Březen 2010

Ponaučení z Auschwitz-Birkenau

Finrod Felagund

Dnes je tomu 65 let (27. 01. 1945 - pozn. red. CS-magazínu), co byli osvobozeni vězni z nacistického koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, který se stal symbolem šoa, genocidy, která předčila svou organizovaností, pečlivostí svého provedení a masovostí všechny co se staly do té doby. (Autor se mýlí, vězni byli svobodní od 18. 01. 1945 - pozn. red. CS-magazínu.) Zlo, které však ten tábor postavilo, nespadlo jen tak z nebes a pokud si neuvědomíme jeho příčiny, nikdy nemůžeme vyloučit, že by mohlo nastat znovu.

Ve východním bloku bylo zvykem vykládat nárůst preferencí nacismu v Německu víceméně tak, že Němci mají doslova ve své krvi zakořeněný militarismus a nesnášenlivost (tuto představu mimochodem pěstoval už Masaryk) a že pak přišel nějaký blázen Hitler a protože jsou Němci takoví militaristé, nebyl problém je "přimět pochodovat".

Toto pojetí je velmi scestné a řekl bych až nebezpečné - pohodlně vůči sobě samým totiž opomíjí univerzálnost varování, které nám ze šoa plyne - totiž že podobně zrůdného zločinu je schopná jakákoliv společnost kdekoliv, pokud k tomu budou nastaveny podmínky. Ve skutečnosti Němci nebyli apriorní militaristé (sami měli po první světové válce válčení často dost) a Hitler nebyl blázen. Naopak, Hitler velmi dobře věděl, co dělá, uměl vycítit nálady ve společnosti a zneužít je pro svoje plány. Představovat si nástup nacismu jako lidi bez příčiny uchvácené křičícím hysterikem je sice snadné, leč budeme-li takto interpretovat dějiny, pak se nebudeme moci divit, když nám někde vyroste takový Hitler nový.

Antisemitismus, prakticky nejvýraznější součást nacistického režimu, totiž nebyl srovnatelný s do té doby známými šikanami jiných menšin - byl to útok na elity živený především chorobnou závistí. Stejně jako Voltaire říkal, že "kdyby nebylo Boha, museli bychom si ho vymyslet", totéž se dá říci o Hitlerovi ve 30. letech; on osobně nebyl ztělesněním zla, on byl jeho manažerem. Ztělesněním zla byla velká část tehdejší německé společnosti, která měla pocit, že jsou její životní ambice dostatečně nenaplněné a která hledala, jak ukojit svou potřebu po tom sebrat sousedovi jeho "nemorálně velký majetek" a něčím si to ospravedlnit. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby se Hitler nakonec stal malířem a nepouštěl se do politiky, našel by se někdo jiný, kdo by na tuto politickou poptávku odpověděl. Málokdo ví, že nacismus a komunismus byly ideologie, které spolu především ve 20. letech v Německu ostře soupeřily míříce na tentýž dav prakticky těmitýž argumenty; obě skupiny se od sebe nelišily víc, než se od sebe liší fanoušci Sparty a Baníku. Pokud by tento souboj nevyhrál Hitler, velmi pravděpodobně by jej vyhráli komunisté, kteří měli rovněž své pochodující polovojenské jednotky "proletářů" a kteří by velmi pravděpodobně způsobili holocaust ve své verzi - v němž by byli rovněž zabíjeni Židé. Proč? Protože byli pracovití, bohatí a uměli to, co jiní ne - a to se mezi závistivou lůzou neodpouští.

Pokud si uvědomíme závist a chorobnou paranoiu ve smyslu že existují nějací "oni", co "nás" všechny ovládají a řídí jako skutečný původ tragédie, která skončila před 65 lety vysvobozením lidí z vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, stane se očividným, že všechno ostatní v nacistickém režimu (militarismus, rasismus, touha po "novém životním prostoru", teorie nadčlověka, atd.) byla prakticky jen omáčka; důsledek hniloby, kterou v lidech tvoří právě rovnostářská touha nikoliv vést společnost tak, aby měl každý tolik, kolik je schopen si zaopatřit, ale každý stejně, a to nejlépe tak, že se ti úspěšnější a bohatší okradou (v nacistickém případě i vyhladí). Uvědomíme-li si tohle, vystavíme se tomu, že budeme schopni nástupu podobně zločinného systému v budoucnosti zabránit, ale na druhou stranu nás to přinutí neustále myslet na to, že "my" nejsme o nic lepší a pokud se nebudeme starat o to, aby lidé závistiví a záštiplní byli pokud možno natolik nasycení svým Bleskem a Novou, aby jim nezbýval čas na nic jiného, může se podobná tragédie stát znovu. Lidí, kteří jsou schopni vytvořit takový režim, je v každé společnosti co jich na světě je něco okolo poloviny. Když se postavíte v Praze v metru pod eskalátory a budete počítat lidi, co přijedou, každý druhý je potenciální přívrženec nějakého hnusného režimu a zločinec, budou-li k tomu nastaveny společenské podmínky. To je memento, které bychom si měli po 65 letech pamatovat a pokud budeme, SNAD se to, co se dělo za Třetí říše, nestane znovu.

(www.nekorektne.com)