Leden 2010

Proč už se globálně neotepluje

Jaroslav Petr

Za posledních deset let se globální teploty naší planety průkazně nezvýšily. Co se to děje? Nic, všechno je v pořádku. Globální oteplení pokračuje tímto poněkud paradoxním způsobem.

Lidé se bojí rádi. Proto jsou v takové oblibě horory. Proto děti milují krváky typu „Červená Karkulka“, kde vlk polkne nezletilou dívčinu, aby jej následně myslivec ztrestal vivisekcí. Strach z virtuálních hrozeb je příjemný. Z filmů o upírech nebo podvečerní četby pohádek se ještě nikdo duševně nezhroutil. Reálné hrozby jsou podstatně nepříjemnější. Člověk, který si prožil povodeň nikoli v katastrofickém filmu ale na vlastní kůži, je psychicky vyšinutý z rovnováhy ještě dlouho poté, co voda opadla a co zbavil svůj příbytek vody, bahna a plísní. Obavy z globální teplení patří k těm bezmála příjemným strachům. Aspoň není znám případ klimatologa, který by musel být hospitalizován proto, že neusnesl představu naplnění svých vlastních prognóz. To, že se svět pomalu ale jistě ohřívá, už patří k realitě všedního dne. Zvykli jsme si na to jako na příslovečnou šibenici.

Znepokojení prožíváme spíše ve chvílích, kdy se ukáže, že globální oteplení „nefunguje“. To se děje v posledních deseti letech. Nedávno se tomuto fenoménu věnoval i prestižní vědecký týdeník Science (viz Richard Kerr: What happened to global warming? Scientists say just wait a little bit. Science 326, 28-29).

Klimatolog Jeff Knight z Met Office Hadley Centre v britském Exeteru a jeho kolegové ukázali, že přinejmenším jeden z hlavních souborů měření globální teploty vykazuje stagnaci. Od roku 1999 do roku 2008 se v tomto souboru dat zvýšila teplota o 0,07°C. Pokud vědci provedli korekci, která odstraní vlivy anomálií, jako je El Niňo a La Niňa, pak se změna globální teploty za posledních deset let rovnala nule. Prognóza Mezivládního panelu pro klimatické změny předpovídá za stejnou dobu nárůst teplot o 0,2°C.

Člověka až zamrazí. Najednou má pocit, že „něco je špatně“. V zaběhnutém chodu nezadržitelně se oteplujícího světa jako kdyby se něco pokazilo. Zaskočeni jsou i klimatologové. A jako kdyby toho nebylo málo, početná horda „zpochybňovačů“ globálního oteplení si anomálie všimla a rozmazává ji po blogosféře.

Naštěstí se skupina z Hadley Centre nespokojila jen s tím, že odhalila stagnaci globálního oteplení. Nabízí pro ni i vysvětlení. Vědci se pokusili zjistit, zda je možné, aby desetiletá stagnace globálních teplot představovala příslovečnou „výjimku potvrzující pravidlo“. Zjednodušeně řečeno, zda se může stát, že se oteplování na deset let zastaví, i když se nezměnil celkový vzestupný trend globálních teplot. Vědci prohnali potřebná data asi desítkou modelů předvídajících vývoj klimatu v 21. století a zjistili, že i když toto století skončí teplotou o plné 2°C vyšší, než jaká vládla na Zemi na jeho počátku, může dojít k desetileté stagnaci globálních teplot hned několikrát. Simulace také ukázaly, že stabilizace teplot na dobu delší než 15 let je krajně nepravděpodobná. Vědci proto předpokládají, že se během několika nejbližších let oteplení zase vrátí do svých vyjetých kolejích a všechno bude zase v souladu s prognózami Mezivládního panelu pro klimatické změny. Hadley Centre dokonce varuje, že jestli nepodnikneme rázné kroky ke snížení emisí skleníkových plynů, ohřeje se Země o 4°C už do roku 2050.

Na pomoc přispěchali i další vědci. Dokazují, že složité interakce vlivu skleníkových plynů, aerosolů v atmosféře, vulkanické činnosti, kolísání sluneční aktivity a střídání El Niňa s La Niňou můžou vyvolat odchylky od zaběhaného chodu globálního oteplení. Mohou vyústit dokonce i v teplotní stagnaci. A tak je vlastně všechno v naprostém pořádku. Svět se otepluje, i když se vlastně zase až tak moc neohřívá. Možná bychom mohli za globální oteplení vydávat i aktuální globální ochlazení. Jestli se neotepluje dnes, určitě se oteplí zítra, pozítří, za měsíc, za rok nebo za pět let.

Tak trochu to připomíná vousatý vtip o ministrovi, který v padesátých letech chodil po sluncem zalité Praze s roztaženým deštníkem a na udivené dotazy odpovídal: „No jistě, tady svítí slunce, ale v Moskvě prší!“ Ale to je jistě podobnost zcela náhodná.