Únor 2010

První český protektorát

Luděk Navara

Obec Prameny už nebude řídit starosta, ale státní úředník. Majetek se rozprodává v dražbě.

Samozřejmě, že si není jistý. „Ano, mám obavu,“ připouští Jaroslav Formánek. V nejbližší době ho čeká dražba. Dražit se bude rodinný dům, ve kterém s manželkou už dlouhé roky žije. „Kdo jde do dražby, nemůže si být nikdy jistý,“ říká. Ano, Jaroslav Formánek má smůlu, že bydlí v obecním domě. A že obec, ve které bydlí, se jmenuje Prameny. To opravdu není dobrá adresa. Možná nejhorší v Česku.

Obec už napříště nebude mít ani starostu, ani zastupitelstvo. Bude ji řídit dosazený státní úředník. Aby se uhradily desítky milionů dluhů, přijde o obecní majetek, který se už začal rozprodávat v dražbě. Ano, včetně domků, ve kterých žijí místní obyvatelé. Formánek zatím čeká. Jeho pěkný domek z osmdesátých let typu „okál“ se bude dražit až v další vlně. V té první se však už šest domků prodalo. A až na jednu výjimku se je podařilo získat jejich současným obyvatelům. „Toho jednoho přeplatil kdosi cizí, někdo, kdo není z Pramenů,“ popisuje Formánek. Co bude, když i jeho někdo přeplatí? „I kdybychom neuspěli, nájemní smlouva musí pokračovat dál, případně bychom museli dostat jiné odpovídající bydlení. O střechu nad hlavou tedy přijít nemůžeme,“ je si jistý Formánek. Jenže i tak: jaká budoucnost čeká jeho obec? Lidé už delší dobu odcházejí a v první dražební vlně se právě prodala budova mateřské školy. Ostatně stejně už byla zavřená. Nejsou děti. Už dlouho. A šance, že se to změní, ta je dnes v nedohlednu.

Kdo do Pramenů zabloudí, bude chtít asi co nejrychleji zamířit pryč. Rozbité domy, zanedbané pozemky, přičemž nejviditelnější jsou obří bolševníky, které obkličují obec ze všech stran. Těch pár domů, které zbyly po původních německých obyvatelích, nejspíš od jejich odsunu nikdo ani neopravil. Přitom ještě před válkou byly Prameny - německy Sangerberg - výstavním lázeňským městem. Kdo vidí staré fotografie, zdráhá se uvěřit. „To byla výstavní obec, zdejší domy svou honosností připomínaly Mariánské Lázně. Jenže po válce tam přišli noví lidé, vojáci, některé domy se zničily, odstřelily. Ale to místo je fascinující stejně jako jeho historie,“ říká spisovatel Luděk Jaša, který o historii obce napsal knihu. Současnou situaci považuje za tragédii. „Je to zoufalství... otřesné. Přitom tamní prameny jsou opravdu léčivé. Tam skutečně byly lázně, kde se léčily sexuální poruchy,“ říká. Srovnat někdejší Sangerberg s tou bídnou dnešní osadou si netroufá. „Srovnávat s dneškem snad ani nejde. Obec je jako žebrák, který sedí na kupě zlata. A neumí si s tím poradit. Kdo tam dnes přijde, vidí zoufalou vesnici a říká si: Jak by tady mohl někdo žít?“

Jenže jak se to stalo, že bohaté lázeňské město, které bylo pravidelným cílem výletů návštěvníků nedalekých Mariánských Lázní, se změní v obec, která nemá ani starostu? Úpadek města je dlouhodobý a začal už před válkou. Město, které mělo i vlastní banku, bylo centrem obchodu s chmelem do doby, než se postavila železnice a Prameny se najednou ocitly mimo nové dopravní cesty. Pak už bylo jen a jen hůř. Po válce byli místní Němci vyhnáni a celé místo se stalo součástí vojenského prostoru. Takže výstavní domy zničili vojáci, a to včetně kostela ze čtrnáctého století. Bylo to jako nálet na Drážďany, říkají místní. Jenže rozdíl je v tom, že Drážďany se obnovily. Šance se ovšem objevila po pádu komunismu. Bohatství minerálních vod přilákalo investory a měla se stavět stáčírna minerálních vod. Kupa zlata byla objevena a zdálo se, že bude i využita. Jenže nebyla.

„Měli jsme už připravenou smlouvu s investorem a obec měla mít 4 halíře z jednoho litru stočené minerálky. Dělalo to 20 milionů ročně. Bylo to perspektivní, každý, kdo se teď na nás dívá skrz prsty, by jednal stejně,“ stěžuje si starosta Václav Brenner, který stál právě na začátku všech plánů. Těch plánů, které místo bohatství přinesly obci bídu a zoufalství.

Hned po pádu komunismu naložil starosta Brenner obyvatele své obce do autobusu a jel se s nimi podívat do lázeňského města v nedalekém Německu. „Byl to obecní výlet. Hlavním účelem bylo podívat se na místní lázničky. Přivedl jsem tam naše obyvatele a řekl: Tak budou vypadat naše lázně - Alžbětinky,“ popisuje starosta Brenner. Jenže to byly příliš krásné představy. Plný nadšení se před dvaceti lety pustil do projektů. Nechal udělat v okolí vrty, aby našel nejlepší minerální prameny. Jeden stál asi milion korun. Celkem jich bylo sedmnáct. Nechal také vykoupit pozemky na stáčírnu. Jenže pak přišla katastrofa.

Ochránci přírody nedovolili stavbu stáčírny v chráněné krajinné oblasti a zkrachoval i projekt na stavbu minerálkovodu, který by léčivou vodu přiváděl na místo, kde by se taková stáčírna už postavit mohla. „V roce 1998 jsme měli licenci na stáčení minerální vody, peníze na účtu a mělo se začít stavět. Už měly přijet bagry. Ale najednou jsem se dozvěděl, že je to všechno zastavené,“ popisuje starosta. Netají zklamání a hořkost. Je přesvědčen, že všechny plány zhatila nešťastná náhoda či nepřízeň lidí kolem. „Každou vteřinu odtéká do potoka 15 litrů léčivé vody. Stěžoval jsem si do parlamentu, upozorňoval jsem a nic. Vždycky musí být někdo první - i v tom horším. Ale nevím, kde jsem udělal chybu,“ říká Brenner.

„Čekáme na zaplacení dluhů. Patnáct let! Je to nekonečný příběh,“ stěžuje si jeden z věřitelů obce Vladan Janovský, který v době jednání o stáčírně zastupoval zahraničního investora. Podle něho je za situaci zodpovědný právě starosta.

Situace v Pramenech je ovšem víc než špatná. Celková výše dluhů se pohybuje kolem třiceti milionů korun, možná i víc, neboť k milionovým dluhům naskakují úroky. A je otázka, zda se přihlásili všichni věřitelé. „Je to poprvé, co takto dražím obecní majetek. Ale jinak v tom není žádné specifikum. Je to stejné jako každé jiné exekuční řízení. Starosta žádal sice o odklad, ale k němu nebyl žádný důvod,“ popisuje soudní exekutorka Eva Jablonská. První kolo dražeb se konalo před týdnem. Další dražby plánuje Jablonská koncem roku nebo začátkem příštího. „Nedražím veškerý obecní majetek. Ještě nějaký zbude, ale tam je otázka dalších exekucí,“ říká.

V příští dražbě se bude prodávat i budova obecního úřadu. Až se vydraží, nebude mít obec ani vlastní kancelář. Starosta však už v té době bude úpadku své obce jen přihlížet. Od 13. prosince totiž obec řídí pověřený úředník ministerstva vnitra. Samozřejmě, tragická finanční situace způsobila, že v obci nikdo nemá zájem o práci v zastupitelstvu. Zastupitelé složili mandáty, postupně odešli oba místostarostové, vyhlášené mimořádné volby se nebudou konat, nikdo nechce kandidovat. Jaroslav Formánek odstoupil z postu místostarosty na jaře. „Já do toho šel v roce 2006. Ale neviděl jsem po dvou a půl letech žádné východisko. Měl jsem představu, že se najdou investoři, že dojde k oddlužení obce, ale bohužel se tak nestalo... Nemám tušení, jak to dopadne,“ říká.

„Já si dal podmínku, že se buď obec podaří oddlužit, nebo jdu od toho. Ať to řídí úředník,“ říká další bývalý člen zastupitelstva Jaroslav Brtník. V obci není žádná politická strana, o obecní problémy se už prakticky nikdo nezajímá. Jenže ani státní protektorát nepřinese obci záchranu. „Stát jmenováním správce obce dluhy nepřebírá ani je není povinen zaplatit. Oddlužování bude probíhat stejným způsobem jako u jiných právnických osob. Obec jako právní subjekt funguje nadále včetně závazků, ke kterým se zavázala,“ říká Hana Malá z ministerstva vnitra. Dosazený „protektor“ bude mít navíc jen omezené pravomoci. Nebude moci rozhodovat o investičních projektech a například ani o sloučení s jinou obcí. „Cílem je zajistit základní fungování do doby, než si občané převezmou obec prostřednictvím řádně zvoleného zastupitelstva,“ dodává Malá.

Jenže kdy to bude? A kdo na něco takového bude mít chuť? Místní už totiž začínají propadat zoufalství. „Pokud dojde k dražbě veškerého majetku obce, už těm rozvojovým projektům nevěřím. Naděje umírá poslední, ale já opravdu nevím,“ říká Formánek.

(MFDNES)