Březen 2010

Chce česká vláda financovat Al Kaidu nebo podvodníky?

Jan Urban

Premiér Jan Fischer nedávno, velmi správně, požadoval rozkrytí akcionářských struktur uchazečů o veřejné zakázky. »Kdo chce soutěžit, ať se svlékne do naha,« uvedl 18. ledna po zasedání vlády. Jemu podřízení státní úředníci mu ovšem pod rukama otevírají miliardový tunel a dělají všechno pro to, aby identitu lidí, kterým mají odejít možná až miliardy z prostředků daňových poplatníků, co nejvíce skryli.

Na kauzu jako první upozornil deník Právo a Rádio Česko. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), metodicky ze zákona přímo podřízený ministerstvu financí, se v posledních dnech zapojil do pokusu o diskrétní vyvedení možná až několika miliard korun ze státního rozpočtu do dvou offshorových společností s neznámou vlastnickou strukturou - a mimořádně podezřelými vazbami. „Legalizaci“ tohoto pokusu zajišťuje osobně prezident Hospodářské komory ČR Petr Kužel.

Nepříliš úspěšný student slavné plzeňské právnické fakulty se na nátlak ministerstva zdravotnictví stal v minulém roce rozhodcem ve sporu mezi českým státem a společností Diag Human. Nahradil v něm dalšími dvěma rozhodci právoplatně zvoleného ombudsmana Otakara Motejla, kterého ovšem vedení ministerstva zdravotnictví považovalo za příliš nezávislého. Petr Kužel, bez toho, aby informoval strany sporu nebo zbylé dva rozhodce, počátkem ledna jednostranně „rozhodl“ o tom, že téměř třetinu jakékoliv částky, kterou by rozhodčí senát nakonec přiznal společnosti Diag Human jako náhradu škody, musí Česká republika poslat přímo na účty dvou společností s neznámými vlastníky. V nejhorším případě může jít o více než tři miliardy. Nikdo se tedy nemá dozvědět, zda peníze českých daňových poplatníků nepůjdou na konta teroristů, podvodníků či samotných českých rozhodců Milana Kindla a Petra Kužela, osob s nimi spřízněných - případně je vydírajících. Pokud totiž senát v této chvíli ve sporu rozhodne, musí stát pod exekucí jakoukoliv částku do pěti dnů uhradit. Ani jakékoliv odvolání k soudu nemá odkladný účinek, případné projednávání bude trvat několik let a mezitím offshorové společnosti tiše zmizí i s penězi. Ministerstvu financí ani Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových to nevadí. ÚZSVM sice nejprve vyjádřil opatrný nesouhlas, ale poté, co mu bylo ministerstvem zdravotnictví (náměstek Marek Šnajdr) důrazně doporučeno držet basu, ve svém písemném vyjádření nároky offshorových společností bezvýhradně podpořil.

České republice nyní hrozí rozsáhlá mezinárodní ostuda, protože tuto mimořádně nezvyklou a podezřelou transakci okamžitě začaly vyšetřovat orgány Evropské unie, Švýcarska a podle posledních náznaků i Spojených států. Jedna z těchto podezřelých společností, Dumfries Holdings Limited, totiž sídlí v daňovém ráji na malém karibském souostroví Svatý Vincent a Grenadiny na stejné adrese se společnostmi, stíhanými ve Spojených státech za zpronevěry a podvody v řádu stovek milionů dolarů. Důvěru nevzbuzuje ani fakt, že další anonymní společnosti ze stejné adresy skupují v posledních týdnech v České republice, podle rejstříku, prostřednictvím pražské advokátní kanceláře JUDr. Markéty Brunové exekuované nemovitosti. I to je, vedle přeprodeje pohledávek, jedna z mezinárodně uváděných metod praní výnosů z nelegální činnosti.

Druhá z podezřelých společností, Towit Machinery, registrovaná ve švýcarském kantonu Thurgau, je ovládána anonymní kyperskou společností a pouze pět z pětiset akcií drží jednotlivci se vztahy k české firmě Vítkovice, a. s. Ta ovšem podle Práva ostře odmítla jakoukoliv spojitost s tímto pokusem o vstup do sporu se státem. Podle místních novin v městečku Romanshorn, kde Towit sídlí, tato firma nevyvíjí žádnou činnost a v rozporu s údaji ve švýcarském obchodním rejstříku zaměstnává pouze jednoho člověka a dvě pomocné síly. Společnost je zastupována pražskou advokátkou Ivanou Slivkaničovou. Osoby, se kterými ve Švýcarsku vystupuje, jsou podle švýcarských orgánů vyšetřovány pro falešné konkurzy podvodných rusko-izraelských developerských firem, jejichž majetek byl identickým způsobem vyveden - opět do offshorových krycích společností v Karibiku.

Společnost Dumfries Holdings Limited vznikla teprve 30. listopadu 2009. Už 29. prosince napsala rozhodci Kuželovi dopis, ve kterém tvrdila, že jí patří část pohledávky proti České republice. Rozhodce Kužel její nárok uznal o pouhý týden později - bez jakékoliv konzultace a zákonem požadované prověrky předložené dokumentace. Nárok, například, nebyl doložen jakoukoliv smlouvou. Zkuste, jen tak na zkoušku, napsat ministerstvu financí, že vám dluží pár miliard… DHL, která měla zásilku doručit, uvádí, že na doručení pošty ze St. Vincent požaduje tři až šest pracovních dní. Pokud si připomeneme pracovní volno na přelomu roku, nemohl to Petr Kužel stihnout, anebo musel rozhodovat okamžitě po doručení onoho dopisu. Proč ten spěch? K tak zásadnímu rozhodnutí mu navíc stačil dopis s nečitelným podpisem bezejmenného zastupujícího právníka či ředitele napsaný v češtině (!) na formátu A4, který se v britském právním prostředí nikdy nepoužívá a který neobsahuje žádné z předepsaných formálních znaků, například doložku o překladu či oficiální barevné razítko „seal“. Proč je to důležité? Protože podle místní britské jurisdikce nesmí zástupce firmy ze St. Vincent and Grenadines podepsat oficiální právní dokument v jiném jazyce než v angličtině. Pokud by to udělal bez přiložení oficiálního překladu, přišel by o licenci. Jediným možným vysvětlením tedy je, že oním tajemným „ředitelem“, zastupujícím společnost Dumfries, je Čech a onen „karibský“ papír možná nikdy neopustil Prahu. V tom případě ovšem jde o čistý podvod nebo přinejmenším o pokus o daňový podvod vůči České republice. A tohle podporuje ministerstvu financí podřízený úřad, který má zastupovat zájmy státu?

Ministerstvo financí je o tomto pokusu informováno od poloviny ledna, ale odmítá se k němu zatím jakkoliv vyjadřovat. Jeho mluvčí pouze potvrdil, že jde o vůbec první případ v historii, kdy se s domnělou pohledávkou proti České republice postavila anonymní struktura s neznámými vlastníky. Pozoruhodné je i to, že Diag Human už od roku 1998 úspěšně prokazuje, že nikdy žádnou část pohledávky nikomu nepostoupil. Ke stejnému závěru dospěl i předchozí rozhodčí senát, který bývalého advokáta Diag Human Jiřího Oršulu, který jako první přišel s takovým tvrzením, z jednání ve sporu vyloučil. Ve stejné věci existují i dva soudní verdikty. Oršula byl dokonce vyloučen z Advokátní komory pro neetické jednání. Obě offshorové společnosti ale tvrdí, že pohledávku odkoupily právě od Jiřího Oršuly - Towit v roce 2007, Dumfries 29. prosince loňského roku. Ministerstvo financí přitom má ve svém archívu dopis, kterým už před dvěma lety požadavek firmy Towit razantně odmítlo. Proč ta změna názoru? Nebo si chce někdo jenom v poslední chvíli něco „odloupnout“ z opakovaně prohraného sporu, když Diag Human mnohokrát v minulosti podobné návrhy prostředníků ČSSD i ODS odmítl?

Bývalý ministr spravedlnosti Pavel Němec, náměstek ministryně zdravotnictví Marek Šnajdr a sám rozhodce Petr Kužel by měli co nejrychleji vyvrátit podezření, kolující na ministerstvu zdravotnictví a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, že tuto transakci sami připravili a mohou z ní mít prospěch. Premiér Jan Fischer a ministr financí Eduard Janota by měli vysvětlit, proč jejich podřízení tak aktivně pomáhají zmizení možná až několika miliard korun do neznámých kapes. Pro český stát přece nemůže být tak obtížné skutečné vlastníky oněch dvou krycích schránek zjistit, slovy Jana Fischera „svléknout do naha“. Úřad podřízený ministerstvu financí může jistě požadovat jejich zjištění i v samotném rozhodčím sporu. Pokud se nyní ÚZSVM a ministerstvo financí schovávají za povinnost mlčenlivosti, je to nedůstojné a je načase začít mluvit o korupci.