Leden 2010

Janota měl odstoupit

Bohumil Doležal

Tak už se zase opakuje stereotyp charakteristický pro českou politiku nejpozději od roku 1938. Spočívá v tzv. odvracení nedozírných následků: v okamžiku, kdy všechny okolnosti přímo velí, aby zodpovědný politik zabalil fidlátka a co nejrychleji zmizel, protože mu nic jiného nezbývá, zůstane sedět na zadnici se zdůvodněním, že do nedělá kvůli sobě a svým sobeckým zájmům, nýbrž kvůli blahu národa. To první může být svým způsobem pravda, to druhé je přinejmenším omyl.

Teď stereotyp naplňuje ministr Janota, modelový případ českého politického nešťastníka. Podle toho, co říkají zasvěcení, odborník, bez něhož by ministerstvo financí nebylo v minulosti příliš funkční. Připadal si na svém místě a do ministrování se mu vůbec nechtělo. Nechal si však vysvětlit, že ho národ potřebuje. A vydal se na cestu zkázy.

Stal se členem kabinetu, vzniklého jako dočasné provizorium poté, co Jiří Paroubek nezodpovědně svrhl slabou Topolánkovu vládu. Během provizoria je tentýž Paroubek o své újmě stejně nezodpovědně prodloužil z pěti měsíců na rok (spočítal si nejspíš, že má v rozložené Poslanecké sněmovně s bratrem Svobodou za zády dostatečnou podporu). Jako účastník dohody (jakési neformální koalice), na jejímž základ vznikla vláda, v níž pan Janota seděl, strpěl úsporný návrh státního rozpočtu. Poté ho jako neformální hlava neformální parlamentní většiny se vší parádou odpálil. Pro Kristovy rány, existuje nějaký racionální důvod pro to, aby si to, co tak obratně spískal, taky jako ten, kdo za to všechno zodpovídá, nevypil? A existuje nějaký aspoň trochu srozumitelný důvod pro to, aby pan Janota dělal nadále Paroubkovi bezděčně šaška?

Ve hře je ovšem rovněž premiér Fischer a ministrova solidarita s šéfem. Podle Fischera nejde o kabinet levicový ani pravicový, ale o kabinet odborníků. Pan Janota je odborník, a proto ho pan Fischer poprosil, aby vydržel a setrval. Pan Janota tomuto citovému vydírání podlehl.

Ve skutečnosti nejde o kabinet pravicový, levicový ani odbornický, ale o kabinet loutkový. Za špagáty tahá z pozadí pan Paroubek, protože disponuje parlamentní většinou. Pokud si účastníci této nedůstojné hry chtějí zachovat jakousi lidskou důstojnost, nezbývá, než aby se ze hry ve složité situaci (z ústavního hlediska to nebude jednoduché) co nejrychleji vyvázali. Pan Paroubek svrhl vládu. Pan Paroubek provizorní vládě o své újmě prodloužil mandát. Pan Paroubek odsouhlasil vládní návrh rozpočtu. Pan Paroubek pak vládní návrh rozpočtu v poslanecké sněmovně odpálil. A pan Paroubek by za všechny tyto činy měl vzít odpovědnost. To je v současné době národní zájem, který by pánové Fischer a Janota měli respektovat. Bohužel se zdá, že se jim do toho ani trochu nechce.

(www.bohumildolezal.cz)