Březen 2010

Zachraňme svět

Pavel Jacko

Máme před sebou další rok zachraňování planety, hlavně ledovců, amazonských pralesů, pand, štírů a zmijí. Doufám, že všichni moji čtenáři mají své kožichy z ledních medvědů již vyčištěny od slzného plynu z Kodaně a letenky na další „ekofestival“ v Mexico City objednány.

Ohlas na Daň strachu mě přiměl k pokračování seriálu, který se měl původně jmenovat Globálně teplé vymývání mozků. Smůla sice je v tom, že na rozdíl od většiny ostatních ochránců životního prostředí nic za své psaní nedostanu, ale budiž. Planeta za to určitě stojí. Ostatně, jestli ji nezachráníme my, tak nikdo, rozhodně ne ti, kteří nás k tomu tak horoucně nabádají. Julia Roberts, údajně herečka, pošle služku s plastikovými pytlíky zpátky do obchodu taxíkem pro cent za každý (inu Kalifornie), George Clooney, údajně herec, koupí svému sluhovi další Prius, ale sám, chudák, bude dále muset jezdit v humwee a velekněz Gore bude dále létat learjetem, ale to se nepočítá, neboť si na to od své vlastní společnosti koupil tzv. carbon credits.

Mého místního, tj. brisbanského starostu Neumana neruší v jeho ekologických kázáních poddaným hukot jeho klimatizovaného, osmiválcového Jeepu Cherokee a, abychom se podívali do minulosti, občan Rousseau dával své vlastní děti jedno po druhém do nalezince sotva se narodily, i když dobře věděl, že tam nepřežijí ani rok, aby jej nerušily při psaní spisů o důležitosti rodinné výchovy.

Je tudíž doufám jasné, že quod licet Ioví, non licet boví. Pro nás boví časopis Time v dubnovém čísle předminulého roku přišel s jednapadesáti návrhy jak na to. Věci, nad kterými zůstává rozum stát. Musel jsem se podívat na datum, abych se ujistil, že číslo není z prvního apríla. (Je z třináctého.)

Nebudu se zabývat všemi návrhy. Některé jsou docela samozřejmé. Kupříkladu, normální člověk asi vždy sušil prádlo na slunci na šňůře, používaje elektrickou sušičku pouze, když slunce nesvítilo, bez očekávání zelené medaile od Gorea či soudružky Wong. Čísla údajného snížení vyměšování CO2 z Time jsou krásná, vytahaná z toho nejzelenějšího klobouku tím nejzelenějším počítačem, a i kdybychom uplatnili jen polovinu návrhů, život na Zemi by skončil kvůli nedostatku oxidu uhličitého.

Rad je tolik, že člověk neví, kde začít. Vyměňte žárovku - spotřeba energie se tím sníží, to je pravda, ale tím pádem půjde cena elektriky nahoru, aby všechny ty energetické společnosti nepřišly o zisky. V těch „zelených“ je rtuť, což znamená, že se nemají jen tak vyhazovat. Již si představuji ekofirmu, dotovanou daňovým poplatníkem, která za mírný úplatek bude ojeté ekožárovky sbírat. Vyrábějí se v Číně, která je synonymem pro bezpečné pracovní prostředí.

Životnost žářivek je údajně delší, ale jejich svítivost během času klesá. Jejich světlo je velice nepříjemné, úzkého spektra a dřív nebo později (jen co někdo dostane patent na „lepší“ žárovku) se přijde na to, že je lidskému zraku škodlivé. Ostatně, naše oči si za ty asi tři milióny let zvykly na plné spektrum. Navíc máme „zabít světla“, čímž nám Time radí, že je máme vypnout, když je nepotřebujeme. To zatím určitě nikoho nenapadlo. Vřelé díky, Time!

Nechte pracovat zaměstnance blíž jejich domovu - to jsem udělal již dávno, když jsem zavřel svou praxi a žádnou odměnu nedostal. (Ve stejnou dobu jsem přestal nosit kravatu – rada 29.) Pochopitelně, lidé nevědí, co je pro ně dobré, a bude třeba je k tomu trochu donutit. Tradici máme, bylo to vyzkoušeno již před lety a tenkrát se tomu říkalo nevolnictví. Možná, že tohle bude ta správná cesta, o které již psal profesor Hayek.

Kopírovat Kalifornii - to sice dělá skoro celý svět již od padesátých let, ale rozumím, že se nám radí kopírovat Kalifornii Schwarzeneggerovu. Učit se španělsky? Mám podezření, že tam ten rádce nikdy nebyl, jen si o ní něco našel v internetu. My v Queenslandu jdeme s dobou, a protože v Kalifornii se byrokrati nazvali EPA, již dávno místo Department of Heritage máme Environmental Protection Agency, správnější to název, neboť protection připomíná mafii a agency ty vševědy v CIA. Mimochodem, můj známý, který v té organizaci v té době pracoval, mně povídal o obrovských hromadách papíru, které šly do stoupy, protože na nich bylo to nedostatečně politicky správné jméno.

Pochopitelně, nemůže v tom chybět moudrá rada „vynechej biftek“. Protože naše zažívací ústrojí se liší od býložravých, potřebujeme sežvýkat siláže víc. Plocha potřebná k růstu té zeleně je větší než ta, kterou potřebuje kráva, kterou pak coby bifteky sníme za účelem získání stejné energie. Je to zřejmé a mnohokrát spočítané, ale fakta fanatikům nevadí.

Přeměňte jídlo na paliva. Už i senilní Fidél přišel na to, že je to nesmysl. Auta k přežití nepotřebujeme, ale jídlo ano. Možná, že je v tom hlubší smysl za účelem snížení populace. Ty umírající hladem humánně svými osmiválcovými auty přejedeme.

Ditch the McMansion. Raději to nebudu překládat, ale nějaký smysl to dává – převážně bydlíme v příliš velkých obydlích. Ovšem, je to jeden ze způsobů, jak si ti finančně úspěšní navzájem ukazují, jak jsou úspěšní. Bill Gates byl měl jít příkladem a přestěhovat se do garsonky. Nebo náš Turbull. Pardon, quod licet Iovi…

Na to navazuje další moudrá rada, postavit mrakodrap. To jsem ještě nezkusil a asi již nezkusím. Nechám to majetnějším. Time tím chce říci, že bychom měli bydlet ve výškových domech. O něco dále ovšem navrhují, abychom se přestěhovali do londýnské zelené zóny. Mohamedáni jako jediní to vzali vážně a pracují na tom, aby z celé Evropy vytvořili zelenou, islámskou zónu. Také si nejsem jist, jak mám v mrakodrapu pěstovat bambusový plot (rada č. 26). Na bambusové listy nemáme používat foukač, ale hrábě (rada č. 34). Nemaje ani jedno, ani druhé, ani třetí, moc toho nezachráním.

Hodně toho ovšem zachráníme častým kontrolováním tlaku v pneumatikách (rada č. 44). Mohlo by se sice navrhnout kupovat auta s ruční převodovkou a bez klimatizace, ale to by možná namíchlo výrobce luxusních automobilů, kteří v Time inzerují.

Podle rady 16 máme platit účty počítačem, ale podle rady 30 jej máme vypnout. Rád bych platil účty vypnutým počítačem, ale mám dojem, že by se to věřitelům moc nelíbilo. Máme zabalit ohřívač vody do deky (rada č. 21), otevřít okno (rada č. 17) a říci plastikovým pytlíkům ne! (rada č. 24). Inu, po přečtení toho článku jsem skutečně chtěl otevřít okno a křičet, ne k plastikovým pytlíkům, ale spíš na pisatele těch návodů, jejichž IQ je asi podobné těm pytlíkům.

To vše končí návodem k meditaci. Rozhodně nic proti meditování nemám, ale snížíme tím teplotu planety? Možná by si člověk mohl oddechnout, že ty věci nebere vážně ani vážný časopis - musí být vážný, vychází v New Yorku.

Průměrná teplota sice poslední léta klesá, ale koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře roste. Pokud vám to není jasné, zeptejte se soudružky Wong. Vyhráno zřejmě ještě není, stále se musíme činit, a tak pan Bolt (http://blogs.news.com.au/heraldsun/andrewbolt) vybral ty nejlepší planetu zachraňující rady z roku 2009. Některé si dovoluji reprodukovat.

Waste Resources Action Program: nekupujte oblečení, jen pronajímejte

Sochař Gormley v BBC: sundejte si ponožky

S. a D. Hare: netopte, zahřívejte dítě palačinkami

All Nippon Airways: čurejte před letem

ITN News o berlínském nevěstinci: jeďte do bordelu na bicyklu

Wallypop reklama: reuse your toilet wipes (jedná se o textilové utěrky na utírání zadku s mnohonásobným použitím)

New York Times: zbohatni

Irish Times: zchudni

CSIRO project v Severním teritoriu: zabraňte termitům prdět!

Sustainable Population Australia: zakažte druhé dítě

Naše ABC: přestaňte jíst

Profesoři B. a R.Vale, ve své knize Time to Eat the Dog - The real guide to sustainable living: snězte svého psa

Family First senator Fielding: zůstaň ženatý/vdaná

Římskokatolický biskup v Radiu Netherlands: staň se katolíkem

Je vidět, že to je strašně jednoduché. Osobně dělám, co mohu. Chodím bez ponožek a při své nedávné návštěvě Teritoria jsem pochválil termitům jejich mrakodrapy. Ale prdět nepřestanou a nepřestanou.