Únor 2010

Atentát na NKÚ

Jaroslav Spurný

Za kritikou Františka Dohnala je plán na ovládnutí Nejvyššího kontrolního úřadu. Před očima se nám již osmý měsíc odvíjí bojová hra o nezávislost Nejvyššího kontrolního úřadu. Instituce, která tady kontroluje zacházení politiků s veřejnými prostředky a která v posledních deseti letech odhalila rozhazování státních financí – či pokusy o ně – v řádu stamiliard korun, teď sama čelí velkým výtkám a tlakům z mocenské sféry. Začalo to loni na jaře obviněním prezidenta úřadu Františka Dohnala z rozhazování peněz a udáním, že si za nájem 80 tisíc státních korun žije v luxusním bytě. Dohnal, na kterého teď politici podali dokonce opakované trestní oznámení, to všechno vykládá jako snahu politických stran dostat pod kontrolu veřejnou instituci. Sázka je vysoká. Pokud v tomto sporu vyhraje lživý vítěz, zasáhne to nejen peněženky zdejších daňových poplatníků.

„Nestal jsem se šéfem NKÚ proto, abych rezignovaně přihlížel, jak úřad ovládají politici, jejichž hospodaření máme kontrolovat,“ říká šéf Nejvyššího kontrolního úřadu. „Nevzdám to, nechci se stát mužem, jehož úřadu ukradli pod nosem nezávislost.“ Svá slova pan prezident pronáší v zasedací místnosti, jejíž jedinou ozdobou je grafika znázorňující tváře českých osobností z tuzemských bankovek. Obraz, který nechal Dohnal koupit jako „ilustraci práce NKÚ“, stál dvě stě dvacet tisíc korun. Vypadá to jako rušivá zmínka od věci, ale to je omyl: v zápase o kontrolní úřad hraje velkou roli také cena umění. Kromě grafiky koupil Dohnal ještě obraz do své kanceláře a sochu do vstupní haly, dohromady za dva miliony tři sta tisíc. Jak uvidíme, pro poslance se tyto nákupy staly jedním z důkazů, že úřad, který má bdít nad efektivitou hospodaření státu, sám zbytečně rozhazuje peníze. Ale popořadě.

Loni patnáctého dubna předstoupil šéf NKÚ před kontrolní výbor sněmovny, aby provedl tradiční rituál – obhajobu ročního hospodaření své instituce. Jenže nenápadný bod v diáři se změnil v drama. Den předtím totiž zveřejnil týdeník Euro zprávu, že Dohnalův úřad zbytečně utrácí peníze – třeba za osmdesátitisícový měsíční nájem „luxusního bytu“ pro samotného šéfa. Informace, zveřejněná v Euru a později převzatá řadou médií, pobouřila svou jasnou výpovědí: prezident úřadu, který jiné kárá za ledabylý vztah k veřejným financím, sám rozhazuje z cizího za vysoký nájem a drahé služební vozy, jimiž se dokonce nechává vozit na soukromé cesty, jako je třeba sbírání hub.

Poslancům výboru, kteří na Dohnala onen loňský dubnový den čekali, přitom na stole neležel jen výstřižek z Eura. Kromě něj měli k dispozici i dokument, který ke zprávě o hospodaření NKÚ přilepilo kolegium úřadu, tedy jeho nejvyšší orgán. V tomto sdělení, jehož „únik“ do Eura dal podnět k výbušnému článku, se psalo nejen o Dohnalově bytu a nákupech drahého umění, ale i o tom, že prezident úřadu reorganizací a přestěhováním kanceláří zavinil zvýšení nákladů v přepočtu na jednoho zaměstnance NKÚ. Všechno se zdálo jasné. Jenže při podrobnějším pohledu se po čase začal v pozadí rýsovat trochu jiný příběh.

Především vyšlo najevo, že osmdesátitisícový rozpočet na pronájem bytu pro šéfa instituce existoval a byl ekonomy úřadu schválen již předtím, než sněmovna jmenovala Františka Dohnala prezidentem NKÚ. Ve své „luxusní rezidenci“ pak Dohnal bydlel tři roky a proti ceně nenamítal nic nikdo z úřadu, z kolegia NKÚ ani z poslaneckého kontrolního výboru, který se zabýval hospodařením úřadu a také kontrolními akcemi NKÚ. Proč najednou po třech letech se začalo kolegium i poslanci zajímat o Dohnalovo hospodaření a bydlení?

Naléhavost této otázky podpořil fakt, že spor kolem hospodaření NKÚ se rozjel pár týdnů poté, co úřad zveřejnil dva důležité nálezy. První byl kontrola státních dotací městu Liberec na pořádání mistrovství světa v lyžování a druhý účelnost stavby rychlostní komunikace z Brna do Mikulova. Obě kontroly přinesly alarmující zvěsti. První odhalila hromady faktur za nikdy neprovedené dodávky nebo zneužití dotací v řádu stamilionů korun. NKÚ podal trestní oznámení a případ vyšetřuje protikorupční policie. Začal se jím zabývat i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který prověřil na sedmdesát výběrových řízení týkajících se investic do mistrovství světa a našel skoro dvě desítky zásadních chyb v zadávání a průběhu veřejných zakázek. Liberci hrozí padesátimilionová pokuta.

Druhá kontrola ukázala absolutní nesmyslnost stavby silnice, za niž by stát zaplatil více než deset miliard korun. Kontrolor – zjednodušeně řečeno – odhalil, že stavba stojí mimo plán Evropskou unií navržených a Českou republikou schválených staveb dálnic a je nadbytečná.

Obě akce ťaly do živého v tom, co je tady čím dál silněji považováno za páteř korupčního systému: první do veřejných zakázek spjatých s vlivnými politiky, druhá do zisků mocné stavební lobby. V tomto světle pak pokárání adresovaná šéfovi NKÚ z mocenských pozic dostala nádech možné pomsty a trestu příliš nezávislému úředníkovi.

Na tomto místě je nutné říci, že autoři první zprávy kritizující Dohnala za rozhazování peněz – členové kolegia NKÚ – odpovídají zároveň za kontrolní akce úřadu a sami řadu z nich provádějí. Právě jejich nálezy usvědčují mnoho státních institucí již patnáct let z rozhazování peněz, z neprůhledného účetnictví nebo z podezřele i podvodně vypsaných veřejných soutěží. Právě kolegium je pilířem nezávislosti úřadu a zárukou, že kontroly státního utrácení jdou k jádru věci a nepřinášejí jen nějaké nic neříkající formální nálezy. A v tomto duchu je nutné brát vážně, jak členové kolegia odpovídají na otázku, proč loni upozornili poslance na hospodaření svého šéfa.

„Jsme odpovědní za hospodaření našeho úřadu,“ říká Marie Hošková, jedna z těch členů kolegia, kteří jsou v něm již od jeho založení v roce 1993. „Nějakou dobu jsme se na chodbách úřadu dozvídali divné zvěsti – tu o bytu, tu o nevýhodném pronájmu… Pan prezident nám přitom sám žádné informace neposkytl.“ Zprávu o Dohnalově utrácení přinesl na loňské březnové jednání kolegia jeho člen Ladislav Zeman, který se jako první nespokojil se šuškandou a zeptal se přímo ekonomů úřadu. Členem kolegia už není, protože překročil zákonem daný věk (65 let), který dovoluje tuto vlivnou funkci vykonávat. Dnes jej zaměstnává Poslanecká sněmovna. Zeman se k věci nechce vyjadřovat, jednání kolegia jsou podle něj neveřejná, nicméně důležité je, že kolegium – s výjimkou jednoho hlasu – jeho připomínky v březnu schválilo a připojilo je ke zprávě o závěrečném účtu, určené poslancům.

„My jsme si tak trochu mysleli, že pan Dohnal půjde před poslance, posype si hlavu, slíbí nápravu a tím to všechno skončí,“ vysvětluje Marie Hošková, proč pro zprávu hlasovala. Zmýlila se: všechno naopak teprve začalo. Dohnal se totiž patnáctého dubna poslancům za nic neomlouval, naopak všechny výtky odmítl s tím, že úřad pod jeho vedením neplýtval, nýbrž ušetřil osmnáct milionů korun. Poslanci vzápětí hozenou rukavici zvedli.

„Ta osmdesátitisícová položka za nájem nebylo nic, čeho bychom si mohli dříve všimnout. Úřad má rozpočet více než půl miliardy. Kontrolovali jsme celý rozpočet úřadu a ty peníze jsou zanedbatelnou částkou,“ odpovídá na otázku „proč ten zájem po třech letech“ poslanec Libor Ježek, místopředseda kontrolního výboru, který celou „kauzu Dohnal“ rozvířil. „Jenže letos jsme dostali od kolegia poměrně přesnou informaci o tom, že i NKÚ vynakládá zbytečné peníze, prezident Dohnal odmítl hospodaření vysvětlit a my jsme museli ze zákona jednat,“ dodává Ježek. Poslanci se do toho pustili s vervou.

Prvním krokem členů výboru bylo zpracování zprávy vycházející z nálezu kolegia. V květnu tuto zprávu odevzdal předseda výboru Vladimír Koníček kárné komisi NKÚ. Tato komise (složená z bývalého sociálnědemokratického poslance a dnes místopředsedy NKÚ Miloslava Kaly a ze dvou soudců Nejvyššího soudu, jedním z nich je Pavel Kučera, známý protagonista tzv. justiční mafie) má důležitou pravomoc: prezident NKÚ je odvolatelný pouze v případě, že kární komisaři konstatují, že se provinil, nebo v případě, že spáchá nějaký trestný čin. Koníček předal komisi stížnost, že Dohnal rozhazuje peníze a porušuje trestní zákon o nakládání se svěřeným majetkem.

O měsíc později přišel na protikorupční policii anonymní dopis obviňující Dohnala ze stejných přečinů jako kontrolní výbor. Policie udání prošetřila a v září odložila jako bezpředmětné. O dva měsíce později předala policii další trestní oznámení na Dohnala – opět kvůli neoprávněnému nakládání se svěřeným majetkem – kárná komise. Tímto oznámením se policie zabývá dodnes.

Začátkem prosince navštívila NKÚ komise poslanců z kontrolního výboru s tím, že jdou prověřit hospodaření úřadu. František Dohnal je nepustil dovnitř. „Pravidla kontroly, která si nastavili sami poslanci, odporují české ústavě i mezinárodním standardům kontroly,“ stojí v jeho zveřejněném vyjádření. O týden později navrhl předseda sněmovny Miloslav Vlček na Dohnala další kárné řízení – tentokrát za nespolupracování s dolní komorou. „NKÚ je podle zákona pouhá správní instituce, která má povinnost předávat poslancům potřebné informace,“ říká poslanec Ježek, šéf Dohnalem odmítnuté výpravy. Rozhodnout, kdo má pravdu, je pro laika v tuto chvíli neřešitelný úkol – o to se teď přetahují právníci. Podstatné pro alespoň částečnou orientaci ve spletitém příběhu NKÚ je však následující shrnutí: za posledních osm měsíců podali poslanci na Dohnala dvě kárné žaloby, jedno trestní oznámení, poslali do jeho úřadu poslaneckou kontrolu účtů, což se i podle svědectví šéfa sněmovny Miloslava Vlčka nikdy předtím ve státní instituci nestalo.

Proč jsou poslanci v kauze NKÚ tak rázní, když se v jiných podobných případech chovají přinejmenším shovívavě? Právě NKÚ dodává poslancům – hlavně těm z kontrolního výboru – ročně desítky zpráv o špatném hospodaření státních institucí. Například v minulých letech prověřoval NKÚ hospodaření Českého statistického úřadu pod vedením Jana Fischera a našel sérii pochybení v řádu stovek milionů korun. Poslanci vzali zprávu na vědomí a šéfovi úřadu nic nebránilo, aby se stal premiérem. Nebo třeba loni upozornil NKÚ na neprůhledné hospodaření dvou ministerstev a dokonce i všeobecné pokladní správy a doporučil, aby poslanci neschválili jejich závěrečný účet. Sněmovna doporučení odmítla a k odpovědnosti nebyl nikdo pohnán.

Podobných případů jsou desítky, spíše stovky. Přesná statistika neexistuje. Ale stačí hodinové pátrání na internetu, aby člověk zjistil například toto: v letech 2008 a 2009 provedl NKÚ šedesát osm kontrolních akcí, kde šlo řádově o stovky nesprávně vynaložených miliard korun. Výsledky všech kontrol dostali na stůl poslanci kontrolního výboru. Z internetových stránek Poslanecké sněmovny lze zjistit, že poslanci probírali pouze šest nálezů NKÚ. A pouze v jedné věci donutili státní instituci změnit hospodaření. Jde o ministerstvo školství. Podruhé se o totéž nyní pokoušejí v NKÚ. Proč právě tam? „To je zavádějící otázka,“ říká šéf kontrolního výboru Koníček. „Podle mne si za to NKÚ může sám. Ti ostatní připomínky akceptovali a slíbili nápravu, ale pan prezident Dohnal nic takového neudělal. Kdyby spolupracoval, nebyla by z toho žádná mediální aféra,“ dodává.

Připomeňme si, o co se hraje. Šéf NKÚ má velké pravomoci. Na čelném místě přitom stojí to, že navrhuje kontrolní akce. Takže – schematicky řečeno – rozhoduje, po kom ze státní správy a politiky jeho lidé půjdou a koho vynechají. Jeho záměry může změnit pouze kolegium úřadu.

NKÚ měl dosud pouze dva šéfy. Jedenáct let byl prezidentem Lubomír Voleník, který v úřadě nastavil vysokou laťku nezávislé kontroly. Po jeho smrti jej nahradil lidovec Dohnal. A z internetu, ze čtení nálezů NKÚ je zřejmé, že laťku nasazenou svým předchůdcem udržel. Vcelku bez nadsázky se dá říci, že jeho zaměstnanci jsou nezávislejší než třeba policisté, státní zástupci, nebo dokonce i soudci.

Po patnáctém dubnu se ovšem začaly poměry nenápadně měnit. Místo nezávislých kontrolorů, kteří museli kvůli věku odejít, byli jmenováni do kolegia tři poslanci – dva z ODS, jeden ze sociální demokracie. Přidali se tak k dalším čtyřem poslancům, kteří v nejvyšším orgánu NKÚ fungují již z dřívější doby. Většina těchto členů byla jmenována za Dohnalova šéfování. Přitom podle zákona jmenuje členy kolegia sněmovna na základě návrhů prezidenta NKÚ. Proč Dohnal dovolil tak politizovat své kolegium? „Navrhoval jsem odborníky, poslanci je nepřijali. Vlastně jsem musel na poslanecké návrhy přistoupit, abych měl v kolegiu dost členů,“ říká Dohnal, nicméně lidé z kontrolního výboru sněmovny to zpochybňují: „Členy navrhuje pan prezident, jestli si nechal schválit politiky, je to jeho chyba,“ říká Koníček, který se hlasování o nových poslaneckých přírůstcích kolegia zdržel. „Podle mého názoru si tyhle členy kolegia potajmu navrhují a schvalují straníci z těch dvou nejsilnějších stran,“ dodává Koníček. „Cože? O tom nic nevím,“ komentují tento výrok shodně šéf poslaneckého klubu ODS Petr Tluchoř a poslanec za ČSSD Jeroným Tejc.

Dnes je v patnáctičlenném kolegiu sedm bývalých poslanců ODS a ČSSD. Co to znamená? NKÚ je úřadem, který ročně prověří nakládání se státním majetkem za desítky i stovky miliard korun. Již roky pravidelně zjišťuje, že zhruba desetina tohoto majetku byla vynaložena přinejmenším neúčelně. Nebo tak neprůhledně, že žádná kontrola už nezjistí, co se s penězi stalo. Kdyby politici respektovali nálezy NKÚ a přizpůsobovali jim rozpočet, ušetřili bychom podle zpráv NKÚ v tomto desetiletí odhadem tři sta až pět set miliard korun. A samozřejmě, o ty peníze by někdo přišel. Poslanci by nemohli tak rozhazovat a museli by šetřit.

Neexistuje žádný přímý důkaz, že by tlak poslanců žádajících trest za dodnes nezávislou autoritou nepotvrzené „Dohnalovo rozhazování“ nějak souvisel se zmíněnými nálezy kontrolorů NKÚ v Liberci a na jižní Moravě. Nicméně podle kuloárních informací existuje dohoda ODS a ČSSD o obsazení dvou klíčových křesel dvou zásadních kontrolních úřadů – NKÚ a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Tomu druhému šéfuje od července bývalý poslanec za sociální demokracii Petr Rafaj. Post šéfa NKÚ by prý měl připadnout ODS. Existenci takové dohody není samozřejmě možné prokázat a čelní politici obou stran – například místopředseda ODS Petr Nečas – ji vylučují. Volba Rafaje byla tajná, není tedy možné zjistit, jestli jej podpořili i poslanci ODS. Rafaj získal 115 hlasů.

„Podle toho, jak rychle a bezkonfliktně a s evidentní pomocí našich poslanců byl pan Rafaj zvolen, tu dohodu nemohu vyloučit,“ říká Libor Ježek. A není tedy tlak kontrolního výboru sněmovny na Dohnala součástí plánu, jak současného šéfa NKÚ nahradit někým z ODS? „Mě žádné politické motivy ke kontrole NKÚ nevedou,“ říká poslanec Ježek. „Ty chyby v hospodaření úřadu zřejmě existují a my máme právo to zkontrolovat. Jestli někoho jiného z výboru někdo úkoluje, aby dostal NKÚ pod politickou kontrolu, to nevím. Ale myslím, ale myslím, že to mohu vyloučit.“ Sám Dohnal s vylučováním politické hrozby tolik nespěchá. „Je to politický tlak. Místo aby poslanci naslouchali mému vysvětlení, tlačí do kolegia své zástupce a na mě posílají policii,“ říká prezident, kterého už případ osobně poučil minimálně v jedné věci. Třebaže dřív považoval svůj rozlehlý byt za běžnou součást života osmého nejvyššího ústavního činitele Česka, dnes obývá mnohem skromnější příbytek – a platí si jej ze svého.

Rozuzlení příběhu je v tuto chvíli nejasné. Odvolat vlivného ústavního činitele nejde jen tak na podkladě ne úplně analyzovaných a podložených informací z neformálního přílepku. Proto poslanci chtěli provést v úřadu kontrolu, nicméně Dohnalův zákaz vstupu jim to zhatil. Sněmovna by mohla schválit novelu zákona o NKÚ, který by jí kontrolu umožnil, ale v tomto volebním období to už nestihne.

(Respekt, www.respekt.cz)