Leden 2010

Přestěhovalci 1938-1939

Franz Chocholatý-Gröger

Pojmové vymezení skupiny, jíž se toto pojednání týká, je dáno právní normou úředně vymezující pojem uprchlíka, později přestěhovalce. Je jím § 19 jednacího řádu Ústavu pro péči o uprchlíky (přestěhovalce) při ministerstvu sociální a zdravotní výchovy z 2. února 1939. Uprchlík je ten:

a) kdo není československým státním občanem a bydlí nebo se přistěhuje odkudkoliv na území země České a Moravskoslezské proto, že se cítil ohrožen hospodářským nebo politickým útiskem ve svém domovském státě,

b)kdo opustil po 20. květnu 1938 nebo opustí území, postoupené Německu, Polsku nebo Maďarsku a měl v den 20. května 1938 československou státní příslušnost, ať již příslušel domovským právem do území postoupeného nebo nynějšího území Československého státu." (1)

Dne 7. dubna 1939 vzhledem ke státoprávní změně na Slovensku byl vydán výnos R 200-7/4, podle něhož za přestěhovalce jsou považovány osoby, které na území Protektorátu Čechy a Morava přišly ze Slovenska.

V roce 1930 žilo na Německu odstoupeném území českých zemí 3 562 232 československých státních příslušníků, 730 164 československé národnosti, 1470 ruské národnosti, 2 818 942 německé národnosti, 1723 maďarské národnosti, 1070 polské národnosti, 6601 židovské národnosti a 2262 ostatní. (2) K 17. květnu 1939 žilo na těchto územích 3 408 429 obyvatel, z toho 3 236 833 říšských občanů, 39 747 cizinců, 3414 osob bez občanství, 128 435 ostatních. Dle národnosti zde bylo 3 064 415 Němců, z toho bylo 3 039 321 Němců s říšským občanstvím a 2035 Židů s říšským občanstvím. Dále 319 000 Čechů z toho 193 793 s říšským občanstvím, tedy původních obyvatel ve smyslu § 1 Smlouvy mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství a opce č. 300/1938 Sb. z. a n. (3) Proti roku 1930 je zde, dle výše uvedených dat, pokles o 188 290 obyvatel. Německé zdroje uvádějí pokles o 240 513 ob., z toho o 213 952 ob. na území Reichsgau Sudetenland. Na tomto území byl největší pokles v Regierungsbezirku Aussig (Ústí n. L.), tedy z území s největším nárůstem obyvatel české národnosti kteří zde přišli po roce 1919. Nejmenší pokles byl v Regierungsbezirku Troppau (Opava) a to o 17 913 ob., zde je také největší podíl obyvatel české národnosti žijících zde již v roce 1910. V Regierungsbezirku Troppau žilo 130 658 Čechů s říšským občanstvím z 174 150 Čechů v celém Reichsgau Sudetenland. (4) Na území Sudetenlandu žilo v roce 1910 313 142 Čechů, v roce 1921 470 523 Čechů, v tomto roce nastal také největší přiliv Čechů do Sudetenlandu a v roce 1930 zde žilo 577 378 Čechů. Podle Josefa Bartoše, vycházejícího z úřední evidence, odešlo do května 1939 z tohoto území asi 141 000 Čechů. (5) Německu odstoupené území zahrnuje území Sudentenlandu, Hlučínsko, části okresů Kašperské Hory, Železná Ruda, Prachatice připojených k Bavorsku a části okresů Český Krumlov, Kaplice, Nová Bystřice, Znojmo, Mikulov připojených k obsazenému Rakousku.

Příliv přestěhovalců z pohraničních území začal dnem mobilizace československé branné moci a souvisel s ozbrojenými konflikty mezi osobami české a německé národnosti. V této vlně měly převahu osoby zámožné, které zachraňovaly více majetek, než své životy. Později přibývaly osoby, které byly „aktivisticky“exponované a to obou národností. K 27. září 1938 činil počet přestěhovalců (uprchlíků) 24 359 osob k 1. říjnu to bylo již 28 137 osob. (6) V sobotu 1. října vydal Hitler výnos, kterým byla na obsazovaných územích povolena jediná politická strana - Sudetendeutsche Partei (SdP) a již odpoledne, často před vstupem wehrmachtu, začalo zatýkání protinacistický smýšlejících Němců z řad SPD a komunistů bojůvkami Freikorpsu. Také z české strany došlo k nepříjemnému překvapení, Zemský úřad vydal vyhlášku, kterou zveřejnila ČTK „Zemský úřad v Praze upozorňuje, aby obyvatelstvo z pohraničí neopouštělo svá bydliště, ježto za žádných okolností nelze připustiti, aby se stěhovalo do zázemí. Všichni uprchlíci budou vráceni zpět do svých domovů." (7) Přesto začal velký příliv uprchlíků. Především aktivisté Sokola, Národní jednoty severočeské a „hraničáři“, se dávají na úprk z obav před možnými útoky ze stran Němců za svou horlivou čechizaci. Právě z oblastí, kde působila Národní jednota severočeská, odešlo nejvíce Čechů do vnitrozemí. Výše uvedená vyhláška byla porušována především zámožným obyvatelstvem českým a židovským a výše uváděnými horlivými národovci. Nemajetní obyvatelé povětšinou zůstávali na odstoupených územích a silnice a vlaky byly zaplněny bohatými s celým majetkem.

Příchod německého vojska do Českého Dubu u Liberce, jak ho viděl anglický novinář Sydney Morrell, boří mýtus o útěcích českého obyvatelstva. Podle Morrella se dvě hodiny po odchodu českého vojska objevila německá armáda, vítal ji malý houf Němců a Češi se na to dívali z oken. Také do mé rodné Poruby i Svinova vtáhlo německé vojsko v neděli 9. října 1938 krátce po poledni. Představitele nového státu vítali Němci i Češi. V prostředí polovzdělanosti a národních mýtů tvoří historický obraz těchto událostí dokonce televizní seriály. Setkáváme se i s výpověďmi těch, kteří nebezpečnost své osobní situace po Mnichovu a tím i velikost svého hrdinství vylepšují líčením útěku na poslední chvíli nebo dokonce posledním vlakem. Ve skutečnosti odstoupené pohraničí většinou opouštěli státní zaměstnanci, kteří s rodinami následovali svého zaměstnavatele a ti, kteří měli možnost bydlení a obživy ve vnitrozemí. To byl např. osud okresů Frývaldov (Jeseník), Bruntál, Krnov, Rýmařov, Moravský Beroun, kde klesl počet Čechů na úroveň roku 1910. Tedy odešlo veškeré české obyvatelstvo přišlé na tato území po roce 1918.

České úřady neviděly Čechy ze Sudet rády. Všude na přístupových cestách bylo rozmístěno vojsko a to vracelo uprchlíky zpět. Podle novináře Morrella byli Češi vojskem „hnáni, odkud přišli“ a česká policie dělala razie v kavárnách a odvážela uprchlíky zpět na hranici. Lidé, jak vypovídá Morrell, nemohli nikam utéci, byli v pasti, zrazeni a opuštěni svou vládou. V pohraničí postoupeném Německé říši se nikdy nestalo to, co následovalo po současném polském záboru Těšínska, kde Poláci zavedli vůči „nepolákům" šibeniční termíny k vystěhování, do 12 nebo do 24 hodin v lepším případě v týdenní lhůtě. (8)

Dne 13. října 1938 bylo výnosem ministerstva vnitra 24.829/38 zavedeno povinné policejní hlášení uprchlíků (přestěhovalců) a tak k 29. říjnu 1938 jsou známa první spolehlivá statická data z Čech a Moravy, od této doby byl početní stav uprchlíků sledován pravidelně. K 15. říjnu činil jejich počet 27 119 osob a k 1. listopadu to bylo 82 009 osob, z toho 68 212 národnosti české, slovenské, rusínské, 8817 německé, 4765 židovské. V listopadu bylo vydáno několik právních norem, které usměrnily život obyvatel odstoupených území, 20. listopadu byla podepsaná Smlouva mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství a opce, která stanovila v § 1 Českoslovenští státní občané, kteří měli 10. října 1938 své bydliště v některé obci připojené k Německé říši, nabývají s účinkem od 10. října 1938 německé státní příslušnosti, pozbývajíce zároveň československého státního občanství, jestliže a) se narodili před 1. lednem 1910 na území připojeném k Německé říši nebo b) pozbyli německé státní příslušnosti dnem 10. ledna 1920 nebo c) jsou dětmi nebo vnuky osoby, u které jsou splněny podmínky písmena a) nebo b) nebo d) jsou manželkami osob, u kterých jsou splněny podmínky písmena a), b) nebo c). Dále se v § 3 uvádí: Osoby neněmecké národnosti, které podle ustanovení § 1 nabývají německé státní příslušnosti, mohou do 29. března 1939 optovati pro československé státní občanství. V dalším ustanovení (§ 2) je dána možnost, že německá vláda může do 10. července 1939 žádati, aby osoby neněmecké národnosti, které podle ustanovení této smlouvy zůstávají československými státními občany a od 1. ledna 1910 se přistěhovaly na území připojené k Německé říši, jakož i jejich potomci, kteří jsou československými státními občany, opustili Německou říši ve lhůtě 3 měsíců. Československá vláda přijme tyto osoby na své území. Zároveň však dle § 12: Osoby, které musí opustiti území Československé republiky nebo Německé říše, protože bylo tak žádáno podle § 2, jakož i optanti, kteří přeloží do 31. března 1940 své bydliště do státu, pro který optovali, smějí s sebou vzíti veškeré movité jmění, které měli v den podepsání této smlouvy, a nebudou povinni platiti za to žádné dávky. Vyjímají se z toho hotové peníze, cenné papíry a sbírky, které pro vývozní stát mají zvláštní historický nebo kulturní význam; projednání těchto věcí se vyhrazuje zvláštní dohodě. (9) Tuto možnost neměli Češi vyhnaní z Těšínska Poláky či Češi vyhnaní ze Slovenské republiky Slováky.

Vládním nařízením č. 292/1938 Sb. z. a n. ze dne 11. listopadu se zřizuje Ústav pro péči o přestěhovalce, do jehož působnosti spadá dočasná péče o přestěhovalce. (10) Ministerstvo sociální péče pak vydává vyhlášku o povinné evidenci všech uprchlíků. Na základě této vyhlášky byly pak dnem 28. listopadu vydány sčítací archy. (11) Na základě těchto archů se pak dozvídáme důvody opuštění domovů. Šíma uvádí ve své práci tyto ověřené důvody udávané uprchlíky. U mnohých se objevily skutečné konflikty a pronásledování:

22. září jsem byl zatčen, vyslýchán v Drážďanech, pak propuštěn. - Vypovězen polskou vojenskou správou. - Vypovězen, byl jsem členem SOS. Byl jsem pronásledován, že jsem pracoval v národních otázkách. - Byl jsem ohrožován na životě a byla mně vytlučena všechna okna mého bytu. - Byl jsem funkcionář Sokola, skrýval jsem se, neboť jsme byli zatýkáni, pak jsem utekl.

Dalšími důvody byly vážné hospodářské potíže: Byl jsem propuštěn hlinkovci ze zaměstnání. - Můj židovský zaměstnavatel se přestěhoval do Prahy. - Provozování živností bylo Čechům na Slovensku zakázáno. - Podnik, v němž jsem byl ředitelem, přesídlil. - Můj obchod jako židovský byl bojkotován a demolován.

U jiných to byly spíše obavy než skutečné potíže: Měl jsem hostinec, v němž bydlila československá posádka. Když vojáci odcházeli, šli jsme s nimi. - Byl jsem starostou obce a legionář. - Konal jsem tam dobrovolnou vojenskou službu. - Z důvodů národnostních.

Jiní uváděli citové důvody: Přestěhoval jsem se z lásky k vlasti.

U mnohých se vyskytují smíšené důvody: Byl jsem v obsazeném území jen pět roků, nemám tam domovskou příslušnost, neumím německy, jsem činným v Sokole a Národní jednotě. - Byl jsem jako bývalý četník podezříván, že mám doma zbraně k rozdělení mezi Čechy, jichž má býti použito proti německému obyvatelstvu, pak mi byla vytýkána účast při cvičení ve střelbě, dvakrát byla u mně prohlídka, byl jsem zatčen, několik hodin vyslýchán. A dále bych zde sotva mohl dostávat pensi. - Byl jsem vždy uvědomělým Čechem, hájil jsem energicky státní zájmy a měl jsem následkem toho mnoho nepřátel, nemám žádné existenční možnosti. - Jsem legionář, byl jsem zatčen a doporučili mi, abych obec opustil, české firmy jsou pryč a nemám místo. - Byl jsem varován přáteli, abych se domů z vojny nevracel, zaměstnavatel žid taky uprchl. - Bojím se tam a renta by mi tam nebyla vyplácena. (12)

Důvody a obavy byly zpracovány k datu 1. července 1939, kdy na území protektorátu žilo 196 714 přestěhovalců československých státních příslušníků a 22 403 cizích státních příslušníků. Dle toho skutečné potíže uvádí 29,59 %, obavy před potížemi 39,30 %, touha žít mezi občany národnosti české a důvody ideové 11,82 %. Obtíže Čechů a Židů jsou více povahy hospodářské u Němců politické. U Němců a Židů převažují obavy politické nad obavami hospodářskými, u Čechů pak převažuje touha žit mezi občany české národnosti a v Česko-Slovensku. Pokud se týká sociálního postavení, nejvíce skutečnými potížemi trpěli zaměstnanci ve vyšších službách, svobodná povolání a dělnici, zřejmě proto, že se angažovali jako spolkoví funkcionáři, byli členy socialistické a komunistické strany. Bylo také mezi nimi vysoké procento Židů.

Důvody opuštění zabraného území v procentech všech přistěhovalců:

Skutečné potíže celkem 29,59

a) politické 11,92

b) hospodářské 16,41

c) kulturní 1,26

Obavy před potížemi celkem 39,30

a) politické 19,56

b) hospodářské 17,33

c) kulturní 2,40

Touha žit mezi občany národnosti české a

důvody ideové 11,82

Touha žít na území ČSR 7,21

Jiné důvody 8,57

Neuvedli nebo uvedli nedostatečně 3,71

Jednotlivé druhy důvodů podle národnosti přestěhovalců v procentech:

Češi Němci Židé

Skutečné potíže celkem 30,91 28,9 27,13

a) politické 12,48 18,8 7,76

b) hospodářské 17,01 9,0 18,84

c) kulturní 1,42 1,1 0,53

Obavy před potížemi celkem 35,62 70,7 70,60

a) politické 16,29 55,2 40,07

b) hospodářské 16,70 13,7 29,46

c) kulturní 2,63 1,8 1,07

Touha žit mezi občany národnosti české

důvody ideové 14,39 0,2 0,15

Touha žít na území ČSR 8,43 0,2 1,23

Neuvedli nebo uvedli nedostatečně 10,6 0,0 0,89

Pokud se týká vývoje počtu uprchlíků, pak říjen znamenal zlom. Lidé utíkali ze strachu, že jejich kraj se stane bojištěm. Brzy poznali, že v novém prostředí Česko-Slovenské republiky by těžko získali novou existenci a přitom zanechali v odstoupeném území majetek, byť skromný, a české úřady nerady přijímaly přestěhovalce. Když bylo zřejmé, že k válce nedojde, vraceli se do svých opuštěných domovů. Po zřízení Ústav pro péči o přestěhovalce se někteří znovu vracejí zpět, v březnu a dubnu poklesl celkový počet přestěhovalců, Nárůst nastal opět v květnu, kdy proudí davy utečenců ze Slovenska a Podkarpatské Rusi, k 1. červenci bylo v protektorátu 193 097 přestěhovalců a to 171 400 přestěhovalců z území připadlých Německu, 19 560 bylo z území zabraných Polskem, 11 625 bylo z území zabraných Maďarskem včetně Podkarpatské Rusi, 8702 bylo přestěhovalců z jiných zemí a 8228 osob bylo ze Slovenska. Od konce září příliv přestěhovalců takřka ustal. K 1. září z 193 277 přestěhovalců bylo 163 741 národnosti české, slovenské, rusínské, 6953 německé, 9446 židovské a 132 polské. (13) Šíma ve své práci uvádí také ukázky sociálně psychologických vztahů ze strany domácího českého prostředí, které bylo vůči přestěhovalcům mnohdy velmi negativní. (14)

V srpnu 1940 začalo vnitřní stěhování, když bylo protektorátní vládě oznámeno, že z důvodu rozšíření dosavadních cvičišť v Milovicích, Brdech a Výškově bude nutno evakuovat několik obcí. V roce 1942 bylo rozhodnuto o vybudování nového vojenského cvičiště Zbraní SS v prostoru u Benešova s vyklizením města Sedlčan a části města Benešov. Zajištění ubytování a poskytnutí pomoci prováděl nadále Ústav pro péči o přestěhovalce, stejně jako zajištění pomoci obyvatelům Terezína v souvislosti s jejich vystěhováním a uvolněním města pro Židy v roce 1942. (15)

Poznámky:

(1) Šíma Jaroslav, Českoslovenští přestěhovalci v letech 1938-1945, Příspěvek k sociologii migrace a teorii sociální péče, Societas v Praze 1945 (dále Šíma) s. 11-12

(2) Seznam obcí a okresů republiky československé, které byly připojeny k Německu, Maďarsku a Polsku, druhé pozměněné vydání, Státní úřad statistický, Praha 1939, tab. 2

(3) Bohmann Alfred, Das Sudetendeutschtum in Zahlen, Sudetendeutscher Rat, München 1959 (dále Bohmann), s. 125, s. 133-136

Gronský Ján, Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa, I 1914-1945. Karolinum 2005 s. 294 Smlouvy mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství a opce č. 300/1938 Sb. a n.

(4) Bohmann, s. 135-138

(5) Bartoš Josef, K pojmu a pojetí pohraničí v ČSR 1918 -1938. in: České národní aktivity v pohraničních oblastech první Československé republiky, Tilia 2003 s. 23

(6) Šíma, s. 105 DOKUMENT č.4

(7) Motýl Ivan, 1. říjen 1938: Praha vydala zákaz vystěhování z pohraničí, http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/historie/o-nas-bez-nas/1-rijen-1938-praha-vydala-zakaz-vystehovani-z-pohranici_83094.html

Brothánek Jan JUDr., Poslední rok v československém Bruntále, Události roku 1938 ve vzpomínkách bruntálského okresního hejtmana, Publikace KSH č. 165, s. 24 cit.: Ještě týž večer v pátek dne 30. září dochází od nadřízeného úřadu už první evakuační pokyn: …Také odesílání německých uprchlíků z pohraničí do československého vnitrozemí nutno zastaviti! … Je nám velice líto i demokratických Němců, protože je musíme v této situaci opustiti. http://www.kcprymarov.estranky.cz/archiv/uploaded/19

Morrell Sydney, Viděl jsem ukřižování, Svoboda Praha 1946, s. 173

(8) Rádl Emanuel, Válka Čechů s Němci, Melantrich Praha 1993 s. 185-209

Trapl Miloš, České menšinové školství v letech 1918-1938, in: České národní aktivity v pohraničních oblastech první Československé republiky, Tilia 2003 s. 109-117

Pavlíček Jaromír, Národní jednota severočeská a její podíl na prosazování českých národních zájmů v národnostně smíšených oblastech (1885-1948), in: České národní aktivity v pohraničních oblastech první Československé republiky, Tilia 2003, s. 173-193

Burešová Jana, Význam Sokola pro český národní život v pohraničí v letech první Československé republiky, in::České národní aktivity v pohraničních oblastech první Československé republiky, Tilia 2003 s. 245-256

Morrell Sydney, Viděl jsem ukřižování, Svoboda Praha 1946, s. 172 -177

Brothánek Jan JUDr., Poslední rok v československém Bruntále, Události roku 1938 ve vzpomínkách bruntálského okresního hejtmana, Publikace KSH č. 165, s. 24 http://www.kcprymarov.estranky.cz/archiv/uploaded/19

(9) Gronský Ján, Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa, I 1914-1945. Karolinum 2005 s. 294 –

(10) 296 Smlouva-mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství a opce č. 300/1938 Sb.z. a n.

(11) Šíma. DOKUMENT č. 27, s. 118-119, Důvodová zpráva s. 120-129

(12) Šíma DOKUMENT č. 29, s.130-131, DOKUMENT č. 29 Přihlašovací list s. 132, DOKUMENT č. 30 Sčítací arch uprchlíků s. 133-135 s Poučením a návodem, DOKUMENT č. 31 Hlášení změn k soupisu uprchlíků

(13) Šíma, s. 12-16

(14) Šíma, DOKUMENT č. 4, 5, 12

(15) Šíma s kap. 17. Asimilace v novém prostředí, s. 79-101

(16) Šíma, DOKUMENT č. 74 Vnitřní stěhování s.268-282, DOKUMENT č. 75 Ilegální činnost za okupace, s. 281-284

Literatura:

Bohmann Alfred, Das Sudetendeutschtum in Zahlen, Sudetendeutscher Rat, Műnchen 1959

Brothánek Jan JUDr., Poslední rok v československém Bruntále, Události roku 1938 ve vzpomínkách bruntálského okresního hejtmana, Publikace KSH č. 165, s. 24 http://www.kcprymarov.estranky.cz/archiv/uploaded/19

České národní aktivity v pohraničních oblastech první Československé republiky, Filosofická fakulta University Palackého, Slezský ústav Slezského zemského muzea, Tilia 2003, ISBN 80-86101-70-3

Gebhart Jan, Kuklík Jan, Druhá republika 1938-1939, Svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě, Paseka 2004, ISBN 80-7185-626-6

Gronský Ján, Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa, I 1914-1945. Karolinum 2005, ISBN 80-246-1027-2

Habel Fritz Peter,Eine politische Legende-Die Massenvertreibung von Tschechen aus dem Sudetengebiet, 1938/1939, Langen Müller 1996. ISBN 3-7844-2589-5

Morrell, Sydney. Viděl jsem ukřižování: události v Československu v roce 1938 očima anglického novináře. Svoboda Praha 1946

Motýl Ivan, 1. říjen 1938: Praha vydala zákaz vystěhování z pohraničí, http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/historie/o-nas-bez-nas/1-rijen-1938-praha-vydala-zakaz-vystehovani-z-pohranici_83094.html

Rádl Emanuel, Válka Čechů s Němci, Melantrich, Praha 1993 ISBN 80-7023-147-5

Seznam obcí a okresů republiky československé, které byly připojeny k Německu, Maďarsku a Polsku, druhé pozměněné vydání, Státní úřad statistický, Praha 1939

Šíma Jaroslav, Českoslovenští přestěhovalci v letech 1938-1945, Příspěvek k sociologii migrace a teorii sociální péče, Societas v Praze 1945