Březen 2010

Věda v drápech rudého draka

Eva Hníková

Masivní investice do vědy a vzdělávání se začínají úročit. Čína buduje největší radioteleskop světa, úspěšně vyzkoušela nový postup klonování a chystá se na Měsíc. Kromě nadějných projektů však čínskou vědu v poslední době „proslavily“ také podvody.

Raketový vzestup čínské ekonomiky doprovází i mohutný rozvoj vědy. Ač to může vypadat překvapivě, více článků v respektovaných vědeckých časopisech než badatelé z Číny mají nyní už jenom Američané. Jak vyplývá ze zprávy o výzkumu, vydané agenturou Thomson Reuters, země rudého draka po přelomu tisíciletí předběhla v publikacích Rusko, Kanadu, Francii, Japonsko i Německo.

„Říká se, že 21. století je stoletím Číny. Můžeme se ptát, kdo to pustil do éteru. A jestli si to třeba nevymysleli samotní Číňané, což by bylo možné,“ říká David Uher, vedoucí katedry asijských studií Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Do Číny jezdí dvacet let a země se za tu dobu neskutečně změnila. Podle Uhera je problém spíše v tom, že se české akademické kruhy dívají na Čínu přezíravě, často optikou 80. nebo 90. let.

Statistiky ovšem mluví jasně. Číňané bádají ve stále rychlejším tempu. Mezi lety 1999 a 2008 vzrost počet jejich příspěvků do vědeckých periodik sledovaných uznávanou databází Web of Science čtyřnásobně, zatímco Spojené státy se těšily nárůstu „jen“ o třicet procent. V absolutních číslech Čína za USA samozřejmě zatím zaostává (loni to bylo zhruba 120 tisíc čínských publikací ku 350 tisícům amerických), ovšem i to by se mělo změnit. Když bude současný trend pokračovat, dosáhne Čína prvenství do roku 2020, uvádí Jonathan Adams, analytik agentury Thomson Reuters specializovaný na vědu, v časopise New Scientist.

Musíme si ale uvědomit, že měříme pouze množství publikací. Pro vědecký pokrok je rozhodující především jejich kvalita. Čína také s počtem obyvatel 1,3 miliardy představuje asi jednu pětinu světové populace, takže má v porovnání s jinými státy neuvěřitelně rozsáhlou základnu pro rekrutování nadějných vědců. Nicméně zásadní roli hraje v čínském rozmachu vědy „nakopnutí“ ze strany státu.

Celkové výdaje na výzkum se loni v Číně pohybovaly okolo 1,5 procenta HDP, což je obdobné jako v Česku. Tady ovšem veškerá podobnost končí: naše investice do bádání se v rámci dohánění vyspělých evropských zemí a Spojených států až do loňska zvyšovaly ročně asi o deset procent. Nyní kvůli škrtům neporostou vůbec, nebo možná i klesnou. Čína ovšem zvyšovala balík peněz mířících do výzkumu o 18 procent a chce v tom pokračovat.

„Čína má obrovský potenciál pro výzkum v technických a přírodních vědách. Je dán především masivními investicemi státu do příslušných oborů, včetně podpory čínských studentů, kteří se vzdělávají na špičkových zahraničních, zejména amerických univerzitách,“ vysvětluje Olga Lomová, z Ústavu Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Zlepšuje se i vzdělávání v samotné Číně. Před devíti lety tam na vysoké školy chodilo pět milionů studentů, nyní už 25 milionů. Čína také podporuje vzdělávací programy, v rámci nichž spolupracují prestižní školy s komerčními firmami. „Centrální vláda vybere nejlepší vysoké školy, ovšem ne na základě protekce, ale podle měřitelných výsledků. Z nich sestaví seznam a předloží ho firmám. Ty si potom zvolí, s kým začnou spolupracovat,“ popisuje David Uher projekt označovaný číslem 211, do kterého se zatím zapojila asi stovka výzkumných škol. Vytvoření seznamu ctí podle Uhera skutečnost, že v Číně má velkou váhu zaručení se za někoho. Stát tak vlastně dává firmám najevo, že je s danou školou vše v pořádku.

Mnoho nových škol vzniká s podporou provinčních vlád. Protože se v Číně platí školné, nemají vzdělávací instituce finanční problémy a výuka může být relativně kvalitní. O nedostatek studentů se vzhledem k lidnatosti země také není třeba obávat. „Čína je autoritářský stát. Nadaní a ctižádostiví mladí lidé mohou studovat a najít ve vědě seberealizaci, aniž by se dostávali do konfliktu s režimem,“ domnívá se docentka Lomová. Zároveň ovšem upozorňuje, že největší talenty může byrokracie a ideologický dozor odradit.

Mnohé naděje už ve vědě excelují. Čína například začala v prosinci 2008 budovat největší pozemní radioteleskop na světě. Bude kruhový o průměru pět set metrů a má zkoumat vzdálené galaxie. Země rudého draka chce také pokračovat ve zkoumání Měsíce. Zatím se ho chystá snímkovat pomocí družic. Po roce 2016 chce na jeho povrch vyslat družicovou laboratoř schopnou odebrat vzorky. Časem by tam mohla poslat svého člověka.

Měřeno počtem otištěných článků, Číňané už nyní dominují materiálovým vědám. Také krystalografii, která je typicky interdisciplinárním oborem zasahujícím od biologie přes chemii a fyziku i vývoj nových materiálů. „Na konferencích se zvyšuje podíl příspěvků z Asie. Hodně Číňanů navíc dlouhodobě působí ve Spojených státech,“ poznamenává Radomír Kužel z katedry fyziky kondenzovaných látek Matematickofyzikální fakulty UK. Čínské vědce považuje za vcelku pracovité. Produkují stovky článků, ale že by přišli na něco skutečně významného, to si docent Kužel nevybavuje: „Šlo většinou o průměrné publikace.“ Jak navíc napsal počátkem ledna časopis Lancet, řada článků čínských autorů, jež popisovaly výzkumy v chemii a konkrétně v krystalografii, byla poupravena až zfalšována. A nedošlo k tomu poprvé. Už předloni se jako podvod ukázal například vynález nového počítačového čipu.

Čínský systém podpory vědy je nastaven tak, že stimuluje padělání výsledků. Vláda začala s jeho reformováním už v roce 2006. Podle Richarda Hortona, editora časopisu Lancet, ale stále neudělala dost. David Uher naopak určité zlepšení vidí: „Dnes je akademická obec tak velká, že v podstatě neexistuje obor, kde by působilo pár lidí, kteří by si vycházeli vstříc při získávání financí na výzkumy. Vědců je hodně a soutěž o peníze mnohem ostřejší. Na plagiát či podvod se dříve nebo později přijde.“

S velkou chutí se Číňané vrhli také do zkoumání kmenových buněk. Podle časopisu Economist na rozdíl od evropských nebo amerických badatelů příliš neřeší etické problémy vyplývající z práce s embryi. „Za nejzajímavější považuji, že loni vyzkoušeli nový postup klonování,“ říká Josef Fulka z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze. Protože ke stejnému výsledku dospěly nezávisle na sobě dva, nebo dokonce tři týmy, podvod téměř nepřipadá v úvahu.

Čína se ovšem chlubí, že umí s kmenovými buňkami pracovat nejen v laboratořích, ale i v léčebné praxi. Nemocné z celého světa láká na své kliniky „regenerativní medicíny“. Tam je mají lékaři pomocí kmenových buněk zbavit široké škály závažných chorob. „Transplantují vám bůhvíjaké buňky a výsledek je nulový,“ varuje Josef Fulka.

Když drobné podvody a pasti na pacienty z čínské vědy vymizí dříve než kvalitní projekty a štědrá podpora pro badatele, může se z divokého vědeckého Východu stát obávaný soupeř Západu.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)