Únor 2010

Dva tři roky a od Česka se odvrátí investoři

Miroslav Singer

Státní rozpočet Česka skončil loni v rekordně vysokém schodku přes 190 miliard korun, balíček úsporných opatření ho má pro letošek srazit "jen" na zhruba 160 miliard. Pokud však země nepřistoupí k razantním opatřením, z vysokých dluhů už jen těžko vybředne. Viceguvernér České národní banky Miroslav Singer v rozhovoru pro HN říká, že hlavní problém kolem státního rozpočtu spočívá v tom, že současné deficity veřejných financí nejsou způsobeny krizí. "I ta protikrizová opatření, která drží letošní deficit na současné úrovni, jsou jen dočasná," upozorňuje Singer.

HN: Na jakou úroveň klesne schodek po odeznění krize?

Schodek rozpočtu zůstane kolem či nad 180 miliardami korun, tedy kolem pěti procent, i v době, kdy bude krize za námi. Naděje, že schodky se vyřeší návratem k ekonomickému růstu, jsou plané. V nejbližších letech navíc poroste česká ekonomika maximálně kolem dvou procent ročně. Ty vysoké růsty, co jsme zažívali před krizí, jsou pryč.

HN: Existuje cesta, kterou se Česko může schodků veřejných rozpočtů zbavit?

Deficit se dá obecně snížit redukcí výdajů a zvýšením příjmů. To je obecná pravda. Ke zvyšování příjmů je ale vždy mnohem omezenější prostor. S rostoucími daněmi totiž roste snaha firem se jejich placení vyhnout. A naše daňová kvóta už dnes není zdaleka nízká. Pokud bychom daněmi chtěli pětiprocentní deficit vymazat, znamenalo by to, že tuto kvótu zvedneme o jednu sedminu. Česká ekonomika by se stala ve srovnání s ostatními zeměmi mnohem méně konkurenceschopná.

HN: Ale i v Evropě přece existuje řada zemí, jejichž daňová kvóta je mnohem vyšší než v Česku.

To je pravda. Existují země, které i s vysokou daňovou kvótou fungují dobře. Jenže pak potřebujete další peníze navíc, které investujete do toho, aby náš stát fungoval lépe. Takže tu kvótu zvednete ještě víc než o pětinu, a pokud peníze špatně utratíte, přijde průšvih. Je třeba zavést jiné řešení, které nebude ve většině spočívat na straně příjmů.

HN: Je reálné, že Česko do skutečných problémů zabředne?

Málokdo si uvědomuje, že země, které se ocitnou v situaci, kdy jim nikdo nechce půjčovat, neměly často vysoký poměr dluh k hrubému domácímu produktu. Důležitá je tendence ve vývoji rozpočtu. Když to vypadá, že se nic nezmění a rozpočet bude i v dalších letech stále s vysokými schodky, každý rozumný investor si řekne, že tudy cesta nevede. A toho není těžké dosáhnout u nás během dvou tří let. Pokud trend zůstane takový, jaký je, nebo se dokonce zhorší - což si umím velmi dobře představit - tak ekonomika může pocítit úplně jiné typy problémů, než se kterými jsme se dosud potýkali.

HN: Jak se to může konkrétně projevit?

Každá krize je jiná. Nejvíce se to projeví na nákladech státního dluhu, možná bychom dostali tu zprávu přes pokles kurzu.

HN: Zbývá tedy snižovat výdaje. Nemyslíte si, že to může zbrzdit oživení ekonomiky?

To by byla jen krátkodobá věc, která se ale nakonec v budoucnu vyplatí. Je třeba snížit mezní daňovou sazbu tak, aby se lidem vyplatilo pracovat a platili daně. Tedy buď srazit daně, nebo snížit přídavky.

HN: V jaké fázi je teď česká ekonomika?

Propad se zastavil, ale trochu to zkresluje povaha meziročního srovnávání. Je možné, že uvidíme ještě jeden mělký propad v tomto roce. Ale nestane-li se něco neočekávaného ve světě, měla by krize odeznívat. Celá krize byla dovezená zvenčí, nezavinili jí čeští rolníci, dělníci, ba ani čeští bankéři, vlastníci či manažeři. A tak ji ani sami nemůžeme vyřešit.

HN: Balíčky proti krizi tedy české ekonomice nepomohly?

Vize, že se nám s jejich pomocí podaří podpořit poptávku a ekonomiku, je nesmysl. Česko nemá takovou sílu, aby zaplnilo výpadek poptávky ze zahraničí. V debatě o krizi mi chybí číselný rozměr. Někde jsem četl, že šrotovné v jiných zemích nás loni zachránilo před dvoucifernými propady hrubého domácího produktu. To by u nás znamenalo, že přidaná hodnota (tedy mzdy a zisky) v naší ekonomice by se musely propadnout ještě o víc než pět procent HDP, tedy nejméně o 200 miliard korun hlouběji, než se stalo. A vzhledem k podílu přidané hodnoty na výrobě nebo na objemu exportů by to muselo znamenat, že víc než polovina z celkového českého vývozu - nejen vývozu automobilek - by musela být bez šrotovného ztracena. Přesně tento typ frází, jež znějí dobře, ale číslům neodpovídají, hrozně mlží debatu o krizi a možných opatřeních proti ní.

HN: Jedním z projevů krize v Česku je i situace v bankovnictví. Jak vnímáte skutečnost, kdy úroky v bankách nereagují na snižování sazeb, které provádí centrální banka?

Trh se už dílem normalizoval, stav byl totiž nenormální před příchodem krize. A to i v Česku, protože úvěry se poskytovaly za nesmyslně nízkých marží, které nezohledňovaly riziko, protože tu byl boj o podíl na trhu. Když jsme snižovali sazby, činili jsme tak s vědomím, že jen velmi malá část poklesu se přenese do komerčních sazeb řadových klientů. Snížení sazeb naší centrální banky bylo spíše o tom, že se úroky na konci řetězce nezvýší. Banky by si rizikovou prémii zvedly prostřednictvím růstu komerčních úroků. A to v této ekonomické situaci není žádoucí.

HN: Koncem loňského roku tedy v Česku narostlo riziko?

Tak trochu to vyplývá z charakteru bankovnictví jako cyklického odvětví. Během boomu jsou rizikové prémie nízko, a v krizi je banky zvyšují - a tím ji mohou ještě prohloubit. V České republice ale celkový objem poskytnutých úvěrů stále mírně roste. Ekonomika loni klesla řádově o čtyři procenta ve svém nominálním vyjádření. A kdyby bankovnictví chtělo být cyklicky neutrální, tak celková masa poskytnutých úvěrů by měla klesnout stejným způsobem. Z toho, že bankovnictví je cyklické, můžeme usuzovat, že lépe ještě nebude. A to mě nevede k optimismu ohledně poskytování úvěrů v letošním roce.

HN: Když riziko zůstane v tomto roce stejné, znamená to, že neexistuje žádný prostor pro zvyšování úrokových sazeb?

Centrální banka neusiluje o růst ekonomiky, ale cíluje měnově politickou inflaci na horizontu roku, roku a půl. Naše prognóza vychází z toho, že v prvním půlroce bude poměrně málo impulzů pro zvyšování úrokových sazeb. Poté je ale možné s tím, jak se bude vracet růst, a s tím, jak půjdou sazby nahoru v jiných zemích, že začneme sazby také zvedat. Kdyby šly nahoru jen v zahraničí, vedlo by to k poklesu měnového kurzu. To by sice prospělo exportu, ale současně by to posunulo cenovou hladinu. A ceny jsou to, oč v politice ČNB běží.

HN: V poslední době jste vy osobně hlasoval proto, aby se úrokové sazby snižovaly. Nyní je klíčová sazba na historickém minimu, na jednom procentu. Mohou jít tedy ještě o něco níže?

Jestli se mě ptáte na budoucnost, tak nevím. Ale je pravda, že při posledních třech rozhodnutích jsem se dvakrát odchýlil od názoru většiny bankovní rady ČNB.

HN: Česká národní banka byla, když sazby šly globálně dolů, jako jedna z prvních na světě, která ke snižování sazeb přistoupila. Bude mezi prvními i při jejich zvyšování?

Myslím, že Česká národní banka byla mezi prvními i v posledním "zvedacím minicyklu" těsně před tím, než na svět dopadly události spojené s krachem americké banky Lehman Brothers. Je to důsledek toho, že jsme malá otevřená ekonomika, jsme tedy citlivější na změny. Vítr fouká buď pro inflaci, nebo směrem proti ní. A když máte loď menší a víc závislou na vnějším okolí, musíte více hýbat kormidlem. Obecně bych vůči velkým ekonomikám nebo velkým ekonomickým blokům čekal, že budeme často měnit sazby dřív. Byť teď to tak být nemusí.

HN: Z prognóz velkých investičních bank vychází, že by Česko mělo na konci roku mít sazbu 1,75 procenta. Souhlasíte?

To je nad rámec mé prognostické schopnosti. "Goldmanové" či "Lynchové" potřebují sázet na to, jaká bude sazba za devět měsíců. Pro mne je ale nejdůležitější, aby to nejbližší rozhodnutí bylo správné.

HN: V Česku to teď vypadá, že inflace fouká směrem vzhůru - zvýšila se daň z přidané hodnoty, spotřební daně, cena benzinu poskočila o dvě koruny. Nepřiměje to ČNB přece jen rozhodnout o zvýšení sazeb dříve?

Nás zajímá především měnově politická inflace - do ní se změny daňových sazeb jako primární zdroj inflace nezapočítávají. Není možné dělat měnovou politiku podle změn daňových sazeb. Nynější situace navíc nenahrává tomu, aby si někdo příliš promítal růst daňových sazeb do cen. Měnově politická inflace se ale v horizontu jednoho či půldruhého roku blíží k inflačnímu cíli zespoda.

HN: Vraťme se ještě k bankám. Tvrdíte, že úroky se během celého roku budou držet vysoko. Dá se říci, že někdy ještě výrazně klesnou?

Nevidím u komerčních sazeb moc důvodů, proč by se měly moc měnit tím či oním směrem. Na jedné straně stojí potřeba požadovat rizikové prémie odpovídající ekonomice, která se v tom nejlepším případě dostává na trajektorii dlouhodobě nízkého růstu. Na druhé straně se mi nezdá, že by byl velký prostor pro růst úroků, protože vidím subjekty, které mají zájem na trh bankovních služeb vstupovat. A to vytváří přirozený konkurenční tlak, který by měl bránit zvyšování komerčních úrokových sazeb.

HN: Vidíte nějaká rizika v českém bankovnictví pro letošek?

Určitě dojde ke zhoršování úvěrových portfolií. Naše zátěžové testy mě nicméně až "znervózňují" tím, jak vypadají dobře. Banky v nich ustávají i poměrně extrémní situace. V únoru bychom měli zveřejnit nové stresové scénáře, ve kterých by v extrémní variantě alespoň nějaká malá hospodářsky nezajímavá část bank vyžadovala dodatečný kapitál. Hypotetický scénář, aby se dostala alespoň nějaká banka do problémů, vyžadoval tak nepravděpodobné sledy událostí, že mě to "děsí". Realita se přitom vyvíjí trochu lépe, než stresové scénáře třeba před devíti měsíci předpokládaly. Buď něco velkého nevidíme - a to se mi moc nezdá, nebo by to náš bankovní sektor měl bez velkých problémů ustát. To jsme uváděli už před rokem a skoro bych řekl, že teď to říkáme s větší mírou jistoty.

HN: Co bude po roce 2009 v českém bankovnictví už navždy jinak? Změnila krize něco tak podstatně, že se to už nevrátí do předkrizového období?

Krize možná ještě podtrhla vlastnost českého národa, který není národem dlužníků, ale střadatelů. Možná získal ještě větší opatrnost při zadlužování. Prostor pro růst institucí, které šly do velmi rizikových půjček, se zúžil, což není tak špatná zpráva.

(Hospodářské noviny)