Březen 2010

Tečka za případem Štětina

Tomáš Pecina

Případ Štětina je u konce. Zatímco u běžných smrtelníků je podpis vázacího aktu pro pseudopravicová media fakticky rozsudkem smrti, v případě antikomunistického senátora nejenže nejde o nic zavrženíhodného, ale, jak sám Jaromír Štětina vysvětlil ve své tiskové zprávě, byl to čin bezmála hrdinský, jímž se podařilo tupou Státní bezpečnost oklamat. Inu, učiněný zázrak: jak se říkávalo, chromí chodí, slepí vidí a blbí tomu věří.

Jak jsem předpokládal, media (vyjma ČTK) mlčí, bylo by ostatně velmi zahanbující přinést zprávu o tom, že dosud do nebe vynášený senátor, ikona antikomunismu, spolupracoval s StB. Co mne překvapilo nepříjemně, je relativní četnost hlasů, které Štětinu omlouvají a viní mne: buď z toho, že jsem dokumenty uveřejnil v nevhodnou dobu, že Štětina pomáhá dobré věcí a proto má právo na zvláštní zacházení, anebo v extremním případě, že jeho verse je věrohodná a měl bych se mu omluvit. Tyto reakce nepředstavují většinu, jsou však zastoupeny v míře, jež mne znepokojuje.

Jak trefně poznamenal Tomáš Krystlík, co jiného bych čekal po výsledku Kunderovy affairy. Rozdíly tu ale jsou: zatímco Kundera se po zveřejnění dokumentů nijak konkrétněji nevyjádřil, Štětina si vymyslel legendu, která je sice zjevnou fabrikací, ale umožňuje udržovat dekorum a tvrdit, že na jeho vázací akt existují dva možné, stejně legitimní pohledy. I Kundera to mohl udělat: vymyslet si historku o desetihodinovém výslechu na policii, o tom, že StB si vše vymyslela, aby jej mohla později vydírat, anebo že svým udáním pomohl zachránit členy vlastní konspirační skupiny. Kundera mlčel, a aspoň v tom se zachoval čestně.

Tisková zpráva Jaromíra Štětiny:

V posledních dnech se na internetu objevují nepravdivé informace, že jsem údajně spolupracoval s StB. Tato tvrzení jsou v rozporu s fakty:

Byl jsem vyslýchán Státní bezpečností v souvislosti se svou disidentskou činností čtyřikrát. Dvakrát v roce 1977, jednou v roce 1987 a jednou v roce 1989. Zatčení v roce 1977 obě souvisela s mou prací v KPSP (Konspirativní překladatelská skupina Praha). Dvakrát mne nutili podepsat vázací akt. Dvakrát jsem odmítl formulář vázacího aktu podepsat a nikdy jsem ho nepodepsal. Při mém zatčení a zatčení některých členů KPSP v souvislosti s rozmnožováním a překlady Charty 77 v dubnu 1977 hrozilo, že bude zatčena většina členů PSP včetně mého otce. Proto jsem při výslechu udělal vše, abych tomu zabránil. Napsal jsem z vlastní iniciativy, aniž by mne k tomu StB jakkoliv nutila, zápis znění:

„Jako čsl. státní příslušník z vlastních pohnutek se zavazuji spolupracovat s orgány StB proti nepřátelům naší vlasti v zahraničí.“

Tento zápis jsem podepsal. Zápisem skončil desetihodinový výslech a byl jsem propuštěn. Tím jsme získali několik cenných hodin k likvidaci listinných materiálů KPSP a pro varování ostatních členů skupiny. Trik s nabídkou spolupráce zachránil řadu lidí včetně mého otce. Někteří byli sice předvedeni k výslechu, ale nic jim StB nemohla prokázat. Nikdy jsem se StB ani s její kontrarozvědkou nespolupracoval a jsem na to pyšný. Nebylo to lehké odmítnout, ale odmítl jsem. Státní bezpečnost mne v sedmdesátých letech registrovala jako prověřovanou osobu, od roku 1984 jako nepřátelskou osobu. Nebyl jsem registrován ani jako agent, ani jako kandidát na agenta, důvěrník, kandidát tajné spolupráce, kandidát informátora ani v jakékoliv jiné kategorii skutečné či předpokládané spolupráce, protože jsem spolupráci striktně odmítl a StB věděla, že mne k ní nepřinutí. Pro podrobnosti odkazuji na své internetové stránky www.jaromirstetina.cz, zejména na oddíl Životopis, který jsem vyvěsil, i s detailním popisem útoků StB proti mně, na své stránky zhruba před dvěma lety.

Jaromír Štětina

senátor

(Ještě tu o Smolíčkovi, pane senátore, prosím! Tomáš Pecina)

(http://slepeckahul.pecina.cz)