Leden 2010

Trestání politicky nekorektní neposlušnosti

Otto Ulč

Diversity je jedním z nejčastěji opakovaných, zdůrazňovaných slov v americké politické mluvě. Jím se rozumí „ různost, rozlišnost“, nárok na proporcionální zastoupení, zejména podle kritérií rasy, pohlaví, sexuální orientace, a poslední dobou, pod rostoucím islámským náporem, i naboženství. Neplatí to však v případě výnosného profesionálního sportu, že třeba v basketbalové lize, dominované černošskými dlouhány, by se prosazovala i kvóta asijských mrňousů.

Rovněž pominuté je kriterion politické orientace, jak nezřídka potvrzuje téměř stoprocentní uniformita v řadách univerzitních profesorů (značně levicových, kde o konzervativce lze jen přetěžko zavadit). Ve sdělovacích prostředcích, těch nejvýznamnějších, převládá šaráda údajné objektivity, praxe zaměstnávat pokud možno jen jednoho tvora s odlišnými názory, tzv. token postavu, „aby se neřeklo“ . V případě velmi vlivných mediálních zdrojů jednoznačně liberální, levicové orientace jako Washington Post je to konzervativní komentátor Charles Krauthammer, v The New York Times to býval William Safire a po jeho smrti roli převzal David Brooks.

V elektronických médiích, ve značně levicovém televizním vysílání MSNBC, se takto vyskytoval známý konzervativec Patrick J. Buchanan, pilný publicista a též bývalý, značně neúspěšný zájemce stát se americkým prezidentem.

Buchanana jsem vídal denně na obrazovce, jak se podílí v ranním programu MSNBC, diskusích o otázkách dne. Názory rozumné, nikterak radikální, provokativní. Načež v půli října 2009 jsem obdržel e-mail s Buchananovým otevřeným dopisem adresovaným Obamovi, a tuze jsem zíral nad opovážlivostí, kterou zde ve zkratce prezentuji. Začíná tvrzením, že Barack volá po potřebě dialogu o rasové otázce. „Souhlasím, ale měla by to být doopravdy dvousměrná rozmluva, aby i mlčící většina bělochů mohla vyjádřit své názory. Za prvé, že Amerika je pro černochy tou nejlepší zemí na světě – 600.000 jich sem dorazilo na otrokářských lodích a nyní je to společenství 40 milionů žijících ve svobodě a největší prosperitě, jakou kdy poznali. Že nikde jinde se neudělalo pro černochy víc než právě v Americe - nespočetně trilionů dolarů se utrácí na sociální dávky, granty, všemožné jejich podpory. Vláda, soukromý sektor a školy se podílejí na diskriminaci proti bělošskému obyvatelstvu – onou affirmative action, „pozitivní diskriminací“, přednostmi pro černochy v mnohých sférách počínání. A jediné, co od těch zvýhodňovaných slyšíme, jsou jejich neutuchající stížnosti. Kde kdy je slyšet nějaký vděk? Barack mluví o nových ,žebříčcích příležitosti´ pro černochy. Co ale bělošské děti z katolických škol v průmyslových městech jako Altoona či Johnstown? Tam nikdy nepřijde verbíř z elitních Ivy League škol nabízet stipendia. Jsou snad běloši odpovědní za sedmkrát vyšší kriminalitu černochů, že sedmdesát procent jejich dětí se rodí mimo manželství, že padesát procent jejich mládeže neukončí povinnou školní docházku? Není spíš vinna odpovědnost v jejich vlastních řadách? V problematice rasismu a zločinnosti, je si Obama vědom, že oběťmi bělošských zločinců jsou jen tři procenta černochů, zatímco oběťmi černošských zločinců je téměř polovina – 45 procent – bělochů? Že černoši se dopouštějí znásilnění bělošek stokrát častěji, než je tomu v opačném případě bělochů? Že v případě loupeží kontrast je ještě vyšší (139)? My stále ještě jsme národem křesťanů, i když Obama tvrdí něco jiného.“

Tak nehorázná troufalost nahlas vyslovit samozřejmosti, o nichž nelze pochybovat – to přece Buchananovi nemůže projít bez potrestání. Tolik jsme si doma řekli před odletem na opačný konec světa plout v čínských a vietnamských vodách se zastávkami v několika přístavech. Po návratu každé ráno pak zapínám televizi, zamířím k MSNBC, kde jsem Buchanan již ani jednou nepostřehl. Přitom nikde zpráva, že by byl rezignoval, ochořel, že by umřel či byl umřen.

Takové dohady odpadají v případě předního komentátora CNN Louis Dobbse, jehož častým tématem byla nesmyslná až sebevražedná politika vůči v USA ilegálně pobývajícím osobám, jejichž počet se odhaduje na aspoň 12 milionů. Z dvouminutového videozáznamu, kritizujícího právě projednávaný nový imigrační zákon, jsem se dozvěděl tyto nyní prosazované novinky:

Víza s dočasnou platností se mohou donekonečna obnovovat, čímž se ovšem stávají vízy permanentními.

Každý ilegál má právo požádat o amnestii. Po 24 hodinách po jeho podání, dojde automaticky k legalizaci a to i bez ověřování správnosti tvrzených údajů (background check) žadatele. Totéž platí i v případě ilegálů, již soudem právoplatně odsouzených k deportaci.

Každý má právo mít svého advokáta, jenž své nemalé výlohy bude účtovat státu neboli daňovým poplatníkům.

Ilegálové, v odhadovaném počtu 30.000, kteří jsou členy zločineckých gangů, mají týž nárok na udělení amnestie. Stačí jejich prohlášení, že již členy gangu nadále být nechtějí.

Odpadá požadavek znalosti angličtiny, ba i snahy se ji naučit.

Ilegálové nemusí platit daně, rovněž odpadá jejich povinnost platit školní poplatky (tuition), značné to povinné břemeno v případě legitimních, v Americe narozených občanů.

Americká vláda bude finančně podporovat Mexičany na studiích, aby z Mexika neodcházeli.

Tolik a ještě víc šíleností, tuze populárních v početně nejrychleji rostoucí hispánské komunitě těchto Latinos, jejichž podpora v loňských volbách zaručila vítězství Demokratické strany. Ta teď prosazuje, aby projednávané imigrační novoty zaručily její budoucí volební triumfy.

Ano, Only in America. V jiných státech světa nezákonně pronikající zájemce na dlouhou dobu uvězní, případně je střílejí. V USA ilegál dostane zaměstnání, obdrží řidičský průkaz, též průkaz s číslem sociálního zabezpečení (social security card), štědrost v mnoha podobách, včetně výhod bezplatného vzdělání a lékařské péče, odepřené komukoliv jinému.

Dobbs si ale tyto nesmysly nechce nechat líbit, řízně je kritizuje a tato opovážlivost ho teď připravila o víc než slušně honorované zaměstnání – devět milionů dolarů ročního platu. Pravým důvodem jeho pádu ale byla jeho opovážlivost zmínit se - pouze zmínit, leč nekomentovat - jinou ošidnost, totiž stále trvající, neutuchající otazníky o místě Obamova narození a tím i o kvalifikaci být prezidentem země. Jím předložený, snadno získatelný dokument (Short Form Birth Certificate) totiž nemůže nahradit autentický Long Form Birth Certificate, obsahující informace o přesném zjištění porodnice a totožnosti přítomného lékaře. Nic takového ale Obama nepředložil. Iniciativ, domáhajících se tohoto zjištění, k soudům dorazilo aspoň tucet. Obamovi právníci, kteří si již za své snahy naúčtovali milion dolarů, urputně usilují zabránit projednávání a sympatizující sdělovací prostředky prezentují žalobce jako trapné potrhlíky. Obama se jim vysmívá, že on se přece narodil na jiné planetě v jiné galaxii. Nic z takového úsilí ale nemůže znicotnit tu nejsamozřejmější otázku: proč Obama svůj skutečný autentický rodný list neukáže, nedá k dispozici, ušetřil by si nejen onen už utracený milion, ale tím i automaticky definitivně umlčel všechny své žalobce.

Soudní stolice si prozatím počínaly prapodivně, z všelijakých procedurálních důvodů odmítaly se případu dotknout a projednávat. Jenže teď se v Kalifornii našel federální soudce (U.S. Distict Judge) David Carter, kdysi příslušník americké námořní pěchoty, jenž – aspoň prozatím – se nezdá být zastrašitelný. V dosavadních soudních předutkáních odmítl všechny procedurální námitky Obamova početného advokátního sboru a nařídil stání na den 26. ledna 2010. Ovšem dosavadní zkušenost nabádá ke skeptické opatrnosti - třeba se zas něco podivně zvrtne, soudce rezignuje, onemocní, třeba umřen bude.

Končím na notu optimistickou, totiž odkazem na jiný otevřený dopis Obamovi. Jeho autorem je válečný veterán Harold Estes. V porovnání s opovážlivci, jako jsou Buchanan a Dobbs, se vůbec nevyjadřoval diplomaticky, ostře sepsul Obamu, za jeho nekonečné omluvy všemožným nepřátelům, jim se lísat. Odvážný pisatel bez starosti o případný existenční postih. Dne 13. prosince 2009 oslaví své devadesáté páté narozeniny.