Leden 2010

Vyzrazená kontrola v ČEZ

Karel Hvížďala

Z Bruselu zaznělo podezření, že přepadovou kontrolu evropských antimonopolních expertů někdo asi s pětidenním předstihem ohlásil firmě ČEZ. Mluvčí eurokomisařky pro hospodářskou soutěž Jonathan Todd pro Lidové noviny řekl, že za padesát let k podobnému vyzrazení v Evropě nedošlo. To je vskutku alarmující sdělení.

Zásadní otázka zní, jak je to možné, že mohlo být takové podezření vysloveno? Nejsnadnější odpověď je, že skupina, která je silnější než vláda, jak říká Miroslav Kalousek, dosadila do čela Petra Rafaje, aby měla tento úřad pod kontrolou. Respekt dokonce napsal: "Letos v létě nikdo nechápal, proč se šéfem jednoho z pilířů českého státu stává bezejmenný činovník nejšedivějšího průměru. Teď, několik měsíců později, se zdá, že to mohlo být proto, aby plnil služby firmám, jako je ČEZ." Takové podezření by se ale muselo dokázat, jenže něco takového bude velmi těžké z mnoha důvodů.

Za prvé politické strany si ČEZ nebudou chtít rozhněvat, protože z této firmy jim plynou velké částky na jejich podporu. Za druhé parlamentní komise ještě nikdy nic nevyšetřily. Za třetí na vyšetření nezávislou cizí agenturou nebude nikdy politická shoda. Za čtvrté sám pan Rafaj prohlásil, že svým lidem důvěřuje a nic prošetřovat nebude. Za páté proto, že u nás byla odložena platnost služebního zákona až do počátku roku 2012. Tento bod je zřejmě nejdůležitější a na něj se zcela zapomnělo.

Moderní demokracie už desetiletí a někde ještě déle fungují tak, že existuje profesionální státní aparát, kde jsou lidé povyšováni na základě profesionálních zásluh a politici do takového postupu nemají možnost vůbec zasahovat. V Česku na to už dávno upozorňoval Edvard Outrata jako šéf Českého statistického úřadu, když řekl zkráceně asi toto: Člověk pracuje ve státní správě tak, že plní program strany, která je u moci, a v tom je ten zásadní rozdíl mezi demokracií a předdemokracií, která vládne u nás. A to je také důvod, proč jsou podobné úniky z našeho státního aparátu nejspíš tak snadné.

Mezi normálními západními demokraciemi jsme dosud jediná země, která nemá ani formální systém, v kterém státní správa není závislá na politicích. U nás převládá vlastně stále totalitní myšlení, které lze shrnut do hesla: Vítěz ve volbách bere všechno! Služební zákon, kdyby platil, by totiž zavedl mechanismus, který by povyšování úředníků oddělil od politického provozu a zabránil by, aby vítězná strana si na nejrůznější úřednická místa dosadila lidi, které potřebuje za nějakou službu odměnit. Jde tedy o to zajistit schopným úředníkům kariéru ve státní správě bez ohledu na to, kdo je ministr a z které je politické strany.

Ve starých demokraciích to funguje tak, že sice ministr přichází do úřadu se svým týmem, ale ti mohou obsadit jen politické funkce, které jsou jiné než ty ve státní správě, což zákon přesně vymezuje. Mezi politické funkce se většinou počítají pouze náměstci a mluvčí a jsou to rovněž ti, které může sám ministr kdykoliv odvolat. Celý aparát a někdy i státní tajemník daného ministerstva naopak tvoří pevný kádr, který se nikdy po volbách nemění a zaručuje kontinuitu ve fungování ministerstev.

U nás to zatím funguje tak, jak politici zcela bezelstně přiznávají, že si neumějí představit, že by měli něco řídit a nemohli si vybrat své lidi na všechny důležité funkce. V civilizovaném světě je tomu ale přesně opačně. Pokud totiž může politik vyhodit úředníky, kteří pracovali někde čtyři roky a svou práci se jakž takž naučili, a nabere zase nové úředníky, kteří se musí všechno učit znova, nemůže státní správa fungovat a nikdy v úřadě nemohou vyrůst lidé, kteří mají vlastní úsudek, vlastní sebevědomí a kteří se umějí postavit proti ideologické zaslepenosti vítězné strany. Orientace na osobní loajalitu je neefektivní způsob fungování státních úřadů a vede k takovým excesům, který nám předvádí zřejmě fungování současného antimonopolního úřadu. Je to další velká skvrna na renomé České republiky v očích civilizovaného světa, za kterou si ale můžeme bezvýhradně sami tím, že odmítáme u nás zavést evropské standardy.

(ČRo 6)