil čtyřicet dodatečných změn, které recenzenti neautorizovali. Vyznění textu tím posunul, aby se zdálo, že za změnu klimatu může lidstvo. „Za více než šedesát let své vědecké kariéry jsem se nesetkal s více znepokojující korupcí oponentního řízení,“ napsal Frederick Seitz, který Santerův podvod odhalil. Pachatel se přiznal. Změny prý provedl na žádost politiků a nevládních organizací, které chtěly, aby „složitým vědeckým myšlenkám“ porozuměli i laici. Na základě této manipulace byl o rok později dojednán Kjótský protokol.

Hypotéza o lidmi způsobené klimatické katastrofě stojí a padá s tzv. hokejkovým grafem, který je ve zprávách IPCC opakovaně citován. Americký klimatolog Michael Mann s jeho pomocí tvrdí, že konec 20. století byl nejteplejším obdobím tisíciletí a že teploty dále rostou. V roce 2003 se Mannovu práci pokusili přezkoumat kanadští vědci Stephen McIntyre a Ross McKittrick. Zjistili, že slavná „hokejka“ je jen artefakt, vzniklý selektivním výběrem dat a použitím špatných statistických metod. Mannův počítačový program totiž cíleně vyhledával teplotní sekvence se vzrůstajícím koncem. „Hokejku“ produkoval i v případě, že byl „nakrmen“ jen náhodným šumem.

Chyba, nebo záměr? Mann Kanaďanům dlouho odmítal poskytnout data, ze kterých vycházel. Zapomněl prý, kde je má uložena, je příliš zaměstnán... Odtajnil je až poté, co byl kritizován americkým Kongresem. McIntyre a McKittrick pak na Mannově FTP objevili složku s označením „Cenzurováno“. Obsahovala data, která „hokejku“ nevytvářela ani s pomocí „cinknutého“ programu. Tohle všechno víme už šest let. A hackeři teď zveřejnili Mannův programový kód. „Zastavit v roce 1960, abychom se vyhnuli poklesu teplot,“ poznamenal si v něm tvůrce svatého grálu oteplovačů.

Alarmisté přišli s konspirační teorií, podle níž je za „popíráním“ klimatické katastrofy spiknutí ropných koncernů. Hackeři teď prokázali, že je to přesně obráceně - globální oteplování je výmyslem malé skupinky podvodníků. Jsou za tím obrovské peníze. Jen šéf klimatologů Východoanglické univerzity Phil Jones si v minulých dvaceti letech přišel na grantech na půl miliardy korun. „Nejsou to jen špatní vědci - jsou to gauneři,“ shrnuje britský konzervativní politik Christopher Monckton. „Gauneři, kteří páchali své zločiny na účet britských a amerických daňových poplatníků.“

A gauneři se stylizují do role obětí. „Doufám, že viníci budou dopadeni a potrestáni tak přísně, jak to zákon dovoluje,“ říká na adresu hackerů Michael Mann. Je to stejné, jako kdyby se zloděj rozčiloval, že ho přistihla „ilegální“ bezpečnostní kamera. Ve skutečnosti jsme oběťmi my všichni. Neefektivní větrné a sluneční elektrárny, nesmyslná biopaliva, zbytečný celosvětový obchod s uhlíkovými odpustky, politické kampaně zelených - to vše je založeno na lži. Aféra Climategate zničila věrohodnost celého vědního oboru. Klimatologie po ní bude mít stejnou pověst jako antropologie po Osvětimi. Politici se ale tváří, jako by se nic nestalo. Když hackeři svůj úlovek zveřejnili, příprava kodaňské konference měla být okamžitě zastavena. O čem jednat, když víme, že problém je jen uměle vytvořeným strašákem?

V roce 1973 dva lupiči při přepadení banky ve Stockholmu zajali několik rukojmí. Psychologové pak popsali tzv. stockholmský syndrom - paradoxní emoční vazbu na únosce a neschopnost se od nich po osvobození odpoutat. Za pár let se bude možná mluvit o kodaňském syndromu. Z jakési podivné psychologické příčiny neumíme odmítnout ideologii „únosců vědy“, kteří nás děsili klimatickou lží. Nesmyslný strach z oteplování se paradoxně stal jistotou, na které lpíme.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)