Leden 2010

Pád komunismu a Britské listy

Robert Buchar

Nedávno jsem browsoval Britskými listy a zcela náhodou narazil na jméno Igor Lukeš. Ne, že bych v BL hledal nějaké informace, ale čas od času je projedu abych zkontroloval jak se vyvíjí levicová indoktrinace v české kotlině. Protože pana Lukeše znám, tak jsem zabrzdil a podíval se blíže, o co se jedná. Pan Čulík se ve článku Gorbačovovi při pádu berlínské zdi telefonovali zděšení Thatcherová a Mitterand... zmiňoval o konferenci v Bostonu, specielně o Lukešově přednášce na téma rozpadu komunistického systému v Evropě, o tom, že se systém nerozložil zásluhou disidentů, ale plánovitě zevnitř. Hned jsem pookřál. To je téma, kterým se zabývám už sedm let.

Hned jsem panu Čulíkovi napsal, že na toto téma mi právě v Praze vychází kniha Revoluce 1989 a přiložil jsem pro zajímavost jednu kapitolu z uvedené knihy. Pan Čulík mi odepsal, že je to zajímavé a že o tom napíše někdy v úterý, jen co se vrátí zpět do Británie. Současně mě upozornil že si myslí, že moje myšlení je ovlivněno paranoidními zastaralými představami důchodců o Rusku, protože Rusko dnes nikoho neohrožuje, je slabé a nevládne tam už "jednotná ideologie". V tom okamžiku mně došlo, že jsem na špatné adrese a že on ten článek v BL vlastně myslel ironicky.

Především je mi k nevíře, že někdo může označit například Vladimíra Bukovského za "důchodce s paranoidními zastaralými představami" o Rusku. Co pan Čulík o Rusku vlastně ví? Po přečtení jeho dojmů z Bostonu si dovedu představit, že jeho dojmy z návštěvy Ruska které nedávno popsal v BL jsou zcela odtažené od skutečnosti - pohled turisty z projíždějícího rychlíku. Dokumenty které Bukovsky získal z tajných archivů KGB a z Gorbačovova institutu v Moskvě, mluví samy za sebe a nedají se ignorovat mávnutím ruky. Pokud někdo pochybuje o jejich autenticitě, tak by se měl dát vyšetřit. Dovolím si citovat několik úryvků z rozhovorů s Vladimírem Bukovským, Ionem Pacepou a Pete Bagleym, které jsem natočil v letech 2005-2007.

Vladimír Bukovsky: "Změny byly předem moc dobře připravené. Existovaly nějaké alternativní plány, přípravy pro druhou a třetí úroveň důležitosti, vůdce a elity. Vše se provádělo pomalu, začátek byl na konci 70. let a pokračovalo to po celá 80. léta, zejména za vlády Jurije Andropova. V tu dobu byl plán vypracován, takže Gorbačov jej nevytvářel, nebyl jeho organizátorem. Byl vybrán jako nejvhodnější člověk k jeho zavedení. V televizi vypadal dobře a byl mladý. Dokázal hovořit bez předlohy, bez čtení připraveného textu. Byl to vychytralec, ale nebyl otcem celého plánu. Plán mu předalo předchozí sovětské vedení. Tento plán bral samozřejmě v úvahu všechny možné scénáře a byl zaveden počátkem 90. let. Konkrétně v letech 1990-1991. Hodně věcí se dělalo v tajnosti. Mocenské struktury, tajná policie a podobně. Obrovské množství kapitálu bylo vypumpováno ze zabezpečených vkladů někam do zahraničí, aby mohl být použit později.

Přestože oficiální komunistická struktura odešla, hodně z té nomenklatury zůstalo u moci. Zejména KGB a její agenti. A skrz ní řídí politický i veřejný život i podnikatelskou sféru. Ze strany tajných služeb staré východní Evropy a Sovětského svazu probíhalo mnoho operací, aby se infiltrovaly do pozic moci, státní správy či zákonodárství, do obchodních společností a dokonce i do organizovaného zločinu. Takže moc nebyla nikdy úplně ztracena. Strana a její ideologie zmizely. Byly prostě zrušeny dějinami. Nebyly potřeba. Avšak hodně prvků bývalého systému přežilo, zejména nomenklaturní moc. Později, během několika let, se cítili dostatečně jistí, aby vyšli do popředí a nakonec jsme ve většině evropských zemích a v Rusku zažili opětovné vynoření komunistické moci. V podstatě přišla v podobě moci KGB. Ten nejhorší možný scénář. A to je výsledek nedokončeného díla. Komunismus nikdy nebyl nezvratně zničen a nikdy nebyl žádným soudem odsouzen a zavržen. Žádná obdoba norimberského procesu se nekonala, ani nic podobného. Komunismus byl jen raněn, přišel o hodně pozic, ale nezmizel. A Západ určitě nepatří mezi vítěze.

KGB byla vnitřní součástí celé Gorbačovovy perestrojky. Například, veškeré západní části operací, které byly, vycházely z KGB. V roce 1985, kdy už bylo v kruzích známo, že se Gorbačov stane generálním tajemníkem, tak KGB spustila obrovskou kampaň na Západě, v níž jej představila jako nastupujícího skvělého liberálního reformátora a bůhví co. Byla to masivní kampaň v západním tisku zorganizovaná KGB. Její aktivita se tady dramaticky zvedla v předvolební kampani v roce 1985. A poté, co byl Gorbačov jmenován do funkce. Při dezinformační kampani byli velice vynalézaví, když se snažili předvést politiku perestrojky a glasnosti coby reforem k nastolení demokracie. Nikoliv jako odchýlení na záchranu režimu. A měli úspěch. Většina politiků a lidí s vlivem na veřejné mínění na Západě tomu skutečně uvěřili. Bylo moc těžké jim dokazovat, že to tak není. Takže KGB byla v tom hlavním smyslu hodně nápomocná v propagaci nové politiky, Gorbačovovy politiky, v zahraničí a zároveň se stala tou ústřední silou v zavedení a prosazování této politiky uvnitř země.

Andropov byl jedním z otců těchto změn. Dokonce už koncem 70. let, ještě než se v roce 1982 stal generálním tajemníkem, tak vybízel určité skupiny expertů, aby vypracovali alternativní scénáře. Počínaje zahraniční politikou a později ekonomickou oblastí ve strukturálním smyslu. Většina toho, co se snažil Gorbačov zavést, bylo teoreticky vypracováno za Andropova expertními skupinami, nad kterými dohlížela buď KGB nebo ústřední výbor mezinárodního odboru nebo obě tyto složky. Ekonomické záležitosti byly vypracovány spolu s některými západními ekonomy levicového smýšlení, se socialisty v Rakousku, v určitém výzkumném středisku vytvořeném KGB specificky jen proto, aby bylo daleko od Sovětského svazu a nedráždilo tak některé ideology v politbyru. Tak to udělali v Rakousku. A nejen to. Andropov se angažoval ve školení příští generace elit. Vytvářel ji. Druhý stupeň, třetí stupeň, bylo to velice pečlivě roztříděné. Dodnes máme některé politiky přicházející do popředí, kteří byli připravováni za Andropova. To se pořád děje. Umím si představit, že hodně toho, co se odehrávalo ve východní Evropě, bylo během té doby připraveno v různých výzkumných centrech. Sám Gorbačov to přiznal na jedné schůzi, kdy jej kdosi obviňoval, že reformní program perestrojka byl špatně promyšlený a nepřipravený. Tehdy na to řekl: ,To není pravda, soudruzi! Když jsem převzal moc, existovalo sto a dva rozsáhlých výzkumných dokumentů, které formulovaly, co by se mělo udělat.´ Takže přiznal, že není strůjcem. Bylo to připravené. A kdo dohlížel nad přípravami? Andropov".

Ion Pacepa který se stýkal s Andropovem osobně a v podstatě pro něho řídil Jásira Arafata a Muammara Kaddáfího, dodává: "KGB hrála mnohem větší a povětšině neznámou roli v dějinách Kremlu. Za rouškou marxismu v tichosti převzala původní nástroje ideologie a stala se pravou rukou vládce při správě země. Avšak jenom hrstka lidí pohybujících se v té nejtěsnější blízkosti vůdců zemí sovětského bloku věděla, že komunistická strana v Sovětském svazu nakonec nehrála větší roli, než jakou hrálo Leninovo nabalzamované tělo v kremelském mauzoleu".

A na závěr bych ještě přidal slova Petea Bagleyho, který byl toho času šéfem operací CIA pro východní Evropu: "V případě pádu komunistických režimů ve východní Evropě určitě existovala ruka, o níž jsme nevěděli. A případy Československa, Maďarska a zcela jistě i Polska nebyly tak čisté, jak jsme o nich mohli číst v novinách. V tomto ohledu existovala jiná pravda, která byla tak dobře skrytá, že pochybuji o tom, že se ji kdy v plném rozsahu dozvíme. V čím zájmu došlo ke změně vlády ve východní Evropě? Jistě, je snadné říci, že si sovětský svaz chtěl udržet svou říši ve východní Evropě. Ale podíváme-li se na okolnosti a uvědomíme-li si jejich potřebu provést chtě nechtě změny, pak se musíme ptát, zda to bylo jejich dílo či nikoliv. V tomto ohledu existuje možnost, že s touto nevyhnutelnou budoucností počítali a využili ji k zachování své vlastní moci, k udržení svých vlastních peněz a k pokračování korupce, kterou již měli za komunistického systému. A možná tedy mají stále moc, i když nyní je to moc tajná a moc peněz, nikoliv moc držení vlády. V podstatě lze říci, že pravda se ve většině případů liší. Myslím, že to každý zná ze své vlastní zkušenosti. Věci prostě nejsou vždy takové, jaké se zdají být. A to je to, o čem hovořím".

Nevím, jaký tisk pan Čulík čte, ale je jasné, že do BL překládá jenom články levicově zaměřené které se mu hodí. Od člověka, který neustále poučuje o objektivitě a vyváženosti médií, bych očekával trochu víc. Kdyby se zajímal také o jiné zdroje, než je Guardian, třeba by se dočetl, že podle MI5 aktivity SVR a FSB v Británii jsou dnes znovu na úrovni období studené války.

Když jsem po svém příchodu do USA pracoval jako kameraman pro CBS, tak platilo, že každá story musela být vyvážená, to znamená, že musela obsahovat názor obou stran. Britské listy by tímto testem nikdy nemohly projít. Ale proč to tady vlastně všechno píši. Pan Čulík se do diskuse na téma „pád komunismu“ po svém návratu z Bostonu už nevrátil a na můj e-mail neodpověděl. Předpokládám, že se mu nechce polemizovat s názory, se kterými se sám neztotožňuje. Takže se tu nabízí otázka: mají BL svou vlastní agendu, nebo je pan Čulík jen tak naivní a v podstatě patří do té kategorie kterou Lenin kdysi nazval "useful idiots"?

Poznámka R. H.: Domnívám se, že nazývat pana Čulíka užitečným idiotem by bylo zbytečnou lichotkou - Čulík není idiot a ví, co děla. Stačí se podívat na jeho postoje v minulosti nedávné i dávnější - a nakonec, podívejte se i na jeho životopis! Čulík není emigrant, Čulík se do UK vystěhoval s plným vědomím StB. (Taky vám dovolili se vystěhovat? Nééé?) Netají se spoluprací s Janem Kavanem. Dle mého názoru jen úplný idiot může brát vážně ultralevicové Britské listy - ale Čulík sám? Není idiot a užitečný už vůbec ne.

A Bucharovu knížku si kupte! http://www.knihycz.cz/revoluce-1989--P20810