Březen 2010

Quo Vadis, Česko?

Hana Catalano

Média nám v poslední době předkládají spousty různých úvah a bilancování týkajících se uplynulých dvaceti let. Skutečnost je však neradostná a není žádný důvod k oslavám. Standarta s heslem Pravda vítězí sice stále vlaje nad Hradem, ale připomíná spíš další povedený výtvor z dílny dezinformačního oddělení, které za totalitního režimu odvádělo „skvělou“ práci a vede si dobře i nadále.

Přestože nás NATO přijalo za své spojence, nemáme jeho plnou důvěru. Očekávalo se, že po tzv. sametové revoluci si Češi udělají ve své zemi pořádek, vypořádají se s černou minulostí, začnou budovat demokratickou společnost a s čistým štítem se připojí k ostatním světovým demokraciím, které si zakládají na osvědčených trvalých hodnotách. Nestalo se. Česká republika se stále víc utápí v žumpě korupce, organizovaného zločinu a podvodů, za přihlížení absolutně nefunkční státní správy. Lidé ze zoufalství čím dál víc tíhnout k levici, socialistům a komunistům, aniž si uvědomuejí, že danou situaci ve státě účelově vyvolávají a podněcují právě oni s cílem dostat se opět oficiálně k vládní moci. Privatizaci využili k přechodu od politické vlády k ekonomické a nyní si už bez skrupulí jdou za svým cílem doslova přes mrtvoly.

V zahraničních bankách a společnostech (nebylo jich málo), kde za minulého režimu prali celá desetiletí špinavé peníze z obchodů s drogami, zbraněmi a z výcviku teroristů, měli a stále mají tučná konta, sloužící jim k ovládnutí domácího hospodářství a ke sponsoringu všeho, co hned v zárodku přidusí demokracii a vše, co k ní náleží. Mají svůj dlouhodobý strategický plán, který naplňují. Podařilo se jim sehrát svůj vlastní pád, aby postupně srovnávali propastnou zaostalost za západní životní úrovní, vyspělými technologiemi apod. (Viz Anatolij Golicyn – Nově lži za staré / New Lies for Old; Perestrojkový podvod / Perestroika Deception; obě knihy by měly být povinnou četbou pro každého, kdo chce znát pravdu. Stejným tématem se také zabývá poučná kniha Roberta Buchara – Revoluce 1989 a další tituly a studie.)

Nelze pochybovat o účasti československých komunistických tajných služeb ve spolupráci se sovětskými a dalšími z tzv. východního bloku na teroristických operacích ve světě, organizovaném zločinu a vším, co s ním souvisí, včetně výroby a distribuce drog, krádeží technologií atd. (Každý rok se v čs. Radě obrany vyhodnocovaly úspěchy týkající se krádeží technologií. Např. na konci r. 1967 tehdejší šéf Zpravodajské správy generálního štábu ČSLA (ZSGŠ), gen. Oldřich Burda hlásil, že 20-25 % ukradených technologií za rok, jejichž hodnota byla ZSGŠ odhadována na 300 milionů dolarů, bylo získáno pomocí drog. (J. D. Douglass, Jan Šejna, Rudý kokain, str. 65) O těchto skutečnostech vypovídali četní přeběhlíci/uprchlíci z komunistického „ráje“ a jejich výpovědi byly potvrzeny západními zpravodajskými službami. (Např. dvojí agenti Luděk Zemenek, Rudolf Herrmann, jeho východoněmecká manželka Inge i jejich syn, Ladislav Bittman, Lawrence Britt ve své výpovědi týkající se komunistických aktivních opatření a dezinformací před americkým Kongresem – podvýborem pro vnitřní bezpečnost – 5. května 1971, Jan Šejna a jeho dvě výpovědi před americkým Kongresem dne 14. listopadu 1992 a 17. září 1996 a další, které detailně popisuje např. John Barron ve své knize KGB – The Secret Works of Soviet Secret Agents; Claire Sterlingová ve své investigativní publikaci Terror Network; Joseph D. Douglass + Jan Šejna v knize Red Cocaine, Jan Šejna v knize We´ll Bury You a mohl by následovat výčet mnoha dalších výpovědí i publikací.)

Komunisté a jejich tajné služby neváhali pro své účely zneužívat lékařské vědy, zejména psychiatrii. I v této oblasti plnilo Československo pilně a bez morálních zábran zadané úkoly. Podrobnosti lze nalézt např. v knize Josepha D. Douglasse Betrayed, v knize Vadima J. Birsteina The Perversion of Knowledge – The True Story of Soviet Science, zmínky lze najít ve Zprávě dokumentační komise K231 či v knize Dagmar Šimkové Byly jsme tam taky a v dalších publikovaných materiálech.

Kdo sleduje politickou scénu a chod státu od konce roku 1989, ten je přímým svědkem toho, co se v Česku děje a dokáže si odpovědět, kam to asi může logicky dospět. Organizovaný zločin prorostl do těch nejvyšších sfér, je všude kolem. Co se stalo se statečným policejním důstojníkem, ředitelem policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) plk. Janem Kubicem a jeho týmem, včetně jeho mluvčí Blanky Kosinové? Proč nemohli dál vyšetřovat a dotáhnout věci do konce? Proč byli vyhozeni, proč nebyli dodnes zbaveni mlčenlivosti a proč nebyla tzv. Kubiceho zpráva (případy Antropoid, Loreta a Poker) řádně vyšetřena a zveřejněna? Kdo z obyvatel Česka např. věří, že zástupce policejní správy Hl. města Prahy, policejní důstojník se slibnou kariérou, plk. Zdeněk Janíček spáchal sebevraždu? V únoru 2005 jej nalezli ve sklepě paneláku, kde s rodinou bydlel. Byl oběšený, plný podlitin a na těle (i na zádech) měl 29 bodných a řezných ran! Státní zástupce Michal Zachystal dospěl i napodruhé k závěru, že Janíček spáchal sebevraždu. V Kubiceho zprávě se říká, že jeho jméno bylo údajně vytaženo z klobouku, kde byla na papírkách i další jména. Musel zemřít.

Sice téměř denně slyšíme o různých kauzách, avšak ty pak následně vyšumí doztracena. Jak je to možné? Několik let se široký veřejný zájem upíral ke kauze Vladimíra Hučína, bývalého kapitána BIS. Kde jsou všechny ty nadevše utajované skutečnosti, dokumenty, o nichž se stále hovořilo? Bylo vše jen účelové, aby veřejnost neobracela v danou dobu zájem jiným směrem? Jen další předhozená kost? Aby se mohli aktéři třeba kauzy LTO nadechnout? Nebo aby se mohly jiné kauzy zamést v tichosti pod koberec?

Daňoví poplatníci už roky sponzorují ÚDV, poslední dva roky i ÚSTR. K čemu a komu slouží? K dalšímu předhazování kostí a odvracení pozornosti žádaným směrem? Čtenáři, odpověz si sám…

Co vyřešila kauza bývalé prokurátorky Brožové-Polednové? Že má zajištěný pečovatelský ústav z peněz daňových poplatníků? Dnes stará, nemocná žena, která v mládí, na začátku své kariéry, plnila zadané úkoly.

Co ti ostatní? Kde je dnes prokurátor Vaš, mnohem horší bestie než Brožová-Polednová? Kde je komunistická vězeňská „odbornice“ MUDr. Zdena Frousová s přezdívkou brutální Ilse Koch, údajně horší než její blízký kolega MUDr. Josef Sommer, pověstný aplikátor drogových koktejlů komunistickým vězňům ve věznici v Ruzyni? A tisíce a tisíce dalších, kteří představovali pravou ruku zločineckého komunistického režimu? Bez nich by se to šílené soukolí netočilo – nebo si snad někdo myslí něco jiného?

Např. ve Zprávě komise ÚV KSČ o politických procesech a rehabilitacích v Československu 1949-68 se mj. říká: „Od října 1948 do konce roku 1952 uložil státní soud 233 trestů smrti, z nichž bylo vykonáno 178. O všech rozsudcích trestu smrti rozhodovaly příslušné stranické orgány, bezpečnostní komise Ústředního výboru KSČ, později politický sekretariát ÚV KSČ. V roce 1951-54 schválil politický sekretariát 148 trestů smrti.“

Má snad většina Čechů máslo na hlavě nebo krev na rukou, že se bojí vzepřít současným poměrům v zemi? Doufejme, že nikoliv, neboť to by představovalo naprosto katastrofický scénář.

Thomas Jefferson kdysi pronesl: „Tyranie je stav, kdy se lid bojí své vlády; svoboda je stav, kdy se vláda bojí svého lidu.“ Co z toho platí pro Česko?

Vedle výše uvedené informace ze Zprávy komise ÚV KSČ se kauza Brožové-Polednové musí každému soudnému člověku jevit jako neskutečná fraška. Nemluvě o nepotrestaných dozorcích a vyšetřovatelích, kteří brutálně týrali a často ubili k smrti stovky dalších nevinných lidí. Znovu tedy otázka: K čemu a komu slouží ÚDV a ÚSTR? Oběti a rodiny obětí komunistické zvůle se ani po dvaceti letech nedočkali spravedlnosti, na kterou čekali a stále čekají. Zločinecké soukolí se nepřestalo točit, jen na malou chvíli zpomalilo, aby postupně zase nabíralo na obrátkách.

John Barron situaci v postkomunistických zemích dobře dokumentuje ve své knize KGB dnes – skrytá ruka / KGB Today – The Hidden Hand. A Claire Sterlingová, uznávaná investigativní novinářka detailně rozkrývá organizovaný zločin (praní špinavých peněz, drogy, nájemné vraždy atd.) v zemích východního bloku po roce 1990, včetně Česka, ve své knize Svět zlodějů / The Thieves´ World. Např. na str. 88 čteme: „Koncem roku 1992 došlo v Praze k uzavření tajné dohody mezi sicilskou a ruskou mafií. Tato skutečnost byla potvrzena z nejvyšších míst ruské Akademie věd. Obě mafie se dohodly na obchodování ve střední Evropě, na vytvoření globální sítě pro obchod s drogami a jadernými komponenty a na sestavení nebezpečného týmu zabijáků sestávajícího z „bývalých“ agentů KGB. Dohodly se i na pokračování v osvědčené strategii teroru – bombové útoky, anonymní výhrůžky a vydírání, dezinformace šířící strach a zmatek.“

Na str. 137 Sterlingová cituje slova bývalého šéfa Úřadu na ochranu demokracie a ústavy (předchůdce dnešní BIS) Miroslava Opravila: „Byli jsme izolováni, pod sklem. S otevřenými hranicemi teď máme to, co má zbytek Evropy, žene se na nás vlna zločinu. Jsou tu všichni – Siciliáni, Camorra, Kolumbijci, Yakuza, Jugoslávci, ruská mafie, ukrajinská mafie, Uzbekové, Turkmenci, Afghánci, Čečenci. Zdá se, že si rozdělili území, nešlapou si do zelí. Italská mafie a Camorra skupuje stejně jako Čečenci nemovitosti, kavárny a kasina v Praze. Usadili se zde někteří velice podezřelí lidé. Přivážejí sem daňové a finanční odborníky na praní špinavých peněz a perou jich tu hodně. Dělají to všichni. Medellínský kartel se pokoušel vyprat 300 milionů přes české banky, podařilo se jim vyprat 100 milionů. Je tu pro ně ráj. Víme o určitých mafiánech používajících bílé koně ke koupi svých vlastních bank v jižních Čechách. To je na praní špinavých peněz nejlepší řešení. Nemáme žádné zákony, jak tomu zamezit. Brzy začnou ovlivňovat politiky. Pak budou blokovat legislativu. Takže spěcháme, abychom měli zákony. Otázka je, kdo bude rychlejší. Myslím, že oni.“

Stalo se.

Eric Christensen v závěru své 43stránkové studie píše: „Se vznikem Evropské unie a kolapsem Sovětského svazu svět věřil, že globalizace a kapitalistické trhy budou prosperovat. Zdá se však, že nejvíce ze všeho prosperuje temnější antiglobalizace zločineckého kapitalismu. Svět se transformoval a v tomto novém světě mají zločinci před policisty velký náskok – zvyšuje se počet, schopnosti i rozsah působnosti transformovaných mezinárodních zločineckých organizací a s nimi sledujeme bujení obchodu s drogami, sílící narko-státy a kleptokracii. Avšak stejně jako se kdysi osobní ; vztahy mezi dvěma zločineckými stranami nyní staly globálními, tak i policejní složky budou brzy mít své skutečně fungující globální sítě a partnerství na boj proti nim.“ (Eric Christensen - Criminals and Cops Transformed; An Examination into the Nature and Significance of the Changing Dynamics of Transnational Organized Crime.)

Zde nutně vyvstává otázka, zda Česko může očekávat, že bude bez výhrad s důvěrou a plnohodnotně přijato do mezinárodní sítě bojující proti organizovanému zločinu. Zatím to vypadá, že stále patří do tzv. osy zla. Nemá vůli bojovat s vlastními problémy, nevyrovnalo se s minulostí a dodnes neodkrylo svoji temnou stránku. Stále lže, dezinformuje, blokuje vyšetřování a potrestání zločinů komunismu i zločinů současných, korupce ve státě nabyla nezměrných rozměrů. Možná za dané situace ani není cesty ven. Možná už je jen cesta zatracení. Blíží se sice nové volby, avšak naději na změnu jít tím správným směrem nedávají. Není divu, mimo jiného, že Spojené státy nemají od ledna 2009 v Česku svého velvyslance. Partnerství má svá nepsaná pravidla. A čím dál víc se jeví, že to musí Česko vzhledem ke své stále utajované zločinecké minulosti udržovat s Ruskem. Karty jsou tedy rozdány. Na věčné časy a nikdy jinak - cesta do pekel pokračuje.