Únor 2010

Werwolf v českých zemích, únor - prosinec 1945

Franz Chocholatý Gröger

Werwolf v českých zemích, únor - prosinec 1945

V článku Werwolfové - fakta a mýty, jsem se zmínil, že se budu zabývat situací v zemi České a zemi Moravskoslezské.

Ústavní soudce Carl Schmitt se o Werwolfu vyjadřuje v článku s velmi vypovídajícím názvem Kinderheckenschützerkrieg (válka dětských ostřelovačů). (1) V našem případě jde o druhé období Werwolfu začínající únorem 1945, kdy se do jeho činnosti, výcviku a obsahu začaly důsledně zapojovat stranické špičky Martin Bormann a Joseph Goebbels. Werwolf začíná opouštět status guerillové organizace, která bude získávat podporu obyvatelstva německé národnosti a vstupuje ve funkci vykonavatele trestu nad zrádci, kolaboranty a defétisty. Počty uvedených aktivit Werwolfu na území Čech, Moravy a Slezska zahrnují doložené plánované, avšak neprovedené akce. (2)

Dne 31. 1. 1945 obdržel státní ministr K. H. Frank z Prützmannovy služebny příkaz ve věci „akce W“. Dle toho příkazu bude nutné zahájit výcvik mužů pro akce W ve škole SA sudetské župy (SA-Gruppenschule des Sudentengaus) v Doksech (Hirschberg) ve čtrnáctidenních kursech. První běh školení měl proběhnout od 19. 2. do 4. 3. 1945 (další od 5. 3. do 17. 3. 1945). Za každou oblast a učební běh se má zúčastnit 10 mužů. Zvláště kvalifikování muži měli být odesláni do Brandenburgu an der Havel do učeben technické roty. (3)

Dne 12. 2. 1945 se konala v Praze porada, které se zúčastnil K. H. Frank, Generalinspekteur für Spezialabwehr Hans-Adolf Prützmann a SS-Obersturmbannführer Ernst Müller ze štábu skupiny armády Střed (Heeresgruppe Mitte) vzniklé 25. 1. 1945. Na této poradě byl Müller pověřen organizačním vedením vznikajících seskupení Werwolf v operačním prostoru skupiny armád Střed, tedy v Niederschlesien, Sudetengau a v protektorátu. (4) Müller si zvolil za své pracoviště sídlo župního vedení NSDAP v Liberci. Mimo to na základě jednání z 15. 2. 1945 byla v Praze na Štvanici zřízena štábní rota SS pro K. H. Franka, která měla být týlovou jednotkou pro oblast skupiny armád Střed. V té době již vytváření jednotek či skupin werwolfů přešlo do kompetence NSDAP a jejich vytváření měl zajistit Konrad Henlein. Z toho důvodu ho navštívil v Liberci Fritz Marrenbach, spolupracovník štábu Hanse-Adolfa Prützmanna. Podle Müllera Henlein i jeho zástupce Hans Neuburg pochopili, že tíha budování Werwolfu spočívá hlavně na NSDAP a jejich okresních vedoucích. Henlein pak na Marrenbachův návrh jmenoval pověřencem pro Werwolf v Sudetské župě dosavadního župního instruktora Volkssturmu Generalleutnanta Petera Hermanna. Jak sděluje Müller ve svém hlášení z konce března 1945 “byl nábor W-mužů v oblasti velitele W pro protektorát a Sudety proveden s podporou strany, formování a výstavba pak hlavně s podporou SS“. Jinak všichni Kreisleiteři NSDAP v sudetské župě se pustili do budování Werwolfu s velkým elánem a brzy vznikla výcviková střediska na většině území sudetské župy. Mnoho adeptů ale neodpovídalo měřítkům, která určil Prützmann. Müller musel zasáhnout a zmírnit jejich aktivitu. Koncem března činil celkový výsledek náboru 1150 osob, včetně příslušníků HJ a členek BDM. (5)

V dubnu 1945 zbývá německé armádě již jen Festung Böhmen a Ferdinand Schörner přesouvá 15. 4. 1945 svůj štáb do prostoru Lázně Velichovky (Bad Welchow). Blížící se fronta vede k tomu, že mladí adepti jsou školeni ve střediscích jiných organizací jako v T-Schule RSHA u Chebu, ve výcvikovém středisku SS Otty Skorzenyho v Černé Hoře u Janských Lázní, v hotelu Richmond v Karlových Varech a na dalších místech sudetské župy,

Vyhláška Okresního národního výboru v Ústí nad Labem z 26. května 1945 kvalifikovala činy werwolfů jako hrdelní zločiny. Smrtí měl být potrestán i ten, kdo by o činech Werwolfu věděl a neoznámil jejich jména, či je neohlásil do 24 hodin poté, co se o nich dověděl. Tento psychický tlak přinesl výsledek. V Mariánské skále, ohraničující východní okraj centra města, se nacházel štolový protiletecký kryt. V posledních dnech války sloužil jako jedno z výzbrojních skladišť Werwolfu a coby stanoviště jejich vysílačky, kterou bylo možné na Ústecku poslouchat běžným rozhlasovým přijímačem. Celé zařízení převzal v českém povstání 8. května od německého vrchního starosty revoluční národní výbor a vysílací studio bylo po revoluci používáno k vysílání informací a organizačních pokynů pro obyvatelstvo. Zařízení střežila malá jednotka Československé armády. Vojáci strážní jednotky byli neukáznění a dlouhou chvíli si krátili střelbou na náhodné cíle v okolí. (Podle sdělení českého vedoucího vysílače jim třeba rozstříleli porcelánový izolátor antény a ta spadla na neizolované elektrické vedení.) Začátkem června 1945 byl jeden z vojáků strážní jednotky nalezen u vysílače zastřelený. Podle dostupných pramenů nelze identifikovat, zda šlo o teroristický čin německého podzemí, nebo o nešťastnou náhodu, či o cokoliv jiného. Československé bezpečnostní orgány však reagovaly tak, že pozatýkaly 50 německých mužů bydlících v okolí vysílače.

Za této napjaté situace šestnáctiletý bývalý scharführer Hitlerjugend Jiří Urbik, který v rajónu, kde byla razie provedena, rovněž bydlel, zašel v doprovodu svého otce (oba se opět začali hlásit k české národnosti) na velitelství policie a policejnímu komisaři sdělil některé údaje o organizaci Werwolf na Ústecku. Policejní komisař tomuto sdělení zprvu nevěnoval přílišnou pozornost, ale 26. června 1945 mladistvého Urbika znovu předvolal k výslechu a poté zatknul. Z jednoho protokolu, který byl sepsán s Urbikem měsíc po zatčení (25. 7. 1945) je patrné, že byl schopen československým bezpečnostním orgánům poskytnout informace o 40 příslušnících Hitlerjugend, z nichž někteří zcela určitě byli příslušníky Werwolfu. Po zachycení těchto stop zahájil ústecký Úřad národní bezpečnosti zatýkání. Zatčeno bylo celkem 45 podezřelých osob. (6)

Po skončení války se na územích Československa, kde německé obyvatelstvo převažovalo, stal Werwolf strašákem, protože symbolizoval možnost odboje Němců. Střelba nebyla v prvních poválečných týdnech a měsících v pohraničí ničím neobvyklým, ať šlo o střety vojáků a bezpečnostních složek s útočníky, o nichž se předpokládalo, že to jsou Němci, anebo o použití zbraní, jež lze připsat na konto rudoarmějců, různých marodérů, příslušníků „revolučních" formací nebo zcela na vlastní pěst jednajících osob. Oddíly „vyčišťující" území hlásily nemalý počet záškodnických akcí, sabotáží, přestřelek, nálezů zbraní a vojenského materiálu různého druhu, kterého bylo stále všude plno, a to jak ve veřejných budovách, tak v soukromých obydlích, jejichž majitelé na to povětšinou zaplatili zastřelením a to bez předchozího vyšetřování. Od počátku sehrávala významnou roli snaha získávání, shromažďování a zveřejňování zpráv o existenci rozvětveného německého "podzemí", jehož potírání se mnohdy stalo záminkou kolektivních trestů - koncentrace a vysídlení většího množství Němců za hranice nebo jejich přikázání na práce do jiných míst, vyhlášení výjimečného stavu a zajištění rukojmích. Za stopy vedoucí k nepřátelským aktivitám Werwolfu byly často vydávány i události související ještě s válečnou dobou, jak tomu bylo u nálezů zbraní, munice a jiných zásob určených původně pro diverzní činnost v týlu fronty, nebo s chováním osob, které si chtěly v první řadě zachránit život útěkem, případně fanatiků, pro něž se použití zbraně stalo jediným východiskem.

Vojenské jednotky postupovaly v pohraničí při uplatňování "trestních opatření" podle rozkazu velitelství Alex z 22. května 1945, který tady platil delší dobu a nebyl ani oficiálně odvolán. Velitel kladenské operační oblasti Alexu vydal vyhlášku, v níž se mj. nařizovalo odevzdání veškerých palných a sečných zbraní a munice do 24 hodin po jejím zveřejnění. Kdo by byl poté přistižen se zbraní v ruce "nebo se zbraní uschovanou, bude jako záškodník zastřelen", uvádělo se v textu. Za hrdelní zločin se pokládaly i činy "provedené podle příkazu werwolfů", ale též jejich utajení a včasné neohlášení. Velitel vojenského oddílu Železo F. Noha to vyjádřil slovy: „U koho se zbraň našla, s tím byl konec“. (7)

Pátrání po werwolfech a jejich likvidace patřily v této době k frekventovaným tématům celostátního i regionálního tisku. Rudé právo 14. 6. 1945 píše v článku Hraničáři volají: „V okrese děčínském finanční stráž objevila stopy a za spolupráce s NKVD provádí čistku mezi narušiteli míru“. (8)

V obci Měděnec v okrese Vejprty bylo pod záminkou "tajné schůze" Němců několik osob zatčeno a asi 1000 pak 8. června vysídleno (příslušníci RG popravili devět lidí). Po udání o ukrývání zbraní dal velitel malé ruské posádky ve Vejprtech rozkaz k zastřelení pěti Němců v obci Kovářská, což se také 1. června stalo. V okolí Přísečnice došlo 20. 6. 1945 ke střelbě na vojenskou hlídku - útočník nebyl dopaden. Pro neuposlechnutí výzvy k odevzdání zbraní byly později na hřbitově v Přísečnici zastřeleny československými vojáky čtyři osoby, z toho jedna žena. (9)

Do Broumova dorazil 22. června z Prahy transport s revolučními oddíly Železo a Toledo, které v květnu operovaly v severozápadních Cechách. Nyní již byly organizovány jako II. prapor pohotovostního pluku 1 NB nadporučíka Františka Nohy. Příslušníci jednotky za asistence zvláštního pověřence pražské Komise pro vnitřní národní bezpečnost V. Sýkory začali v Broumově, Meziměstí a přilehlých oblastech provádět "čistky" mezi místními Němci. Zatýkání podezřelých osob bylo zdůvodňováno také pátráním po werwolfech.

Na hlídku u okresního soudu v Broumově, kde pobývali zajištění Němci, zahájili v noci 28. června palbu neznámí pachatelé. Celé město bylo ihned obklíčeno, probíhaly domovní prohlídky, zadrženo bylo kolem stovky Němců. Ve zprávě o události stálo, že "obyvatelstvo německé národnosti z domů nacházejících se na náměstí bylo vyklizeno do táborů“. Jeden ze zatčených Němců při výslechu uvedl, že byl funkcionářem Werfolfu, a zavedl pak příslušníky Bezpečnosti k úkrytu zbraní, třaskavin a vojenské výstroje. Začala vlna razií a zajišťování v okolí s cílem rozbít ilegální záškodnickou síť. Získávaly se důkazy, podle nichž se mezi Němci "něco chystalo". Zdá se však, že šlo spíše o objevení stop vedoucích k činnosti v září 1938. Tentýž postup provázel některé akce, do kterých se příslušníci II. praporu zapojili na Trutnovsku. (10)

Zprávy o útocích, které byly připisovány na vrub Werwolfu, obsahovaly někdy rozporné informace. Zároveň se ovšem současně uvádělo, že "protistátní činnost Němců nebyla zjištěna“. Akce proti údajně organizovaným skupinám Werwolfu byly zpravidla zahájeny poté, když byla nalezena tajná skladiště z doby před koncem války nebo když některý ze zajištěných Němců vyzradil něco z plánů a pokynů pro diverzní činnost nebo udal jiné osoby, že absolvovaly nějaký výcvik, že smýšlejí nepřátelsky apod. Za příslušníky Werwolfu byly mnohdy vyšetřujícími orgány vydávány skupiny zatčených Němců, jejichž proviněním bylo zastávání funkcí nebo členství v nacistických organizacích (HJ, BDM apod.), nikoliv však prokázané spojení s Werwolfem, v té době démonizovaným. Na přípravě a provádění opatření proti Werwolfu se ve spolupráci s Bezpečností podílely zpravodajské složky ministerstva vnitra, OBZ a někdy i orgány NKVD.

V červenci 1945 byly hlášeny úspěšné zásahy proti werwolfům z Podkrkonoší, Podorlicka, Domažlicka, Teplicka, Českokrumlovska, Šumperska, Bruntálska, Frývaldovska, Krnovska i z jižní Moravy. U Šluknova byli 6. července zabiti poručík J. Šindelář (příslušník OBZ) a jeho řidič vojín V. Malina skupinou polsky hovořících mužů. Pro zpravodajská hlášení a informace zveřejněné v tisku bylo příznačné, že se v nich ihned objevila hypotéza o spojení Poláků s Werwolfem a místními Němci (Šindelář měl u sebe německou informátorku). I když výsledky vyšetřování prokazovaly, že se zločinu dopustili příslušníci některé z organizací polského protikomunistického odboje (Armii krajowej nebo Narodowych sil zbrojnych), kteří se pokoušeli dostat na území kontrolovaná Američany, objevilo se ještě začátkem srpna v dokumentu sestaveném prominentním představitelem zpravodajské služby komunistou kapitánem Bedřichem Pokorným jednoznačné tvrzení, že Šindeláře a jeho řidiče "zavraždili příslušníci Werwolfu“. (11)

V souvislosti s nejistým výsledným stanoviskem velmocí v Postupimi vznikla v ministerstvu obrany 26. 7. myšlenka zvýšit počet odsunovaných (vyhnaných) Němců do sovětské okupační zóny. Následující den má již podobu nařízení divizního generála Ludvíka Svobody: „Urychlit všemi prostředky odsun Němců“. Na poradě 28. 7. je rozhodnuto, že vyhnání musí dosáhnout denního průměru 10 000 až 20 000 osob. 28. pěší pluk nesoucí přezdívku Svobodovci proslul násilnými odsuny (vyhnání) Němců z Českolipska a Podmokel. Jeho 2. prapor dorazil do Ústí v noci z 30. na 31. 7. Dopoledne Svobodovci vyrážejí do ulic a vyhánějí a srážejí z chodníku Němce s bílou páskou. Do výbuchu zbývá několik hodin. K výbuchu došlo mezi 15.30 a 15.40. hod. a deset minut nato dav za vydatné pomoci vojáků začal pogrom na Němce. V 22.45 rozesílá Svoboda dálnopis, v němž se tvrdí, že vybuchly výbušniny naložené na vagonu na nádraží v Podmoklech a následovně vybuchly třaskaviny ve skladišti trhavin v cukrovaru Krásné Březno. Následující den přijíždí do Ústí gen. Svoboda, ministr vnitra Václav Nosek a také náčelník OBZ Reicin. Již téhož dne je všem jasno, že výbuch je akcí Werwolfu a gen. Svoboda dává ihned příklad řešení a to likvidaci republiky povolžských Němců Stalinem. Vyšetřování vede štábní kapitán Bedřich Pokorný a dr. Glanz. Vláda je rozhodnuta využít výbuchu k tlaku na konferenci v Postupimi. Ve svém komentáři k závěrům Postupimské konference předneseném na 43. schůzi vlády, ministr zahraničních věcí Jan Masaryk uvedl: „Konečně ustanovuje usnesení postupimské, že až do schválení odsunových plánů vládami spojeneckých velmocí nemá býti v odsunu Němců pokračováno. Toto ustanovení je pro nás tíživé. Hrozí zvýšiti napětí v pohraničí, jestliže nebude možno zbavovati se definitivně nespolehlivých nebo nepokojných živlů rychlým odsunováním za hranice. Proto bude naší snahou, abychom poukazováním na teroristické činy Němců (požár v Ústí n. Lab., činnost vlkodlaků a pod.) vynutili co nejrychlejší vypracování odsunového plánu a jeho schválení velmocemi.“

Nóta, kterou Jan Masaryk odpovídal velmocím na závěry Postupimi, a jež byla předána velvyslanectvím USA, SSSR a Velké Británie, vyjadřovala i československé výhrady k zastavení odsunu Němců: „6/ důvody pro urychlené řešení věci jsou naléhavé; nedostatek řešení má za důsledek desperátní činnost Němců, která se projevuje v atentátech, požárech a činnosti vlkodlaků;… 8/ některé věci se již zastavit nedají a bude-li prodlení dlouhé, nemůže vláda Československé republiky převzíti odpovědnost."

Se zastavením stávajících odsunů odpovědná československá místa rozhodně nepospíchala. Rozkaz ministra národní obrany, kterým bylo zastaveno vypravování odsunových transportů, byl vydán až 8. srpna 1945. (12) Tomu, že výbuch v Krásném Březnu byl dílem Werwolfu, již nikdo nevěří. Okresní velitel HJ Heinrich Winkler před 5. 9. 1945 uprchl za západ a k vyzrazení sítě Werwolfu došlo zradou jednoho z jejich členů již 26. 6. 1945 a v den výbuchu byli již členové Werwolfu ve vězení. (13) Zbývá jen otázka, zda výbuch byl dílem lajdáctví, který ve skladě panoval nebo cílenou akcí gen. Svobody, již bude dán důvod k urychlenému vyhnání Němců. (14)

Ministerstvo vnitra vydalo 24. července 1945, tedy ještě před událostmi v Ústí nad Labem výnos, v němž vyzvalo bezpečnostní orgány k zaslání souhrnných zpráv o situaci v pohraničí. Podnětem bylo upozornění ministerstva národní obrany, že poměry v těchto oblastech nejsou stále klidné a že české obyvatelstvo se tam necítí úplně bezpečné. Sdělení, která přicházela z jednotlivých míst v Čechách od poloviny srpna, podávají o podmínkách v pohraničí dosti barvitý obraz. Překvapivě se v nich však vyskytlo jen velmi málo zmínek o prokazatelně nepřátelských činech německého obyvatelstva a odhalení werwolfů. Hlášení z 22 místních, šesti okresních a 14 dozorčích velitelství SNB v Čechách obsahovala údaje o werwolfech pouze v šesti případech.

Od přelomu července a srpna 1945, kdy došlo z vnitropolitického i mezinárodního hlediska k významným událostem, exploze a následné události v Ústí nad Labem a oznámení výsledků Postupimské konference, se velmi zvýšila frekvence zpráv o aktivitách werwolfů, nepřátelských letácích a "šeptané propagandě" mezi Němci. Šíří se pověsti o zastavení odsunu nebo o možném návratu vysídlenců, o připojení části Sudet k Německu nebo o zajištění jejího autonomního statutu. Za toto se chystají na mírové konferenci postavit západní velmoci. Dle těchto pověsti narůstá napětí mezi Západem a Sověty, které může vyústit v otevřený střet.

Zpravodajské orgány považovaly za vysoce pravděpodobné, že rozsáhlá, centrálně řízená síť werwolfů, ve skutečnosti neexistující, chystá koordinované vystoupení. Oběžník ministerstva vnitra z 8. srpna 1945 uváděl, že má k dispozici zjištění, podle nichž ilegální bojůvky "zamýšlejí na den 10. srpna provést hromadně větší teroristické akce, pravděpodobně v celém pohraničí, a není vyloučeno, že i ve vnitrozemí“. V rozsáhlém elaborátu resortu se například uvádí, že skupinky záškodníků, po třech až šesti, včetně žen, mají přepadat málo ozbrojené ruské kolony a olupovat je. V podzemí pod Pradědem je tunel se sídlem velitelství Werwolfu, v okrese Znojmo se prý Werwolf po příchodu amerických osvobozeneckých vojsk chopí zbraní a vyvraždí všechny Čechy a Rusy. Toto tvrzení měly zdůvodnit informace z pohraničních oblastí o nálezech zbraní a zásob, zatýkání a doznání podezřelých osob. Stavba dokumentu připomíná styl písemností, které po únoru 1948 vycházely z dílny Státní bezpečnosti a to zejména pokud jde o směšování faktů a domněnek o chystaném spiknutí, zveličování méně významných detailů a jejich následné zařazovaní do souvislostí. Ve svodkách se však neuvádí, že Němci, kteří byli zatčení pro malý přestupek, mohli ze strachu či po brutálního donucení (bití, týraní při výsleších byla běžným zjevem) vypovědět cokoliv a přiznat se k čemukoliv i k zapojení do již neexistující sítě Werwolfu.

Zpravodajci využívali také německé informátory, kteří z důvodu osobního prospěchu či zajištění lepšího bytí byli schopni sdělit cokoliv. Dovídáme se tak o propojení Werwolfu s Armii Krajowou, s Vlasovci a ukrajinskými nacionalisty. Český tisk zpravuje i o likvidaci stovek werwolfů , o nalézání tajných skrýší a to nejen v lesích, ale i v klášterech. Šlo o politicky ovlivněné zprávy či záměrné dezinformace, které nezasvěcený málokdy postřehl. Jistě není náhodou, že kampaň kolem Werwolfu vrcholila právě v srpnu a začátkem září 1945. Jejím cílem byla snaha působit na velmoci, aby byl urychlen tzv. organizovaný transfer. Nemůžeme opomenout také fakt, že politické armádní zpravodajství skrytě ovlivňované komunisty spojovalo problém německého "podzemí" s nebezpečím špionáže proti "lidově demokratickému státu“. (15)

Některé akce označované za důkazy o existenci Werwolfu jsou přinejmenším podezřelé. V okolí Pece pod Sněžkou byly za ne zcela vyjasněných okolností zmařeny přípravy "atentátu" na předsedu KSČ K. Gottwalda a ministra Z. Nejedlého, s jejichž účastí se 19. srpna počítalo na národní slavnosti ve Svobodě nad Úpou. Podle oficiální verze zaútočil v noci na 27. srpna ve Vrchlabí nějaký záškodník střelbou na členy vyšetřovací komise okresního správního úřadu, což se stalo podnětem pro následné soustředění německých mužů do tábora a vyhlášení dalších sankcí, mj. zákazu vycházení pro Němce po 20. hod. (16)

Ve stejném čase, přesně v duchu oběžníku ministerstva vnitra z 8. srpna 1945 došlo v Horním Starém Městě u Trutnova, tj. v noci z 11. na 12. srpna, k podobnému incidentu jako v Novém Jičíně. Skupina neznámých pachatelů zahájila palbu na hlídku u internačního tábora, nikdo však nebyl zraněn. Útočníci v síle družstva prý byli vyzbrojeni automaty a puškami a podařilo se jim rychle zmizet v lesích. O tom, zda byl vůbec někdo z nich někým spatřen, úřední zpráva mlčela, ale okamžitě se požadovalo udělení souhlasu k provedení "očistné razie" v okolí za účasti bývalých partyzánů. Podán byl rovněž návrh na vyvezení všech mužů z tábora na práce do vnitrozemí. V přibližně ve stejné době prý „neznámá tlupa“ ostřelovala ze tří stran budovu MNV ve Vernířovicích na Šumpersku a 18. srpna byl hlášen útok střelnou zbraní na hlídku SNB ze stanice Malá Morávka u Bruntálu. Krátce předtím se takřka do detailů opakovala situace popsána v případě Nového Jičína u dvou internačních táborů v jesenickém okrese, v němž vládl kpt. Ctibor Novák. V noci ze 14. na 15. srpna se nejdříve uskutečnil "přepad" tábora v Domašově. Poměry v tomto zařízení byly velmi tvrdé a násilnosti si tady již před incidentem - vyžádaly několik obětí na životech. Němečtí pamětníci uvádějí, že se střelba kolem tábora ozývala častěji. Další střelba se ozývala kolem tábora v Adolfovicích. Nemohu se zbavit dojmu, že tyto střelby byly na objednávku velitelů táborů mající zakryt nedbalost či zločiny, které byly pak aranžované jako odražený útok Werwolfu. (17)

Právě v září je téma Werwolfu naplní stránek českého tisku jako je Právo lidu z 16. 9. 1945. V článku Němci zůstali vlkodlaky čteme o 200 Werwolfech zadržených minulého týdne, o nálezech beden s výbušninami, zbraněmi, léky a potravinami. Jsou vypočítány útoky Werwolfu – 60 útoků na vlak, 29 útoků na stroje, 24 útoků na elektrická vedení, 29 útoků na továrny a 2 útoky na lodě. Zároveň se zmiňuje o výstavě v Domě československé armády v Dejvicích, kde byly tyto předměty vystavené pro české a zahraniční novináře. Svobodné Československo 16. 9. 1945 v článku Úklady Němců proti republice píše o 150 útocích na vlaky, elektrické vedení, tovární zařízení a lodě o nálezech beden se zbránění, výbušninami, léky a potravinami. Končí titulkem: Život s Němci v jednom státě je nemožný.

Stejnému tématu se věnuje Lidová demokracie z 16. 9. 1945 v článku Činnost werwolfů od Aše po Košice hovoří o zatčení 200 werwolfů za poslední týden a znovu o bednách a bedničkách s podobným obsahem jako v článku předchozím a končí přáním, že plán maršála Žukova na vyhoštění Němců od nás a z Polska bude co nejdříve projednán, přijat a schválen a do posledního písmene proveden. (18)

Tisk se vrátil k tématu Werwolfu v polovině listopadu. Z Mladé fronty a Národního osvobození z 16. 11. 1945 se dozvídáme, že Werwolf pracuje nyní pod názvem D für D neboli Deutschland für Deutsche.

Je nesporné, že někteří absolventi různých kurzů a jejich vybraní spolupracovníci se s příslušnými pokyny a znalostmi o ukrytém vybavení zdržovali také v pohraničí českých zemí. Záměr vést tady jakousi malou válku však byl za změněných podmínek nerealizovatelný. Vše nasvědčuje tomu, že sudetští Němci, kteří absolvovali nějaké diverzní školení a nestačili na konci války utéci, nemohli dát impuls k závažnějším, vzájemně koordinovaným teroristickým akcím. Původní německé obyvatelstvo bylo z velké části v internačních táborech nebo odsunuto. V jejich domech jsou novoosídlenci, kteří byli ochotní udat bezpečnosti i zatřepání listu ve větru a ještě více souseda Němce, na jehož majetek se chtivě dívali. Mladý wervolf byl tedy bez jakéhokoliv zázemí, kde by se ukryl, skrýše, které byly někdy vybudované, nemohly zaručit přežití. Krajem neustále se pohybovali různé „revoluční formace“, zběhové a ruští vojáci toužící po alkoholu, ženách, jízdních kolech a hodinkách. Většina werwolfů přijatých po březnu 1945 byli mladí lidé, mnohdy nevyspělí fyzicky, mentálně a duševně. Kreisleiterům NSDAP šlo o kusy, ne o kvalitu. Lidé národnostně smíšeného původu, jsou v takové organizaci velkým nebezpečím, neboť se budou snažit při změněné situaci přiklonit k národnosti, která jim může zajistit momentální profit. A to se týká mnohých werwolfů ze Sudet.

V partyzánské válce rozhoduje i národní mentalita. U Němců chybí schopnost improvizace, důležitý u nich je řád a ten se pro partyzánskou válku nehodí. V Sudetech to ukázalo září 1938, zelené kádry se povětšinou ukryly do stodol a čekaly na příchod Wehrmachtu. Pak je zde ještě jeden důležitý faktor: metody československých orgánů, ať civilních, policejních či polovojenských byly velmi drastické, někdy až za hranou lidskosti, ale účinné.

Dobová publicistika a později komunistickou ideologií ovlivněná literatura věnovaná tomuto tématu ovšem pomíjela celkový kontext tehdejší situace a až příliš démonizovala aktivity Werwolfu. Příkladem je výbuch v budově MSK v Bruntálu, kde 3. 7. 1945 vybuchla neznámá třaskavina a usmrtila jednoho vojáka, pro podezření bylo zastřeleno 20 Němců, mezi nimi jeden antinacista. Bylo to uváděno jako akce německého podzemí. Je však zápis strážmistra J. z 30. 9. 1947 pro vyšetřovací komisi, podle kterého MBS F. Š. manipuloval v místnosti u stolu, kde byl radiopřijímač a nějakým předmětem (granátem), čímž přivodil výbuch. A to se vědělo i v roce 1945. (20)

Česká mystifikace kolem akcí Werwolfu bohužel přetrvává, stačí se podívat do webových stránek či některých časopisů. Minimálně 90 % akcí (spíše více) padajících údajně na vrub werwolfů bylo jim záměrně nebo omylem připsáno československými úřady (též na základě mylných svědectvích propagandou zfanatizovaného českého obyvatelstva).

Poznámky:

(1) Schmitt Carl, Teorie partyzána, OIKOYMENH, Praha 2008 ISBN 978-80-7298-265-3 s. 42-43, Chocholatý Gröger Franz, Werwolfové - fakta a mýty, www.cs-magazin.com 2/2010

(2) Pešl Martin, Werwolf: Analýza z hlediska politického hnutí, Rexter 1/2005, s. 6-13, (dále Pešl) http://barrister.cz/strat/rexter/page.php?id=33

(3) Národní archiv /: Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu, Praha

Cílek Roman, Fabšic Jiří, Vlkodlaky kryje stín, SPB-NV Praha 1968 (dále Cílek), s. 37

(4) Národní archiv: Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu, Praha

http://www.lexikon-der-wehrmacht.de/Gliederungen/Heeresgruppen/HeeresgruppeMitte-R.htm

http://www.lexikon-der-wehrmacht.de/Personenregister/S/SchoernerF-R.htm

(5) Národní archiv: Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu, Praha,

Cílek s. 42-43

http://de.wikipedia.org/wiki/Fritz_Marrenbach

http://www.wardaggers.com/NSDAP_Gauleiter.htm

http://cs.wikipedia.org/wiki/Protektor%C3%A1t_%C4%8Cechy_a_Morava

(6) Knotek Jiří , Werwolf v Čechách, in: Zbraně a náboje 8/2005 s. 81, RF HOBBY, Praha

http://www.detektorweb.cz/index.4me?s=show&i=3419&mm=1&vd=1&PHPSSIDWx=01eb3754ab1e665fce3731a38a804e1f

Havel Jan PaedDr., Sudetoněmecký Werwolf na Ústecku,

http://www.specnaz.cz/index.php?id=59&art=307&cat=33&l=10

(7) Staněk Tomáš, Persekuce 1945, Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1996, s. 59, (dále Perzekuce)

(8) Hraničáři volají , Rudé Prtávo 14.6.1945; Jednota Spojenců bude zachována, Svobodné noviny 15.6.1945

(9) Perzekuce s. 99

(10) Perzekuce s. 99-100, Cílek s. 145 -149 (zde poněkud jiný pohled z pozic komunistické propagandy)

(11) Perzekuce s. 101-102

(12) Havel Jan, Kaiser Vladimír, Pustejovsky Otfrid, Stalo se v Ústí nad Labem 31. července 1975 Memorabilita ustensis, sv. 9, Ústí nad Labem 2005 (dále Ústí), s. 13 -38

Staněk Tomáš, von Arburg Adrian, Organizované divoké osudy? Úloha ústředních orgánů při provádění „evakuace“ německého obyvatelstva (květen až září 1945); 2. část; Československá armáda vytvaří „hotové skutečnosti“, vláda je před cizinou legitimizuje; in: Soudobé dějiny, 1-2 /2006, s. 13- 49 USD Praha, ISSN 1210-7050

(13) Ústí s. 44-45

(14) Ústí s.43—46

(15) Perzekuce s. 140-144

(16) Perzekuce s. 150

(17) Staněk Tomáš, Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity USN (dále Excesy) 41/2005, Horní Staré Město s.178-179, Nový Jičín 292, Malá Morávka 301, Adolfovice, Domašov 311-312

(18) Právo lidu 16. 9. 1945 č. 107, s. 2, Svobodné Československo 16. 9. 1945 č. 108, s. 2, Lidová demokracie 16. 9. 1945, č. 108, s. 3

(19) Mladá fronta 19. 11. 1945 č. 162, Národní osvobození 16. 11. 1945 č. 156, Svobodné slovo 25. 11. 1945 č. 167

Cílek s. 25-29

(20) Vejvoda Jaroslav, Pomsta pozdních partyzánů a jiné poválečné tragedie, MOBA 2006, s. 183

Literatura:

Cílek Roman, Fabšic Jiří, Vlkodlaky kryje stín, SPB-NV Praha 1968

Cílek Roman, Čas přelomu, Severočeské nakladatelství 1985

Dvořáková Jiřina, Bedřich Pokorný – vzestup a pád, Internetová verze Sborníku AMV 2/2004, http://www.abscr.cz/data/pdf/sbornik/sbornik2-2004/bedrich_pokorny.pdf

Havel Jan, Kaiser Vladimír, Pustejivsky Otfrid, Stalo se v Ústí nad Labem 31. července 1975 Memorabilita ustensis, sv. 9, Ústí nad Labem 2005, ISBN 80-86646-11-4

Havel Jan, Sudetoněmecký Werwolf na Ústecku,

http://www.specnaz.cz/index.php?id=59&art=307&cat=33&l=10

Chocholatý Gröger Franz,Werwolf, Fakta a mýty, http://nassmer.blogspot.com/2010/01/werwolf-fakta-myty.html

Chocholatý Gröger Franz, 60. let od konce války - květen - srpen 1945 krvavá realizace Benešova plánu vylikvidování Němců, http://www.bruntal.net/2005042302-60-let-od-konce-valky-kveten-srpen-1945-krvava-realizace-benesova-planu-vylikvidovani-nemcu

Chocholatý Gröger Franz , Bruntál – květen/ červenec 1945 dle výpovědí svědků,

http://www.bruntal.net/2005042703-bruntal-kveten-cervenec-1945-dle-vypovedi-svedku

Chocholatý Gröger Franz, Internační tábory na Frývaldovsku a činnost kpt. Ctibora Nováka, http://www.cs-magazin.com/2009-03/view.php?article=articles/cs090333.htm

Chocholatý Gröger Franz, Činnost vojáků 1. čs. samostatné tankové armády – násilné vysídlení Němců z Krnova v červnu až srpnu 1945 http://nassmer.blogspot.com/2009/09/cinnost-vojaku-1cs-samostatne-tankove.html

Chocholatý Gröger Franz, Nový Jičín a aktivity 1. čs. samostatné tankové brigády (květen-srpen 1945 http://nassmer.blogspot.com/2009/11/novy-jicin-aktivity-1-cs-samostatne.html

Jaksch Wenzel, Cesta Evropy do Postupimi, Istitut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 2000 ISBN 80-85846.14.4

Pešl Martin, Werwolf:Analýza z hlediska politického hnutí, Rexter 1/2005, s. 6-13, (dále Pešl) http://barrister.cz/strat/rexter/page.php?id=33

Staněk Tomáš, Persekuce 1945, Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1996, ISBN 80-85241-99.4

Staněk Tomáš, Poválečné „excesy“v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity USN 41/2005, USD 2005 ISBN 80-7285-062.8

Staněk Tomáš, von Arburg Adrian, Organizované divoké osudy ? Úloha ústředních orgánů při provádění „evakuace“ německého obyvatelstva (květen až září 1945); 1. část; Předpoklady a vývoj do konce května; 2. část; Československá armáda vytvaří „hotové skutečnosti“, vláda je před cizinou legitimizuje; 3. část; Snaha vlády a civilních úřadu o řízení „divokého odsunu“ in: Soudobé dějiny 3-4/2005, s. 465-533, 1-2 /2006, s. 13- 49 , 3-4 /2006 s. 321-376, USD Praha, ISSN 1210-7050

Vejvoda Jaroslav, Pomsta pozdních partyzánů a jiné poválečné tragedie, MOBA 2006, ISBN 978-80-243-2889-8

Zimmermann Volker, Sudetští Němci v nacistickém státě. Politika a nálada obyvatelstva v říšské župě Sudety (1938-1945), Prostor 2001, ISBN 80-7260-055-9

Archivní pomůcka, Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu, Praha, http://nacr.cz/C-fondy/G-pomdet.asp?row=24

INTERNET

Werwolf http://cs.wikipedia.org/wiki/Werwolf

Werwolfové, Petr Blahuš, Reflex 28.4.2004 http://www.reflex.cz/Clanek16138.html

Petr Blahuš http://zukunft-braucht-erinnerung.de/zweiter-weltkrieg/zusammenbruch-und-kriegsende/370.html

Werwolf v Čechách

http://www.detektorweb.cz/index.4me?s=show&i=3419&mm=1&vd=1&PHPSSIDWx=01eb3754ab1e665fce3731a38a804e1f

Werwolf http://www.country-military-plzen.cz/werwolf.htm

PaedDr. Jan Havel, Ústí n.L, Sudetoněmecký Werwolf na Ústecku

http://www.specnaz.cz/index.php?id=59&art=307&cat=33&l=10

Cílek Roman JARO A LÉTO 1945: ŽHAVÝ ČAS PŘELOMU aneb ZÁPAS O POHRANIČÍ Policista 11/2005 http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/policista/2005/11/cilek.html

Cílek Roman, TEMNÁ VIDINA PORÁŽKY Policista 1/2005

http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/2003/casopisy/pol/0501/cilek_info.html

Sudetoněmecký Werwolf http://www.malina.xf.cz/?p=425

Protektorát Čechy a Morava http://cs.wikipedia.org/wiki/Protektor%C3%A1t_%C4%8Cechy_a_Morava

Mapy > Protektorát Čechy a Morava http://www.fronta.cz/mapy/protektorat-cechy-a-morava

Centrum pro bezpečnostní a strategická studia http://www.cbss.cz/

Rexter http://www.rexter.cz/

http://www.rexter.cz/werwolf-analyza-z-hlediska-typologie-politickeho-nasili/2005/05/01/

Hermann Löns

http://deliandiver.org/2008/06/markus-wolff-hermann-lons-uvod-do-jeho-zivota-a-dila-cast-2.html

http://de.wikipedia.org/wiki/Fritz_Marrenbach

http://www.wardaggers.com/NSDAP_Gauleiter.htm

http://www.wehrmachtheeer.wz.cz/Wehrmacht/mp3/Historie/okh.html

http://www.lexikon-der-wehrmacht.de/Gliederungen/Heeresgruppen/HeeresgruppeA-R.htm

http://www.russlandfeldzug.de/armeen.htm

http://freiwilligen.sweb.cz/DOBROVOLNICI/o76.htm