Únor 2010

Šestý bič v dějinné chvíli

Jaroslav Spurný

Další bičík na korupci právě upletla a schválila vláda. Už šestý za posledních deset let. Během té doby se Česko propadlo o dvacet příček na mezinárodním žebříčku státní korupce a zoufalství nad pošlapáváním férové hry se promítlo i do zdejších sociologických průzkumů: nedůvěra v politiky dosáhla bezmála „ukrajinských“ hodnot kolem osmdesáti procent. Kabinet na to nabídl svůj „balíček protiopatření“. Například institut korunního svědka, který pod slibem snížení trestu usvědčí velké ryby, policejního agenta nasazeného do korupčního prostředí či prověrku firem účastnících se veřejných soutěží. Jenže když ani jeden z předchozích protikorupčních návrhů nic nepřinesl a nikoho nevydal spravedlnosti, můžeme doufat, že teď to bude jiné?

Bez přehnaného optimismu – jistá naděje by tu byla. Balíček totiž přichází právě ve chvíli, kdy se korupční systém Česka otřásl v základech. A způsobila to vlastně maličkost. Hlas jednoho jediného podnikatele, který porušil zákon mlčení a vytáhl na světlo finty tajného spolku politiků, úředníků a firem usilujících o veřejné peníze. O jeho čin se teď mohou ve svém konání opřít státní instituce i občanská společnost. Udělají-li to, může tady být s úplatkáři dost brzy ámen.

Je to divné

Zmíněným podnikatelem je samozřejmě šéf společnosti Unicorn Vladimír Kovář, který nedávno přinesl svědectví o soutěži na software pro Český statistický úřad. Dozvěděli jsme se tak důležité věci. Především to, že tady lze opravdu „ušít“ půlmiliardový tendr na míru pro předem vybraného a známého vítěze, kterého pak poslušně schválí úředně najmenovaná (a zcela nekompetentní) komise, aniž by to celé nějak zneklidnilo konkurenci, policii či „bojovníky proti korupci“ z mocenské sféry. To poslední přitom prozrazuje, že máme co dělat s hladce fungujícím a zaběhnutým systémem.

Loni tu státní instituce vypsaly zakázky za dvě stovky miliard. Znalci jsou přesvědčeni, že většina z nich byla předražena o dvacet až třicet procent. Zhruba sedmdesát procent státních zakázek bylo zadáno přímo osloveným firmám, bez jakékoli soutěže. Neexistuje žádná oficiální statistika, ale internetová data prozrazují, že se o zbytek podělily firmy v soutěžích s maximálně dvěma účastníky.

Je to divné – krize, a do soutěží o veřejné peníze se skoro nikdo nehlásí. Díky Kovářovi a ČSÚ teď už nejen tušíme, ale i víme proč. Zakázku na software pro statistiky si napřed odneslo patnáct zájemců, ale všichni postupně „nějak“ poznali, že tenhle byznys není pro ně. „I moji zaměstnanci mi od začátku tvrdili, že nevyhrajeme my, ale Hewlett-Packard,“ říká Kovář. Třináct ostatních uchazečů se na základě podobných upozornění rozhodlo do soutěže nejít a ušetřili milionové náklady na zpracování nabídky. Tím je korupční systém vlastně výhodný také pro ty, kdo jej „mažou“: šetří jim peníze i energii ztracené v rizikových bitvách, přičemž všichni mají záruku, že když nebudou zlobit, dříve či později se na ně dostane.

Kovář nicméně tato nepsaná pravidla nedodržel, do souboje přes varování šel – a prohrál, přestože nabídl srovnatelné zkušenosti a o sto milionů nižší cenu než jeho konkurent. A po „soutěži“ porušil nepsané zákony podruhé: na rozdíl od svých kolegů nečekal, až u koupeného krmítka dojde řada na něj, ale svůj případ zveřejnil. Historická událost byla na světě.

Velká šance

Těch pár jasných slov totiž stačilo k poznání, že celý ten pracně budovaný systém spojující mocné a bohaté hráče je ve svobodné společnosti nepřemožitelný jen zdánlivě. Ve skutečnosti se může svalit každou chvíli – je totiž protizákonný a závisí pouze na ochotě lidí chovat se zbaběle, neférově a zločinecky.

Kovářovo svědectví je v tomto smyslu podobné, jako když policie po dlouhém podezírání najde konečně tělo tušené oběti. Díky tomu, že se v dosavadním pevném souručenství objevila trhlina, můžeme nahlédnout za závěs – a už první průzkum přináší překvapivá a velmi konkrétní odhalení. Je na policii, jak této šance využije. A podobně je tomu u politiků. Šéfové zdejších politických stran nám v poslední době nabízeli různé předvolební varianty souboje s korupcí ve veřejných zakázkách, která nejenže okrádá naše peněženky, ale otravuje i společenskou atmosféru a ničí celé oblasti veřejného života. Teď mají naši lídři šanci na základě „kovářovské“ zkušenosti své plány upřesnit. Stejné informace jako oni má přitom veřejnost, jež by měla na své reprezentanty tlačit, aby prosadili zákony, které soutěže o veřejné peníze zprůhlední. Dát průběh zakázek na internet, vyloučit jakoukoli účast firem bez známého majitele a anulovat všechny soutěže s jedním zájemcem je snadno vypočitatelným minimem pro začátek. Veřejnost by měla hlídat každé hlasování o zákonech zjednodušujících boj proti korupci. Kdo proti nim hlasuje, nebo je jakkoli zpochybňuje, je úplatkář a už by nikdy neměl dostat ve volbách její hlas.

(Respekt, www.respekt.cz)