Leden 2010

Sudety 12. 9.- 10. 10. 1938

Franz Chocholatý-Gröger

Dne 12. září 1938 pronáší v Norimberku Adolf Hitler svůj závěrečný projev na 10. Parteitagu Gro?deutschlands: „Mezi většinou národnosti, které jsou v tomto státě určovány, se nachází také 3,5 milionů Němců, to je přibližně tolik lidi naši rasy, kolik obyvatel má např. Dánsko (…) Chtějí je zlikvidovat. Po lidské stránce jsou utlačováni nesnesitelným způsobem a je s nimi zacházeno tak, že to postrádá veškeré důstojnosti (…) Já však mohu zástupcům těchto demokracii vzkázat, že nám to není lhostejné, a že pokud tato týraná stvolem' sama nenaleznou svého práva a své pomoci, tak oboji obdrží od nás.(…) Němci v Československu nejsou bezbranní ani opuštění. To nechť je vzato na vědomí.“ (1) Hitlerův projev byl evidentně určen k tomu, aby se stal signálem k zahájení vzpoury na německém sídelním území v Československu. „Rovnou od amplionů byli nacističtí ordneři komandováni do ozbrojené revolty. V Aši a Chebu, v Lokti, Plané, Pernštejně n.O., Českém Krumlově, Teplicích-Šanově, Krásném Březně, Varnsdorfu a v mnoha dalších obcích došlo ke krvavým srážkám se státní mocí. Ze Schwaderbachu (Bublava) v Krušných horách byli čeští četníci zavlečeni do Německa a v této pohraniční obci se pak několik dní bojovalo. V Chebu bránili zapálení sociální demokraté s pár revolvery Lidový dům, který napadla tisícihlavá nacistická smečka.“ (2) Povstání však zůstalo omezeno téměř jen na západní Čechy a henleinovské bojůvky FS přepadaly policejní a četnické stanice, celnice, pošty, nádraží a stanoviště SOS. V Chebu došlo k vytloukání židovských obchodů, bytů a pogromů na antinacisty i z řad občanů německé národnosti. Proto bylo 13. září vyhlášeno v některých západočeských okresech stanné právo. Toho dne přijížděli na chebské nádraží delegáti SdP z norimberského sjezdu a v hotelu Viktoria se konaly přípravy na jednání se členy mise lorda Runcimana, které pokračovalo až do poledne 14. září. Navečer došlo v Chebu u nádraží při snaze provést úředně nařízenou prohlídku v kancelářích SdP v hotelu Viktoria k zabarikádování a následné střelbě členy SdP, později i z vedlejšího hotelu Wenzel. Na české straně byli tři mrtví a na německé také tři. Následujícího dne opět vládl naprostý klid. Široké masy německého obyvatelstva se chovaly pasivně, nejvýš snad vyčkávavě. O nějakém "lidovém povstání" nemohlo být ani řeči. Téhož dne vůdce SdP Konrad Henlein vydává proklamaci „Wir wollen heim ins Reich“ určenou sudetským Němcům, německému lidu a celému světu:

„Moji soukmenovci!

Jako nositel Vaší důvěry a při vědomí mé odpovědnosti konstatuji před veškerou světovou veřejností, že nasazením strojních pušek, pancéřových vozů a tanků proti bezbrannému sudetoněmeckému obyvatelstvu dosáhl utlačovatelský systém českého národa svého vrcholu. Tím ukázal český národ celému světu, že soužití s ním v jednom státě je definitivně nemožné. Zkušenosti dvacetileté násilné vlády a především těžkých krvavých obětí posledních dnů mě zavazují k prohlášení:

1. V roce 1919 jsme byli za odepření nám slavnostně přislíbeného práva na sebeurčení proti naší vůli pod nátlakem vtěsnáni do českého státu.

2. Aniž jsme se kdy práva na sebeurčení vzdali, pokusili jsme se za nejtěžších obětí o všechno, abychom si zachovali v českém státě naši existenci.

3. Všechno úsilí pohnout český národ a jeho odpovědné činitele k čestnému a spravedlivému vyrovnání ztroskotalo na jejich nesmiřitelné destruktivní vůli.

V této hodině sudetoněmecké nouze předstupuji před Vás, německý národ a celý civilizovaný svět a prohlašuji: Chceme žít jako svobodní němečtí lidé! Chceme opět mír a práci v naší zemi! Chceme domů do Říše! Bůh žehnej nám i našemu spravedlivému boji!“ (3)

Henlein poslal koncept své proklamace "Heim ins Reich" Hitlerovi s průvodním dopisem, ve kterém předložil dva návrhy. Hitler měl od Chamberlaina požadovat okamžité odtržení většinových německých okresů od Československa; jako klíč měl přitom posloužit výsledek rakouského sčítání lidu z roku 1910. Obsazení území mělo být provedeno během 24 nebo 48 hodin, aby se zabránilo "dalšímu řádění českého fanatismu". Henleinovo provolání přinutilo Hodžovu vládu k tomu, aby Sudetoněmeckou stranu rozpustila. Dle mého soudu tento krok už neměl účinek.

Pod dojmem celkového krachu této třídenní revolty přešel demokratický tábor do ofenzivy. Výzvou Wenzla Jaksche „Mitbürger! Es geht um alles!" se němečtí sociální demokraté obrátili na "masy ocitnuvší se bez vedení", jimž výmluvně ozřejmili existující alternativy:

„Spoluobčané! Jde o všechno! Sudetští Němci jsou před historickým rozhodnutím. Jde o život nebo smrt našeho lidu. Brána k mírumilovnému zabezpečení sudetoněmeckých životních zájmů jest otevřena dokořán. Národní rovnoprávnost, dalekosáhlá samospráva našich věcí, hospodářská výstavba a sociální pomoc, toho všeho může být dosaženo bez války. Na druhé straně číhá smrtelné nebezpečí, že našeho lidu bude zneužito jako nástroje plánů imperialistické nadvlády a že bude svržen do propasti zkázy. Jenom jednou za staletí naskýtá se taková příležitost uzavřít s naším slovanským sousedem trvalý čestný mír. (…)

V násilném rozhodování povstane opět po zuby ozbrojený svět proti německému lidu. Sudetští Němci budou první oběti, jejich domovina bude zničena ve srážce světových sil a jejich budoucnost smazána. (…) Rozhodněte se pro smírnou cestu!

Voláme ke všem svým spoluobčanům bez rozdílu světového názoru a politického vyznání, ať jsou to dělníci, rolníci, úředníci, průmyslníci nebo živnostníci, aby spojili svou vůli k zachraňujícímu činu k vytvoření sudetoněmeckého mírového a konstruktivního bloku. Obracíme se k lidu heslem: Spojení všech sil pro mír a svobodu, pro lepší budoucnost sudetských Němců, pro novou Evropu rovnoprávných národů.“ (4)

Druhý den byla v pražském německém rozhlase předčítána výzva Němců, kteří se nepodřídili jednotné linii. Výzva navrhovala založení národní rady všech sudetských Němců usilujících o mír a zároveň s tím se odsunuly stranou všechny zvláštní osobní a stranické zájmy:

„Uprchlí vůdci SdP se po neúspěšném pokusu poštvat své přívržence do beznadějné občanské války diskvalifikovali jako partneři vnitropolitických řešení sami. Úkolem sudetských Němců usilujících o mír je nyní delegovat k zabezpečení národnostního vyrovnání nové partnery. (…) Apelujeme na občany republiky bez rozdílu národnosti, aby zabránili neúspěchu díla porozumění. (5)

Signatáři výzvy byli kromě Wenzla Jaksche mj. demokratický senátor Carl Kostka, dřívější agrární poslanec Toni Kahler a Emanuel Reichenberger. K Jakschovi se dostavil Rudolf Lodgmann von Auen, někdejší vůdce německých nacionálů, a dal mu najevo svou ochotu vstoupit do připravené národní rady. K dohodě však nedošlo a rychlý sled události ani nevedl k vytvoření této rady. V listě Sozialdemokrat vychází 16. září článek hodnotící situaci v Sudetech.

„Otřesný obraz, jaký Evropa nespatřila od dnů světové války, se nabídl v úterý a ve středu na pražských nádražích a v přilehlých ulicích: uprchlíci, lidé, v jejichž tvářích dosud seděl strach, s ubohými zavazadly, se starými kufry, pytli, do nichž byly zabaleny ve spěchu posbírané šaty a prádlo, či s ranci svázanými z prostěradel. V oněch místech, kde nejvíce zuřil henleinovský teror, kde si tedy dělnické obyvatelstvo nemohlo být jisto životem, rozhodly se ženy se svými dětmi s těžkým srdcem k odcestování. Z těch několika málo mužů, kteří je doprovázeli, se téměř všichni opět vrátili. S největšími díky všem, kteří se uprchlíků ujali, konstatujeme, že pečovatelské úřady města Prahy, Červený kříž, Solidarita a naše Republikánská obrana pilně spolupracují, aby se mohly o uprchlíky postarat. Baxův dětský domov je plně obsazen, mnoho uprchlíků je ubytováno v nočním azylu ve Vysočanech, jiní v šatnách Masarykova nádraží. Červený kříž převzal lékařskou péči, město Praha stravování.(…) Soukmenovci vyhnali německé dělnické ženy z domova! Česká demokracie pomáhá vyhnaným! Během několika málo hodin se stala skutečností Hitlerova slova o sudetských Němcích, kteří jsou štváni jako divá zvěř - avšak lovci jsou němečtí nacionální socialisté! Ti, kteří musí v Praze přijímat pomoc české demokracie, jsou obětí vlastních soukmenovců!“ (6)

Na české straně bylo 10 příslušníků čs. bezpečnostních orgánů zabito, 61 zraněno. „Již dva dny jsou pražská nádraží svědky nejsmutnějších zjevů, jaké dovede způsobiti pouze nejdivočejší fanatismus a lidská bezohlednost. Sjíždí se zde sta uprchlíků z krajů, kde řádí svévolná henleinovská agitace. Sta Čechů i Němců, kteří se nechtěli skloniti před diktátem SdP, a jejichž ovázané hlavy ukazují nejlépe, jakými prostředky tato strana pracuje.(…) Uprchlík z Karlových Varů vypráví, že většinu obětí henleinovců tvoří bezbranní lidé. Byly zde vytlučeny všechny české i židovské obchody, ale na socialistický dům obsazený Čechy i demokratickými Němci se neodvážili zaútočit.(…) Vyprávění jedné ženy z Aše. V pondělí večer jsme se všichni shromáždili v lidovém domě, abychom si poslechli Hitlerovu řeč. Jakmile vyslovil to se sudetskými Němci, že nejsou bezbranní a že jim Německo přijde na pomoc, věděli jsme - nyní se něco stane. Stěží půl hodiny poté už to začalo. Pojednou jsme zaslechli dusot mnoha nohou a cinkot skla a pak již létaly kameny do našich okenních skel. Stáli před domem a naproti na náměstí, sborově křičeli a zpívali Horst-Wessel-Lied. Všude na ulici se povalovaly střepiny skla, dobrovolníci z FS (Freiwilliger Selbstschutz) se procházeli po ulici a předstírali, že jsou policie samotná.(…) Sestra Červeného kříže mě pak vyvedla a posadila do elektriky. Stále jsem ještě plakala. V elektrice ke mně přistoupila jedna žena a něco se mě ptala. Mluvila česky a já jsem ničemu nerozuměla; odpověděla jsem jí německy, že jsem z Aše a tu pokývala hlavou, vzala mě do náručí a pohladila mě. Mluvila jsem na ní německy a ona česky. Obě jsme plakaly. Když jsem vystoupila, dlouho mi mávala. (7)

Vzniklá situace se dostala také na stánky českého tisku „Útěk před vlastními soukmenovci. Příchod uprchlíků z pohraničních obcí do Prahy byl neočekávaný a v prvním okamžiku nebylo instrukcí, kde mají bytí ubytováni. Jakmile se však roznesla zpráva o jejich příjezdu, stali se všichni předmětem péče pražského občanstva, které se dojemným způsobem staralo o ulehčení jejich dočasného osudu.“(8)

Již 17. září 1938 podepsal Hitler rozkaz k oficielnímu vytvoření Sudetendeutscher Freikorpsu a titulárním velitelem se stal Konrad Henlein, který tou dobou dlel již v Německu. To přimělo mnoho mužů k ilegálnímu přechodu hranic, aby se mohli zapojit do boje proti Československu. Výcvikové tábory byly na tento nápor již předem připraveny a tak mohl být ihned zahájen výcvik, vše bylo předem dostatečně zorganizováno. Freikorps byl vyňat z pravomoci Wehrmachtu a velení bylo svěřeno příslušníkům SS a SA. Početní stav Freikorpsu dosáhl až 33 000 mužů. Již v noci ze 17. na 18. září 1938 byly zahájeny nové bojové akce Freikorpsu proti Československu. Bojůvky měly za úkol proniknout na československé území, kde napadaly vojenské hlídky, postavení jednotek SOS, celnice a četnické stanice. Po provedení útoku se měly bojové skupinky stáhnout zpět za hranice. Cílem těchto akcí bylo vyvolat v pohraničí zmatek a později převzít kontrolu nad celým sudetským územím. Během přepadů bylo jednotkami Freikorpsu ukořistěno množství zbraní a získáno velké množství zajatců z řad českých ozbrojených složek. Dne 19. září je uveřejněná výzva Konrada Henleina “Sudetští Němci braňme se“ Již 40 000 vstoupilo do „Sudetoněmeckého freikorpsu“ (…) Dosud nás tíží hrůzovládné panství husitsko-bolševických zločinců v Praze!“ (9) Večer 22. září už také projely Bruntálem první dva vlaky s čs. uprchlíky z Krnova do vnitrozemí, stejná situace byla na většině příhraničního území, město Aš již bylo faktickou části Říše.

23. září 1938 byla vyhlášena ve 22.50 všeobecnou mobilizace (celkem mobilizováno 1 250 tis. mužů, 36 tis. motorových vozidel a na 80 tis. koní) a armáda začala zaujímat bojová postavení. Po příchodu armády do pohraničních postavení se situace poněkud zklidnila. Do konce září 1938 zahynulo při srážkách 27 lidí (z toho 11 Němců a 26 Čechů) a 1449 lidí (bez rozlišení národnosti) bylo zavlečeno do Říše.

Adolf Hitler 26. září promlouvá ve Sportovním paláci v Berlíně: „Nyní skutečně adresovala Anglie - a Francie se k ní připojila - Československu jediný možný požadavek, aby konečně uvolnila německé území a odstoupila jej Německé říši. Jsme přesně zpraveni o rozhovoru, který tehdy dr. Beneš vedl. Dospěl k rozhodnutí, a sice na základě hrozby Anglie a Francie, že se již nebudou zasazovat o Československo (…) Jsme dvě odlišné osoby. Když se pan Beneš během velkého klání národů potloukal po světě, plnil jsem já svou povinnost jako pravý voják. A dnes stojím před tímto mužem opět jako voják svého národa. Není toho mnoho, co chci prohlásit. Panu Chamberlainovi jsem vděčný za jeho námahu. Ujistil jsem jej, že německý národ nežádá nic jiného než mír, že však někde existuje hranice, za níž nás není možné zahnat. Dále jsem ujistil, že po vyřešení tohoto problému nebude mít Německo v Evropě žádné další teritoriální problémy. Rovněž jsem řekl, že chci jen německé území, nechci vůbec žádné Čechy. (10)

Výbor Svazu hraničářů v Praze vydává 27. září 1938 výzvu k předsednictvu ministerské rady ČSR. „Dovolte nám v této osudové chvíli zdvořilé připomínky. Nikdy dosud jsme si neosvojovali práva zasahovati jakoukoli formou do řešení otázek pohraničí místy oficiálními, dbajíce úzkostlivě všech vydávaných pokynů, vystříhali jsme se jakéhokoli kritizování, věříce neochvějně, že pohraničí zůstane navždy československé. (…) Nemůžeme ani dnes věřit, že naše pohraničí by mohlo býti vydáno na pouhý rozkaz souseda bez námitek, bez odporu. Kraje, kde generace našich příslušníků žily, setrvaly přes největší útrapy věrně, nezapomínajíce svého jazyka. Perzekuce z dob předpřevratových jsou jistě sdostatek známy, netřeba je zvláště připomínat. A ti tvrdí hraničáři, kteří vydrželi krajní nápory, nepláčí pro ztrátu skrovného majetku, nehanbili se však za své slzy, uslyševše, že jejich kraj má být ztracen pro náš stát. Kraj, který po celé generace skrápěli potem a krví, kraj, ve kterém sice ani dnes neměli žádoucího klidu, avšak přesto alespoň to blahé vědomí, že náleží našemu československému státu. (…) Jest prokázáno, že nežádají všichni Němci připojení k Německu, ba jsou proti připojení. Mnozí z příslušníků Henleinovy strany byli udržováni v klamu, že strana pracuje jen pro řešení žádané samosprávy a ani dnes nežádají jiného řešení. Proto nemůže být brán za základ poměr hlasů z posledních voleb, neboť i ten by dnes byl jiný. Pokud bude nutno z důvodů jakýchkoli jednati o případné úpravě území, jistě bylo by lze v krajích se 70% většinou německou nově hlasovat o zásadních otázkách. Pro Německo - pro ČSR, případně pro samosprávu v rámci ČSR. Ovšem toto hlasování by musilo býti bez jakéhokoli vnějšího cizího ovlivňování. (…)Tento náš návrh nechť vezmou ihned za své také představitelé našich aktivistických stran německých a podají jej formou pamětního spisu u všech povolaných míst na mezinárodním fóru k novému řešení. Byl by to projev skutečných Němců žijících v Československu, jenž by osvětlil, že v našich pohraničních krajích nejde jen o Němce ve smyslu říšskoněmecké propagandy, nýbrž o Čechoslováky německy mluvící, kteří si nepřejí zásahu do jejich zájmů. Do té doby pak nesmělo by ani Německo uplatňovati jakýchkoli nároků. Nechceme Němců, kteří touží po třetí říši, nebrání se jim v odchodu, umožní se jim navrhovaná výměna, chceme však udržeti půdu, která nám po staletí patřila a byla násilím rvána našim předkům. Prosíme, abyste o našem návrhu uvažovali a v dohodě s představiteli loyálních složek německých potřebné zařídili a věříme, že i tento způsob řešení byl by přínosem k míru.“ (11)

Nadále přibývá uprchlíků ze Sudet, jedním z útočišť se stává Německý dům v Praze. Vývoj jde však svou cestou, v noci z 29. na 30. 9., v 01.30 hodin byla podepsána mnichovská dohoda a čs. vláda vyzvána k jejímu přijetí. V 17.00 hodin čs. vláda potupný mnichovský diktát přijala, byly zastaveny opevňovací práce, zahájen odsun materiálu i mužstev od hranic do vnitrozemí, musela být odstoupená rozsáhlá pohraniční území. Obsazování započalo 1. října po etapách. Územní usek označený I. byl obsazen 1. a 2. října, územní úsek II. 2. a 3. října, územní úsek III. byl obsazen 3., 4. a 5. října. K obsazení územního úseku IV. má dojit 6. a 7. října. Zbývající oblasti vykazující převážně německý charakter budou neprodleně prošetřeny mezinárodním výborem a do 10. října obsazeny německým vojskem.

Dne 2. října se objevuje výzva otištěná v Lidových novinách. „Podle spolehlivých zpráv činí již německé národní korporace, zvláště Bund der Deutschen, všechny agitační přípravy pro nastávající plebiscit, který se bude konat v některých smíšených krajích československé republiky. Hlavním smyslem těchto příprav je zatím, aby nikdo z německých obyvatelů neopouštěl tyto kraje a za všech okolností vytrval každý až do chvíle konečného rozhodnutí. Z těchto příprav, které se jistě na německé straně při známé důkladnosti v nejbližších dnech teprve náležitě rozvinou, vyplývá už nyní poučení, jaký musí být postup na české straně a to ještě dříve, než bude známo, v kterých krajích se bude konat plebiscit. Je to nutnost, aby nikdo z Čechů, ale také nikdo z demokratů ostatních národností, který chce vytrvat v československé republice, neopouštěl svá místa v pohraničních a smíšených územích. Každému bude poskytnuta ochrana se strany mezinárodní i se strany československé. Odchod před případným provedením plebiscitu může znamenat neodčinitelnou ztrátu nejen pro náš stát, ale i pro každého jednotlivce. Je nyní také naléhavý úkol všech našich obranných národních organisací, aby v tomto směru rozvinuly co nejrychleji činnost uvědomovací, agitační a ochrannou. Zemský úřad v Praze upozorňuje, aby obyvatelstvo z pohraničního území neopouštělo svá bydliště, ježto za žádných okolností nelze připustit, aby se stěhovalo do zázemí. Všichni uprchlíci budou vráceni zpět do svých domovů.“ (12)

Zpráva ministerstva národní obrany ze 7. října 1938 předsednictvu ministerské rady o situaci uprchlíků ze sudetoněmeckých území v prostoru Kolín, Kutná Hora, Poděbrady a doporučení k jejich „odsunu“ zní: „V zázemí Poděbrady, Kolín, Kutná Hora atd. hromadí se velké spousty uprchlíků z obsazovaného území a to jak národnosti české, tak i německé a židovské. Okresní úřady nemají pokyny k odbavování neb vrácení těchto lidí do dřívějších bydlišť a vyplácejí jim Kč 8,- na hlavu jako podporu. Nikdo z uprchlíků nechce se dobrovolně vrátiti do svých dřívějších bydlišť, zvláště Němci a Židé. Hrozí přeplnění měst ve vnitrozemí a nedostatek potravin. Rapidně stoupají ceny jak poživatin, tak i bytů. Uprchlíci německé národnosti a Židé dožadují se v Poděbradech zřízení německé školy. Na více místech bylo zjištěno, že němečtí uprchlíci a Židé spojují se s českými komunisty a chtějí konat demonstrace. Navrhuji, aby kategoricky a ihned byli odsunuti veškeří uprchlíci německé a židovské národnosti do svých bývalých domovů. Poznamenávám, že též do všech uvedených míst přijíždí spousta státních úřadů z obsazovaného území, jako úředníci krajských soudů, železničních úřadů, pošt atd. Nálada mezi českým obyvatelstvem je velmi napjatá zvláště vůči uprchlíkům německé národnosti a Židům Doporučuji proto, aby byla včas provedena vhodná opatření, to jest odsun židovských a německých uprchlíků ze všech českých krajů.“ (13) Těmto uprchlíkům však hrozí slovy Henleina „Politické protivníky zavřeme, až zčernají."

Totéž hrozilo i těm, kteří se do vlasti zase vrátí. Stejně tak jako v Rakousku půl roku předtím šlo německým vojskům v patách gestapo. Jediný rozdíl ve srovnání s Rakouskem spočíval v tom, že velké části židovského obyvatelstva, poučeného rakouskými zkušenostmi, se podařilo včas uprchnout do vnitrozemí. Ale pokud se těmto ubožákům nepoštěstilo uprchnout dál do bezpečné ciziny, osudu, který jim uchystal nacionální socialismus, neunikli.

Také na české straně rodí se plány na očistu. V Národní myšlence se objevila série článků, v nichž Odon Pára z okruhu národních demokratů kolem Ladislava Rašína a Vlastimila Klímy vypracoval po vzoru německého nacionálního socialismu a italských fašistů pod titulem Očista programové zásady pro druhou republiku. „Je třeba zaříditi se podle německého příkladu. Je-li pro národ 80milionový očista prospěšná, jest pro národ náš naprosto životní nutnosti“ Očista měla se týkat čistoty českého jazyka, národního zdraví a národní výchovy. A touto cestou druhá republika vykročila. Cílem byl čistý národní stát, bez menšin a cizích ras. (14)

Poznámky:

(1) Die denkwürdige Kongre?rede: Der Führer fordert Selbstbestimme für die Sudetendeutschen, Völkischer Beobachter (mnichovské vydání). 13. 9. 1938

(2) Jaksch Wenzel, Der Bürgerkrieg in Sudeten, Sozialdemokrat, London, 25. 9. 1940, s. 181-182

(3) Wir wollen heim ins Reich, Völkischer Beobachter (berlínské vydání), 16. 9. 1938

(4) Spoluobčané! Jde o všechno!, Národní politika, Praha 14. 9. 1938

(5) Prager Tagblatt, 18. 9. 1938

(6) Sudetendeutsche Flüchtlinge in Prag. Sozialdemokrat (Praha), 16. 9. 1938

(7) Aus der Heimat vertrieben. Nordwestböhmische Rote Fahne (Praha), 18. 9. 1938

(8) Lidové noviny, Josef Josten, 18. 9. 1938

(9) Sudetendeutsche, leistet Widerstand!, Völkischer Beobachter (berlínské vydání), 19. 9. 1938

(10) Entscheidende Worte, die viele nicht hören konnten. Der Führer an die Welt. Die historische Rede vor der Befreiung im Berliner Sportpalast. Sudetendeutsche Tages-Zeitung (Děčín n. L.), 9. 12. 1938

(11) Protifašistický a národně osvobozenecký boj českého a slovenského lidu 1938-1945. Edice dokumentů, Ústav Marxismu-Leninismu ÚV KSČ, Hlavní řada, 1. díl, sv. 2, sešit 2. Praha 1982, č 591.

(12) Hraničáři vytrvejte!, Lidové noviny (Praha) 2.10.1938

(13) Protifašistický a národně osvobozenecký boj českého a slovenského lidu 1938-1945. Edice dokumentů, Ústav marxismu-leninismu ÚV KSČ, Hlavní řada, 1. díl, sv. 3, sešit 1. Praha 1985, č. 727

(14) Očista. Národní myšlenka, Praha, 16, (1938/39) č. 1 a 2-3 (říjen, listopad –prosinec) 19-21 a 79-81

Literatura:

Brügel Johann Wolfgang, Češi a Němci 1918-1938, I. díl Academia 2006, ISBN 80-200-1440-3, II.díl Academia 2008, ISBN 978-80-200-1637-9

Čelovský Bořivoj, Mnichovská dohoda 1938, Tilia 1999, ISBN 80-86101-19-3

Höller Franz, Von der SdP zur NSDAP, Karlsbad-Drahowitz, 1939. http://www.fronta.cz/fotogalerie/od-sdp-k-nsdap-povstani-v-pohranici

Jaksch Wenzel, Cesta Evropy do Postupimi, ISE Praha 2000, ISBN 80-85846-14-4

ODSUN, Die Vertreibung der Sudetedeutschen, Vyhnání sudetských Němců, Band/Svazek 1, Roland J.Hoffmann-Alois Harasko, Veröffentlichung des Sudetedeutschen Archivs, München 2000, ISBN 3-933161-01-0

Příloha:

Průběh událostí v západním Slezsku a severní Moravě 10. 9.-10. 10. 1938

10. 9. – v Krnově uspořádala SdP pohřeb henleinovského sebevraha Knolla s manifestací

12. 9. – provokace SdP a srážky s čs. orgány ve Frývaldově, Šternberku, Bruntále a Opavě

12. 9. – po 19. hodině po odvysílání štvavého Hitlerova rozhlasového projevu z norimberského sjezdu NSDAP, zaměřeného přímo proti Československu, po 22. hodině na mnoha místech v pohraničí v noci na 13. 9. přepadly henleinovské bojůvky policejní a četnické stanice, celnice, pošty, nádraží a stanoviště SOS, došlo k ozbrojenému povstání, nato vláda vyhlásila po 23. hodině stanné právo v řadě pohraničních okresů, a to s cílem potlačit akce FS

13. 9. – čs. armáda měla ve zbrani 184 tis. vojáků prezenční služby a 60 tis. záložáků, v Olomouci proběhla mohutná manifestace za obranu čs. republiky, s účastí na 80 tis. lidí

14. 9. – rozsáhlé incidenty v pohraničí, 10 příslušníků čs. bezpečnostních orgánů zabito, 61 zraněno

16. 9. – čs. vláda nařídila rozpuštění henleinovské strany a oddíly Sudetendeutscher Freikorpsu prohlásila za nezákonné

17. 9. – vyhlášena čs. vládou mimořádná opatření, dovolilo dokončování opevnění a zátarasů, náčelník GŠ armádní generál L. Krejčí požádal čs. vládu o mobilizaci, povolán jen jeden ročník do září – bylo na čáře Bohumín – Králíky stavebně dokončeno z plánovaných 181 těžkých objektů (TO) a 5 tvrzí jen 71 objektů, nejsilněji byl opevněn úsek Kopyto – tvrz Smolkov, a to 36 objektů TO, z tvrzí dokončeny jen tvrz Smolkov u Opavy a Hůrka (Berghöhe) u Králík - vybudována také linie lehkých opevnění (LO) na úseku Milotice – Nové Heřminovy u Bruntálu

19. 9. – na Králicku započaly první boje s obránci čs. hranic v Kunštátě, Nové Vsi, na Šerlichu, na celnici v Bartošovicích a k přepadu družstva SOS v Mladkově, okresní hejtman v Bruntále vyhlásil pro jednotky SOS na okrese Bruntál tzv. zaujetí ostrahy hranic, na Krnovsku a Bruntálsku pak bylo vyhlášeno i stanné právo

20. 9. – čs. hlavní štáb vyhlásil heslo „Orlík“, které nařizovalo u nás velitelskou pohotovost, čs. armáda převzala střežení nejdůležitějších objektů a úřadů, v pohotovosti bylo uvedeno také 29 611 příslušníků SOS, do Bruntálu přijely vojenské posily z Olomouce

20. 9. – pohraničí Krnovska (Osoblažsko, Jindřichov, Albrechticko) zabráno německými ordnery, jednotky SOS se museli při svém ústupu do vnitrozemí probíjet za pevnostní linii

21. 9. – v 18.00 ohlásil čs. rozhlas přijetí podmínek anglo–franc. plánu s územními ústupky. Následovala heslo „Orlík“, jednotky čs. branné moci zaujaly své pozice, v noci však byl v některých místech vydán rozkaz k odsunu vojáků za linii opevnění, útoky bojůvek FS ve Vidnavě, Frývaldově, na trati Hanušovice – Hlucholazy a také v Cukmantlu

22. 9. – v boji s ordnery o četnickou stanici v Liptani (Krnovsko) padli 4 příslušníci SOS Bruntál, v 10.00 padla Hodžova vláda, novým předsedou vlády jmenován armádní gen. Jan Syrový. V 17.00 bylo v Osoblaze dáno Němci ultimatum čs. orgánům předat zbraně a opustit město, večer už také projely Bruntálem první dva vlaky s čs. uprchlíky z Krnova do vnitrozemí

23. 9. – v 11.00 ohlásil zemský úřad v Brně, že okresy Albrechtice, Osoblaha a Jindřichov jsou mimo dosah čs. moci, čs. vláda s vědomím Francie a Anglie vyhlásila ve 22.50 všeobecnou mobilizaci u nás, vstoupila v souladu čs. legislativou do stavu branné pohotovosti státu (celkem mobilizováno 1 250 tis. mužů, 36 tis. motorových vozidel a na 80 tis. koní)

24. 9. – večer přišly z Německa do Úvalna silné oddíle FS, začala střelba s oddíly SOS, do 24 hodin po mobilizaci se ke stanoveným útvarům dostalo na 80 % všech záložáků, ve 23.00 došlo také v Bruntále k přestřelkám FS a k útokům na ubikace čs. armády.

25. 9. – zemským prezidentem vyhlášeno pro celý politický okres Bruntál stanné právo, na Bruntálsku a Krnovsku vyhlášen zákaz pohybu osob po městě po 20.00 hodině

26. 9. – od rána četné přestřelky bojůvek FS na družstva SOS u Cukmantlu, Horní Lipové, Frýdberku a Louček u Krnova, hlášeno 4 mrtví a několik zraněných, v oblasti Javorníku zajato a odvlečeno do Německa 85 členů Finanční stráže, 6 četníků a 21 vojáků zařazených do SOS, třetího mobilizačního dne dosáhl pěší pluk 84. v Bruntále na 90% bojové pohotovosti

28. 9. – těžká srážka asistenční roty 6. pěšího pluku se skupinou ordnerů z FS u Rýmařova, v Linhartovech u Krnova byl henleinovcem zastřelen Karel Skácel, příslušník SOS Bruntál

29. 9. – četnické stanice na severní Moravě hlásily zapalování ohňů ze strany henleinovců

30. 9. – většina jednotek dosáhla bojové pohotovosti, válečných počtů to však bylo jen 78 %, henleinovci obsadili celý javornický a osoblažský výběžek, který armáda mimo Frývaldova vyklidila z důvodu zkrácení obranné linie (vyklizení předpolí HOP)

v noci z 29. na 30. 9. – v 01.30 hodin podepsána mnichovská dohoda a čs. vláda vyzvána k jejímu přijetí, v 17.00 hodin čs. vláda potupný mnichovský diktát přijala, byly zastaveny opevňovací práce, odsun materiálu i mužstev od hranic do vnitrozemí, republika Československá musela na základě diktátu odevzdat Hitlerově Třetí říši rozsáhlá pohraniční území

1.10. – ve 14.00 hodin začala okupace I. pásma čs. pohraničí, vyklizení sudetského území

2. 10. – pokračovaly přestřelky s bojůvkami FS u Králík a u Starého Města pod Sněžníkem

3. 10. – začala okupace II. a III. pásma čs. pohraničí (Ašsko, Krušné hory, Poohří), Bruntálské okresní hejtmanství bylo z obsazovaného Bruntálu evakuováno do Moravského Berouna, po vyklizeni králického srubu U cihelny (K-S 14) se na protest proti tomu smrtelně postřelil a na následky ještě téhož dne v Červené Vodě zemřel četař Arnošt Hrad z Prahy

4. 10. – trvalé přestřelky na Opavsku

5. 10. – v 11 hod odjel z Bruntálu poslední evakuační vlak (teprve státní úředníci a učitelé), čs. úřady vyklidili ve 12 hod také Moravský Beroun

6. 10. – začala okupace IV. pásma – tj. také Kralický výběžek, Jeseníky a opavské Slezsko, ve IV. etapě odstoupení okresu Bruntál německým úřadům, ohlášen zábor také V. pásma (Zábřežsko, Opavsko, Bílovecko, Novojičínsko), okupace Hlučínska (odstoupení Říši nejpozději do 10. 10.)

7. 10. – provedení cvičné Operace Bruntál pod označením „Plan St“ v prostoru Bruntálska německou 7. výsadkovou divizí a vojsky luftwaffe, prostor cvičného výsadku byl identický s plánovaným prostorem bojové operace, cvičné obsazení letištních ploch u obcí Leskovec, Valšov, Dvorce, Karlovec, Ryžoviště (?) – výsadek asi 3000 vojáků, bez pozemních jednotek, Téhož dne v 8 hod na moravsko-slezských hranicích u Malé Morávky předal zástupce hejtmana v doprovodu důstojníků armády a četnictva celý okres Bruntál německé armádě a úřadům, Svou návštěvu v pohraničí Hitler zakončil ve Slezsku v Krnově a v Bruntálu Na cestě mezi Krnovem a Bruntálem si prohlédl opevnění u Nových Heřminovů.

9. 10. – přestože došlo říšskými úřady ke zrušení Sudetendeutscher Freikorpsu přepadla skupina kolem 300 ozbrojenců ve 20 hodin Lichkov, obklíčila obec a zajali četu SOS, taktéž v Mladkově 10. 10. – henleinovci na Krnovsku uspořádali tryznu za 82 ordnerů FS údajně padlých proti československé armádě.