Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Únor 2010


Tušení souvislostí aneb Ruská stopa?

Pavel Beneš

Některé věci vypadají z blízka jinak než z dálky. Z blízka totiž často zanikají souvislosti celku, o pozadí ani nemluvě. Povím vám takový příběh, který do dokumentuje. Takto to totiž vidím já.

Kdysi (19. 6. 1941 ) se narodil jeden, později velmi ctižádostivý, muž. V r. 1963 dokončil studium na VŠE – zahraniční obchod. Po vojně (Dukla Praha) nastoupil v Ekonomickém ústavu ČSAV a v rámci aspirantury vyjel na stáž do Itálie (1966), v roce 1968 dokončil aspiranturu (CSc.) a v roce 1969 (nebyl straník) vyjel na studijní pobyt do USA. V roce 1970 byl donucen (?) přejít do státní banky. V roce 1987 se stal pracovníkem Prognostického ústavu ČSAV. V roce 1989 se náhle zjevil (podobně jako Sachr a Bartoníček) na politické scéně a stal se ministrem financí (Sachr ministrem vnitra – pojistil úspěšné skartace archivů StB). Pod jeho vedením začala privatizace pod heslem: napřed privatizovat (čti rozkrást), pak teprve zákony. Proslavil se výrokem, že peníze nesmrdí. V roce 1990 se stal jediným předsedou OF, které také zevnitř rozložil a založil v 1991 ODS.

Zajímavé je, že jeho spolupracovníci z prognostického ústavu založili další dvě strany jejichž se stali předsedy. Zeman – ČSSD (odstavil „zahraničního, amerického“ Horáka) a Dlouhý – ODA. Ve spolupráci s Mečiarem rozdělili Československo, které mělo tendenci, v případě jednoty, se stát silným hráčem na evropském politickém poli. V roce 1996 začala aféra s financováním politických stran a přesto, že to ODS prakticky nevysvětlila, na rozdíl od ODA, to vyšumělo do ztracena, zcela bez následků. Zlí jazykové tvrdí, že část peněz mohla být za to, že ututlali akci možné stavby letiště v Milovicích, které bylo onačeno EU jako optimální poloha pro evropskou kargo dopravu (na úkor Frankfurtu). Na téma letiště v Milovicích proběhly asi dva články v novinách a pak již věčné ticho! Další peníze (ve švýcarských bankách – vyšetřování neprokázalo ani nevyvrátilo existenci konta, ale někteří funkcionáři ODS ho připustili!, ostatní se nepamatovali) mohl poslat kdokoli, od Šrejbra po KGB. Protože to pro některé členy ODS bylo neudržitelné a jinou cestou se přes mocného předsedu nemohli dostat, pokusili se ho svrhnout v jeho nepřítomnosti. Sarajevský atentát se obešel bez mrtvol, avšak reakce byla rychlá. Byl svolán mimořádný sjezd s převahou zaručených delegátů (selekce), který potvrdil odvolaného předsedu strany ve funkci. (Podobnou manipulaci provedl Mohorita před sjezdem ČSM v roce 1988, kdy hrozilo, že rebelující svazáci svrhnou staré vedení – tenkrát se Mohorita také udržel.) Takže vznikla US.

Tento pán v různých vysokých funkcích neměl rád učitele a na jednom podnikatelském rautu (jako ministerský předseda) odvětil na dotaz jednoho podnikatele (který byl současně docent jedné VŠ): A co uděláte se školami?, odvětil: Učitele budeme udržovat jen aby moc nekřičeli, to není perspektivní obor. A tento svůj názor podporoval různými články v Lidových novinách (stačí kupovat licence, vysokoškoláky nepotřebujeme, atd.).

Byl proti stavbě „norského“ plynovodu (oslabil by závislost ČR na Rusku!). Podpořil ruský postoj v konfliktu v Jugoslávii, podpořil ruský postoj při přepadení Gruzie, hrozí se neodtržitelnosti České republiku od Evropy, takže prohlásil, že Lisabonskou smlouvu nepodepíše. Přesto, že podepsal spolu se Špidlou Smlouvu o přístupu ČR do EU, avšak Smlouvu o ústavě pro Evropu již osobně nepodepsal. Jeho jménem to podepsali Gross jako předseda vlády a Cyril Svoboda jako ministr zahraničí. 27. 12. 2007 byla jeho činnost ohodnocena Putinem a obdržel Puškinovu medaili za šíření a studium ruského jazyka a uchování kulturního dědictví a národa.

Obě jeho zvolení za prezidenta byl velký souboj a v zákulisí plný tlaků, intrik a vydírání. Vždy se to povedlo až na třetí pokus. Při prvé volbě rozhodla nejednotnost ČSSD, která měla šanci prosadit Zemana (že by se rozkmotřili z ničeho nic?). Po volbě pozval do Lán i Grebeníčka a provokativně si s ním připil, což nadzvedlo větší část národa. Při druhé volbě ukousnul Zubov vlásek, který mohl udržet Švejnara v prezidentském postu. (Bylo to cíleně chtěné maskování, že se paní Zubová nejmenuje podle našich pravidel pravopisu Zubovová, aby ta ruská stopa nebila tolik do očí?) O totálně rozechvělém a vyděšeném poslanci Snítilém ani nemluvě. Copak na něj tajné služby (a které) věděly?

No teď jsme na další křižovatce. Topolánek, který směřuje nezadržitelně do Evropy, avšak obtížně o tom přesvědčuje část členů ODS a prezidenta, je tedy nepohodlný a tedy, mírně řečeno, nepodporovaný. K tomu je vhodné navštívit sjezd opoziční strany a potřásat si rukou nejen s politiky. Přesto, že je na kočky z letiště (alespoň tak to demonstruje), nevadí mu Kočka ani z jiné branže. Jeho podpora Bémovi, poslancům Tlustému a Šviplovi to jenom potvrzuje. V podstatě, komentář pana premiéra Topolánka, že se po pádu vlády oslavuje na Pražském hradě, magistrátu a ruském velvyslanectví, jen potvrzují můj dlouhodobý dojem.

Nestabilita a chaos v České republice ji přece tlačí na východ! A nakonec, když si vyhledáte záznam II. správy ZNB v Bratislavě č.27299 ze dne 1. 2. 1984 a záznam č. 35409 ze dne 6. 4. 1988, tak tam najdete pod jmény KLUK v prvém a REK v druhém případě, muže, který je v čele našeho státu. A kousek před ním je tam pod č. 27296 ing. Jiří Zeman, CSc. Kdepak se tam asi vzali? Tajné služby hrají vždy na několik tahů dopředu. Existuje statut tzv. spícího agenta, který splývá s okolím, připravuje si posty a v pravý okamžik je „probuzen“. Je vždy podporován z pozadí mocnými službami. Že bychom měli probuzeného prezidenta? Docela mám mrazení v zádech, ani ne proto, že někoho naštvu, ale kam to s námi spěje a jak nakonec skončíme, když se tady hrají tak vysoké hry.



Zpátky