Březen 2010

Pořadník na bílá místa

Bára Procházková

Bestseller je možné i dnes sepsat doma na koleně a vydat vlastním nákladem. To potvrdil Jiří Vybíhal, dopravní inženýr, jehož historická práce Jihlava pod hákovým křížem se úspěšně trefila do lásky Čechů k dějinám. Amatérský historik dnes se svou knihou o jihlavských Němcích během druhé světové války vede lokální žebříčky prodejnosti a nepřímo potvrzuje současný trend stále silnějšího propojení obyvatel se svým regionem. Minulý týden také magistrát metropole Vysočiny udělil Vybíhalovi za jeho počin významné ocenění – Cenu Rady města Jihlavy.

Profesionálové mají strach

V ruce držel několik historických pohlednic z nacistické Jihlavy a klepal na dveře místního archivu. Chtěl vědět, jak obrázky uniformovaných Němců zapadají do historie města, úředníci ho však odbyli. „Tvrdili mi, že ve svých sbírkách nic podobného nemají a že neznají detaily, ale zároveň po mně ty obrázky chtěli. Jejich mlčení mi bylo divné, a tak jsem začal po tom pátrat,“ popisuje provozní ředitel dopravní firmy Jipocar Jiří Vybíhal začátek svého zájmu o historii. Původně hledal na internetových aukcích kovové modely svých oblíbených aut, ale jednoho dne na něj z internetového vyhledávače vyskočily desítky historických pohlednic jeho rodného města. Z nich vznikl základ budoucí třísetstránkové publikace fotografií s detailními popiskami. Konečnému výsledku předcházely tři dlouhé roky u počítače nebo v archivech, kde historik amatér pátral po dobových pramenech s informacemi o tom, co se dělo v Jihlavě mezi lety 1935 a 1946.

Nebylo to jednoduché pátrání. Jihlavané, kteří se zajímají o dění ve svém městě během druhé světové války, měli totiž dosud smůlu. Ve škole se válka bere pouze v několika hodinách a expozice Muzea Vysočiny končí ve slunných dobách první republiky. Kromě několika stránek v nedávno vydané publikaci o stručných dějinách Jihlavy nemají místní žádnou možnost zjistit, jak to s německou historií města vlastně bylo. „Věděl jsem, že tu až do poválečného vyhnání žili Němci, ale o tom, jaký měli význam a jak to v době protektorátu opravdu vypadalo, se vůbec nemluvilo. Málokdo si tady opravdu uvědomuje, že tu s námi žili stovky let,“ říká třiačtyřicetiletý Vybíhal. „Schválně jsem nevycházel z vyprávění pamětníků, protože lidé časem své zážitky zkreslují. Proto jsem se chtěl spolehnout pouze na dokumenty.“

Obrazová kniha Jihlava pod hákovým křížem ukazuje na více než třech stovkách fotografií s komentářem a s doplňujícím textem život jihlavských Němců, kteří za druhé světové války tvořili polovinu zdejšího obyvatelstva. Autor chronologicky popisuje nejen každodenní život ve městě, činnost jednotlivých spolků, cílené utlačování českého živlu a slavnosti příznivců nacismu, ale mapuje také osudy jednotlivých lidí. Právě tím podle jihlavského historika Zdeňka Jaroše probourává dosavadní většinovou představu o Němci nacistovi a Čechovi oběti. Jeden z klíčových příběhů se týká například osudů německého starosty města z roku 1939 Franze Brummera, který byl nacisty z funkce odvolán, protože se zastával i Čechů. Ti ho však po válce vyhnali stejně jako všechny ostatní Němce.

„Je to velmi odvážné, zatím si žádný jihlavský historik netroufl naše dějiny takto sepsat. Ani jedna strana na to ještě není připravena. Němci nechtějí slyšet o utlačování Čechů a Češi zase prskají, pokud začnete mluvit o jejich násilnických poválečných gardách nebo o kolaborantech,“ říká historik Jaroš a doufá, že tato kniha by mohla být pro odborníky výzvou se do tématu konečně pustit. Pohled do městské knihovny v Jihlavě jeho slova o bílém místě potvrzuje, mezi několika publikacemi o dějinách Jihlavy nebyla zatím ani jedna ucelená monografie o místních Němcích.

Jiří Vybíhal se tohoto svého „prvenství“ na začátku zalekl a chtěl knihu vydat pod pseudonymem – Jiří von Königsberg. „Bál jsem se, že když Češi uslyší pravdu o tom, jak probíhalo vyhnání a že okrádali a znásilňovali Němce, tak že mi vymlátí okna,“ přiznává autor.

Vyprodáno

Jihlavané však jeho knihu přijali s nadšením. Během několika měsíců se prodal celý dvoutisícový náklad a v městské knihovně se dnes čtenáři musejí zapsat na neobvykle dlouhou čekací listinu. Minulý týden se v internetovém hlasování regionálního týdeníku Sedmička dostala kniha na první místo v anketě o nejvýznamnější kulturní počin roku a na některých jihlavských školách ji svým žákům už doporučují i učitelé dějepisu. „Tolik ilustračního materiálu o tom, jak vypadala Jihlava, jsme ještě nikdy neměli k dispozici, je to unikátní sbírka,“ říká učitelka dějepisu místního gymnázia Eva Hurychová. Část fotografií byla zveřejněna vůbec poprvé, ostatní obrázky už byly sice známé, ale až do Vybíhalova zpracování nikdo nevěděl, kdo přesně na nich je a z jakého jsou roku.

Knihu na křídovém papíře vydal loni Jiří Vybíhal vlastním nákladem, stálo ho to celkem půl milionu korun. Vzhledem k vysoké marži distributorů se autor rozhodl, že knihu doveze čtenářům na knihkupecké pulty také sám. Což bylo nakonec jednodušší, než si myslel: stačilo zavézt do vybraného knihkupectví v centru města první várku a knihkupci z okolí se pak o svůj díl hlásili sami. „Nikdy mě ani nenapadlo oslovit nějaké nakladatelství,“ říká jihlavský inženýr. „Nemám známé jméno a dali by mi za to jen pár korun.“

Ačkoli někteří archiváři kritizují autora za jeho neodborný postup, budou si muset jihlavští profesionální historici na svého amatérského kolegu zvyknout. Jiří Vybíhal už totiž začal pracovat na své druhé knize, ve které tentokrát popisuje životní příběhy jednotlivých jihlavských Němců.

(Respekt, www.respekt.cz)