Březen 2010

Natálka nemusela trpět. Selhal stát

Markus Pape

Vyšetřování ve věci loňského žhářského útoku ve slezském Vítkově skončilo. Od konce minulého týdne se obvinění seznamují se spisem. Pokud státní zástupkyně nevrátí věc k došetření, podá v únoru obžalobu z vícenásobného pokusu o vraždu s rasistickým motivem.

Klíčová otázka soudního řízení bude: kdo, proč a s jakým cílem zapálil dům, ve kterém málem uhořela dvouletá holčička, kdo je případně úkoloval anebo jim pomohl k úspěšnému výsledku.

Také se projedná otázka náhrady škody za fyzickou, ale i za psychickou újmu způsobenou nejen Natálce, ale celé rodině. Podívejme se tedy na současný stav znalostí.

Útok na Natálčinu rodinu z loňského dubna byl jen zdánlivě bleskem z čistého nebe. Tehdy jak prezident republiky Václav Klaus, tak i tehdejší premiér Mirek Topolánek vůbec poprvé po nějaké tragické události ostře odsoudili „brutální čin“ už půl dne poté a žádali jeho důkladné vyšetření, resp. přísné potrestání. Topolánkův ministr financí Miroslav Kalousek čin dokonce nazval teroristickým.

Po letech relativního klidu – tak to alespoň prezentovalo ministerstvo vnitra ve svých výročních zprávách o extremismu – málokdo věřil tomu, že by pachatelem vítkovského činu mohl být nějaký „krajní vlastenec“. Oficiální verze vyšetřování označily za možný motiv zklamání případného lichváře rodiny, vyřizování účtů anebo ideologický podtext.

Z počátečního nedostatku důkazů policie dlouho „mlžila“. Natálčini rodiče kvůli tomu museli ještě celé měsíce čelit podezřením místních, že by si vlastním způsobem života o požár svého obydlí vlastně sami řekli. Policie přitom od začátku věděla, že za činem stojí bojovníci za bílé Čechy. Šlo jí jen o to, zjistit, kdo konkrétně se jakou mírou na činu podílel.

Zákeřný čin zdaleka nebyl tak neočekávaný, jak se původně zdálo. Neonacistická scéna ve Slezsku byla poměrně dobře mapovaná. Vědělo se, že činu předcházela série žhářských útoků na rodiny bez vazby na osobu. Tyto vesměs nebyly objasněny místní – konkrétně okresní – kriminálkou. Proč?

Škoda u dříve napadených rodin nebyla velká. Oběti neměly peníze na právního zástupce, který by „pohonil“ vyšetřovatele. Už tehdy se ale dalo tušit, že další pokus o žhářství může být tak úspěšný, že vzplane celý dům včetně v něm spících malých dětí. A pachatelé si mohli být jisti, že je nikdo nevypátrá.

Mladí muži dnes obvinění z pokusu o vraždu Natálky nebyli pro policejní odbor terorismu a extremismu žádní nýmandi. Už léta se účastnili pochodů Dělnické strany a podobných spolků, které často vyústily v pouliční bitvy, škody na zdraví policistů nebo majetku. Až během vyšetřování vítkovského případu se našly indicie svědčící o tom, že alespoň někteří z obviněných se už dříve podíleli na žhářských útocích. Proč až nyní? Díky Natálce. Kdyby nebyla tak těžce zraněna a její život výrazně ohrožen, příslušným pro objasnění činu by se nestal krajský úřad vyšetřování a tamní technicky a personálně výborně vybavená „mordparta“.

Sama by se ale ani ta nemohla věnovat případu s dostatečným úsilím, kdyby jí to neumožnil přímo policejní prezident. Uvolnil dostatek peněz a nejlepšího koně ostravských vyšetřovatelů. Také celostátní útvar pro odhalování organizovaného zločinu by se těžko z vlastní vůle tak výrazně podílel na úspěšném vypátrání pachatelů, kdyby na to neměl shora uvolněné ruce.

Mohla-li a měla-li policie tedy už předtím vyšetřovat veškerou kriminální činnost neonacistů důkladně, ke žhářskému útoku ve Vítkově by nikdy nemuselo dojít. Za tento teroristický čin nemohou jen jeho přímí pachatelé. Stát před soudem v případě Vítkov by proto měl i stát.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)