Březen 2010

Utajená minulost českých soudců

Petr Zídek

Celkem bez ohlasu zapadla noticka, kterou přineslo minulý týden Právo. Nejvyšší správní soud rozhodl, že aktivista Tomáš Pecina nemá nárok na informace o tom, kteří dnešní soudci Vrchního soudu v Olomouci byli k 17. listopadu 1989 členy nebo kandidáty komunistické strany. Tím Nejvyšší správní soud potvrdil bez možnosti dalšího odvolání předchozí rozhodnutí Městského soudu v Praze.

Argumentace rozsudku je celkem očekávatelná: Nejvyšší správní soud cituje starší usnesení Ústavního soudu, podle něhož je nutno i v případě členství soudců v předlistopadové KSČ respektovat soukromí fyzických osob a průlom do jeho ochrany „může přicházet jen v konkrétně odůvodněných jednotlivých případech“. Rád bych teď jeden konkrétní případ odůvodnil: Byli členové senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Petr Průcha, JUDr. Jaroslav Vlašín a JUDr. Milan Kamlach, kteří verdikt vydali, před listopadem členy KSČ? Pokud ano, proč se z případu nevyloučili pro podjatost? Jestliže ne, proč odmítá tiskový mluvčí Nejvyššího správního soudu na tuto otázku odpovědět? Vedu podobný soudní spor jako Tomáš Pecina, jenom v něm nejde o dnešní soudce, ale o někdejší komunistické prokurátory. Jejich spisy nejsou v archivu, ale na spisovně státního zastupitelství, které je odmítá zpřístupnit ke studiu. Žalobu jsem u Městského soudu v Praze podal v září 2008. Soud se jí dodnes nezabýval.

Spor, který by mohl být vyřešen za týden, protože nevyžaduje žádné speciální dokazování, znalecké posudky či výslechy svědků, není prvoinstanční soud schopen začít řešit 17 měsíců. Bůh chraň ty, kteří se dostanou do spárů české justice s problémem, v němž jde o nějakou důležitější věc.

Česká justice má strašnou pověst. Jestli je někdo, kdo si myslí, že není zkorumpovaná, pomalá a netransparentní, ať se přihlásí. Proč nejsou veřejně k dispozici profesionální životopisy soudců a státních zástupců? A opravdu je členství v předlistopadové KSČ „citlivým osobním údajem“ hodným ochrany?

Po listopadu 1989 se české justici pozoruhodným způsobem podařilo vyvinit se z odpovědnosti za represivní charakter minulého režimu. Základní metodou bylo protiprávní předání kádrových a osobních spisů soudců a prokurátorů jejich „majitelům“ a později důsledné utajování dalších dokladů o jejich minulé činnosti. Dnešní justice se skládá ze dvou skupin soudců a státních zástupců: ze starých, kteří nejsou ochotni odpovědět na otázku, zda byli, či nebyli členy KSČ. A z nových, jejichž klíčovou kvalitou bylo to, že prošli přes netransparentní a nepřezkoumatelné psychotesty dvou psychologů, z nichž jeden nepopírá, že do padesáti let žil ve společné domácnosti s maminkou... Co dodat.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)