Březen 2010

J. D. Sallinger

Vladimír Cícha

V lednu 2010 v jednadevadesáti letech zemřel jeden z pozoruhodných amerických spisovatelů. Pozoruhodný nejen svým stěžejním dílem vyšlém v roce 1951, ale i svým dalším životem. Neboť od roku 1965, kdy vydal svou posledním knížku Hapworth 16, 1924 se dokonale odmlčel nejen literárně, ale i společensky. Odstěhoval se na samotu, odmítl dát práva na zfilmování stěžejního svého díla Kdo chytá v žitě (The Catcher In the Rye), odmítl jakékoli interview snad s výjimkou jediného. Poněkud zvláštní, neboť v roce 1965 mu bylo teprve 46 let, tedy věk, kdy mnoho spisovatelů je na vrcholu svých tvůrčích sil.

Když jsem se o úmrtí J. D. Sallingera dozvěděl, vyjmul jsem znovu, podruhé, z metru Světových literatur, které tady mám, unikátního to literárního časopisu vycházejícího šestkrát do roka a to i v dobách bídných, jehož pracovníkům a redaktorům nejednou jsem v duchu složil poklonu za jejich skvělou práci, stěžejní dílo J. D. Sallingera ve výborném překladu manželů Pellarových Kdo chytá v žitě. Vyšlo v číslech 3. a 4. této Světové literatury v roce 1960, tedy bezmála na počátku onoho mírného uvolňování v české společnosti a literatuře. K tomu úvodní slovo od Phillipa Bonoskyho s výkladem, jak je Sallingerovo dílo kritikou kapitalistické společnosti poválečných let.

Ano, tento pán má dozajista v mnohém pravdu. Ale nemyslím si, že ve všem. Kdo chytá v žitě je záznam několika dnů v životě šestnáctiletého Holdena Caulfielda, právě a opět vyloučeného z další univerzity. Ano, vidí svět kolem sebe plný přetvářky a falešnosti, jevy, které pozoruje, nazývá šaškárnami, ale to není nic zcela ojedinělého v názorech mladíka jeho věku. Pan Bonosky asi nežil v Československu v době, v níž se odehrává příběh Holdena Caulfielda, kde vyšlo a záhy bylo zlikvidováno mnoho děl jako kupř. Škvoreckého Zbalělci, román, v němž se jeho hrdinové ocitají ve stejném poválečném čase, jako Sallingerův Holden v USA. Ale na rozdíl od J. Škvoreckého, se Sallinger neocitl v sebemenších nepříjemnostech po vydání svého díla. Naopak, stalo se slavným a po právu významným.

Přečetl jsem ono stěžejní dílo podruhé jedním dechem. Je velmi originální, a uvědomil jsem si, že právě podobná originalita výrazu jsou dveře otevřené k duši a vnímavosti čtenáře. Pokud ovšem to není jen forma, ale i obsah. A Sallingerovo dílo obsahuje, dle mého názoru, obojí. Mladík Holden se vyznává ze své touhy žít zcela mimo společnost, ne jako anarchista, ale jen jako klidně vegetující jedinec. Mnohdy možná malinko přehnaně nenávidí vše, s čím se ve svém studentském životě setkává (čtenáře může napadnout, zda jeho pocity nejsou ovlivněny právě tím dalším vyhazovem ze školy, ale o tom se pan Bonovsky nezmiňuje). Holden Caulfield netouží po slávě a úspěchu, ale jeho cynismus nakonec se jako v lučavce královské proměňuje láskou k mladší sestře Phoebe. Závěr knihy, právě tomuto vztahu se věnující, je až neskutečně dojemný.

Nespočet knih, románů, novel, bylo autory dodáno váženému čtenáři. A jak kdysi ve svých sloupcích psala paní Salivarová v Novém domově „Kdo čte, číst nepřestane“, je to trvající pobídka pozornému čtenáři věnovat se čtení knih, kterých je více, než jeden stačí přečíst, a četbou se potěšit, poučit.. Jsou ale takové, které se vymykají z této jakkoli skvělé hodnoty a kvality. Jsou to knihy, jejichž autor užil k vyjádření svých pocitů a myšlenek novější formy, přístupu. A nejednou je to, jako právě v případě díla Sallingerova, to nejlepší, co autor mohl učinit. Přísloví praví: Méně je někdy více. Sotva to platí lépe než pro dílo J. D. Sallingera, tak velmi předčasně a zcela dobrovolně ukončeného.

Při zmíněné druhé četbě o tom, kdo chytá v žitě, mě, ač nevím, zda je to zcela příhodné, napadla vzpomínka na text B. Hrabala Rukověť pábitelského učně. Podobně jako český spisovatel v tomto textu napověděl čtenáři, jak chápat jeho knihu, Sallinger vlastně sdělil svůj názor na společnost, vztah k ní, vztah, který nedlouho po vydání románu Kdo chytá v žitě doslova svým ústupem do soukromí uskutečnil. Udělal tak dobře, nebo neudělal? Těžko říci. Někdy je ale věru těžké překročit svůj Rubikon - a tím byl pro Sallingera jeho dílo Kdo chytá v žitě .