Únor 2010

Dýchati a bzdíti zakazuje se!

Luděk Frýbort

Slyšme, slyšme! Jsme už z Číny zvyklí na ledacos, ale tento omračující úspěch překonává všechno. Právě mně došla zpráva, kterak pekingský Úřad pro ovlivňování počasí kázal vystřelit do povětří blíže neurčené, údajně však obrovské množství srážkotvorných chemikálií, maje v úmyslu učinit přítrž dlouhotrvajícímu suchu v té části říše. Výsledek se dostavil obratem: na slavný Úřad i na celičký Peking spadlo během krátké chvíle šestnáct milionů tun sněhu! I vypukl znamenitý chaos (i když čínské město, jak jsem sám zkusil, jej dovede vytvořit i bez sněžení), doprava uvízla v zácpách, letiště ochromené, poddaný lid mrznoucí v nevytopených panelácích… inu, úspěch, úspěch. Naši soudruzi, žabaři jedni, o poroučení větru dešti jen poněkud slabomyslně bájili, kdežto pod moudrým vedením Komunistické strany Číny se stalo skutkem. Lid se sbíhá, v prsa bije, zázraku se kloní, napsal by jistě český národní básník, kdyby ještě žil.

Avšak dosti již šprťouchlat, neboť popisovaný jev není pouze vnitřní záležitostí Říše středu, nýbrž se týká svým způsobem i nás. Tedy předně: netřeba hned padati úžasem na záda, jakmile se od břehů Čínského moře dostaví zvěst o nějakém ohromujícím úspěchu, neboť čínské úspěchy mívají své zpětné háčky. Zadruhé a především… no, není mi známo, mají-li západní země také své úřady pro ovlivňování počasí, ale věru že to vypadá, jako by je měly. A co úřad; přímo nové božstvo se zrodilo ku spáse Západu i veškerého světa, v jehož kompetenci je mimo jiné poroučení větru dešti. Přísné božstvo, s nímž neradno špásovat; kdo není ochoten se mu klanět, budiž… zatím ještě ne upálen, jen odsunut za okraj důvěryhodné společnosti. Jak chce může takový vyvrhel volat, jeho hlas zanikne bez odezvy, řádek mu seriózní noviny neotisknou, svůj názor, jakkoli zdůvodněný a konkrétními numery podložený, může ventilovat leda uvnitř spikleneckého kruhu kacířů sobě podobných. Rudá Čína by se ještě měla čemu přiučit.

Víte, opravdu, ale opravdu nenáležím mezi obdivovatele pana Václava Klause, ani mě jeho klimatologická proroctví neplní absolutním souhlasem. Jistěže se poměry v zemské atmosféře mění, a velmi pravděpodobně na tom má svůj díl zásluhy i lidská činnost, třebaže zatím nikdo neráčil vyčíslit jaký, Bůh suď proč. Soukromě bych řekl, že když se počet lidských duší na planetě Zemi rozhojnil za posledního půldruha století z jedné miliardy na šest a půl, nějaký účinek to mít musí. Ale třebaže ještě dohromady houbeles víme, aj, toho křiku, těch panik, těch temných proroctví, ani v časech morové rány jich nemohlo být víc a hrůznějších. Ještě chybí, aby Evropou obcházely houfy flagelantů, bičujíce si vzájemně hříšné hřbety, ale moc do toho nechybí. Konference stíhá konferenci, desetimiliardové výdaje, projektované k potření klimatické katastrofy, jsou vzápětí přebíjeny stamiliardovými, jedna apokalyptická vize maluje evropské nížiny zaplavené vodami oceánu do roku 2100, hned následující přiblíží termín záhuby k pouhým padesáti letům (věštba k dohlednějšímu datu se nedoporučuje; co kdyby si na ni pak ještě někdo vzpomněl a omazal ji věštci o nos, že ano). Zbláznil jsem se já, nebo blázní zbytek světa? Přesněji řečeno západního světa; z jiných konců planety takového bědování neslyšíme, leda by bylo jeho pomocí možno vyrazit z rozdávačného Západu miliardu dolarů nebo dvě.

Avšak nechám již rouhání. Četl jsem tuhle vážně míněný návrh, aby popírání klimatické apokalypsy bylo trestné; i melduji, že i já chci od nynějška vyznávat pravou víru, abych nebyl vržen do žaláře. A to nejen tak na oko, nýbrž aktivně a iniciativně, například… to je ono, už to mám. Všichni pořád počítají, kolik zhoubného plynu CO2 vypustí lidstvo (pochopitelně výhradně západní) do povětří prostřednictvím svých aut a průmyslu, ale já se táži: a co naše plíce, aha? Pakli to někomu připadá praštěné, nechť vezme v potaz následující čísla:

Obsah lidských plic činí kolem 500 mililitrů. Výdech se opakuje v průměru 18krát za minutu, a zpropadený plyn CO2 je v něm zastoupen 4 % . Nuže, neumíš-li kdo počítat z hlavy, uchop kalkulačku a počítej se mnou: v jedné minutě zatíží člověk světovou atmosféru 0,7 gramy oné zkázonosné substance, což se nezdá být moc, leč pokračujme v propočtu. Za jeden rok už týž člověk vydýchá 380 kg CO2; a jelikož, jak již svrchu dotčeno, obývá planetu Zemi takových člověků šest a půl miliardy, čítá roční souhrn veškerého dýchání lidského 2,4 miliardy tun CO2, jež si my hříšní jen tak neekologicky vyfukujeme do povětří, na katastrofální následky nepomyslivše. Pro srovnání uvádím, že se jmenované množství rovná 10 % zatížení průmyslového. Jelikož člověk nežije na Zemi sám, nýbrž si ke všemu neštěstí navíc pěstuje chovná zvířata, nutno na jejich vrub přičíst ještě jednou totéž, čímž dojdeme k ročnímu zamoření atmosféry 4,8 miliardami tun CO2 neboli dvaceti procenty všeho, co dokáže s zemskou atmosférou natropit průmysl. Nevím, nevím, oč jsou schopny to varovné numero zredukovat větrné generátory, i kdybychom jimi osázeli každičkou mez… ale nebudu do toho zatahovat energetiku, abychom nedospěli k ještě podivnějším výsledkům.

A to ještě pořád není všechno. Však už tuhle zvedl varovný prst jeden nesmlouvaný kazatel: jest naléhavě třeba zakázat produkci masa, mléka, vajec a jiných poživatin, jelikož pocházejí od domácího zvířectva; nu, a taková kráva či koza nejen dýchá, nýbrž i bzdí, a to velmi intenzivně. Ke vší hrůze vychází krávě zpod ocasu metan, jehož účinnost co do vytváření skleníkového efektu je v porovnání s CO2 dvacetinásobná! Veškerá hovádka, co si jich kvůli své mlsné hubě pěstuje člověk, tak ročně vybzdí 86 milionů tun metanu; znásobme to číslo dvaceti, a vyjde nám další 1,72 miliardy tun ekvivalentu CO2, čili souhrnem a zaokrouhleno miliard 6,5. Ale ani to ještě není všechno, i člověk bzdí! Ne sice tak vydatně, aspoň já bych vyprosil, aby mě někdo srovnával s krávou, zato svět obzdívá 4,3 krát tolik člověků co krav. I nemýlím se asi příliš, dopustím-li se dalšího zaokrouhlení na 8 miliard tun ekvivalentu CO2. A to ještě nepadlo slovo o divé zvěři. Naštěstí je už na většině povrchu zemského vystřílená, ale například v království českém se ještě tu a tam nějaká srnka či kaneček mihne; do toho, lidová myslivosti! Pryč s tou chlupatou a pernatou havětí, co nám nezodpovědně zadýchává a zabzdívá naše životní prostředí! Zakázat bzdění! A když ne, tak aspoň zdanit! Štěstí a pokroku lidstva, jak známo, se nejlépe dosahuje zákazy.

Ani to by ještě nemusel být konec výčtu, ještě bych k němu mohl připojit například sopečnou činnost, jež rovněž přispívá nějakými miliardami tun plynů, dále nesmírná kvanta metanu, jež vydechují všechny bažiny, slatiny a močáloviště, co jimi Bůh obdařil svět – někteří nekorektní vědátoři tvrdí, že součet obojího vydá za padesátinásobek veškerého působení lidského, tak nevím: potrestat? Ale to se ví, že nemyslím sopky, jen ty vědátory. K tomu připočtěme bublinky CO2, vypouštěné do ovzduší miliony minerálních zřídel, ty by také vydaly pěkných pár megatun, i když pravda, jest obtížné ze soptění a bažinného bublání obvinit člověka, takže je řádný ekolog nebere v potaz. Chyba; dejte mi hodinku na rozmyšlenou a lahvičku lepší kořalky k tomu, abych se nestyděl, a já vám už nějaký důkaz lidské zodpovědnosti za ty špatnosti najdu. Ale vidím, že si už zase začínám tropit šprťouchlata, hned toho nechám a obrátím zřetel od zlomyslné přírody zpět k lidskému působení. Dají se v něm najít určité jednotlivosti, jež ekologičtí nabadatelé bůhvíproč opomíjejí, snad že by přišli o svou znejmilejší rozkoš bičování vlastního hřbetu. Kdo jednou – mluvím z vlastní zkušenosti – spatřil a dýchal atmosféru takové Bombaje, Guatemala City či kterékoliv jiné rozvojové metropole, o čínských nemluvě, bude už navždy mít trpký úsměv pro omezení, jimiž evropské magistráty hodlají spasit ovzduší matičky Země.

Nevytýkal bych ekologickému božstvu, že od nás, lidských červů, vyžaduje oběti; to božstva dělávají. Přenesl bych se i přes zjevnou skutečnost, že jde o oběti marné, jež postup oteplování nezbrzdí ani o kventlík; konečně by zpovykanému Západu neškodilo žít nějaký čásek o chlebových kůrkách a vodě z potoka, aby si uvědomilo, co vložilo do hry. Ale štve mě povrchnost, s nímž se to děje. Proboha! Kdo máš počítač, klikni si nejprve u hesla „zatížení atmosféry“: objeví se křivka, jdoucí v mírném vzestupu plynule zhruba do roku 1850, načež se začne lámat, až vystřelí prudce vzhůru u letopočtu 1950. Máme to? Výborně, tak dál. Klikněme si znovu, tentokrát u hesla „vývoj světové populace.“ Obdržíme touž křivku a týž strmý vzestup, od 1 miliardy duší, jak již zmíněno, k dnešním 6,5 miliardám. To by, myslím, už někoho mohlo trknout. Trknutí ale může být ještě důraznější: vydělíme-li tuny znečištění počtem světového obyvatelstva, ukáže se, že od roku 1900 do dneška v přepočtu na hlavu výrazně kleslo!

Takže na co si tu hrajeme, přísní karatelé? Netřeba velkého umu matematického k zjištění, že kořenem lidského podílu na klimatickém problému nejsou ani tak výfukové a průmyslové zplodiny, jako příšerné, stále se urychlující přelidňování, jež nezastaví-li se dost brzy, nadělá z povrchu zemského poušť i bez všech metanů a CO2. Jenže, to se ví, přelidňování se netýká ani Evropy, ani USA a jiných zemí Západu, nýbrž vesměs končin, zvaných eufemicky rozvojovými. Popel viny si tak nelze sypat na vlastní hlavu, nelze si bičovat svůj vlastní, západní hřbet. I jděte si mi oběsit, vy zatracení, pokrytečtí blázni.

Bůhví, kde se vzala v západním člověku tahle masochistická rozkoš, tenhle lumíčí pud pochodu k vodám záhuby. Snad pomine, až se Západu respektováním kdečího zájmu vyjma svého vlastního vytratí jeho navyklý blahobyt. Až zase začne mít starosti svých skromnějších dědů, čeho se najíst, do čeho obléci a z čeho si zřídit střechu nad hlavou. Jak tak kolem sebe koukám, nemusí to trvat ani moc dlouho.

Nebo se mýlím a všechno je tak, jak tvrdí spanilomyslné duše: vším zlem světa je vinen člověk, jeho západní odrůda pak zcela mimořádně. Tu nezbude nic jiného, než z toho vyvodit důsledek. Nejezdit autem, nejezdit raději vůbec ničím, neužívat průmyslových výrobků, nejíst maso, sýr ani tvaroh, oblékat se do rohoží z trávy, a kdyby ani to nepomohlo, pak už jen… inu jak nadepsáno v titulku: Dýchati a bzdíti, toho střezte se, to zakazuje se! Kazatelé přísného ekologismu a věštcové klimatických pohrom mohou jít příkladem.