Únor 2010

Dobrovolně do Osvětimi

Gabriela Hanusková

Zatímco miliony lidí by udělaly cokoli, aby se dostaly za brány koncentračních táborů, britský voják Denis Avey se tam dobrovolně „propašoval“. Chtěl pak všem říci pravdu. Za svou statečnost teď nejspíš získá prestižní izraelský titul „Spravedlivý mezi národy“.

Na Zdi cti, která se nachází v jeruzalémské Zahradě spravedlivých mezi národy, jsou vytesána jména téměř 22 tisíc statečných, kteří za druhé světové války nějakým způsobem pomáhali židům. Teď na ni asi přibude další jméno – Denis Avey, voják, který dobrovolně pronikal do Osvětimi, aby mohl všem říci pravdu.

Během své služby byl Avey zajat Němci a odvezen do „vězení“ v těsné blízkosti největšího koncentračního tábora. V tu chvíli prý věděl, že dostal „sakra šanci“, jak povědět světu o tom, co se uvnitř opravdu děje. Jako zajatec pracoval vedle židovských vězňů a v hlavě se mu začal pomalu rodit nebezpečný plán - propašovat se přímo do Osvětimi. S jedním z vězňů vyměnil svou uniformu za pruhovaný šat a pronikl tak do jejich sektoru. Kdyby ho odhalili, znamenalo by to okamžitou smrt. Pro vězně, kteří za něj „zastupovali“, to znamenalo teplé jídlo a alespoň trochu spánku. A pro něj příležitost nashromáždit fakta. Podařilo se mu to dokonce dvakrát.

„Bylo to peklo na zemi“, popisoval ve vzpomínkách nyní jednadevadesátiletý muž při rozhovoru pro stanici BBC. Kvůli štiplavému zápachu a křiku vězňů prý nemohl vůbec spát. Jeho „spolunocležníci“ prý mluvili jen o trestech a práci. Pak se seznámil s vězněm jménem Ernst Lobethallm, který mu vyprávěl o své sestře Susaně. Uprchla ještě před válkou do Anglie, od té doby o ní nevěděl. Avey se rozhodl, že mu zkusí pomoci.

Když se z „osvětimské mise“ vrátil zpátky do tábora britských zajatců, zakódovaným dopisem pro svou matku Susanu kontaktoval. A její odpověď opravdu přišla. Dopis společně s cigaretami a čokoládou propašoval až k novému příteli Ernstovi. Víc už o sobě neslyšeli.

A byly to právě cigarety, které napomohly tomu, že Lobethallm přežil. Těsně před pochodem smrti v zimě 1945 totiž se strážci vyměnil dvě krabičky za zabavené boty. Protože ale na svého „zachránce“ ztratil kontakt, nemohl mu tu skvělou novinu po válce sdělit. Odjel do Ameriky, kde strávil dlouhý spokojený život. Ještě před smrtí ale vyprávěl svůj příběh pro Shoah Foundation, která sestavila dokument o lidech, kteří přežili holocaust. A děkoval v něm zrzavému vojákovi „Gingerovi“.

Avey o tom, co viděl, nemohl dlouhá léta mluvit. To, že teď byl navržen jako jeden ze „spravedlivých“, považuje prý za „úžasné“.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)