Únor 2010

Štrougal napsal bestseller

Jiří Šťastný

Vánoční knižní trh přinesl jeden nečekaný trhák - memoáry předrevolučního předsedy vlády Lubomíra Štrougala. Knihy Paměti a úvahy se prodalo na pět tisíc kusů, což je na české poměry nadstandardní číslo.

Kniha ale obsahuje i některé nové a zajímavé informace. Například fámy o atomových hlavicích rozmístěných sovětskými vojsky v Československu byly podle Štrougala jen zpravodajskou hrou. Informace se objevily v západním tisku v 70. letech a nikdo ze SSSR na ně prý nereagoval. Štrougal naznačuje, že buď on nebo další lidé z vedení vlády či KSČ se obrátili na československé tajné služby, zda je informace pravdivá. Přísně tajná realita byla podle Štrougala taková, že na území ČSSR jaderné zbraně nebyly, ale SSSR měl zájem, aby si to NATO myslelo. Dezinformační kampaň prý byla tak dokonalá, že se na základnách konaly přesuny a úpravy, které měly fámu potvrdit i pro americké družice. Tato otázka se řešila v 90. letech a podle historiků byly na našem území zřejmě jen raketové nosiče. Byly úředně označeny jako složky ozbrojených sil Varšavské smlouvy pod sovětskou kontrolou. Jaderné hlavice měl Sovětský svaz a pouze on by rozhodl o jejich namontování na nosiče.

Velkou část knihy věnuje Štrougal událostem let 1968 a 1969, kdy na jedné straně souhlasí s pokusy o reformu, především ekonomickou, na druhé kritizuje tehdejší vedení za naivitu, s jakou ignorovala názory "velkého bratra". Podle Štrougala po roce 1968 dokonce Rusové přikládali ČSSR takovou důležitost, že Brežněv jako generální tajemník KSSS měl na starosti jen problém Československa a od ostatních povinností byl osvobozen. Každý týden pak volal Gustávu Husákovi a zajímal se o všechny novinky.

Další zajímavostí jsou zákulisní informace o Miroslavu Müllerovi, pověstném a obávaném šéfovi kulturního oddělení ÚV KSČ. Müller, vlastním jménem Kapek, sám autor několika románů a textů k hudbě, byl podle řady osobností české kultury hlavní kat všeho, co se jakkoli odchylovalo od oficiálního směřování socialistické kultury. "Restrikce, zákazy, příkazy," tak popisuje jeho kulturní politiku Štrougal. Podle Štrougala měl ale tento muž vysoce nadstandardní kontakty na sovětské vedení. Dokonce sám Brežněv prý tvrdil, že Moskva věří právě jemu. Müller začátkem 60. let pracoval v zahraničním oddělení ÚV KSČ, kde měl na starosti i program pro sovětské delegace. V tu dobu sem na přátelské návštěvy jezdil také Brežněv a Müllera poznal na sedáncích s alkoholem.

Na druhou stranu je třeba ocenit, že se Štrougal staví k některým věcem naprosto jednoznačně. Například rozsudek smrti nad bývalým interbrigadistou a v roce 1950 velitelem StB Osvaldem Závodským prostě nazývá vraždou.

Omlouvá se také za lhaní v pověstné akci StB Neptun, kterou sám označil za podvod na občanech. Tajná operace se uskutečnila v roce 1964 na Černém jezeře na Šumavě. Stb pod vedením experta na dezinformace Ladislava Bittmana tehdy do jezera tajně potopila bedny s dokumenty SS. Záznamy pak sportovní potápěči před televizními kamerami "objevili" a vylovili. Režim pak tvrdil, že našel seznamy spolupracovníků gestapa. Podle Štrougala byla důvodem akce snaha zamezit promlčení válečných zločinů, které mělo nastat v roce 1965. Sám Bittman ve své knize Špionážní oprátky tvrdí, že akce měla "posílit protiněmecké nálady mezi západoevropskými partnery SRN." Dalším cílem bylo vystrašit tehdejší západoněmeckou tajnou službu, která měla spolupracovníky i z řad bývalých lidí gestapa. Štrougal jako ministr vnitra tehdy "překvapivý" nález představil veřejnosti.

(zkráceno)

(iDNES.cz)