Únor 2010

Podivný vývoj znamenitých novin

Vladimír Cícha

Několik desítek let jsem čtenářem a odběratelem Literárních novin, přechodně v dobách temnějších vycházející pod názvem Listy. Dokonce se odvažuji odhadnout, že jsem jedním z mála, kteří odebírají Literární noviny tady, daleko od Prahy, v kanadské Britské Kolumbii. Už mnoho let posílá mi LN pravidelně kamarád, při mých návštěvách v Praze se s ním vyrovnám.

Dle mého a možná nejen mého názoru, Literární noviny patřily k nejvýznačnějším a nejkvalitnějším novinám, které v ČSSR i v ČR vycházely a dosud vychází. Sehrály značnou úlohu v přípravě pražského jara, stejně tak jako se snažily zachovat míru svobody a demokracie po nastolení normalizace. Mám, ač místa v domě s časem ubývá, schována některá čísla dneska už velmi letitých dat výroby. Když jednou za čas si v nich listuji, napadá mě porovnání kvality a obsahu s tím, co mi dochází z Prahy dnes. O tom podrobněji dále.

Dnes se o LN, pokud se nemýlím, stará už třetí redakce. Došlo k personálním změnám a tím i k tvářnosti a obsahu novin. V průběhu let se v jejich obsahu značnou část literatury nahradila politika. Světová, stejně jako česko-slovenská, z literatury značný přesun.

Aniž bych se teď začal probírat horami schovávaných čísel, stačí mi vycházet z paměti. V této souvislosti a pro tento účel ještě sloužící. Už za redaktorství pana Jakuba Patočky dostávaly noviny stále liberálně levicovější orientaci. Mnoho úvah a textů bylo přetiskováno ze západních levicově orientovaných zdrojů. Až povážlivě začala mi chybět solidní protiváha. To mne malinko začalo rozlaďovat. Nicméně, byla čísla, kde jsem si mohl přečíst mnoho zajímavého a poučného a tak jsem občasné nutkání LN přestat kvůli v nich pěstovaným trendům, obebírat. Vydržel jsem a čas dospěl ke změně nejposlednější. Do redaktorského křesla zasedl Zbyněk Fiala, nejposlednější čísla se rozhojnila z 20 na 24 stran při stejné ceně, což je hodno obdivu a dnes věcí vzácnou. Zde musím říci, že obsah dnešních čísel je mnohem bohatší, nabízí velmi mnoho informací o nových knihách, o divadelních představeních ... snad nová úprava stránek to umožnila.

Tím více mne zarazil viditelný obrat vlevo, pokud tedy jde o texty politiky se týkající. Při četbě poslední tří čísel nestačil jsem se divit! Názory autorů jakoby převzaty z Rudého práva! Paní Tereza Spencerová, Ondřej Mrázek, zástupce šéfredaktora a jiní. Jakou sociálně politickou linii se vlastně dnešní redakce LN rozhodla sledovat? Jak jen může zmíněný O. Mrázek napsat svůj textík (49, roč. 2009), libující si nad tím, že český parlament nakonec zrušil pozvání politika G. Wilderse, který nepochybně ví mnohem víc než pan Mrázek o dosud snad většinou latentním, ale v Nizozemí i viditelném nebezpečí působeným nepochopitelnou tolerancí k té části muslimstva, která nějak zapomíná, proč vyměnila svůj domov s jeho zvyklostmi a zákony za zemi západní, jinými zákony se řídící. Hovořit dnes o absolutní toleranci, jak si levicoví liberálové přejí, je podobně pošetilé jako věřit heslu Poručíme větru, dešti! Což tito pánové a dámy, kteří teď vydávají LN nevědí o tom, jak by asi dopadl exodus našinců do zemí muslimských nebo arabských, doprovázený podobnými požadavky, jakými západní svět oni tak mocně častují? Proč si vybrali Západ k dalšímu životu a existenci, když nejsou spokojeni se zákony a zvyklostmi v tomto jejich novém domově zavedenými? Je tato logika tak nesnadno pochopitelná?

V takovém myšlení, s nímž se se čtenářem podělují dnes v LN, snad jenom pošetilec může hledat původ v iráckém konfliktu, což je jen opomenutí chronologie, ač tato nepříjemnost trvajícího pobytu vojsk v zemích dnešních středisek konfliktů je zřejmá. Ale na podstatě problému s neomaleností agresivnějších muslimů, jež se stále častěji prosazuje, zatím hlavně v evropských zemích, kde jejich počet valem roste a díky plodnosti bude růst ještě rychleji, to věru mnoho nemění.

Závěrem: nemyslel jsem si, že takový úpadek etiky najdu i v redakci LN (tedy tato poznámka se týká i redakce předchozí), kdy pánové Sikora, Patočka a kupodivu i syn slavného a etiku ovládajícího otce Ludvíka O. Vaculík nemají tolik solidnosti, aby odpověděli na kratičký e-mail svým letitým čtenářům (množné číslo v domnění, že nejspíš nebudu sám tohoto názoru).